ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.147.2013:17
sp. zn. 4 As 147/2013 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci navrhovatelky: A. Z., v řízení o
kasační stížnosti navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2013, č. j.
Na 23/2013 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 10. 2013, č. j. Na 23/2013 - 23, zamítl návrh
navrhovatelky na ustanovení zástupce za účelem podání žaloby proti úkonům České správy
sociálního zabezpečení ze dne 21. 11. 2012 a ze dne 4. 4. 2013. Soud v odůvodnění uvedl,
že předmětné úkony nejsou ve formálním ani v materiálním pojetí rozhodnutími ve smyslu
§65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), a jsou tedy podle §70 písm. a) s. ř. s. vyloučeny ze soudního přezkumu. Případná
žaloba navrhovatelky směřující proti těmto úkonům by tedy zj evně nemohla být úspěšná,
neboť by se jednalo o žalobu nepřípustnou a soud by ji odmítl podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Z tohoto důvodu stěžovatelka nesplnila předpoklad osvobození od soudních
poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. a tudíž ani podmínku pro ustanovení zástupce soudem.
Soud proto její návrh zamítl podle §3 5 odst. 8 s. ř. s. a contrario.
Ve včasné kasační stížnosti navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) namítla, že sama nemá
právnické vzdělání a není schopna sepsat kvalifikované podání vůči soudu, jako je např. správní
žaloba nebo kasační stížnost. Dále uvedla, že nemá žádné finanční prostředky, neboť je od roku
1995 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce; tuto skutečnost doložila
potvrzením. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 31. 10. 2013, č. j. Na 23/2013 - 23, a aby jí byl ustanoven zástupce za účelem
sepsání předmětné žaloby.
Podle Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí
návrhu na ustanovení zástupce by trvání na zastoupení stěžovatelky advokátem znamenalo pouze
řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného řízení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS či rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, dostupný na www.nssoud.cz). V dané věci je tedy
kasační stížnost projednatelná, i když stěžovatelka není v řízení před Nejvyšším správním soudem
zastoupena zástupcem z řad advokátů.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napaden é usnesení v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatelka uplatnila
v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109 odst. 4 s. ř. s. musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že krajský soud nesprávně posoudil právní
otázku, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho práv, tedy tvrdila důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené „nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení“.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát“. Z citace uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku
lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účas tníka, u něhož jsou
dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a 2) jestliže je to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou -li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne“. V projednávané věci Krajský soud v Plzni neshledal u stěžovatelky splnění
první zákonné podmínky, tedy dospěl k závěru, že s ohledem na to, že návrh stěžovatelky zjevně
nemůže být úspěšný, není u stěžovatelky splněn předpoklad osv obození od soudních poplatků
ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.
Úkolem Nejvyššího správního soudu tedy bylo posoudit, zda Krajský soud v Plzni
rozhodl v souladu se zákonem o zamítnutí návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce
pro sepsání žaloby proti úkonům České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 11. 2012
a ze dne 4. 4. 2013. Krajský soud toto své rozhodnutí odůvodnil tvrzením, že úmyslem
stěžovatelky bylo podání žaloby ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., avš ak žalobu zamýšlela podat
proti úkonům České správy sociálního zabezpečení, jež nepodléhají soudnímu přezkumu,
neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Obsahem těchto úkonů totiž bylo
toliko zopakování v minulosti přijatých a stěžovatelce sdělených závěrů České správy sociálního
zabezpečení, podle nichž stěžovatelka nesplňuje zákonné podmínky pro přiznání invalidního
důchodu. Těmito úkony přitom nedošlo k žádnému dotčení právní sféry stěžovatelky,
a proto Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, s nímž se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud,
že v daném případě nebyla splněna jedna z kumulativních podmínek pro ustanovení zástupce,
neboť případná žaloba stěžovatelky by zjevně nemohla být úspěšná, a proto nemohla být splněna
zákonná podmínka spočívající ve splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků .
Nebyly-li totiž úkony, ohledně nichž se stěžovatelka domáhala ustanovení zástupce za účelem
podání žaloby, rozhodnutími ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., pak by žalobu proti takovým úkonům
musel soud odmítnout jako nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spo jení
s §70 písm. a) s. ř. s., a na této skutečnosti by nemohl nic změnit ani soudem ustanovený
zástupce. Navíc, s ohledem na data vydání předmětných úkonů České správy sociálního
zabezpečení, je Nejvyšší správní soud přesvědčen, že kromě toho, že by podaná žaloba byla navíc
opožděná, neboť nebyla podaná ve lhůtě podle 72 odst. 1 s. ř. s. Postup krajského soudu,
jenž za uvedené procesní situace návrhu stěžovatelky na ust anovení zástupce nevyhověl,
byl proto plně v souladu se zákonem.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v oblasti důchodového zabezpečení a s ním
souvisejících řízení před Českou správou sociálního zabezpečení je zpravidla možné podat
správní žalobu ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. toliko proti rozhodnutí, jímž Česká správa sociálního
zabezpečení rozhodla v tzv. námitkovém řízení o námitkách proti rozhodnutí vydaném u
v prvním stupni. Žalobu je tedy možné podat např. proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení o námitkách směřujících proti rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu.
V souzené věci by však, jak již Nejvyšší správní soud uvedl, nemo hlo ani ustanovení zástupce
nic změnit na nepřípustnosti žaloby směřující proti předmětným úkonům České správy sociálního
zabezpečení.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že Krajský soud v Plzni postupoval správně, pokud zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení
zástupce. Kasační stížnost tedy není důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud podle §110
odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně v souladu s §120 a §60 odst. 1 věty prv ní
s. ř. s. nepřiznal stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť stěžovatelka neměla v tomto řízení úspěch.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu