ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.73.2013:42
sp. zn. 4 As 73/2013 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: NEWPORT PARK
ONE, a. s., IČ: 27829383, se sídlem Hybešova 726/42, Brno, zast. Mgr. Vítem Palarčíkem,
advokátem, se sídlem Hybešova 726/42, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého
kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Alkona
Invest CZ, a. s., IČ: 44684690, se sídlem Klimentská 22, Praha 1, II) Centrum Olympia
Olomouc, a. s., IČ: 27906388, se sídlem Štětkova 1638/18, Praha 4, zast. Mgr. Ivanou Kočí,
bytem Černochova 15, Olomouc, III) MALOCH, spol. s r. o., IČ: 28318714, se sídlem Zákoutí
2839/29, Brno, IV) Mgr. L. V., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2013, č. j. 22 A 63/2011 - 103,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2013, č. j. 22 A 63/2011 - 103,
se zrušuje .
II. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. KÚOK/58/
2011/OSR/7000, č. j. KUOK/23412/2011, a územní rozhodnutí Magistrátu města
Olomouce č. 104/2010 ze dne 18. 10. 2010, č. j. SMOl/ÚSO/77/2072/2010/Ob,
se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. V řízeních o kasační stížnosti a o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého
kraje ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. KÚOK/58/2011/OSR/7000, č. j. KUOK/23412/2011,
je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15.228 Kč
do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Víta Palarčíka.
IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti a o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 16. 3.
2011, sp. zn. KÚOK/58/2011/OSR/7000, č. j. KUOK/23412/2011.
Odůvodnění:
I. Řízení před správními orgány
[1] Magistrát města Olomouce, odbor stavební, oddělení územně správní (dále jen „stavební
úřad“) územním rozhodnutím č. 104/2010 ze dne 18. 10. 2010, č. j. SMOl/ÚSO/77/
2072/2010/Ob (dále jen „rozhodnutí prvního stupně“), podle §92 zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“)
a §9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy
a územního opatření, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“),
k žádosti Alkona Invest CZ a.s. (dále jen „stavebník“) ze dne 31. 8. 2010 rozhodl o umístění
stavby „Olomouc, Kaufland, V. etapa - přeložka vedení v VN, NNk ve městě Olomouci,v katastrálním území
Holice u Olomouce, na pozemcích parc. č. 1846/16 (ostatní plocha),1846/161 (zastavěná plocha a nádvoří),
1851/25 (ostatní plocha), 1851/26 (zastavěná plocha a nádvoří), 1916/1 (ostatní plocha), 1916/23 (ostatní
plocha), 1916/24 (ostatní plocha), 1944/1 (ostatní plocha), 1944/16 (ostatní plocha), 1944/17 (ostatní
plocha), 2003/1 (ostatní plocha), 1846/165 (ostatní plocha), 1846/163 (ostatní plocha), 1846/164 (ostatní
plocha)“. Pro umístění a projektovou přípravu této stavby stavební úřad stanovil podmínky.
V podmínce č. 3 bylo rozhodnuto o povinnosti stavebníka respektovat vedení a zařízení, která
se vyskytují na trase umísťované stavby a která jsou ve vlastnictví či správě ČEZ Distribuce a.s.,
Telefónica O2 Czech Republic, a.s., Moravské vodárenské a.s., Zemědělské vodohospodářské
správy, územního pracoviště Olomouc, a Ředitelství silnic a dálnic České republiky. Současně
v této podmínce stavební úřad vyhověl námitkám právní předchůdkyně žalobkyně HAMERSKÁ
a.s. a rozhodl o povinnosti stavebníka respektovat též budoucí inženýrské sítě „RWE Distribuční
služby a.s. (územní rozhodnutí č. 83/2010 o umístění stavby „Prodloužení plynovodu k areálu Start Centrum“
ze dne 24. 8. 2010 vydané pod č. j. SMOl/ÚSO/77/878/2010/Voj, vydáno pro žadatele Hamerská a.s.
Krnov)“. V podmínce č. 3 dále stavební úřad stanovil, že „je nutné, aby investor v souladu s jejich
stanovisky, zahrnul do projektové dokumentace pro stavební řízení veškerá opatření, aby nedošlo k poškození
jejich vedení a zařízení jak stavebními pracemi, tak samotným provozem stavby“.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. KÚOK/58/2011/OSR/7000,
č. j. KUOK/23412/2011, podle §90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004, správní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), výrok rozhodnutí prvního stupně změnil
tak, že do podmínky č. 3 doplnil odstavec, který zní
takto:„Při zpracování projektové dokumentace
pro stavební řízení je nutno respektovat přípojky vody, kanalizace a NN na pozemcích parc. č. 1846/9 (orná
půda), 1916/23 (ostatní plocha), 1916/24 (ostatní plocha) a 2003/1 (ostatní plocha) všechny v kat. území
Holice u Olomouce umístěné územním souhlasem č. 612/2010, o jehož vydání požádala společnost
HAMERSKÁ.“. V ostatních částech žalovaný podle §90 odst. 5 správního řádu rozhodnutí
prvního stupně potvrdil.
[3] V odůvodnění rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že stavební úřad na základě žádosti
HAMERSKÁ a.s. ze dne 7. 7. 2010 vydal územní souhlas č. 612/2010 ze dne 3. 8. 2010,
č. j. SMOl/ÚSO/77/1677/2010/Ob. (dále jen „územní souhlas č. 612/2010“), pro stavbu „Areál
Start centrum v Olomouci - Holici, Přípojka vody, kanalizace a NN ve městě Olomouci, v katastrálním území
Holice u Olomouce, ul. Přerovská, na pozemcích parc. č. 1846/9 (orná půda), 1916/23 (ostatní plocha),
1916/24 (ostatní plocha), 2003/1 (ostatní plocha)“. Dále stavební úřad územním rozhodnutím
č. 83/2010 ze dne 24. 8. 2010, č. j. SMOl/ÚSO/77/878/2010/Voj (dále jen „územní rozhodnutí
č. 83/2010“), na základě žádosti HAMERSKÁ a.s. ze dne 29. 3. 2010 rozhodl o umístění stavby
„Prodloužení plynovodu k areálu START CENTRUM ve městě Olomouci, v katastrálním území Holice
u Olomouce, na pozemcích parc. č. 1916/23 (ostatní plocha), 1846/9 (orná půda), na ulici Přerovská“.
Těmito umístěnými stavbami byly změněny poměry v daném území, a tudíž bylo povinností
stavebníka i stavebního úřadu je respektovat. Stavební úřad v podmínkách rozhodnutí prvního
stupně zcela správně stanovil stavebníkovi povinnost respektovat stavby umístěné územním
rozhodnutím č. 83/2010 při zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení, avšak
již opomenul stanovit tutéž povinnost i ve vztahu k stavbám umístěným územním souhlasem
č. 612/2010. Toto pochybení však bylo možné napravit změnou rozhodnutí prvního stupně,
a to stanovením nové podmínky stavebníkovi spočívající v nutnosti respektovat při zpracování
projektové dokumentace pro stavební řízení předmětné stavby i stavby umístěné územním
souhlasem č. 612/2010.
[4] Dále se žalovaný zabýval jednotlivými odvolacími námitkami žalobkyně.
[5] V první z nich žalobkyně brojila proti tomu, že jí nebylo předloženo k odsouhlasení
technické řešení v místě křížení předmětné stavby se stavbami jejími. K této námitce žalovaný
uvedl, že neexistuje žádný první předpis zavazující stavebníka předložit jinému účastníku řízení
dokumentaci stavby ke schválení. K provedení projednávané stavby je nutné vydání stavebního
povolení ve stavebním řízení. V něm žalobkyni přísluší postavení účastníka řízení, které jí umožní
seznámit se s projektovou dokumentací stavby a uplatnit k ní námitky a připomínky.
[6] V druhé odvolací námitce žalobkyně brojila proti nerespektování stavby sjezdu - připojení
jejího pozemku parc. č. 1846/9 v kat. území Holice u Olomouce na stávající silnici I/55, na němž
se má uskutečnit komerční výstavba areálu Start centrum, která je povolena rozhodnutím
žalovaného dne 6. 8. 2010, č. j. KUOK 82500/2010. K tomu žalovaný poukázal na odůvodnění
rozhodnutí prvního stupně, v němž se uvádí, že v případě vydání souhlasu s ohlášenou stavbou
v době zpracování dokumentace pro stavební povolení bude povinností stavebníka uvedený sjezd
v dokumentaci respektovat. Dále sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti
nevyžadují územní rozhodnutí ani územní souhlas, nýbrž toliko ohlášení stavebnímu úřadu.
V době vydání rozhodnutí prvního stupně byl uvedený sjezd povolen pouze dopravně, a nikoliv
stavebně, a proto stavební úřad ve výrokové části rozhodnutí prvního stupně ani nemusel žádnou
takovou podmínku pro respektování sjezdu stanovit.
[7] Ve třetí odvolací námitce žalobkyně brojila proti přímému zásahu při stavební činnosti
na jejím pozemku při odstraňování stávajícího nadzemního vedení VN a poukázala na povinnost
stavebníka jí předložit k odsouhlasení technické řešení a technologický postup při odstraňování
stávajícího vedení VN z jejího pozemku. K této námitce žalovaný uvedl, že jí stavební úřad
vyhověl. V odůvodnění rozhodnutí prvního stupně totiž uvedl, že demontáž stávajícího vedení
bude provádět ČEZ Distribuce a.s., která je povinna co nejvíce šetřit práva vlastníků dotčených
nemovitostí, vstup na jejich nemovitosti jim bezprostředně oznámit a po skončení prací uvést
nemovitosti do předchozího stavu. Navíc odstranění stavby nelze projednávat v územním řízení
a vlastník stávajícího vedení VN, které má být po provedení předmětné stavby odstraněno, musí
jeho likvidaci ohlásit příslušnému stavebnímu úřadu spolu s doložením dokumentace bouracích
prací.
[8] Podle čtvrté odvolací námitky stavební úřad v rozhodnutí prvního stupně sice citoval
požadavky žalobkyně a uvedl, že jim vyhověl, avšak v podmínkách pro projektovou přípravu
dané stavby již žádnou povinnost stavebníkovi nestanovil. K tomu žalovaný uvedl, že stavební
úřad v průběhu územního řízení akceptoval námitky týkající se sjezdu k pozemku žalobkyně
i demontáže stávajícího nadzemního vedení nacházejícího se taktéž na jejím pozemku.
[9] V páté odvolací námitce žalobkyně uvedla, že při veřejném projednávání žádosti
stavebníka o vydání územního rozhodnutí její zástupce vznesl požadavek na respektování všech
stávajících tras inženýrských sítí, včetně jejich normových souběhových vzdáleností a ochranných
pásem. S tímto požadavkem se však stavební úřad v rozhodnutí prvního stupně nevypořádal
a k jejím námitkám nepřihlížel, neboť nebyly podány a podepsány oprávněnou osobou. K této
námitce žalovaný uvedl, že plná moc ze dne 8. 3. 2010, která byla předložena stavebnímu úřadu,
neopravňovala Ing. J. M. k podání námitek v tomto územním řízení, nýbrž byla určena
k zastupování při zajištění a vyřizování žádosti o územní rozhodnutí stavby sjezdu a technických
sítí k areálu Start centrum. Navíc uvedenému požadavku bylo vyhověno, neboť stavební úřad
a odvolací orgán v podmínkách rozhodnutí o umístění předmětné stavby stanovily stavebníkovi
povinnost respektovat při zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení i stavby
umístěné na základě územního rozhodnutí č. 83/2010 a územního souhlasu č. 612/2010.
[10] Podle závěru žalovaného tedy v průběhu územního řízení nebyly zjištěny žádné další
procesní ani věcné vady. Toto řízení bylo vedeno řádně v souladu s žádostí stavebníka i platnou
územně plánovací dokumentací, jakož i ve spolupráci s dotčenými orgány. Rozhodnutí prvního
stupně je tak ve zbývající části v souladu se zákonem, a proto jej žalovaný ve zbytku potvrdil.
II. Řízení před krajským soudem
[11] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 3. 2013, č. j. 22 A 63/2011 - 103, žalobu
proti uvedenému rozhodnutí o odvolání jako nedůvodnou zamítl.
[12] V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud v prvé řadě zdůraznil, že žalobkyně měla
ve správním řízení postavení účastníka řízení, a proto obsah jejího podání je třeba označit
jako námitky účastníka řízení a nikoliv jako připomínky, jak se nesprávně uvádí v rozhodnutí
prvního stupně.
[13] Dále krajský soud uvedl, že výrok rozhodnutí prvního stupně, podle něhož se vyhovuje
připomínkám žalobkyně vymezeným v posledních dvou odstavcích na straně 3, neodpovídá
obsahu odůvodnění obsaženého na straně 5. Odůvodnění v této části totiž naopak obsahuje
argumentaci, z níž je dovoditelné, že je v podstatě nemožné vyhovět požadavku žalobkyně
na stanovení povinnosti předložit technické řešení projektové dokumentace, která by zasahovala
do části pozemku, v níž je záměrem vybudovat sjezd na komunikaci I/55, stejně tak jako
je nemožné stanovení povinnosti předložit ke schválení technické řešení odstraňování stávajícího
nadzemního vedení VN. Žalovaný přitom tuto část výroku rozhodnutí prvního stupně potvrdil
a v odůvodnění rozhodnutí o odvolání rozvedl podrobněji důvody, pro které těmto požadavkům
žalobkyně nelze vyhovět. Tento rozpor však podle krajského soudu nemá vliv na zákonnost
žalobou napadeného rozhodnutí.
[14] Krajský soud se dále zcela ztotožnil se závěry žalovaného, že ze stavebního zákona ani
z jiného právního předpisu není dovoditelná povinnost stavebníka předložit jinému účastníku
řízení projektovou dokumentaci stavby ke schválení. Schvalování projektové dokumentace
je totiž činností, která spadá do výlučné pravomoci příslušného stavebního úřadu a je z povahy
věci zcela vyloučeno, aby mohl projektovou dokumentaci schvalovat kterýkoliv z účastníků
řízení. Práva účastníků řízení jsou však garantována jejich oprávněním vyjadřovat se v průběhu
řízení ke všem podkladům rozhodnutí a tedy i k projektové dokumentaci. Předmětná stavba
se nachází ve stádiu územního rozhodnutí a k její realizaci je nezbytné vydání stavebního
povolení, jemuž bude předcházet stavební řízení, v němž bude žalobkyni náležet postavení
účastníka řízení s právem seznámit se s projektovou dokumentací stavby a uplatnit k ní námitky.
[15] Správní orgány obou stupňů podle krajského soudu vyhodnotily stávající situaci ohledně
plánovaného sjezdu z pozemku žalobkyně na stávající komunikaci I/55 tak, že ke dni vydání
rozhodnutí prvního stupně bylo vydáno povolení k dopravnímu napojení pozemku, ale sjezd
nebyl zatím povolen stavebně. Proto nebylo důvodné, ale ani fakticky možné, stanovit konkrétní
podmínku respektování zamýšlené stavby, která dosud nebyla stavebně povolena. Správní orgány
obou stupňů se proto o situaci, která má nastat v budoucnu, ve svých rozhodnutích zmiňují
podmíněně, tedy pro případ, že v době, kdy bude zpracovávána projektová dokumentace
pro stavební řízení, již bude vydán souhlas s provedením ohlášené stavby sjezdu na veřejnou
komunikaci I/55 s tím, že v takovém případě bude nutno tento souhlas respektovat. Správní
orgány obou stupňů, zejména pak v podrobnostech žalovaný, se přitom s argumentací k tomuto
požadavku žalobkyně vypořádaly zcela srozumitelným způsobem.
[16] Obdobně tomu je podle krajského soudu i v případě námitky, v níž žalobkyně požadovala
stanovení povinnosti, aby jí bylo předloženo k odsouhlasení navrhované technologické řešení
demontáže stávajícího vedení VN na jejím pozemku. Ani zde právní předpisy nestanoví možnost
účastníka řízení odsouhlasit stanovený technologický postup jiným způsobem, než vyjádřením
se k podkladům příslušného správního rozhodnutí, resp. k námitkám vzneseným v řízení, které
takovému rozhodnutí bude předcházet. Žalovaný velmi přesně doplnil na straně 5 rozhodnutí
o odvolání, že demontáž stávajícího vedení bude provádět v souladu s energetickým zákonem
společnost ČEZ Distribuce a.s. a že toto odstranění stavby musí být ve smyslu §128 odst. 1
stavebního zákona ohlášeno příslušnému stavebnímu úřadu. K tomuto ohlášení je třeba doložit
dokumentaci bouracích prací. Žalobkyně jako vlastník pozemku, na němž budou práce
prováděny, pak bude mít možnost se k zamýšlené technologii vyjádřit.
[17] Námitkám, které byly žalobkyní vzneseny v jejím podání ze dne 8. 10. 2010, tedy nemělo
být podle krajského soudu ve výroku o námitkách rozhodnutí prvního stupně vyhověno,
avšak skutečnost, že k tomu došlo, sama o sobě nezakládá nezákonnost rozhodnutí prvního
stupně ani rozhodnutí žalovaného. Oba správní orgány uvádějí skutkově i právně přesnou
argumentaci důvodů, pro které námitkám žalobkyně prakticky nelze vyhovět, byť tyto námitky
jsou ve své podstatě oprávněné a představují snahu žalobkyně o ochranu jejích legitimních práv.
Její realizace v podobě, jaké se dožaduje žalobkyně, však stojí mimo platnou právní úpravu
i reálný skutkový stav. Jakkoliv tedy byla shledána žalobní námitka týkající se části rozhodnutí,
jíž bylo vyhověno připomínkám žalobkyně důvodnou, neshledal krajský soud v tomto pochybení
důvody způsobující nezákonnost napadeného rozhodnutí a neshledal ani důvody, pro které
by mohlo být vzneseným námitkám žalobkyně vyhověno za současného stanovení povinností
směřujících k jejich vymahatelnosti.
[18] Dále krajský soud uvedl, že žalobní námitka o nedostatečném stanovení povinnosti
respektovat územní rozhodnutí č. 83/2010 i územní souhlas č. 612/2010 je nedůvodná, neboť
povinnost respektovat první z uvedených rozhodnutí byla stanovena již v prvoinstančním
rozhodnutí a povinnost respektovat druhé z nich je stanovena pozměňujícím výrokem
rozhodnutí o odvolání. Stanovení povinnosti respektovat tyto správní akty je dostačující
bez bližšího stanovení konkrétních podmínek jejich akceptace. Rozsah povinností je dán
samotným obsahem těchto správních aktů, ve vztahu k nimž je povinnost stanovena.
[19] Námitka, že žalovaný neprovedl žádné nové důkazy a nedoplnil podklady rozhodnutí,
je podle krajského soudu zcela nedůvodná, neboť žalobkyně v podaném odvolání žádné nové
důkazy nenavrhovala, když zde brojila proti způsobu vypořádání se s připomínkami ze dne
8. 10. 2010. Dále nastínila otázku oprávněného zástupce v řízení u ústního jednání ze dne
12. 10. 2010 a neakceptování územního souhlasu č. 612/2010, jakož i územního rozhodnutí
č. 83/2010. S těmito odvolacími námitkami se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal,
a pokud sám neshledal důvody k doplnění dokazování, nelze mu absenci takového postupu dávat
k tíži, neboť primárním úkolem odvolacího řízení není doplňovat dokazování, ale přezkoumat
postup správního orgánu prvního stupně.
[20] Uvedené nepřímo podle krajského soudu souvisí se zásadou koncentrace řízení
zakotvenou v §89 odst. 1 stavebního zákona, která znamená, že všechny námitky musí být
vzneseny ve lhůtě stanovené správním orgánem s tím, že k později podaným námitkám nebude
přihlédnuto. Ustálená judikatura správních soudů k zásadě koncentrace stavebního řízení vnímá
tuto procesní zásadu tak, že k námitkám proti projednávané stavbě, které účastník stavebního
(územního) řízení neuplatní ve lhůtě pro to stanovené a ani je neuvede v podaném odvolání proti
rozhodnutí o stavebním povolení, správní soud nepřihlédne, pokud se netýkají konkrétního
porušení kogentního předpisu hmotného nebo procesního práva. V posuzované věci bylo
stavební řízení zahájeno oznámením o jeho zahájení ze dne 6. 9. 2010, v němž bylo v souladu
s §89 odst. 1 stavebního zákona obsaženo také poučení o nutnosti vznést případné námitky nebo
navrhovat důkazy ve stanovené lhůtě s tím, že k později podaným námitkám nebude přihlédnuto.
Žalobkyni tedy nic nebránilo v tom, aby na základě tohoto srozumitelného poučení uplatnila
veškeré své námitky ve věci.
[21] Žalobkyně podle krajského soudu ve svém podání ze dne 8. 10. 2010 vznesla námitky,
o nichž bylo pojednáno v předchozí části rozsudku. Dále žalobkyně své námitky rozšířila
u jednání konaného dne 12. 10. 2010, které přes výhrady k zastupování žalobkyně Ing. M. byly
v územním řízení akceptovány, a to rozhodnutím stavebního úřadu ve vztahu k územnímu
rozhodnutí č. 83/2010 a rozhodnutím žalovaného ve vztahu k územnímu souhlasu č. 612/2010.
Jiné námitky ani návrhy důkazů žalobkyně v průběhu správního řízení ani v podaném odvolání
nevznesla.
[22] Z obsahu správního spisu přitom není krajskému soudu zřejmé, že by žalobkyni cokoli
bránilo v uplatnění námitek, které vznesla až v žalobě. Jedná se o tvrzení o absenci souhlasů
nositelů stávajících majetkoprávních práv a o tvrzení, že stavbu přeložky nelze umístit bez zásahu
do existujících práv a věcných břemen pro nedostatečné šířkové poměry pozemků
a že se umísťovaná stavba na shora označené pozemky nevejde, aniž by současně nedošlo
k porušení závazných normových hodnot stanovených ČSN 73 6005.
[23] O svých procesních právech byla přitom žalobkyně v průběhu řízení řádně poučena.
Proto krajský soud neshledal důvodným, aby se v posuzované věci odchýlil od judikatorní praxe
a přihlédl k námitkám vzneseným v žalobě, které však mohly být uplatněny již v územním řízení,
případně v odvolání proti územnímu rozhodnutí. Bylo věcí vlastní odpovědnosti a procesní
opatrnosti žalobkyně, aby využila svého práva a vznesla námitky v průběhu správního řízení
v celé šíři způsobem odpovídajícím koncentrační zásadě a bylo také ve výlučné dispozici
žalobkyně, do jaké míry využije svých práv v řízení před stavebním úřadem a v řízení
před žalovaným. Nic jí nebránilo, aby v průběhu správního řízení vznesla i ty námitky, které
poprvé uplatnila až v žalobě. Pokud tak neučinila dříve, nelze nyní účinně vytýkat správním
orgánům, že při svém rozhodování nezohlednily i tyto aspekty.
[24] Závěrem krajský soud zdůraznil, že jednou ze základních procesních zásad, jimiž se řídí
správní soudnictví, je zásada, podle níž soud vychází při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Je proto zcela
neopodstatněný požadavek žalobkyně vyjádřený v replice k žalobě, aby soud přihlédl
k rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 1. 7. 2011 č. j. SMOl/ÚSO/77/260/2011/Ob, o umístění
stavby připojení komerční výstavby START CENTRUM veřejně přístupnou účelovou
komunikací - I. etapa, neboť toto rozhodnutí bylo vydáno až po žalobou napadeném rozhodnutí.
Ze stejných důvodů nelze přihlížet k důkazům, které vyšly najevo v průběhu zahájeného
stavebního řízení týkajícího se předmětné stavby, a to konkrétně u jednání ze dne 10. 12. 2012.
Proto se krajský soud těmito tvrzeními žalobkyně nezabýval.
III. Obsah kasační stížnosti a rozsah přezkumu rozsudku krajského soudu
[25] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonem stanovené
lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[26] K tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů
rozhodnutí krajského soudu, která odpovídá důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., stěžovatelka uplatnila tyto námitky:
[27] Krajský soud jí sice dal za pravdu ve věci tvrzeného nesouladu mezi výrokem rozhodnutí
o podaných námitkách a jeho odůvodněním, avšak tento tvrzený a zjištěný nesoulad nepovažoval
za natolik závažný, aby mohl vést ke zrušení rozhodnutí. V dalším se pak omezil pouze
na konstatování, že se ztotožňuje se závěry žalovaného, avšak v odůvodnění rozsudku neuvedl
žádné vlastní právní hodnocení ani nepodřadil skutkový stav konkrétním ustanovením
rozhodných právních předpisů.
[28] Část odůvodnění rozsudku krajského soudu je irelevantní a vůbec neodpovídá skutkové
podstatě věci. Podle §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona totiž k realizaci předmětné stavby
na jejím pozemku může dojít jen na základě jejího souhlasu, a proto byl zcela legitimní požadavek
na předložení a schválení projektové dokumentace stavby. Úvaha krajského soudu o tom,
že schvalování projektové dokumentace je činností spadající výlučně do pravomoci příslušného
stavebního úřadu, se tedy míjí se skutkovou podstatou věci a je nesrozumitelná.
[29] Totéž platí i v případě způsobu vypořádání se s druhou žalobní námitkou. Krajský soud
totiž bez jakéhokoliv bližšího zkoumání jen konstatoval, že zcela postačovalo obecné stanovení
podmínek respektování jejích práv podle dříve vydaného územního rozhodnutí č. 83/2010
a územního souhlasu č. 612/2010. Přitom krajský soud zcela pominul prokazatelný fakt,
že tyto podmínky rozhodnutí prvního stupně nejsou vůbec splnitelné, že při daném umístění
předmětné stavby nebyly v územním řízení projednány ani odstraněny důvodné pochybnosti
a rozpory a že v důsledku toho došlo k porušení §3 správního řádu.
[30] Rovněž tak je nesrozumitelná část odůvodnění napadeného rozsudku, v níž krajský soud
uvádí, proč se nezabýval žalobními body a důkazy prokazujícími, že rozhodnutí prvního stupně
je nevykonatelné bez zásahu do jejích práv. Nelze se přitom ztotožnit se závěrem krajského
soudu, že se těmito skutečnostmi nemohl zabývat kvůli tomu, že nebyly uplatněny jako námitky
v územním řízení. V něm totiž byla důkazní povinnost správnosti podkladů umístění dané stavby
a dostatečnosti práv k jejímu požadovanému umístění plně na straně stavebníka. Ona jakožto
účastnice územního řízení řádně a včas uplatnila veškeré možné námitky a požadavky za účelem
poskytnutí ochrany vlastnických práv k jejímu pozemku, na kterém měla být část předmětné
stavby umístěna.
[31] K tvrzeným vadám řízení před správními orgány, které odpovídají důvodu kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., se vztahují tyto námitky stěžovatelky.
[32] V územním řízení požadovala, aby u těch částí stavby, které budou prováděny na jejím
pozemku, jí byla předložena k odsouhlasení následná projektová dokumentace zpracovaná
pro účely stavebního povolení. Vycházela přitom z §110 odst. 2 stavebního zákona v tehdy
platném znění, podle něhož je povinností stavebníka předložit k žádosti o stavební povolení
doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo
opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. V daném případě
tedy stavebník bez jednání s ní takové právo předložit nemohl a mohl ho získat jedině na základě
jednání, k němuž požadovala předložit projekt dané stavby k odsouhlasení. Není tedy pravdou,
že právní předpisy nestanoví možnost účastníka řízení odsouhlasit stanovený technologický
postup. Naopak vlastníkovi pozemku je podle uvedeného ustanovení dáno právo odsouhlasit
provedení cizí stavby na jeho pozemku, takže požadavek na předložení projektové dokumentace
stavby byl zcela oprávněný.
[33] V územním řízení je povinností stavebníka prokázat, že jím navrhované řešení umístění
stavby je podle §90 stavebního zákona proveditelné a že má k takovému umístění stavby všechna
potřebná práva. V daném případě uplatnila námitky, že tomu tak není a že navrhovaná stavba
se do daného území prostorově nevejde, přičemž tato svá tvrzení řádně prokázala. Správní
orgány se však těmito skutečnostmi nezabývaly a bez stanovení konkrétních podmínek jen
odkázaly na povinnost respektovat územní rozhodnutí č. 83/2010 a územní souhlas č. 612/2010.
V důsledku toho neposoudily záměr umístění stavby v souladu s §90 stavebního zákona
a porušily §3 správního řádu, neboť skutečný stav věci nezjistily v potřebném rozsahu.
[34] V odvolacím řízení požadovala nové projednání věci s tím, aby za účelem odstranění
veškerých rozporů a pochybností byly stavebníkem předloženy nové doplněné podklady
na základě jednoznačně zjištěných podmínek v území. Není tedy pravdou, že by v odvolacím
řízení nové důkazy nenavrhovala. Navíc žalovaný nemohl bez dalšího dokazování mít jistotu,
zda požadované umístění stavby je v daném území možné bez zásahu do jejích práv. Žalovaný
tak neměl možnost bez provedení nových důkazů kvalifikovaně a objektivně rozhodnout.
[35] Ve správním řízení uplatnila námitky týkající se prostorové nedostatečnosti území
k umístění požadované stavby bez zásahu do jejích práv. Stejně tak v něm požadovala patřičné
doplnění podkladů žádosti o vydání územního rozhodnutí včetně projektové dokumentace.
Nelze se proto ztotožnit se závěrem krajského soudu o nemožnosti projednat žalobní námitky
kvůli tomu, že nebyly uplatněny ve správním řízení.
[36] Stavební úřad neposoudil soulad navrhované stavby se závaznými stavebními předpisy
a normovými hodnotami.
[37] K tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, která
odpovídá důvodu kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., je možné podřadit tuto
stěžovatelčinu námitku:
[38] Po vydání žalobou napadeného rozhodnutí došlo ke změně relevantních stavebních
předpisů, která má při ponechání žalobou napadeného rozhodnutí v platnosti za následek hrubé
porušení jejího vlastnického práva bez možnosti jakékoliv soudní ochrany. Zákonem
č. 350/2012 Sb. totiž byl s účinností od 1. 1. 2013 změněn stavební zákon tak, že v rámci
tzv. delimitace v něm došlo ke změně spočívající ve zcela novém znění jeho §103 odst. 1, který
obsahuje nový výčet staveb nadále nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení stavebnímu
úřadu. Jedná se tedy o stavby, u nichž nadále bude k jejich realizaci postačovat územní
rozhodnutí o jejich umístění nebo územní souhlas. Mezi tyto stavby byly podle nového znění
§103 odst. 1 písm. e) bodu 5 stavebního zákona nově zařazeny i stavby podzemního
a nadzemního vedení přenosové nebo distribuční soustavy elektřiny včetně podpěrných bodů
a systémů měřící, ochranné, řídící, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky,
s výjimkou budov, tedy mimo jiné v celém rozsahu předmětná stavba. Od 1. 1. 2013 tedy platí,
že tato stavba může být jejím stavebníkem realizovaná právě a pouze na základě územního
rozhodnutí, a to bez jakékoliv další součinnosti s ní. Již tedy nebude mít jakoukoliv možnost hájit
v navazujícím stavebním řízení svá vlastnická a jiná práva a nadále neplatí žádné relevantní
závazné podmínky uvedené v rozhodnutí prvního stupně pro další stupeň projektové
dokumentace dané stavby.
[39] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. se při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Zásada obsažená v tomto
ustanovení však nebrání soudu posuzovat věc v jejích konkrétních širších a jednotlivě
specifických či výjimečných souvislostech, tedy i s přihlédnutím k aktuálnímu právnímu stavu
a potřebě ochrany práv účastníků soudního řízení. Slepé uplatnění této zásady nemůže převážit
nad principem ochrany jejích práv, který by jinak byl hrubě narušen. Pokud by totiž v mezidobí
mezi podáním žaloby a rozsudkem krajského soudu nedošlo k výše uvedené legislativní změně,
mohla svá práva účinně hájit v navazujících správních řízeních a velkou jistotou by v nich uspěla.
Technické podklady předmětné stavby předložené samotným stavebníkem ve stavebním řízení
totiž vůbec nenasvědčovaly tomu, že by tato stavba mohla být umístěna bez zásahu do jejích
práv. Rovněž v těchto podkladech nebyly zohledněny námitky uplatněné v územním řízení
týkající se toho, že se stavba do požadovaného prostoru nevejde. Sám stavebník vědom
si této skutečnosti a uvedené nové právní úpravy umožňující mu realizovat předmětnou stavbu
jen na základě předchozího územního rozhodnutí vzal žádost o vydání stavebního povolení zpět.
[40] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu, případně i rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí prvního stupně zrušil.
[41] Žalovaný ani osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
[42] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s §109
odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatelka uplatnila v kasační
stížnosti. Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109 odst. 4 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
IV. Posouzení kasačních námitek o nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
[43] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval kasačními námitkami o nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku.
[44] Mezi výrokem o připomínkách právní předchůdkyně stěžovatelky HAMERSKÁ a. s.
(správně se jednalo o námitky - pozn. NSS) a odůvodněním rozhodnutí prvního stupně skutečně
existuje rozpor, na což správně upozornil již krajský soud.
[45] Právní předchůdkyně stěžovatelky v první námitce poukázala na to, že nově umísťovaný
kabel VN prochází v bezprostřední blízkosti podél jejího pozemku par. č. 1846/9 v k. ú. Holice
u Olomouce a dotýká se záměru připojení jí plánované komerční výstavby areálu Start Centrum
na stávající silnici I/55, které bylo povoleno rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje,
odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 6. 8. 2010, č. j. KUOK 82500/2010. Proto
požadovala, aby součástí rozhodnutí prvního stupně bylo respektování této věci, stanovení
povinnosti stavebníkovi předložit technické řešení projektové dokumentace stavby podzemního
vedení VN k jejímu odsouhlasení a volby takového řešení stavby, které nebude ohrožovat
ani omezovat budoucí realizaci sjezdu. Stavební úřad této námitce ve výroku rozhodnutí prvního
stupně na str. 3 vyhověl. V jeho odůvodnění však na str. 5 uvedl, že sjezdy z pozemních
komunikací na sousední nemovitosti nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní
souhlas, že takové stavby je možné provést po doručení souhlasu s ohlášenou stavbou
stavebníkovi, že v případě vydání tohoto souhlasu v době zpracování dokumentace musí
stavebník sjezd respektovat a že stavebník musí při výstavbě brát ohledy na práva a oprávněné
zájmy vlastníků sousedních pozemků a staveb. K tomu žalovaný v rozhodnutí o odvolání dodal,
že v době vydání rozhodnutí prvního stupně byl uvedený sjezd povolen pouze dopravně,
a nikoliv stavebně, a proto stavební úřad ve výrokové části rozhodnutí prvního stupně nemusel
žádnou podmínku pro respektování sjezdu stanovit.
[46] V druhé námitce právní předchůdkyně stěžovatelky připomněla, že součástí záměru
má být demontáž stávajícího nadzemního vedení VN na jejím pozemku. Proto požadovala, aby
součástí podmínek územního rozhodnutí byla stavebníkovi uložena povinnost předložit k jejímu
odsouhlasení technické řešení odstraňování stávajícího nadzemního vedení VN z jejího pozemku,
jakož i vstup na její pozemek za účelem realizace této činnosti. I této námitce stavební úřad
ve výroku rozhodnutí prvního stupně na straně 3 vyhověl, avšak v odůvodnění uvedl,
že podmínky pro provádění stavby budou stanoveny ve stavebním povolení, že právní
předchůdkyně stěžovatelky bude oprávněna nahlížet do projektové dokumentace a podávat
k ní námitky. Dále stavební úřad stanovil, že provozovatel distribuční soustavy společnost ČEZ
Distribuce a.s. bude při provádění odstraňování stávajícího nadzemního vedení VN povinen
co nejvíce šetřit jejích práv a vstup na její pozemek jí musí bezprostředně oznámit
a že po skončení prací má povinnost uvést nemovitost do předchozího stavu. Žalovaný
v rozhodnutí o odvolání pak uvedl, že odstranění stavby nelze projednávat v územním řízení
a že vlastník stávajícího vedení VN, které má být po provedení předmětné stavby odstraněno,
musí její likvidaci ohlásit příslušnému stavebnímu úřadu spolu s doložením dokumentace
bouracích prací.
[47] Výrok o námitkách, který byl podle §92 odst. 1 věty druhé stavebního zákona, ve znění
účinném do 31. 12. 2012, součástí výrokové části územního rozhodnutí, však neměl samostatný
význam, ale byl obsahově závislý na výroku o věci samé. Pokud tedy takový výrok územního
rozhodnutí zcela neodpovídal jeho odůvodnění, jednalo se o vadu, která sama o sobě nezakládala
nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí, neboť ta mohla být způsobena jen nesrozumitelností
výroku ve věci samé nebo nedostatkem skutkových důvodů pro toto rozhodnutí (srov. též
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2004, č. j. 5 A 137/2000 - 37, č. 640/2005
Sb. NSS). Proto uvedený nesoulad mezi výrokem o námitkách právní předchůdkyně stěžovatelky
a odůvodněním rozhodnutí prvního stupně nemohl mít sám o sobě za následek
nepřezkoumatelnost rozhodnutí o věci samé.
[48] Navíc z rozhodnutí prvního stupně a z rozhodnutí o odvolání lze spolehlivě vyložit,
že vyhovění první námitce právní předchůdkyně stěžovatelky spočívalo jen v obecně
formulované povinnosti stavebníka respektovat v projektové dokumentaci pro stavební řízení
sjezd ze stávající pozemní komunikace I/55 na její pozemek parc. č. 1846/9 v k. ú. Holice
u Olomouce, pokud bude v době zpracování projektové dokumentace ve vztahu k němu vydán
úkon podle stavebního zákona. Stejně tak je zřejmé, že vyhověním druhé námitce dosáhla právní
předchůdkyně stěžovatelky jen toho, že provozovatel distribuční soustavy bude při demontáži
stávajícího vedení VN povinen co nejvíce šetřit její vlastnická práva, že vstup na její nemovitost
jí musí předem oznámit a že po skončení prací má povinnost uvést nemovitost do předchozího
stavu. Výkladem rozhodnutí prvního stupně a rozhodnutí o odvolání lze tedy učinit jednoznačný
závěr, že námitkám právní předchůdkyně stěžovatelky bylo ve skutečnosti vyhověno jen částečně
a že stavebníkovi nebyla v rozhodnutí prvního stupně uložena povinnost jí předložit
k odsouhlasení projektovou dokumentaci stavby pro účely stavebního řízení ani technologický
postup při odstraňování stávajícího nadzemního vedení VN na jejím pozemku.
[49] Rozhodnutí prvního stupně tedy nelze označit za nepřezkoumatelné, v důsledku čehož
není nepřezkoumatelný ani rozsudek krajského soudu, který v částečném nesouladu mezi
výrokem o námitkách právní předchůdkyně stěžovatelky na straně jedné a odůvodněním
rozhodnutí prvního stupně a rozhodnutím o odvolání na straně druhé neshledal důvod
pro zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.
[50] Krajský soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že stavebníkovi nebylo možné uložit
povinnost, aby stěžovatelce předložil ke schválení projektovou dokumentaci pro účely stavebního
řízení, neboť takovou povinnost nelze dovodit ze stavebního zákona ani z jiného právního
předpisu a schvalování projektové dokumentace spadá do výlučné pravomoci stavebního úřadu.
Dále krajský soud objasnil, že povinnost stavebníka respektovat územní rozhodnutí č. 83/2010
a územní souhlas č. 612/2010 je dostačující bez bližního stanovení konkrétních podmínek jejich
akceptace, neboť rozsah povinností stavebníka ve vztahu k vlastnickým právům stěžovatelky
je dán již samotným obsahem těchto správních aktů. Krajský soud také vysvětlil, že stěžovatelka
v odvolání proti rozhodnutí prvního stupně nenavrhovala žádné nové důkazy, a proto žalovaný
nedoplňoval podklady pro své rozhodnutí. Rovněž krajský soud uvedl, že stěžovatelka některé
žalobní námitky neuplatnila v řízení před správními orgány, a proto k nim s ohledem na zásadu
koncentrace územního řízení nebylo možné přihlížet. S ohledem na zásadu, podle níž se při
přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu, pak podle krajského soudu nebylo možné vycházet z později
vydaného rozhodnutí o umístění stavby sjezdu z pozemní komunikace I/55 na pozemek
stěžovatelky. Rovněž tak se krajský soud řádně vypořádal i s dalšími námitkami uplatněnými
v žalobě.
[51] Krajský soud tedy v potřebném rozsahu posoudil obsah rozhodnutí správních orgánů
obou stupňů i jim předcházející řízení, a proto nelze napadený rozsudek považovat
za nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů. Správností závěrů v tomto
směru učiněných se bude Nejvyšší správní soud zabývat až v další části svého rozsudku. Nicméně
na tomto místě může konstatovat, že rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný a důvod
kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak nebyl v projednávané věci naplněn.
V. Posouzení kasačních námitek o vadách řízení před správními orgány
[52] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval kasačními námitkami o vadách řízení před
správními orgány obou stupňů.
[53] Stavební úřad v oznámení o zahájení územního řízení veřejnou vyhláškou ze dne
6. 9. 2010, č. j. SMOl/ÚSO/77/2072/2010/Ob, nařídil k projednání záměru umístění stavby
veřejné ústní jednání na den 12. 10. 2010 s tím, že námitky účastníků územního řízení musí být
uplatněny nejpozději při tomto úkonu, jinak k nim nebude přihlédnuto. Právní předchůdkyně
stěžovatelky však v podání, které došlo stavebnímu úřadu dne 11. 10. 2010, uplatnila jen uvedené
dvě námitky týkající se sjezdu z pozemní komunikace I/55 k jejímu pozemku parc. č. 1846/9
v k. ú. Holice u Olomouce a demontáže stávajícího nadzemního vedeni VN na jejím pozemku,
které byly vypořádány v rozhodnutí prvního stupně. Při veřejném ústním jednání pak právní
předchůdkyně stěžovatelky požadovala respektování všech svých stávajících tras inženýrských
sítí, včetně jejich normových souběhových vzdáleností a ochranných pásem. Této námitce
stavební úřad vyhověl stanovením podmínky č. 3 rozhodnutí prvního stupně, v níž stanovil
stavebníkovi povinnost respektovat budoucí inženýrské sítě umístěné na základě územního
rozhodnutí č. 83/2010 a zahrnout do projektové dokumentace pro stavební řízení veškerá
opatření, aby nedošlo k poškození jejich vedení a zařízení stavebními pracemi i provozem stavby.
V rozhodnutí o odvolání žalovaný stanovil stavebníkovi stejnou povinnost i ve vztahu
k územnímu souhlasu č. 612/2010. V odvolání proti rozhodnutí prvního stupně právní
zástupkyně stěžovatelky jen polemizovala se způsobem vypořádání se s jejími námitkami
a nastínila otázku svého zastupování při ústním jednání, přičemž žalovaný odvolacím námitkám
vyhověl, vyjma požadavku na předložení projektové dokumentace pro účely stavebního řízení
a na předložení technologického postupu při odstraňování stávajícího nadzemního vedení VN
z pozemku parc. č. 1846/9 v k. ú. Holice u Olomouce k jejímu odsouhlasení.
[54] Žádné jiné námitky již stěžovatelka v řízení před oběma správními orgány nevnesla,
nenavrhla ani provedení dalších konkrétních důkazů a v odvolání se bez jakékoliv specifikace jen
domáhala předložení doplněných podkladů za účelem odstranění údajných pochybností
o umísťované stavbě. Stěžovatelka se tedy ve správním řízení nikterak nezmínila o absenci
souhlasů nositelů stávajících majetkoprávních práv ani o tom, že stavbu přeložky nelze umístit
bez zásahu do existujících práv a věcných břemen pro nedostatečné šířkové poměry pozemků
a že se umísťovaná stavba na shora označené pozemky nevejde, aniž by současně nedošlo
k porušení závazných norem. Proto k těmto námitkám uplatněným až v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného o odvolání nebylo možné s ohledem na koncentrační zásadu zakotvenou
v §89 odst. 1 stavebního zákona přihlížet (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
11. 7. 2007, č. j. 2 As 10/2007 - 83, www.nssoud.cz).
[55] Lze se sice ztotožnit s tvrzením stěžovatelky, že se oba správní orgány musely těmito
otázkami samy zabývat s ohledem na ustanovení §90 stavebního zákona upravující posuzování
záměru žadatele o vydání územního rozhodnutí a §3 správního řádu upravující zásadu materiální
pravdy. Jestliže však stavební úřad i žalovaný dospěli k závěru o splnění zákonných podmínek
pro umístění předmětné stavby, je nutné vycházet z toho, že se zabývali rovněž uvedenými
hledisky a že s ohledem na absenci námitek účastníků územního řízení nemuseli úvahy v tomto
směru učiněné ve svých rozhodnutích výslovně zmiňovat.
[56] Nejvyšší správní soud tedy na základě uvedených stížnostních námitek nezjistil žádnou
vadu řízení před oběma správními orgány, a proto v tomto směru neshledal ani důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
VI. Ochranná pásma zřízená ve prospěch stěžovatelky
[57] Nejvyšší správní soud posoudil také další kasační námitku o vadě řízení před správními
orgány. K ní došlo podle stěžovatelky tím, že stavební úřad ani žalovaný neuložili stavebníkovi
povinnost předložit jí ke schválení projektovou dokumentaci pro účely stavebního řízení
ani technologické řešení demontáže stávajícího vedení VN na jejím pozemku, ačkoliv tak měli
učinit na základě §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Podle tohoto ustanovení k žádosti o stavební povolení připojí stavebník doklady prokazující jeho
vlastnické právo, právo založené smlouvou provést stavbu nebo právo odpovídající věcnému
břemenu k pozemku nebo ke stavbě.
[58] Předmětná stavba má však být podle rozhodnutí prvního stupně umístěna na pozemcích,
z nichž ani jeden není ve vlastnictví stěžovatelky. Ta vlastní jen pozemek parc. č. 1846/9
v k. ú. Holice u Olomouce, na němž mají být na základě územního rozhodnutí č. 83/2010
a územního souhlasu č. 612/2010 umístěny stavby prodloužení plynovodu a přípojky vody,
kanalizace a nízkého napětí k jejímu areálu Start Centrum. Tyto stavby umístěné ve prospěch
stěžovatelky je stavebník podle podmínky č. 3 rozhodnutí prvního stupně povinen respektovat
a do projektové dokumentace pro stavební řízení zahrnout veškerá opatření k zamezení jejich
poškození. To však nic nemění na skutečnosti, že stavba přeložky vedení VN a NNk k areálu
Kaufland, která toliko je předmětem posuzované věci, nemá být umístěna na pozemku parc.
č. 1846/9 v k. ú. Holice u Olomouce, a proto by stavebník nebyl povinen k žádosti o stavební
povolení připojit také doklad prokazující právo provést stavbu na pozemku stěžovatelky.
Na základě §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012, tedy
stěžovatelka nemohla požadovat uložení povinnosti stavebníkovi předložit jí k odsouhlasení
projektovou dokumentaci pro účely stavebního řízení a technologické řešení likvidace stávajícího
vedení VN na jejím pozemku.
[59] Územním rozhodnutím č. 83/2010 však bylo na základě žádosti právní předchůdkyně
stěžovatelky rozhodnuto o umístění stavby prodloužení plynovodu k areálu Start centrum
na pozemcích parc. č. 1916/23 a 1846/9 v k. ú. Holice u Olomouce. Jednalo se tedy o umístění
stavby plynovodní přípojky, kterou se podle §2 odst. 2 písm. b) bodu 11 zákona č. 458/2000 Sb.,
o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně
některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický
zákon“), rozumí zařízení začínající odbočením z plynovodu přepravní nebo distribuční soustavy
a ukončené před hlavním uzávěrem plynu a sloužící k připojení odběrného plynového zařízení.
Vlastníkem této plynovodní přípojky se přitom podle §66 odst. 2 věty druhé energetického
zákona má stát stěžovatelka jako osoba, jež uhradí náklady na její zřízení. Právní mocí územního
rozhodnutí č. 83/2010 navíc vzniklo k zajištění bezpečného a spolehlivého provozu uvedeného
plynárenského zařízení ochranné pásmo, jak vyplývá z §68 odst. 1 energetického zákona.
V ochranném pásmu pak lze podle §68 odst. 4 písm. b) energetického zákona provádět stavební
činnost a umístit stavbu jen na základě písemného souhlasu osoby provozující plynovodní
přípojku, pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života,
zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob, přičemž takový souhlas musí obsahovat podmínky,
za kterých byl udělen.
[60] Dále územní souhlas č. 612/2010 byl právní předchůdkyni stěžovatelky vydán na stavbu
přípojky nízkého napětí k areálu Start centrum na pozemcích parc. č. 1846/9, 1916/23, 1916/24
a 2003/1 v k. ú. Holice u Olomouce. Rovněž vlastníkem této elektrické přípojky se podle §45
odst. 4 energetického zákona má stát stěžovatelka jako osoba, která uhradí náklady na její zřízení.
I právní mocí územního souhlasu č. 612/2010 vzniklo k zajištění spolehlivého provozu tohoto
podzemního vedení elektrizační soustavy a k ochraně života, zdraví a majetku osob ochranné
pásmo, jak vyplývá z §46 odst. 1 energetického zákona. Také v něm je podle §46 odst. 8 písm. a)
energetického zákona zakázáno zřizovat bez souhlasu vlastníka elektrizační soustavy stavby
či umísťovat konstrukce či jiná podobná zařízení.
[61] Právní předchůdkyni stěžovatelky byl územní souhlas č. 612/2010 vydán rovněž
na stavbu přípojky vody a kanalizace k areálu Start centrum na pozemcích parc. č. 1846/9,
1916/23, 1916/24 a 2003/1 v k. ú. Holice u Olomouce. Vlastníkem vodovodní přípojky
a kanalizační přípojky se podle §3 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích
pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“) má stát taktéž
stěžovatelka jako osoba, která je na své náklady pořídí. I k bezprostřední ochraně vodovodních
řádů a kanalizačních stok před poškozením se vymezují jejich ochranná pásma, v nichž
lze provádět stavby a umísťovat konstrukce či jiná podobná zařízení jen s písemným souhlasem
vlastníka vodovodu nebo kanalizace, jak vyplývá z §23 odst. 1 a odst. 5 písm. a) zákona
o vodovodech a kanalizacích. Ochranné pásmo vodovodních řádů a kanalizačních stok sice podle
výslovné dikce §23 zákona o vodovodech a kanalizacích nevzniklo právní mocí územního
souhlasu č. 612/2010, avšak nepochybně vznikne nejpozději po realizaci této stavby.
[62] Ochranným pásmem plynárenského zařízení, podzemního vedení elektrizační soustavy
a vodovodních řádů a kanalizačních stok se rozumí prostor v bezprostřední blízkosti těchto
zařízení, který je přesně vymezen, jak vyplývá z §46 odst. 1, odst. 5 a §68 odst. 2 energetického
zákona a §23 odst. 2, odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích. Ochranná pásma plynovodní
přípojky, přípojky nízkého napětí a přípojky vody a kanalizace přitom vznikla či mají vzniknout
ve prospěch stěžovatelky i na pozemcích parc. č. 1916/23, 1916/24 a 2003/1 v k. ú. Holice
u Olomouce, na nichž však má být na základě rozhodnutí prvního stupně umístěna rovněž
předmětná stavba přeložky vedení VN a NNk k areálu Kaufland. Z grafické přílohy rozhodnutí
prvního stupně přitom vyplývá, že pozemky parc. č. 1916/23 a 1916/24 jsou velmi úzké. Navíc
je z ní zřejmé, že umísťovaná stavba má být vedena i přes pozemek parc. č. 1916/1 v místech,
jež se nacházejí v bezprostřední blízkosti hranice s pozemkem stěžovatelky č. 1846/9,
na němž v důsledku vydání územního rozhodnutí č. 83/2010 a územního souhlasu č. 612/2010
taktéž vznikla nebo vzniknou ochranná pásma plynovodní přípojky, přípojky nízkého napětí
a přípojky vodovodu a kanalizace.
[63] Umísťovaná stavba tak může reálně zasáhnout do některého z těchto ochranných pásem
zřízených ve prospěch stěžovatelky. Při takovém zásahu by však podle §46 odst. 8 písm. a) a §68
odst. 4 písm. b) energetického zákona a podle §23 odst. 5 písm. a) zákona o vodovodech
a kanalizacích bylo možné stavbu přeložky vedení VN a NNk k areálu Kaufland umístit a provést
pouze se souhlasem stěžovatelky jakožto vlastníka a provozovatele plynárenského zařízení,
podzemního vedení elektrizační soustavy a vodovodního řádu a kanalizační stoky. Udělení
takového souhlasu by proto musel stavebník doložit již v průběhu územního řízení, neboť
bez něho by podle uvedených zákonných ustanovení vůbec nebylo možné předmětnou stavbu
umístit.
[64] Případná kolize umísťované stavby s některým ochranným pásmem zřízeným
ve prospěch stěžovatelky a její nesouhlas s takovou stavbou by tak v dané věci představovaly
přímo skutečnosti bránící vydání rozhodnutí o umístění stavby, a nikoliv pouze důvody pro to,
aby v rozhodnutí prvního stupně byla stavebníkovi uložena povinnost předložit stěžovatelce
ke schválení projektovou dokumentaci stavby pro účely stavebního řízení a technologický postup
při demontáži stávajícího vedení VN na jejím pozemku, jak se uvádí v kasační stížnosti. Proto
stavební úřad a žalovaný měli zjistit, zda umísťovaná stavba zasahuje do ochranného pásma
plynovodní přípojky, přípojky nízkého napětí či přípojky vody a kanalizace a (v kladném případě)
vyzvat žadatele, aby předložil souhlas stěžovatelky s takovým záměrem v území.
[65] Uvedeným způsobem však správní orgány obou stupňů nepostupovaly a splnění
této základní podmínky pro vydání rozhodnutí o umístění stavby neověřily. V důsledku
toho jejich závěr o splnění všech podmínek pro vydání územního rozhodnutí nemá oporu
ve spisech a správní řízení tak bylo zatíženo vadou, pro kterou měl krajský soud rozhodnutí
prvního stupně i rozhodnutí o odvolání zrušit. V tomto směru tedy došlo k naplnění důvodu
kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[66] S ohledem na tuto skutečnost se již Nejvyšší správní soud nemusel zabývat kasační
námitkou o nezákonnosti napadeného rozsudku, která měla být způsobena změnou právní
úpravy spočívající v tom, že umísťovaná stavba již v současné době nevyžaduje stavební povolení
ani ohlášení stavebnímu úřadu.
VII. Závěr
[67] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
krajského soudu podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil. Již v řízení o žalobě zde byly dány
důvody pro zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a krajský soud by v novém
žalobním řízení nemohl učinit nic jiného, než tato rozhodnutí zrušit, neboť shora uvedená vada
řízení spočívající v nedostatku zjištění, zda umísťovaná stavba zasahuje do některého ochranného
pásma zřízeného ve prospěch stěžovatelky a (v kladném případě) zda stěžovatelka s takovým
záměrem souhlasí, nemůže být napravena v soudním řízení správním. Proto povaha věci
umožňuje Nejvyššímu správnímu soudu o žalobě sám rozhodnout a podle §110 odst. 2 písm. a),
§76 odst. 1 písm. b), odst. 3 a odst. 4 s. ř. s. současně se zrušením napadeného rozsudku zrušit
pro vady řízení také rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a věc vrátit žalovanému k dalšímu
řízení. V něm je žalovaný v souladu s §78 odst. 5 s. ř. s. použitého přiměřeně podle §110 odst. 2
písm. a) s. ř. s. vázán výše vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
[68] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud kromě napadeného rozsudku
krajského soudu zrušil také rozhodnutí obou správních orgánů, rozhodl současně rovněž
o nákladech řízení před krajským soudem (srov. §110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Stěžovatelka
měla ve věci úspěch, proto má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení vůči
procesně neúspěšnému žalovanému. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační
stížnosti zastoupena advokátem, zahrnují její důvodně vynaložené náklady kromě zaplacených
soudních poplatků také odměnu za zastupování a náhradu výdajů zástupce včetně částky
odpovídající dani z přidané hodnoty.
[69] V řízení o žalobě zaplatila stěžovatelka soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, v řízení o kasační
stížnosti pak soudní poplatek ve výši 5.000 Kč.
[70] Odměna za zastupování byla určena podle §7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, a to za úkony učiněné
zástupcem stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti [převzetí a příprava zastoupení podle §11
odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a písemné podání ve věci samé (kasační stížnost) podle §11
odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za každý z těchto úkonů právní služby náleží odměna
ve výši 3.100 Kč, celkem 6.200 Kč. Náhrada hotových výdajů (režijní paušál) činí podle §13
odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč za každý z uvedených dvou úkonů, celkem 600 Kč. Zástupce
stěžovatelky prokázal, že je plátcem DPH, proto součást nákladů tvoří rovněž tato daň ve výši
1.428 Kč, tj. 21 % z částky 6.800 Kč.
[71] Celkové důvodně vynaložené náklady stěžovatelky činí 15.228 Kč, proto Nejvyšší správní
soud uložil procesně neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit úspěšné stěžovatelce
na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15.228 Kč k rukám zástupce stěžovatelky. Ke splnění
této povinnosti stanovil soud přiměřenou lhůtu patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
[72] Osoby zúčastněné na řízení nemají podle §120 a §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti a o žalobě, neboť jim soud v těchto řízeních neuložil žádnou
povinnost a nejsou dány ani důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání takové náhrady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu