ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.87.2013:28
sp. zn. 4 Ads 87/2013 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: T. K., zast.
JUDr. Lukášem Havlem, advokátem, se sídlem Libušinka 180, Trutnov, proti žalovanému:
Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2013, č. j. 7 A 26/2010 – 45,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamít á .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 7. 2013, č. j. 7 A 26/2010 – 45, zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2009, č. j. 48103/2009-OSH-30.1.-20.10.09/7, a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů
řízení ve výši 7.808 Kč k rukám žalobcova právního zástupce, JUDr. Lukáše Havla, advokáta,
a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Městský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že správní
řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí žalovaného, je zatíženo vadou, jež má za následek
nezákonnost tohoto rozhodnutí. Konkrétně městský soud uvedl, že postup správního orgánu při
provádění měření hluku na pozadí porušil objektivnost a přesvědčivost průběhu tohoto měření,
když žalobce nebyl o jeho provedení, okolnostech a výsledcích řádně informován, což je
v rozporu s §88 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž
navrhl, aby jí byl přiznán odkladný účinek. Tento návrh stěžovatel odůvodnil tím, že pokud by
měl postupovat podle kasační stížností napadeného rozsudku městského soudu, musel by zrušit
rozhodnutí správního orgánu I. stupně a řízení ve věci zastavit, protože byl zásadně zpochybněn
podklad vydaného rozhodnutí. Pokud by však Nejvyšší správní soud posléze shledal
stěžovatelovu kasační stížnost důvodnou, nebyl by takový postup v souladu s veřejným zájmem
na dodržení požadavků ochrany zdraví před nepříznivými účinky hluku. Vedle toho podle
stěžovatele hrozí existence dvou protichůdných správních rozhodnutí, což je v rozporu
s principem právní jistoty. Tyto právní následky rozsudku městského soudu představují pro
stěžovatele podle jeho názoru nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám. Případné přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti pak
podle mínění stěžovatele není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem.
[3] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele
nevyjádřil.
[4] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
[6] Nejvyšší správní soud stejně jako v usnesení č. j. 6 Ads 87/2009 – 49 ze dne 15. 7. 2009
upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem ochrany
veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek přiznávaný
žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými
negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného správního orgánu, jemuž soudní
řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje
tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem
na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve
správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační
stížnosti.
[7] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[8] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (resp.
Městského soudu v Praze). Přiznání odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba
připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní
jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů,
kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního
soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší
újmě.
[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě stěžovatel netvrdil ani
neprokázal žádné okolnosti, které by svědčily o tom, že zde jde právě o takto ojedinělý případ,
kdy by přiznání odkladného účinku bylo nezbytné. Samotná okolnost, že stěžovatel je povinen
respektovat závazný právní názor městského soudu, se kterým nesouhlasí, ani to, že by v případě
zrušení napadeného rozsudku zde proti sobě stála dvě protichůdná správní rozhodnutí, nemůže
znamenat nepoměrně větší újmu, která by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
odůvodňovala. Pokud by tomu tak totiž bylo, musel by Nejvyšší správní soud přiznávat odkladný
účinek automaticky všem kasačním stížnostem podaným žalovanými správními orgány, což shora
citované usnesení rozšířeného senátu vylučuje.
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě
stěžovatelky nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. dány.
[11] Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu