ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.76.2013:27
sp. zn. 4 Ads 76/2013 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: B. Š., zast. Mgr.
Vladimírem Štolem, advokátem, se sídlem Převrátilská 330, Tábor, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2013, č. j. 2 Ad 28/2013 –
45,
takto:
Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 7. 2013, č. j. 2 Ad 28/2013
– 45, zrušil rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2013, č. j. X, věc žalované vrátil k dalšímu řízení a
rozhodl dále, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na účet jejího právního zástupce náklady
řízení ve výši 3 146 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná uvedeným rozhodnutím
zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 12.
2012, č. j. X, jímž žalovaná od 10. 1. 2013 snížila žalobkyni výši invalidního důchodu,
neboť shledala, že nejde o invaliditu třetího stupně, ale o invaliditu druhého stupně s tím,
že invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně činí 4 857 Kč. Krajský soud předmětné
rozhodnutí žalované zrušil, neboť po provedeném dokazování dospěl k závěru, že bylo vydáno
v rozporu s §39 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
neboť dle posudkového zhodnocení se u žalobkyně jedná o invaliditu třetího stupně.
[2] Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost,
v níž požádala o přiznání odkladného účinku. Tento návrh stěžovatelka odůvodnila tím,
že pokud by Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, jímž bylo rozhodnutí
stěžovatelky zrušeno, znamenalo by to, že původní zrušené rozhodnutí stěžovatelky „obživne“.
Důsledkem takového rozhodování soudů by však nebylo zrušení nového rozhodnutí stěžovatelky
vydaného v mezidobí k realizaci původního rozsudku městského soudu. Poté by vedle sebe stála
dvě opačná rozhodnutí stěžovatelky o téže věci. V této skutečnosti stěžovatelka spatřuje
„nenahraditelnou újmu“ ve smyslu §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[5] Návrh stěžovatelky, která je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
[6] Nejvyšší správní soud si je plně vědom, že bylo několika jeho rozhodnutími vyhověno
stěžovatelce v její žádosti o odkladný účinek právě s přihlédnutím k citovanému usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, s ohledem
na problematičnost skutečnosti, že by vedle sebe mohla být dvě odlišná či dokonce opačná
správní rozhodnutí o téže věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 29/2008 – 35, dostupné na www.nssoud.cz), avšak v této věci dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že stěžovatelce nelze vyhovět.
[7] Nejvyšší správní soud stejně jako např. v usnesení ze dne 15. 7. 2009,
č. j. 6 Ads 87/2009 – 49 upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou
jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení.
Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení
žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost
jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační
stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva
a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska
je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[9] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným
rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel
zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
[10] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě stěžovatelka újmu,
která by jí měla vzniknout, nijak nekonkretizovala. Samotná okolnost, že stěžovatelka je povinna
respektovat závazný právní názor krajského soudu ani to, že by v případě případného zrušení
napadeného rozsudku krajského soudu „obživlo“ původní rozhodnutí stěžovatelky, nemůže
znamenat nepoměrně větší újmu, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti stěžovatelky. V takovém případě by totiž musel Nejvyšší správní soud přiznávat
odkladný účinek automaticky všem kasačním stížnostem podaným žalovanými správními orgány,
což shora citované usnesení rozšířeného senátu vylučuje. Z vyjádření žalobce je navíc zřejmé,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by pro něj znamenalo značnou újmu popsanou
výše.
[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
[12] Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu