ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.23.2013:35
sp. zn. 4 Ads 23/2013 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. V.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze
dne 29. 1. 2013, čj. 72 Ad 5/2011 - 190,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Přehled dosavadního řízení
[1] Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalované“) ze dne
20. 4. 2010, čj. X, byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání částečného invalidního důchodu ze
dne 5. 10. 2009 pro nesplnění podmínek uvedených v §38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění (dále též „zákon č. 155/1995 Sb.“). Žalobce požádal o přiznání částečného
invalidního důchodu ode dne vzniku nároku.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž uvedl, že nesouhlasí
s posouzením svého zdravotního stavu, neboť jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý,
což doložil lékařskými zprávami.
[3] Žalovaná rozhodnutím ze dne 14. 10. 2010, č. j. X, zamítla námitky žalobce a shora
uvedené rozhodnutí potvrdila. Žalovaná uvedla, že dle posudku o invaliditě ze dne 23. 9. 2010 byl
sice shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce ve smyslu §26 zákona č. 155/1995
Sb., který odpovídá postižení žalobce zařazenému do kapitoly IX, oddílu A, položky 1, písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a pokles pracovní schopnosti žalobce byl stanoven na 30%.
Od 1. 1. 2010 pak je postižení žalobce klasifikováno dle kapitoly IX, oddílu A, položky 1 písm. b)
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti rovněž stanoveným na 30%.
Posudkový lékař zohlednil veškeré lékařské zprávy doložené žalobcem v rámci námitek. Proto
žalobce nesplňoval podmínky pro vznik nároku na částečný invalidní důchod, respektive po 1. 1.
2010 na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně.
[4] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalované žalobu, v níž namítal, že jeho zdravotní
stav byl nedostatečně posouzen. Uvedl, že přechodil infarkt, trpí angínou pectoris, bronchitidou
se začínajícím astma. Nesouhlasil s tím, že v roce 2008 mu byl částečný invalidní důchod
žalovanou odňat pro stabilizaci jeho zdravotního stavu, neboť jeho zdravotní stav se naopak
postupně zhoršuje. Musí brát množství léků. Dále se v roce 2008 podrobil operaci kolena
a v roce 2009 operaci ramene. Dále trpí onemocněním prostaty.
[5] Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc si vyžádal posudek posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“) v Brně. PK MPSV v posudku ze dne
31. 3. 2011 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce
je chronická ischemická choroba srdeční s vazoplastickou anginou pectoris – prokázána při SKG
06/05 – neprokázána tepenná obliterace, spasmus ACd při nástřiku se stenokardiemi. Při
opakovaných kontrolách dále bez průkazu zátěží ovlivněné ischemie myokardu s dobrou funkcí
LK. Občasné stenokardie reagující na NTG. (Funkční postižení lehké.) Dále byl žalobce
dlouhodobě sledován na plicní ambulanci pro asthma bronchiale persistující středně těžké
a chronický nikotinismus. Při zavedené léčbě je plicní onemocnění v mezích normy, při infekcích
s lehkou obstrukcí periferních dýchacích cest. (Funkční postižení lehké.) Postižení hybnosti
levého ramene žalobce s omezením abdukce, po operaci ASK s paliativním ošetřením ruptury
rotátorové manžety v prosinci 2009, bylo hodnoceno jako středně těžké. Dále bylo konstatováno
(lehké funkční) postižení pravého kolenního kloubu artrózou, v červenci 2008 ošetřeno operací
s částečným odnětím vnitřního menisku a s úpravou povrchu chrupavky. Dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole IX, oddíl A položka 1 písm. b) přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s poklesem pracovní schopnosti 30%. Od 1. 1. 2010 pak postižení
žalobce odpovídá kapitole IX, oddílu A., položce 1 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
s mírou poklesu pracovní schopnosti stanovené na 30%. Procentní míra poklesu pracovní
schopnosti dle §3 a 4 citované vyhlášky se dle závěru PK MPSV nemění.
[6] Proti posudku PK MPSV v Brně uplatnil žalobce námitky. Uvedl, že nemůže souhlasit
se zjištěními PK MPSV, že jeho zdravotní stav je stabilizovaný. Před několika lety byl
posudkovým lékařem OSSZ v Bruntále u něj konstatován pokles pracovní schopnosti o 42%,
od té doby se jeho zdravotní stav mnohem zhoršil, musel podstoupit několik operací. Uvedl,
že PK MPSV má zájem potvrdit pouze stanovisko žalované, proto nesouhlasil ani se
srovnávacím posudkem jiné PK MPSV a žádal o ustanovení soudního znalce za účelem
posouzení, zda jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odůvodňuje přiznání invalidního
důchodu.
[7] Usnesením ze dne 14. 7. 2011, č. j. 72 Ad 5/2011 - 31, krajský soud ustanovila znalcem
prof. MUDr. Milana Kovandu CSc, žalobci uložil poskytnout znalci potřebnou součinnost
a zároveň žalobci uložil, aby zaplatil zálohu na náklady provedení důkazu znaleckým posudkem
ve výši 6000 Kč. Protože žalobce zálohu ani na opakovanou výzvu soudu neuhradil, usnesením
ze dne 30. 8. 2011, č. j. 72 Ad 5/2011 - 40, krajský soud znalce zprostil od podání znaleckého
posudku.
[8] Na to žalobce reagoval podáním, v němž vyjádřil své výhrady k osobě samosoudkyně
a k jejímu dosavadnímu postupu, které soud posoudil jako námitku podjatosti. Usnesením ze dne
22. 12. 2011, č. j. Nao 79/2011 - 62, Nejvyšší správní soud rozhodl, že samosoudkyně
JUDr. Martina Radkova není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci.
[9] Krajský soud dále usnesením ze dne 10. 5. 2012, č. j. 72 Ad 5/2011 - 89, žalobce k jeho
žádosti částečně ve výši 9/10 osvobodil od soudních poplatků.
[10] Usnesením z 30. 5. 2012, č. j. 72 Ad 5/2011 - 93, krajský soud ustanovil znalcem
MUDr. Tibora Vicsápiho, s tím, že znalec si přibere konzultanta v oboru zdravotnictví –
ortopedie – traumatologie Prof. MUDr. M. K., CSc., žalobci uložil zaplatit zálohu ve výši 1000
Kč.
[11] Ustanovený znalec předložil znalecký posudek dne 30. 10. 2012. V posudku uvedl
konkrétní výtky vůči posouzení zdravotního stavu žalobce PK MPSV v Brně. Znalec uvedl,
že při určení míry poklesu pracovní schopnosti je nutné zohlednit též konkrétní okolnosti
posuzované osoby, tj. jeho vzdělání, věk, dosavadní pracovní zkušenosti a z toho plynoucí
možnost uplatnění na pracovním trhu. Z tohoto pohledu znalec zohlednil skutečnost, že žalobce
má pouze základní vzdělání, pracoval jako zedník a kočí, případně v dalších dělnických profesích.
Znalec dále popsal postižení dýchacího (asthma bronchiale), pohybového (arthrosa pravého
kolenního kloubu, porucha levého ramenního kloubu) a oběhového ústrojí (vasospastická angina
pectoris, hodnocení NYHA II). Co se týče určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu, znalec shodně jako posudkový lékař žalované a PK MPSV určil postižení
oběhového ústrojí a ztotožnil se i s klasifikací tohoto postižení dle příloh k vyhláškám
o posuzování invalidity (vyhláška č. 284/1995 Sb. a od 1. 1. 2010 vyhláška č. 359/2009 Sb.).
Vzhledem k tomu, že s ohledem na svá zdravotní postižení žalobce nemůže vykonávat fyzicky
namáhavou práci, což však prakticky vylučuje jeho možné uplatnění v dělnických profesích,
přičemž pro jiné práce nemá kvalifikaci, podle znalce není v žádném případě možné stanovit
pokles pracovní schopnosti na dolní hranici rozmezí stanoveného pro danou položku přílohou
vyhlášky č. 284/1995 Sb. (30-45%). Znalec proto stanovil míru poklesu pracovní schopnosti pro
období do 31. 12. 2009 ve výši 40%. Pro období od 1. 1. 2010 znalec uvedl, že k dosavadním
postižením žalobce přistoupilo další zhoršení postižení levého ramenního kloubu a pravého
kolenního kloubu, které bylo prokázáno lékařským vyšetřením v únoru 2010, lze je však
předpokládat přinejmenším od počátku roku 2010. Vyhláška č. 359/2009 Sb. pro rozhodující
zdravotní postižení žalobce stanoví s účinností od 1. 1. 2010 rozmezí poklesu pracovní
schopnosti 20 – 40%. Vzhledem ke zhoršení postižení kloubů však znalec uvedl, že je nutné
přistoupit k navýšení poklesu pracovní schopnosti nad horní hranici rozmezí stanoveného
přílohou k vyhlášce, a to o 5 bodů. Proto znalec stanovil pro období od 1. 1. 2010 pokles
pracovní schopnosti žalobce celkem na 45%. Maximální možné zvýšení znalec nepoužil, neboť
u žalobce je podle názoru znalce možná rekvalifikace.
[12] K dotazu soudu znalec přípisem ze dne 11. 11. 2012 sdělil, že není schopen stanovit
datum vzniku invalidity, neboť toto nebylo předmětem zadání znaleckého posudku. Pokud by
bylo třeba stanovit den vzniku invalidity, musel by znalec znovu prostudovat zdravotní
dokumentaci žalobce. Při soudním jednání dne 13. 11. 2012 žalobce sdělil, že žádá o posouzení
invalidity za celé období od předchozího odnětí částečného invalidního důchodu k 16. 6. 2008,
neboť za celé toto období podle jeho názoru jeho zdravotní stav přiznání částečného invalidního
důchodu odůvodňoval. V ostatním vyslovil se znaleckým posudkem souhlas. Na základě toho
krajský soud uložil ustanovenému znalci, aby doplnil znalecký posudek o posouzení invalidity
žalobce v období od 16. 6. 2008 (předchozí odnětí částečného invalidního důchodu) do
4. 10. 2009 (podání nové žádosti o přiznání částečného invalidního důchodu).
[13] Dne 8. 1. 2013 podal ustanovený znalec dodatek znaleckého posudku. Uvedl v něm
závěr, že žalobce byl již od 16. 6. 2008 do 4. 10. 2009 částečně invalidní ve smyslu §44 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb., v tehdy platném znění, s poklesem pracovní schopnosti 35%. Totéž platí
i pro období od interního nálezu z 19. 10. 2007. I pro toto období bylo rozhodující příčinou
nepříznivého zdravotního stavu žalobce postižení oběhové soustavy, tj. ischemická choroba
srdeční s prokázanou anginou pectoris bez obliterace koronárních tepen. Postižení žalobce lze
klasifikovat dle kapitoly IX, oddílu A, položky 1b, přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Dále
žalobce trpěl chronickou obstrukční chorobou plicní. Pokles pracovní schopnosti žalobce znalec
stanovil s přihlédnutím k pracovní anamnéze žalobce a k tomu, že nemůže vykonávat fyzicky
namáhavé práce, práce v nepříznivých klimatických podmínkách a v prašném prostředí.
[14] Při soudním jednání dne 29. 1. 2013 se žalobce i žalovaná ke znaleckému posudku
ve znění jeho doplnění vyjádřili tak, že k němu nemají námitky a nenavrhují další dokazování.
Žalovaná sama navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc jí vrátil k dalšímu
řízení.
[15] Krajský soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2013, č. j. 72 Ad 5/2011 - 190 (dále též „napadený
rozsudek“), zrušil napadené rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Dále rozhodl,
že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech soudního řízení 10.626 Kč a státu na účet
Krajského soudu v Ostravě 17.100 Kč. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že se ztotožnil
se závěry znaleckého posudku MUDr. Tibora Vicsápi, s nímž při soudním jednání oba
účastníci souhlasili. Ze znaleckého posudku vzal krajský soud za zjištěné, že žalobce byl v období
od 16. 6. 2008 do 31. 12. 2009 částečně invalidní a od 1. 1. 2010 invalidní v I. stupni. Krajský
soud proto musel přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí žalované, neboť žalovaná
nezjistila skutkový stav v dostatečném rozsahu. Krajský soud dále zavázal žalovanou,
aby v dalším řízení přiznala žalobci částečný invalidní důchod od 16. 6. 2008 v souladu s §56
odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb.
[16] Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále též stěžovatelka) kasační stížnost.
V ní uvedla, že uplatňuje důvody kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“).
[17] Stěžovatelka předeslala, že de facto ničeho nenamítá proti zjištění, že žalobce byl shledán
pro období do konce roku 2009 částečně invalidní a pro období od roku 2010 invalidní
v I. stupni. Stěžovatelka však zejména brojí proti závaznému právnímu názoru vyslovenému
krajským soudem v napadeném rozsudku, že je povinna žalobci přiznat částečný invalidní důchod
od 16. 6. 2008. To podle stěžovatelky není možné, aniž by bylo přesně určeno datum vzniku
částečné invalidity. Toto datum však ani z napadeného rozsudku ani z posudku soudního znalce
nelze zjistit. Stěžovatelka uvedla, že na základě dřívější žádosti byl žalobce uznán částečně
invalidním dle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. s určením dne vzniku částečné invalidity
k 20. 6. 2005. Následně byl částečný invalidní důchod žalobci odňat rozhodnutím stěžovatelky
ze dne 5. 6. 2008, a to k datu 16. 6. 2008, neboť podle kontrolní lékařské prohlídky byl
posudkovým lékařem stanoven pokles pracovní schopnosti žalobce pouze o 30%. Proti tomuto
rozhodnutí o odnětí částečného invalidního důchodu žalobce nepodal žalobu. Novou žádost
o částečný invalidní důchod žalobce podal dne 5. 10. 2009.
[18] Stěžovatelka uvedla, že z uvedeného by plynul závěr, že částečná invalidita žalobce
vznikla od 20. 6. 2005 a trvala až do 31. 12. 2009, a mělo by se tak jednat o obnovu částečného
invalidního důchodu, nikoli o jeho nové přiznání. Takto by byl srozumitelný odkaz krajského
soudu na §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., protože důchod nebyl dosud žalobci
přiznán ani mu nebyl vyplacen v nižší výši, než náležel, a ani nebyl přiznán od pozdějšího data,
než náležel. V takovém případě by postačovalo, aby krajský soud zavázal stěžovatelku, aby
považovala žalobce k 16. 6. 2008 za nadále částečně invalidního. V takovém případě by
stěžovatelka žalobci přiznala částečný invalidní důchod ve výši, v jaké náležel ke dni odnětí.
[19] Pokud by však měl žalobci náležet částečný invalidní důchod od 16. 6. 2008 a jednalo by
se o nové přiznání důchodu podle §43 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., musely by dle
stěžovatelky být zkoumány i další podmínky pro přiznání částečného invalidního důchodu
citovaného ustanovení, zejména potřebná doba pojištění.
[20] Podle stěžovatelky tak krajský soud rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného
skutkového stavu, neboť znalci neuložil, aby určil datum skutečného vzniku invalidity, které
nemusí odpovídat 16. 6. 2008. Formulace závazného právního názoru v odůvodnění napadeného
rozsudku je natolik vágní, že brání stěžovatelce, aby rozsudek realizovala. Stěžovatelka zdůraznila,
že závazný právní názor správního soudu by měl být natolik jasný a srozumitelný, aby správním
orgánům bylo patrno, jak mají v dalším řízení postupovat. S ohledem na to stěžovatelka navrhla
zrušit napadený rozsudek a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[21] Stěžovatelka dále navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek. Tomuto návrhu Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 4. 2013,
č. j. 4 Ads 23/2013 – 27, nevyhověl.
[22] Žalobce se ke kasační stížnosti vyjádřil přípisem z 14. 4. 2013, v němž uvedl, že o soudní
přezkum rozhodnutí stěžovatelky o odnětí částečného invalidního důchodu z 5. 6. 2013 usiloval,
avšak v důsledku neznalosti procesních předpisů podal opravný prostředek k okresnímu soudu,
který řízení zastavil. Následné podání ke krajskému soudu z nespecifikovaných důvodů rovněž
nebylo věcně vyřízeno a bylo mu doporučeno znovu požádat o částečný invalidní důchod. Jeho
invalidita trvá již od 20. 6. 2005. Celý život tvrdě pracoval, a to i poté, co se zhoršil jeho zdravotní
stav. S manželkou mají do pěstounské péče svěřené děvčátko z kojeneckého ústavu. Úřad práce
jej dvakrát doporučil k zaměstnání na konkrétní pracovní místa, ale v důsledku jeho špatného
zdraví nikdy nebyl přijat. Nepomohla ani rekvalifikace, do níž se zapojil. Nemá prostředky na léky
ani na cestování za lékaři. Dovozuje, že kdyby pracovníkům OSSZ poskytl „sponzorský
příspěvek“ invalidní důchod by mu přiznali.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[23] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatelku v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal
důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[24] Kasační stížnost není důvodná.
[25] Spornou je v dané věci pouze otázka dne vzniku invalidity žalobce.
[26] Podle §78 odst. 4 až 6 s. ř. s. zruší -li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu
řízení žalovanému. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím
nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám
prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.
[27] Podle §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., zjistí-li se, že (…) důchod byl přiznán nebo
je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než
od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod
nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo
jeho zvýšení; pro běh této lhůty platí §55 odst. 2 věta druhá a třetí obdobně. Důchod nebo jeho zvýšení se však
doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě, že důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen
v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého
náleží, v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení.
[28] Nejvyšší správní soud nejprve předesílá, že podle ustálené soudní judikatury ustanovení
§56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. umožňuje opětovné přezkoumání nároku na dávku
důchodového pojištění i přesto, že o tomto nároku již bylo v minulosti pravomocně rozhodnuto.
Toto ustanovení limituje použití překážky věci rozhodnuté ve věcech důchodového pojištění.
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 4 Ads 43/2008 – 60, se uvádí:
„Předpisy sociálního zabezpečení či důchodového pojištění nebrání tomu, aby příslušný správní orgán důchodového
pojištění rozhodl o žádosti o dávku, či její úpravu, znovu a naopak ustanovení §56 odst. 1 písm. b) zákona
č. 155/1995 Sb. počítá s tím, že dojde k novému rozhodnutí, jakmile nastanou skutečnosti tam uvedené, tj. i
v případě, zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží. Dojde-li
za těchto podmínek k vydání nového rozhodnutí, nejde z hlediska přezkumné činnosti soudu o tutéž věc.
Povinností soudu v takovém případě je, aby rozhodnutí orgánu důchodového pojištění věcně přezkoumal.“
Podobně v rozsudku ze dne 19. 4. 2007, čj. 4 Ads 7/2007-49, Nejvyšší správní soud judikoval,
že „[z] žádného ustanovení, ať již naposledy zmíněného zákona či správního řádu nelze dovozovat, že by
předchozí, byť pravomocně skončené řízení o dávce důchodového pojištění, tvořilo bez dalšího překážku věci
rozhodnuté, pro niž by řízení mohlo být zastaveno. Ostatně řízení podle §56 odst. 1 písm. b) ZDP (zjistí-li se,
že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, důchod se zvýší, a to ode dne, od něhož
zvýšení náleží) prakticky překážku věci pravomocně rozhodnuté vylučuje“. V posuzované věci proto nelze
dovozovat, že by v důsledku pravomocného rozhodnutí stěžovatelky ze dne 5. 6. 2008 o odnětí
částečného invalidního důchodu žalobci proto, že žalobce nebyl částečně invalidní, nebylo
možno zkoumat, zda částečná invalidita žalobce trvala od 20. 6. 2005 i nadále.
[29] Otázka časového určení vzniku invalidity má přitom zásadní význam, jak správně
dovozuje stěžovatelka. To, zda (i) částečná invalidita žalobce zanikla a od 16. 6. 2008 znovu
vznikla nebo zda (ii) trvala již od 20. 6. 2005 nepřetržitě až do konce roku 2010 (a následně jako
invalidita I. stupně), je podstatné, především pro posouzení otázky, zda stěžovatel vůbec má
nárok na částečný invalidní důchod. V případě kladné odpovědi na otázku vzniku nároku na
důchod, je tato okolnost rozhodná i pro výpočet samotné výše částečného invalidního důchodu.
Správné zjištění této skutečnosti tedy nemá pouze akademický význam, nýbrž je především
v zájmu žalobce. Doba pojištění potřebná pro přiznání částečného invalidního důchodu se totiž
posuzuje právě ke dni vzniku invalidity, respektive nárok na přiznání důchodu vznikne až
kumulativním splněním obou podmínek uvedených v §43 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.,
tj. doby pojištění (v případě žalobce pět let pojištění v posledních deseti letech před vznikem
nároku na důchod) a částečné invalidity. Aniž by Nejvyšší správní soud musel tuto otázku
zkoumat a aniž by ze správního spisu vyplývaly všechny skutečnosti potřebné pro posouzení této
rozhodné skutečnosti, Nejvyšší správní soud pouze upozorňuje na to, že pokud stěžovatel
podmínku doby pojištění splňoval ke dni 20. 6. 2005, je možné, že tuto podmínku by ke dni
16. 6. 2008 již nesplňoval (zejména pokud, jak sám uvádí, byl v posledních letech pouze evidován
jako uchazeč o zaměstnání).
[30] Vycházeje z těchto předpokladů, Nejvyšší správní soud zkoumal, zda z provedeného
dokazování v rámci řízení před krajským soudem lze zjistit datum vzniku částečné invalidity
žalobce, respektive to, zda jeho částečná invalidita trvala nepřetržitě od 20. 6. 2005. Krajský soud
v předmětné věci znalci uložil doplnění znaleckého posudku o posouzení částečné invalidity
žalobce „za dobu od stanoveného zániku invalidity v roce 2008 (nebo 2007) do 4. 10. 2009“. Soudní znalec
v doplnění znaleckého posudku ze dne 8. 1. 2013 vyšel z toho, že dne 19. 10. 2007 se žalobce
podrobil vyšetření na privátní interní ambulanci Vrbno, ošetřující lékařka MUDr. A. H. V rámci
tohoto vyšetření byla potvrzena diagnóza odpovídající rozhodující příčině dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce, tak jak vedla znalce k závěru o částečné invaliditě k datu
podání nové žádosti o invalidní důchod (4. 10. 2009) v původním znaleckém posudku
z 30. 10. 2012. V závěru doplnění znaleckého posudku znalec uvedl: „Posuzovaný od 16. 6. 2008
do 4. 10. 2009 byl částečně invalidní ve smyslu §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Uvedené hodnocení platí
i pro období od citovaného interního nálezu od 19. 10. 2007.“
[31] Je pravdou, že částečný invalidní důchod byl žalobci odňat k 16. 6. 2008, avšak stalo se
tak na základě zjištění posudkového lékaře OSSZ Bruntál ze dne 27. 11. 2007, že žalobce již není
částečně invalidní. Aby bylo možné dojít k závěru, že žalobci byl částečný invalidní důchod
neprávem odepřen ve smyslu §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., a že invalidita žalobce
trvala od 20. 6. 2005 nadále, je nutné, aby soudem ustanovený znalec konstatoval, že částečná
invalidita žalobce k datu kontrolní prohlídky 27. 11. 2007 dále trvala. Jak bylo výše uvedeno, toto
ze znaleckého posudku, respektive z jeho doplnění ze dne 8. 1. 2013, vyplývá. Z dokazování
provedeného krajským soudem prostřednictvím znaleckého posudku MUDr. Tibora Vicsápi tedy
lze učinit závěr, jehož se stěžovatelka domáhá, že částečná invalidita žalobce vznikla 20. 6. 2005
a trvala nadále až do konce roku 2009 a od 1. 1. 2010 se změnila v invaliditu I. stupně.
[32] Ačkoli tedy závěr o datu vzniku částečné invalidity žalobce nebyl v odůvodnění
napadeného rozsudku explicitně obsažen a závazný právní názor vyslovený krajským soudem
tedy nebyl z tohoto hlediska úplný, Nejvyšší správní soud potřebné zjištění z důkazů
provedených již v řízení před krajským soudem doplnil a takto částečně korigoval závazný právní
názor vyslovený krajským soudem (srov. výrok V. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 4. 2009, čj. 8 Afs 15/2007-75, č. 1865/2009). Důkazy provedené
v řízení před krajským soudem stěžovatelka v dalším řízení použije jako podklady pro nové
rozhodnutí o žádosti žalobce o přiznání částečného invalidního důchodu z 4. 10. 2009.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[33] Vzhledem k tomu, že námitky uplatněné stěžovatelkou v kasační stížnosti se ukázaly být
nedůvodné a napadený rozsudek krajského soudu netrpí ani vadami, k nimž by bylo nutno
přihlédnout z úřední povinnosti, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. zamítl.
[34] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch a procesně úspěšnému žalobci žádné uplatnitelné
náklady (např. náklady spojené s právním zastoupením) nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu