ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.48.2013:22
sp. zn. 4 Ads 48/2013 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: J. K., zast. Mgr. Alešem
Hájovským, advokátem, se sídlem náměstí Republiky 57, Tachov, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2013, č. j. 17 A 19/2012 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 7. 3. 2012, č. j. 44091/010-6313-6.3.2012-13/HF, žalovaná zamítla
odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociální zabezpečení Plzeň-město ze dne
30. 11. 2011, č. j. 44006/110-6311-28.11.2011-15/SD-1/344, jímž bylo žalobci podle §31
písm. c) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
přiznáno nemocenské v rozsahu 50 % výše nemocenského za kalendářní den dočasné pracovní
neschopnosti.
V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná souhlasila se žalobcem, že si svou dočasnou
pracovní neschopnost způsobil nedbalostně. Kdyby si způsobil zranění úmyslně, neměl
by podle §25 písm. a) zákona o nemocenském pojištění na nemocenské nárok vůbec. Žalovaná
považovala za úmyslně zaviněný přestupek řízení motorového vozidla bez příslušného řidičského
oprávnění. Žalobce disponoval řidičským oprávněním skupiny B (+A1) a byl oprávněn řídit
pouze motocykl do objemu 125 ccm a do výkonu 11 kW. Vzhledem k tomu, že vědomě
uskutečnil projížďku na vlastním motocyklu, který patřil do kategorie nad 1000 ccm,
bez příslušného řidičského oprávnění, dopustil se úmyslného přestupku.
V žalobě žalobce namítal, že jeho zranění vedoucí k dočasné pracovní neschopnosti
nebylo způsobeno úmyslným jednáním. Připustil, že vědomě řídil motocykl bez řidičského
oprávnění, avšak řízení nezvládl v důsledku nepřizpůsobení rychlosti jízdy povětrnostním
podmínkám a dalším podmínkám provozu. Městský úřad Tachov dospěl v rozhodnutí
o přestupku k závěru, že přestupek byl spáchán nedbalostně. Pokud by si chtěl žalobce zranění
způsobit úmyslně, musel by si je chtít přivodit v úmyslu přímém nebo nepřímém, jak předpokládá
ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobce konstatoval, že pro snížení výše nemocenského by muselo být prokázáno, že si zranění
způsobit chtěl. Žalovaná nezohlednila dostatečně všechny okolnosti a odůvodněné námitky
žalobce.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 4. 2013, č. j. 17 A 19/2012 - 34, žalobu
zamítl. Soud neshledal v řízení před správními orgány žádné pochybení a ztotožnil se s jejich
závěry. Ustanovení §31 písm. c) zákona o nemocenském pojištění neumožňovalo správním
orgánům správní uvážení, a tak musely po zohlednění zjištěných skutečností vycházet
pro stanovení výše nemocenského z úmyslného spáchání přestupku řízení bez řidičského
oprávnění, který byl prvotní příčinou zranění.
V kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítal nesprávné posouzení právní
otázky. Stěžovatel nesouhlasil s kvalifikací formy zavinění pro účely výpočtu výše nemocenského
podle přestupku o řízení bez řidičského oprávnění. Zranění způsobila nehoda, které se stěžovatel
dopustil z nedbalosti tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a podmínkám
provozu. Stěžovatel si nechtěl způsobit zranění, a proto nebyl přestupek spáchán ve formě
úmyslného zavinění. Použitý výklad ustanovení §31 písm. c) zákona o nemocenském pojištění
označil stěžovatel za příliš extenzivní. Citované pravidlo mělo být navázáno pouze na způsobení
dopravní nehody, která byla příčinou posuzovaného zranění, a nikoli na přestupky podle §125c
odst. 1 písm. e) bodu 1 a §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),
ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnila s rozsudkem krajského
soudu, v argumentaci odkázala na své rozhodnutí a vyjádření k žalobě a navrhla zamítnutí kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdější předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil. Neshledal
přitom vady, k nimž by podle §109 odst. 4 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti označil důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné
právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný
právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Ze správního spisu vyplynuly pro věc následující podstatné skutečnosti:
Stěžovatel řídil dne 19. 8. 2011 v době kolem 13:35 hodin na silnici č. I/21 u obce
Bezděkov, okres Tachov, osobní vozidlo - motocykl tovární značky Suzuki Bandit 12003, X, k
jehož řízení neměl příslušné řidičské oprávnění. Při jízdě nepřizpůsobil rychlost jízdy svým
schopnostem, vlastnostem vozidla a dopravně technickému stavu pozemní komunikace (prudká
zatáčka), nezvládl řízení vozidla, uvedl vozidlo do smyku a vyjel mimo komunikaci po travnatém
svahu pod úroveň komunikace, kde havaroval. Při dopravní nehodě si stěžovatel způsobil těžké
zranění, které se stalo příčinou jeho dočasné pracovní neschopnosti.
Rozhodnutím ze dne 2. 11. 2011, č. j. 6654/2011-ODSH-9493/11/LJ, Městský úřad
Tachov uznal stěžovatele vinným porušením ustanovení §3 odst. 3 písm. a), §4 písm. a) a §18
odst. 1 zákona o silničním provozu. Stěžovatel tak naplnil skutkovou podstatu přestupků
podle §125c odst. 1 písm. e) bod 1 a §125c odst. 1 písm. k) citovaného zákona. Stěžovatel
v přestupkovém řízení uvedl, že dopravní nehodu zavinil sám, neboť neměl dostatečné
zkušenosti s řízením velkého motocyklu.
Dne 3. 11. 2011 oznámil správní orgán prvního stupně stěžovateli výsledek zkráceného
řízení, ve kterém ho upozornil na snížení nemocenského na 50 % výše nároku z důvodu
prokázání skutečností uvedených v §31 zákona o nemocenském pojištění.
Dne 30. 11. 2011 vydala Okresní správa sociálního zabezpečení Plzeň-město rozhodnutí
č. j. 44006/110-6311-28.11.2011-15/SD-1/344, v němž dospěla ke stejnému závěru
jako ve zkráceném řízení. Dne 7. 3. 2012 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí
č. j. 44091/010-6313-6.3.2012-13/HF, kterým zamítla odvolání stěžovatele a rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně potvrdila.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé
námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Meritem sporu je posouzení právní otázky, zda si zranění, které vedlo k dočasné pracovní
neschopnosti, způsobil stěžovatel přestupkem spáchaným v úmyslné nebo nedbalostní formě
zavinění. Podle §31 písm. c) zákona o nemocenském pojištění, „[v]ýše nemocenského za kalendářní
den činí 50 % výše nemocenského stanoveného podle §29 nebo 30, jestliže si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní
neschopnost při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku“. Ustanovení §25
písm. a) zní „[n]árok na nemocenské nemá pojištěnec, který si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost.“
Formulací citovaných ustanovení zákonodárce vytvořil několik různých variant,
ze kterých se odvíjí výše nemocenského podle míry účasti pojištěnce na vzniku dočasné pracovní
neschopnosti. Přestože si stěžovatel samotné zranění způsobil nepochybně nedbalostně,
pro účely stanovení výše nemocenského bylo nutné přihlédnout k úmyslnému zavinění přestupku
řízení bez řidičského oprávnění, který byl prvotní skutečností vedoucí k úrazu. Ke zranění
by vůbec nedošlo, pokud by se stěžovatel úmyslně nerozhodl protiprávně řídit vozidlo
bez příslušného řidičského oprávnění. Rozhodl-li se stěžovatel i přesto vozidlo řídit, ohrozil
úmyslně zvýšenou měrou jiné účastníky silničního provozu i sebe, neboť jeho schopnosti
neodpovídaly požadavkům na řízení motocyklu takové síly. Krajský soud i správní orgány
proto správně posoudily formu zavinění, když aplikovaly ustanovení §31 písm. c) zákona
o nemocenském pojištění. Stěžovatel si sice nezpůsobil zranění úmyslně, avšak protiprávní
jednání, které zranění bezprostředně předcházelo, úmyslné bylo.
Stěžovatelovy úvahy vedou k neudržitelnému výsledku. A contrario k výše uvedenému
by totiž pojištěnec s příslušným řidičským oprávněním měl nárok na stejnou výši nemocenského
jako pojištěnec, který jednal protiprávně a příslušné řidičské oprávnění neměl. Tento výsledek
se jeví na první pohled nespravedlivým. Nepochybně je nutné důsledně rozlišovat situace,
kdy řidič vědomě usedne k řízení bez příslušného řidičského oprávnění a nemá dostatečné
schopnosti, od případů, kdy řidič vlastní potřebné řidičské oprávnění, absolvoval řidičský výcvik,
jež úspěšně završil zkouškou, a je svými schopnostmi způsobilý řešit většinu běžných dopravních
situací.
Nikdo nepopírá skutečnost, že k většině zranění v důsledku dopravních nehod dochází
v nedbalostní formě zavinění. V projednávané věci je však rozhodující úmyslná forma zavinění
přestupku řízení motorového vozidla (motocyklu) bez příslušného řidičského oprávnění,
neboť stěžovatel si dočasnou pracovní neschopnost přivodil při spáchání tohoto přestupku.
Pokud by stěžovatel nespáchal tento přestupek, tedy pokud by předmětný motocykl neřídil,
nemohlo by dojít ani k dopravní nehodě, jež byla příčinou vzniku dočasné pracovní
neschopnosti. Řídit úmyslně silný motocykl bez řidičského oprávnění a dostatečných schopností
je tak flagrantním rizikem, že případné komplikace či zranění se dají skoro očekávat. Skutečnost,
že se stěžovatel v souběhu s přestupkem řízení motorového vozidla bez příslušného oprávnění
dopustil ještě dalších přestupků v nedbalostní formě zavinění, není z hlediska aplikace ustanovení
§31 odst. c) zákona o nemocenském pojištění relevantní.
Nejvyšší správní soud shrnuje, že nezjistil stěžovatelem namítané nesprávné posouzení
právní otázky, důvodnost kasačních námitek tedy nebyla prokázána. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2013,
č. j. 17 A 19/2012 - 34, podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty první a §120
s. ř. s. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly
a stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů
tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu