ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.111.2013:36
sp. zn. 4 As 111/2013 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. U., zast.
Mgr. Martinem Chrásteckým, advokátem, se sídlem U Sokolovny 121, Zlín, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2013, č. j. 41 A 37/2013 – 35,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2013, č. j. 41 A 37/2013 – 35,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 4. 2013, č. j. KUZL/21481/2013 změnil podle §90
odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, výrok o vině rozhodnutí Městského úřadu
Uherské Hradiště, odboru dopravy (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 6. 3. 2013,
č. j. MUUH-OD/48611/2012/PRCHJ, Spis/7962/2012 tak, že „Pan M. U., vinen tím, že dne
31. 7. 2012 v 13:08 hod. v obci Staré Město na sil. I/55 v ul. Tovární v místě nadjezdu místní komunikace
vedoucí na sídliště Komenského u firmy Fero Moravie u bývalé „panelárny“ řídil ve směru od Huštěnovic
do Starého Města osobní motorové vozidlo zn. Audi A7 RZ X nedovolenou rychlostí, přičemž mu byla orgánem
Městské policie Staré Město naměřena rychlost jízdy 93 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve
výši +/- 3 km/h mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 90 Km/h. Nejvyšší
dovolenou rychlost, stanovenou pro jízdu v obci na 50 km/h, tak překročil nejméně o 40 km/h.“ Ve zbytku
žalovaný podle §90 odst. 5 správního řádu potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně, který shledal, že žalobce výše uvedeným jednáním porušil §18 odst. 4 zákona
č. 361/2000 Sb., o silničním provozu a dopustil se tak přestupku podle §125c odst. 1 písm. f)
bod 2 téhož zákona, neboť v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročil
nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/h a více a za to mu správní orgán prvního stupně
podle §125c odst. 4 písm. d) a §125c odst. 5 zákona o silničním provozu a podle §11 odst. 1
písm. b), c) a §14 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích uložil pokutu ve výši 5000 Kč
a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců od data nabytí
právní moci rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně dále žalobci uložil povinnost nahradit
náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž se domáhal, aby krajský soud
rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci
náklady řízení k rukám jeho zástupce.
[3] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 6. 2013, č. j. 41 A 37/2013 – 35, řízení
o žalobě zastavil a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud poukázal na skutečnost, že usnesením ze dne 23. 5. 2013, č. j. 41 A 37/2013 – 24,
žalobce podle 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyzval k zaplacení
soudního poplatku za podání žaloby ve výši 3 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od doručení
tohoto usnesení, přičemž jej poučil o procesních následcích v případě, že výzvě nebude vyhověno
(§9 od st. 3 zákona o soudních poplatcích). Zástupci žalobce bylo toto usnesení doručeno
do datové schránky dne 27. 5. 2013 v 11:11 hod. Žalobce však na výzvu soudu soudní poplatek
ve stanovené lhůtě nezaplatil a krajský soud proto řízení podle §47 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích zastavil.
[4] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s., v níž v prvé řadě poukázal na pochybení
krajského soudu spočívající v tom, že výrokem I. zastavil řízení o žalobě ze dne 9. 10. 2012,
přestože žaloba proti rozhodnutí žalovaného byla zástupcem stěžovatele podána dne 15. 5. 2013
a krajskému soudu byla doručena dne 20. 5. 2013, což ostatně sám krajský soud konstatuje
v odůvodnění napadeného usnesení. Stěžovatel dále namítal, že jeho zástupci nebyla doručena
žádná výzva k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že krajský soud
v datové zprávě, která byla jeho zástupci doručena dne 27. 5. 2013 v 11:11 hod., zaslal:
• výzvu ze dne 24. 5. 2013 k předložení plné moci a k upřesnění rozporu v uvedení data
vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně v petitu žaloby;
• poučení o obsazení soudu a o možnosti namítat podjatost z téhož dne a
• (namísto výzvy k zaplacení soudního poplatku) usnesení ze dne 21. 5. 2013,
č. j. 41 A 36/2013 - 11 týkající se jiné věci a jiného žalobce (Ing. Z. P.).
Z výše uvedeného tak je podle stěžovatele patrné, že krajský soud pochybil, když zástupce
stěžovatele nevyzval k zaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích a dokonce zaměnil usnesení týkající se věci stěžovatele za usnesení týkající se jiné věci.
S ohledem na shora uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 26. 6. 2013, č. j. 41 A 37/2013 – 35 zrušil, věc tomuto soudu vrátil
k dalšímu řízení a přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[7] Stěžovatel kasační stížnost podal výslovně z důvodů uvedených v ustanovení §103
odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s.
[8] V předmětné věci však může být uplatněn toliko důvod kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d)
téhož ustanovení důvodem speciálním. Nejvyšší správní soud ostatně již v rozsudku ze dne
21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, konstatoval, že je-li kasační stížností napadeno usnesení
soudu o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační
důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí návrhu. S ohledem na znění §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle kterého lze kasační
stížnost podat z důvodů tvrzené nezákonnosti rozhodnutí buď o odmítnutí návrhu nebo o zastavení
řízení, je zřejmé, že tento závěr se vztahuje také na usnesení, jímž krajský soud řízení zastavil.
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná především
o posouzení otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení z důvodu nezaplacení
soudního poplatku za podanou žalobu. Stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje tento závěr
krajského soudu výše již zmíněnými skutečnosti. Nejvyšší správní soud se proto přípisem ze dne
13. 8. 2013, č. j. 4 As 111/2013 – 27 obrátil na krajský soud se žádostí o zaslání písemnosti
„41a 37.2013.pdf“, která byla zástupci stěžovatele doručena prostřednictvím jeho datové
schránky dne 27. 5. 2013 v 11:11 hod. Tento datový soubor je totiž uveden jako obsah
doručené datové zprávy na dodejce přiložené v soudním spisu krajského soudu k předmětnému
usnesení - výzvě k zaplacení soudního poplatku ze dne 23. 5. 2013, č. j. 41 A 37/2013 - 24.
[11] Krajský soud dne 26. 8. 2013 Nejvyššímu správnímu zaslal shora uvedenou písemnost,
z jejíhož obsahu vyplývá, že krajský soud v datové zprávě, která byla zástupci stěžovatele
prostřednictvím jeho datové schránky doručena dne 27. 5. 2013 v 11:11 hod., k níž se vztahuje
zmíněná dodejka, zaslal:
• výzvu ze dne 24. 5. 2013 k předložení plné moci a k upřesnění rozporu v uvedení data
vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně v petitu žaloby;
• poučení o obsazení soudu a o možnosti namítat podjatost z téhož dne a
• usnesení ze dne 21. 5. 2013, č. j. 41 A 36/2013 – 11, týkající se jiné věci a jiného žalobce
(Ing. Z. P.).
[12] Z výše uvedeného tak je nepochybné, že krajský soud zástupce stěžovatele nevyzval
k zaplacení soudního poplatku, neboť v důsledku administrativního pochybení zaměnil usnesení
ze dne 23. 5. 2013, č. j. 41 A 37/2013 – 24, jímž měl být žalobce prostřednictvím jeho zástupce
vyzván k zaplacení soudního poplatku, za již zmíněné usnesení ze dne 21. 5. 2013,
č. j. 41 A 36/2013 – 11, týkající se zcela jiné věci. Stěžovateli tak je nutno přisvědčit,
že jeho zástupci nebyla doručena žádná výzva k zaplacení soudního poplatku.
[13] Stěžovatel tedy vskutku soudní poplatek nezaplatil, jak krajský soud uvádí v odůvodnění
usnesení ze dne 26. 6. 2013, č. j. 41 A 37/2013 – 35; nezaplatil jej ovšem v důsledku výše
uvedeného pochybení krajského soudu. Tato skutečnost nemůže jít k tíži stěžovatele
a už vůbec nemůže vést k zastavení řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích,
podle kterého, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání
nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Citované ustanovení zákona o soudních poplatcích
totiž jako předpoklad zastavení řízení vyžaduje nejen to, že účastník řízení nezaplatil soudní
poplatek, ale také, že k jeho zaplacení byl řádně vyzván; tak tomu však v posuzované věci nebylo.
Zastavení řízení tak musí předcházet doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku a marné
uplynutí přiměřené lhůty soudem k zaplacení poplatku stanovené. Pokud se tak nestalo,
odůvodňuje to kasaci usnesení o zastavení řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 12. 9. 2013, č. j. 6 Ads 51/2013).
[14] K námitce stěžovatele, v níž poukazoval na pochybení krajského soudu spočívající v tom,
že výrokem I. zastavil řízení o žalobě ze dne 9. 10. 2012, přestože žaloba proti rozhodnutí
žalovaného byla zástupcem stěžovatele podána dne 15. 5. 2013 a krajskému soudu byla doručena
dne 20. 5. 2013, Nejvyšší správní soud uvádí, že toto pochybení krajského soudu by samo o sobě
nevedlo ke zrušení kasační stížností napadeného usnesení krajského soudu, neboť z jeho záhlaví
a výroku je zřejmé v jaké věci a jakým způsobem bylo rozhodnuto. Nesprávné uvedení data
podání žaloby ve výroku přezkoumávaného usnesení krajského soudu tak představuje zjevnou
nesprávnost, kterou lze napravit postupem podle §54 odst. 4 s. ř. s. (za použití §55 odst. 5
téhož zákona), tj. vydáním opravného usnesení.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení:
[15] Tento postup však již v dalším řízení není na místě, neboť Nejvyšší správní soud
s přihlédnutím k výše uvedenému kasační stížností napadené usnesení krajského soudu zrušil,
neboť nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku
za podanou žalobu a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.).
[16] Podle §110 odst. 4 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu tedy nyní bude, aby stěžovatele
vyzval k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu a poté, v případě uhrazení soudního
poplatku, se věcí dále zabýval.
[17] V novém rozhodnutí ve věci krajský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu