ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.45.2013:10
sp. zn. 4 As 45/2013 - 10
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované:
Městská policie České Budějovice, se sídlem Jaroslava Haška 1814/2, České Budějovice,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 19. 2. 2013, č. j. 10 Na 3/2013 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. 2. 2013, č. j. 10 Na 3/2013 - 14, Krajský soud v Českých
Budějovicích nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem, v níž se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti pokynu žalované k
opuštění budovy Akademické knihovny v Českých Budějovicích . V odůvodnění tohoto usnesení
soud uvedl, že žalobce nepředložil žádné doklady, proto soud nemohl posoudit jeho možnost si
vlastním přičiněním opatřit prostředky. Žalobce tak evidentně neunesl důkazní břemeno, jež
spolu s břemenem tvrzení patří mezi povinnosti žadatele o osvobození od soudního poplatku a je
předpokladem úspěchu žádosti. V dané věci se spor týká nespokojenosti žalobce se zásahem
Městské policie České Budějovice v prostorách Akademické knihovny v Českých Budějovicích.
Podobného charakteru jsou i jiná podání žalobce, která jsou projednávána u krajského soudu
a mnoha okresních soudů. Krajský soud shledal, že tyto spory nemají vztah k podstatným
okolnostem životní sféry žalobce. Netýkají se ani nepřímo jeho majetku, životních podmínek
či jiných podobných záležitostí. Jde o spory vyvolané jeho zájmem o veřejné záležitosti
a fungování veřejných institucí. Takové spory má samozřejmě žalobce právo vést; podle názoru
soudu však není důvod, aby náklady takových sporů, které je jinak zásadně povinen hradit každý,
za žalobce pravidelně nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků. Osvobození
od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory
podle své libosti, nýbrž zajistit, aby jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně
v případech, kdy je namístě, aby soudní spor vedly. Krajský soud zohlednil rovněž informace
z jiných sporů vedených žalobcem, především informace o jeho invaliditě, které by mohly vést
k osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky, nicméně navzdory tomu zjistil soud zvláštní
okolnosti, které vedou k závěru, že v tomto případě je namístě výjimečně osvobození
od soudních poplatků nepřiznat. Úvaha soudu vychází především z povahy sporů vedených
žalobcem, ve kterých nelze přehlédnout, že kverulační, zjevně šikanózní, či dokonce pracovní
kapacitu orgánů veřejné moci cíleně paralyzující výkon práva může mít význam né negativní
důsledky, které za určitých okolností mohou popřít smysl a účel těchto sporů. Krajský soud
poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66,
a uzavřel, že v ýjimečné odepření práva na osvobození od soudních poplatků může napomoci
regulaci nadužívání práva na vedení těchto sporů.
V kasační stížnosti proti tomuto usnesení žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítal,
že mu soud zaslal zastaralý tiskopis 060 bez odůvodnění, a zdůraznil, že své sociální poměry
doložil čestným prohlášením. Soud podle stěžovatele iracionálně implicitně uvažuje, že by
stěžovatel mohl mít nějaký majetek. Stěžovatel dále zpochybnil judikáty použité v odůvodnění
napadeného usnesení. Namítal, že zákon nezná výluku v podobě záležitosti netýkající se „životní
sféry“; tvrzený zásah se navíc jeho životní sféry dotýká. Pokud se soud ztotožnil s výkladem
v některém judikátu, měl podle stěžovatele zdůvodnit, proč užil tento judikát, a nikoliv jiný.
Stěžovatel podotkl, že soudy nejsou regulátory; regulační funkci mají soudní poplatky, nikoliv
osvobozování od nich. Závěry soudu označil za diskriminační a manipulativní; soud nezdůvodnil,
v čem je žaloba šikanózní či kverulační. Stěžovatel nesouhlasil se zařazením věci do rejstříku Na
a s libovůlí v postupu soudu, který v tomto případě žalobu neodmítl, jak běžně činí. Navrhl, aby
Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalš ímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti proti usnesení
krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č . j. 1 Afs 65/2007 - 37, www.nssoud.cz).
Citovaný právní názor lze bezpochyby aplikovat též v projednávané věci, neboť striktní
trvání na podmínce zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti by způsobilo jen
řetězení téhož problému, případně by mohlo vést k nepřípustnému odepření přístupu
k Nejvyššímu správnímu soudu. S ohledem na tuto skutečnost netrvá Nejvyšší správní soud
na platbě soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační
stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel podal z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní
posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní
názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Př iznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou -li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného
skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
Základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků tvoří povinnost žadatele
doložit, že nemá dostatečné prostředky. Tuto podmínku stěžovatel v projednávané věci nesplnil.
Ve svém prohlášení ze dne 19. 1. 2013 totiž jen obecně popsal své majetkové poměry, aniž uvedl
přesnou výši příjmů, závazků a výdajů. Na výzvu soudu k vyplnění formuláře potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovatel nereagoval a v dalším podání znovu
poukázal na své prohlášení ze dne 19. 1. 2013.
Nejvyšší správní soud shledal, že prohlášení stěžovatele ze dne 19. 1. 2013 neobsahuje
všechny informace relevantní pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro osvobození
stěžovatele od soudních poplatků. Stěžovatel v něm neoznačil přesnou výši svého příjmu ani jeho
zdroj; slovní vyjádření „přes tři tisíce korun měsíčně“ může současně znamenat jak příjem ve výši
3.001 Kč, tak i příjem ve výši např. 15.000 Kč. Stěžovatel neuvedl ani přesnou výši svých závazků
a jejich splátek, nevyčíslil ani další své běžné výdaje a náklady.
Stěžovateli nic nebránilo v tom, aby vyplnil zaslaný tiskopis a přiložil příslušné přílohy,
případně mohl jiným věrohodným sdělit svou aktuální majetkovou a výdělkovou situaci a doložit
ji. Stěžovatel tak neučinil, čímž krajskému soudu znemožnil objektivní posouzení jeho aktuálních
poměrů. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že je zcela legitimní požadovat po osobách žádajících,
aby stát nesl náklady jejich soudních řízení, prokázání toho, že se skutečně nacházejí v situaci,
která jim neumožňuje soudní poplatek zaplatit.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „[p]ovinnost doložit nedostatek
prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3
s. ř. s.). Pokud účastní k tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti
nezjišťuje.“ (srov. usnesení tohoto soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50,
publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel nav zdory výzvě soudu a svým zkušenostem
s vedením soudních řízení nedoložil, že nemá dostatečné prostředky, proto krajský soud rozhodl
správně, pokud mu osvobození od soudního poplatku nepřiznal.
Ačkoliv výše popsané závěry postačují pro zamítnutí kasační st ížnosti jako nedůvodné,
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné se vyjádřit také k druhému důvodu pro nepřiznání
osvobození od soudního poplatku, který uplatnil krajský soud v napadeném usnesení.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze d ne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 - 74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS, vyslovil, že „[s]lovo „může“ užité v §36
odst. 3 větě první s. ř. s. … dává soudu určitý, byť ve světle judikatury Ústavního soudu poměrně nevelký, prostor
pro uvážení, zda i když js ou podmínky pro osvobození splněny, tj. účastník nemá dostatek prostředků a není
naplněna ani negativní podmínka osvobození zakotvená ve větě druhé zmíněnéh o ustanovení, není výjimečně
na místě mu dobrodiní osvobození od soudních poplatků odepřít. Soudní u vážení se musí řídit stejnými pravidly
jako uvážení správní, tj. zejména se musí vyvarovat libovůle, rozlišovat mezi různými případy na základě
racionálních, logických a nediskriminačních kritérií a posuzovat obdobné případy obdobně a různé případy různě.
Tato povinnost při soudním uvážení plyne z principu materiálního právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
Znamená to, že budou-li podmínky podle §36 odst. 3 věty prvé a věty druhé s. ř. s. splněny, pravidelně to povede
k osvobození od soudních poplatků, a t o v míře, která bude odpovídat majetkové nouzi účastníka řízení. Je proto
žádoucí účastníka osvobodit jen částečně, lze -li po něm spravedlivě požadovat, aby byť jen z určité části svoji
poplatkovou povinnost splnil. Neosvobození bude za splnění podmínek vý jimkou z pravidla, pro kterou musí
existovat vážné skutkové důvody, které je soud v rámci odůvodnění svého uvážení povinen přezkoumatelně vyložit,
přičemž vždy musí mít na paměti, že základním smyslem a účelem uvedeného ustanovení je zajistit rovný přístup
všech osob k soudní ochraně, tj. výkon ústavně zaručeného základního práva.“
Otázkou osvobození stěžovatele od soudních poplatků se Nejvyšší správní soud
již mnohokrát zabýval. V rozsudku ze dne 26. 10. 2011, č. j . 7 As 101/2011 - 66, publ.
pod č. 2601/2012 Sb. NSS, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že „[i] když účastník je
nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.),
může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede.
O výše uvedený případ se může jednat, vede -li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících
se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často
pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy ž ivotní
sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí,
nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí). “
Jakkoliv se v projednávané věci nejedná o spor týkající se poskytování informací podle
zákona č. 106/1999 Sb., Nejvyšší správní soud přisvědčil krajskému soud u, že bylo namístě
stěžovateli osvobození od soudního poplatku odepřít, neboť soudní spor nemá vztah
k podstatným okolnostem jeho životní sféry. Pokyn k opuštění prostor knihovny se rozhodně
netýká majetku nebo životních podmínek stěžovatele ani jiných obdobných záležitostí. Stěžovatel
navíc ani nepožaduje ochranu proti tvrzenému nezákonnému pokynu, nýbrž se domáhá toliko
vyslovení jeho nezákonnosti. Stěžovateli samozřejmě nic nebrání v tom, aby takovýto akademický
spor vedl, nicméně musí počítat s tím, že náklady řízení ponese sám.
Namítá-li stěžovatel, že zákon nezná výluku v podobě záležitosti netýkající se „životní
sféry“, Nejvyšší správní soud poukazuje na výše citovanou judikaturu a dodává, že soudy jsou
podle §36 odst. 3 s. ř. s. oprávněny uvážit, zda je namístě osvobození od soud ních poplatků
přiznat, či nikoliv. Důvody pro užití citované judikatury vyplývají ze skutkové a právní
podobnosti projednávané věci se situací řešenou v těchto judikátech; bližší zdůvodnění užití
určitého judikátu není třeba.
Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že soudní poplatky mají regulační funkci.
K naplnění této funkce je nezbytné, aby ji soudy braly v potaz i při rozhodování o osvobození
od soudních poplatků. Pokud by soudy nadužívaly institut osvobození od soudních poplatků,
regulační funkce soudních poplatků by ztratila smysl.
Stěžovateli lze přisvědčit, že krajský soud pochybil, pokud žalobu na ochranu před
nezákonným pokynem žalované zapsal do rejstříku Na, ačkoliv se evidentně nejedná o nejasné
podání. Toto pochybení však podle názoru Nejvyššího správního soudu nemá žádný vliv
na zákonnost napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že nezjistil namítanou nezákonnost napadeného
rozhodnutí, a proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 19. 2. 2013, č. j. 10 Na 3/2013 - 14, podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl jako
nedůvodnou.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty první a §120
s. ř. s. Úspěšné žalované žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly
a stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů
tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu