ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.79.2013:43
sp. zn. 4 As 79/2013 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: J. Z., zast. Mgr. Tiborem
Stano, advokátem, se sídlem Ústecká 704, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo životního
prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2013, č. j. 11 A 159/2011 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Česká inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) vydala dne 12. 2. 2009
rozhodnutí č. j. ČIŽP/10/NSP/SR01/0813500.054/09/RBJ (dále jen „rozhodnutí ČIŽP“),
kterým podle §34 odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů
a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně
těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) zabavila
žalobci 6 exemplářů kakadu palmových, u nichž žalobce neprokázal zákonný původ podle §54
odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Odvolání žalobce proti tomuto
rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 10. 6. 2009, č. j. 500/554/503 21/09 (dále jen
„rozhodnutí o zabavení papoušků“). V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne
17. 6. 2008 byli u žalobce nalezeni papoušci druhu kakadu palmový v počtu 8 exemplářů,
z nichž 2 papoušci nebyli označeni nijak, 3 exempláře byly označeny celistvými kroužky
bez symbolů a tři exempláře byly označeny dělenými kroužky se symboly začínajícími kódem
SW. Předmětní papoušci druhu kakadu palmový jsou zařazeni do přílohy A nařízení Komise (ES)
č. 338/97, jako druh nejpřísněji chráněný, kterému buď hrozí vyhynutí, nebo je tak vzácný,
že jakýkoli objem obchodu by ohrozil přežití druhu. Žádný papoušek nebyl označen čipem
(jedinečně očíslovaným mikročipovým transpondérem). Do protokolu žalobce uvedl,
že papoušky nabyl bez registračních listů, žádný nabývací titul ani smlouvu o jejich zapůjčení
nemá. Papoušci byli ČIŽP zadrženi a předání do Zoologické zahrady hlavního města Prahy.
Dodatečně žalobce předložil ČIŽP kopie 7 registračních listů a 1 certifikátu znějících na jména J .
Š. (3 exempláře, které dle registračního listu jsou označen y mikročipem a nesnímatelným
kroužkem se symbolem začínajícím kódem CZ), P. S. (2 exempláře označené nesnímatelným
kroužkem se symbolem začínajícím kódem NB), J. N. (dva exempláře označené kroužky se
symboly začínajícími kódy CS a JN) a J. M . (dva exempláře označené kroužkem se symbolem
začínajícím kódem NB) a následně ještě další registrační list na jméno J. Š. (jeden exemplář
označený kroužkem se symbolem začínajícím kódem CZ). Protože zadržení jedinci nebyli
označeni nezaměnitelným způsobem vyžadovaným právními předpisy, zahájila ČIŽP správní
řízení o zabavení papoušků a vyzvala žalobce, aby prokázal jej ich zákonný původ dle §54 odst. 1
zákona č. 114/1992 Sb. Žalobce poukázal na uvedené registrační listy. Správní orgány posléze
dospěly k závěru, že žalobce původ papoušků neprokázal, neboť nelze spolehlivě určit, zda se
předložené registrační listy vztahují právě k zadrženým papouškům, neboť tito nebyli
nezaměnitelným způsobem označeni nesnímatelnou značkou, jak vyžadují právní předpisy. Proto
správní orgány rozhodly o zabavení 6 exemplářů papoušků. Jeden papoušek musel být v ZOO
Praha utracen, neboť byl nakažen virovým onemocněním papoušků PBFD a jeden papoušek
v ZOO Praha uhynul na pseudomonádovou infekci. Správní řízení ohledně těchto dvou
zadržených exemplářů bylo proto zastaveno.
[2] Dne 19. 4. 2010 žalobce podal u žalovaného žádost o obnovu řízení ve věci rozhodnutí
o zabavení papoušků. V žádosti uvedl, že jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí o zabavení
papoušků byla zpráva o stavu zabavených exemplářů ze dne 10. 8. 2008, v níž se uvádí,
že zadržení papoušci byli ve věku jeden až pět let (sedm kusů) a stáří posledního exempláře je
jeden rok. Dalším podkladem byl posudek Agentury ochrany příro dy a krajiny z 15. 1. 2009,
dle kterého bylo stáří papoušků určeno na 2 až 6 let. To dle žalobce vedlo žalovaného k závěru,
že předložené registrační listy nepatří k zadrženým papouškům, neboť registrační listy byly
vystaveny na papoušky starší 15 let. Žalobce uvedl, že v trestním řízení, které bylo vedeno
proti jeho osobě u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 203/2009, byl proveden důkaz
znaleckým posudkem MVDr. Lubomíra Beránka, který dle žalobce zjištění týkající se věku
papoušků vyvrátil. Nemožnost jednoznačného určení věku papoušků potvrdil při hlavním líčení
u Okresního soudu v Olomouci i zaměstnanec Agentury ochrany přírody a krajiny Mgr. A . K.
Tyto důkazy vedou dle žalobce k nutnosti přehodnotit skutková zjištění žalovaného a žalobce se
domnívá, že v obnoveném řízení žalovaný musí vydat nové rozhodnutí pro žalobce příznivější.
[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 7. 2010, č . j. 957/500/10, 38896/ENV/10, žádost
o obnovu řízení zamítl. Dle žalovaného předložený znalecký posudek MVDr. L ubomíra Beránka
uvádí, že v případě zabavených papoušků se jedná o „dospělé ptáky starší 4 – 5 let“. Žalovaný
uvedl, že stáří papoušků není z hlediska obnovy řízení ve věci rozhodn utí o zabavení papoušků
relevantní, neboť důvodem pro jejich zabavení byla nemožnost identifikace předmětných jedinců
s registračními listy pro absenci nezaměnitelného označení papoušků v souladu s právními
předpisy. Z tohoto důvodu nemohla být relevantní ani výpověď Mgr. K. ke stáří papoušků.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného z 8. 7. 2010 podal žalobce rozklad. Nesouhlasil s tím,
že rozhodnutí o zabavení papoušků nebylo založeno na zjištění věku dle Zprávy ZOO Praha
z 10. 8. 2008 a posudku Agentury ochrany přír ody a krajiny z 15. 1. 2009. Opak dle žalobce
vyplývá ze str. 4 rozhodnutí ČIŽP. Dle žalobce §54 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. nestanoví
taxativně, jakým způsobem má být legální původ jedinců chráněných druhů prokázán, v daném
případě žalobce prokázal jejich legální původ registračními listy a svojí výpovědí. Dále žalobce
namítl, že v rozhodnutí z 8. 7. 2010 nejsou jako účastníci uvedeni vlastníci papoušků K ., Š. a S.
Žalovaný neprokázal, že se u zabavených papoušků jednalo o jiné exempláře než ty, na které byly
vystaveny registrační listy. Nedostatky v označení papoušků mohou být sankcionovány pokutou,
nikoli však jejich zabavením. Správní orgán se neseznámil s trestním spisem, který jako důkaz
navrhl žalobce.
[5] Ministr životního prostředí rozklad žalobce zamítl rozhodnutím ze dne 10. 5. 2011,
č. j. 177/M/11, 31342/ENV/11 (dále jen „napadené rozhodnu tí“). Zopakoval, že důvodem
pro vydání rozhodnutí o zabavení papoušků nebylo zjištění týkající se jejich stáří, nýbrž to,
že žalobce neprokázal legální původ papoušků. Ohledně účasti údajných vlastníků papoušků
žalovaný uvedl, že o jejich neúčastenství v řízení bylo rozhodnuto dle správního řádu. Ohledně
neprovedení důkazu trestním spisem žalovaný uvedl, že žalobce nespecifikoval, jaké konkrétní
listiny ze spisu vedeného v trestním řízení by měly být provedeny jako důkaz.
[6] Žalobce napadl rozhodnutí o zamítnutí rozkladu žalobou u Městského soudu v Praze.
Žalobce zopakoval své tvrzení, že jedinou oporou pro závěr, že se jedná o jiné jedince
než registrované dle předložených registračních listů, je odlišný věk zabavených papoušků,
přičemž toto zjištění bylo znaleckým posudkem MVDr. B eránka zpochybněno. To je také
uvedeno na str. 4 rozhodnutí ČIŽP. Podle žalobce je správní orgán povinen prokázat, že původ
papoušků není legální. Správní orgány se neseznámily s trestním spisem, jejž navrhl žalobce
jako důkaz. V trestním řízení dospěl soud k závěru, že se nepodařilo prokázat, že by žalobce
nelegálně obchodoval s chráněnými ptáky ve smyslu trestního zákona a věc byla postoupena
žalovanému k řízení o správním deliktu.
[7] Městský soud rozsudkem ze dne 11. 4. 2013, č. j. 11 A 159/2011 - 53 žalobu zamítl
a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého
rozsudku uvedl, že rozhodnou otázkou je, zda důkazy uplatněné žalobcem v žádosti o obnovu
řízení byly novými důkazy, které žalobce nemohl v původním správním řízení uplatnit a zda
tyto důkazy mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem původního správního
řízení. To dle městského soudu splněno nebylo. Posudek MVDr. Beránka nevyvrací původní
skutková zjištění ČIŽP ohledně stáří papoušků, pouze z něho vyplývá, že znalec nebyl schopen
stanovit stáří papoušků tak přesně, aby jeho závěr vylouč il zjištění učiněná Agenturou ochrany
přírody a krajiny. Žalobci se nepodařilo prokázat legální původ papoušků, když nepředložil
nabývací tituly, jimiž registrační listy nejsou. Dále dle závěru žalovaného nebylo možné ztotožnit
zabavené ptáky s jedinci, na něž byly registrační listy vystaveny. Soud s ouhlasil se závěrem
žalovaného o nemožnosti ověření totožnosti zabavených papoušků v důsledku absence jejich
nezaměnitelného označení. Otázka stáří ptáků je tak z hlediska předmětu řízení otázkou
podružnou a závěry obou znaleckých posudků nejsou v přímém rozporu (Agentura ochrany
přírody a krajiny v roce 2009: dva až šest let; MVDr. B eránka v roce 2010: jedná se o jedince
starší čtyř let). Podle soudu tak nebyl splněn zákonný předpoklad pro obnovu řízení, tj. že nové
důkazy mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování správního
orgánu.
[8] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též stěžovatel) včasnou kasační
stížnost, kterou opřel o důvod podle §103 odst. 1 písm. a) [a dle obsahu kasační stížnosti
též písm. d)] zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) , tedy nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení (a nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku).
[9] Ve své kasační stížnosti uvádí stěžovatel, že městský soud neprovedl navržený důkaz
soudním spisem vedeným ve věci trestního stíhání stěžovatele Okresním soudem v Olomouci
pod sp. zn. 5 T 203/1999 a nevypořádal se se žalobními námitkami uplatněnými stěžovatelem.
Městský soud dále dle stěžovatele mechanicky převzal zjištění správního orgánu ohledně věku
zabavených papoušků, který vylučoval přiřazení papoušků k předloženým registračním listům.
Dle stěžovatele je tak otázka určení věku papoušků významná pro určení, zda správní orgány
prokázaly nelegální původ zabavených jedinců. Jiným způsobem, než že se jedná o jedince jiného
věku, než odpovídá registračním listům, totiž dle názoru stěžovatele správní orgány nemohly
prokázat naplnění důvodů pro zabavení ptáků dle §34 odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb.
[10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že pokud městský soud dospěl
k závěru, že skutkový stav byl žalovaným zjištěn dostatečně, nebylo namístě, aby sám prováděl
další důkazy. Žalovaný dále zopakoval své stanovisko, že věk papoušků nebyl důvodem
pro vydání rozhodnutí o jejich zabavení. Stěžovatel dle žalovaného mylně vykládá §34 odst. 2
zákona č. 100/2004 Sb., když se domnívá, že důkazní břemeno ohledně prokázání (nelegálního)
původu chráněných živočichů nese správní orgán. Naopak byl to stěžovatel jako držitel
papoušků, kdo byl povinen prokázat jejich legální původ. Toto důkazní břemeno stěžovatel
neunesl, neboť jím předložené registrační listy nebylo možné identifikovat s předmětnými
papoušky pro neshodu označení na kroužcích, případně pro absenci označení jedinců.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[11] Po shledání přípustnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený
rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.)
a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4 věta před středníkem s. ř. s.). Ačkoli stěžovatel označil
jako kasační důvody pouze uvedené v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., z textu kasační stížnosti je
zřejmé, že namítá i nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, tedy důvod podle §103 odst.
1 písm. d) s. ř. s. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících
z ustanovení §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že jsou splněny podmínky soudního řízení, neboť
napadené rozhodnutí žalovaného bezesporu podléhá soudnímu přezkumu. Z usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 - 65, totiž
jasně vyplývá, že rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu správníh o řízení podléhá
soudnímu přezkumu (§65 odst. 1 s. ř. s.).
[14] Nejvyšší správní soud se zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku,
kterou sice stěžovatel výslovně neuplatňuje, ale upozorňuje na nedostatky odůvodnění rozsudku
krajského soudu, z nichž by tato vada mohla být zjištěna , respektive na vady řízení před soudem.
Pokud by rozsudek městského soudu trpěl vadou nepřezkoumatelnosti, mohlo by to mít
za následek nemožnost přezkoumat další stěžovatelovy námitky; sama o sobě by pak tato vada
odůvodnila zrušení napadeného rozsudku.
[15] Pokud jde o obsah pojmu nepřezkoumatelnosti, odkazuje Nejvyšší správní soud na svou
ustálenou judikaturu (srov. například rozsudky ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 – 52, ze dne
18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne
14. 7. 2005, č.j. 2 Afs 24/2005 – 44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 17. 1. 2008,
č. j. 5 As 29/2007 – 64, nebo ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005 – 245, všechna rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), ze které se podává, že rozhodnutí
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil
při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu; z jakého
důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě; proč považoval žalobní námitky
za liché, mylné nebo vyvrácené nebo proč subsumoval skutkový stav pod zvolené právní normy.
Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí může být případ, kdy soud opomněl
přezkoumat některou ze včas uplatněných žalobních námitek. Dle judikatury Ústavního soudu
(viz např. nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997,
sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 686/02, všechna citovaná rozhodnutí
Ústavního soudu jsou dostupná z nalus.usoud.cz) je jedním z principů, představujícím součást
práva na řádný proces a vylučujícím libovůli při rozhodování, i povinnost soudů své rozsudky
řádně odůvodnit (ve správním soudnictví srov. ustanovení §54 odst. 2 s. ř. s.). Z odůvodnění
tak musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně
jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné
záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené
právo na spravedlivý proces.
[16] Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru o nedůvodnosti námitky nepřezkoumatelnosti
rozsudku městského soudu, kterou stěžovatel formuloval pouze obecně, aniž by specifikoval,
jaké konkrétní námitky uplatněné stěžovatelem v žalobě městský soud opomenul vypořádat.
Naopak dle názoru Nejvyššího správního soudu se městský soud v žalobě uplatněnými
námitkami stěžovatele přiměřeně zabýval a odůvodnění napa deného rozsudku je dostatečné
a srozumitelné.
[17] Důvodná není ani námitka upozorňující na údajnou vadu řízení spočívající v neprovedení
navrženého důkazu soudním spisem vedeným ve věci trestního stíhání stěžovatele u Okresního
soudu v Olomouci. Především stěžovatel neuvedl, které konkrétní listiny by měly být jako důkaz
provedeny (§53 s. ř. s.) a co by mělo být jejich prostřednictvím prokázáno. Městský soud vyšel
z toho, že stěžovatel uplatnil již v řízení před žalovaným jako nový důkaz posudek
MVDr. Lubomíra Beránka zpracovaný v rámci trestního řízení. Dne 11. 4. 2013 se pak kon alo
u městského soudu jednání, v jehož rámci byl důkaz touto částí trestního spisu proveden.
Z protokolu o jednání pak nevyplývá, že by stěžovatel v rámci tohoto jednání navrhoval
dokazování jinými dokumenty založenými v soudním spise týkajícím se trestního stíhání,
respektive že by těmito listinami chtěl prokazovat další tvrzení. Co se týče skutkového stavu, není
mezi účastníky rozpor, neboť žalovaný nijak nezpochybnil znalecký posudek MVDr. Beránka,
pouze uvedl, že jeho závěry ohledně věku papoušků (nemožnosti jeho spolehlivého zjištění) jsou
z hlediska otázek řešených ve správním řízení nerozhodné. Ani v rámci kasační stížnosti
stěžovatel nespecifikoval, jaké další listiny obsažené v soudním spise trestní věci měly být
provedeny a co by z nich mělo být zjištěno. Za těcht o okolností nelze městskému soudu vytýkat
neprovedení důkazu dalšími (nespecifikovanými) listinami.
[18] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou nesprávného posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení, jež stěžovatel spatřuje v podle jeho názoru chybném závěru,
že nemožnost přesného stanovení věku papoušků neodůvodňuje jiné řešení otázky, jež byla
předmětem původního rozhodování (rozhodnutí o zabavení papoušků).
[19] Podle §100 odst. 1 správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené prav omocným
rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy,
které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení
uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, (…) pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí
mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.
[20] Podle §54 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. ve znění účinném v rozhodné době kdo drží,
chová, pěstuje, dopravuje, prodává, vyměňuje, nabízí za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracovává zvláště
chráněnou rostlinu, zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv
nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu ohrožených druhů, je povinen na výzvu orgánu ochrany
přírody prokázat jejich zákonný původ (povoleným dovozem, povoleným odebráním z přírody nebo sběrem,
pěstováním v kultuře nebo povoleným odchovem z jedinců s původem prokázaným podle toh oto ustanovení
a podobně). Bez tohoto prokázání původu je zakázáno zvláště chráněnou rostlinu nebo živočicha nebo rostlinu
a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu
ohrožených druhů držet, chovat, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat a nabízet za účelem prodeje
nebo výměny.
[21] Ustanovení §34 odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb., v rozhodném znění, dále stanoví,
že inspekce může zabavit nelegálně získaný, dovážený, vyvážený, zpětně vyvážený nebo držený exemplář ,
exemplář, který nebyl zaregistrován podle §23, anebo exemplář, pro který nebyl prokázán původ ve smyslu §24
zákona. Stejně postupuje inspekce v případě, že bylo porušeno právo Evropských společenství o ochraně ohrožených
druhů. V §23 odst. 8 téhož zákona je stanovena vlastníku nebo dlouhodobému držiteli exempláře
povinnost označit na své náklady exemplář podléhající registrační povinnosti nezaměnitelným
způsobem nesnímatelnou značkou, pokud je to vhodné a proveditelné a nezpůsobí-li
to exempláři zdravotní potíže. Způsob označení, druh nebo podobu značky, způsob číslování
značek, náležitosti identifikace exemplářů a způsob přidělení značky stanoví prováděcí právní
předpis. Prováděcím předpisem byla v rozhodnou dobu vyhláška č. 227/2004 Sb., která v §6
stanovila: Nezaměnitelné značení exemplářů se provádí v souladu s právem Evropských společenství o ochraně
ohrožených druhů. Nestanoví-li právo Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů jinak, používají
se pro nově označované exempláře ptáků v České republice nesnímatelné kroužky, na kterých je vyražen
identifikační údaj sestávající z písmen CZ a pořadového čísla přiděleného ministerstvem. Při značkování jedinečně
číslovanými nepozměnitelnými mikročipovými transpondéry se podle první věty nepostupuj e.
[22] Dle čl. 36 odst. 1 písm. b) nařízení Komise (ES) č. 18 08/2001 ze dne 30. srpna 2001
o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, živí obratlovci, jiní než v zajetí
narození a odchovaní ptáci, jsou označováni jedinečně číslovanými nepozměnitelnými mikročipovými transpondéry,
které splňují normy ISO 11784:1996 (E) a 11785:1996 (E), nebo, pokud je příslušný výkonný orgán
ubezpečen, že tuto metodu nelze používat vzhledem k fyzickým vlastnostem exempláře nebo druhu nebo vzhledem
k přirozenému chování, které je pro takový exemplář nebo druh typické, označují se příslušné exempláře pomocí
jedinečně číslovaných kroužků, pásků, visaček, tetování apod., nebo musí být identifikovatelní jakýmkoli jiným
vhodným způsobem.
[23] Z výše uvedených právních předpisů jasně vyplývá, že žalobce jako držitel papoušků
podléhajících ochraně dle Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES, vyhlášena pod č. 572/1992 Sb.) a předpisů
Evropské unie, byl povinen na výzvu ČIŽP prokázat zákonný původ konkrétních jím držených
exemplářů. Důkazní břemeno ohledně prokazování původu těchto exemplářů zákon výslovně
ukládá žalobci jakožto jejich držiteli. Následkem neunesení tohoto důkazního břemene je
zabavení exemplářů chráněných druhů. Stěžovatel se proto mýlí, pokud se domnívá, že bylo
povinností správních orgánů prokázat, že původ zadržených exemplářů papoušků druhu kakadu
palmový nebyl legální. Nepochybně se přitom jedná o zákonné omezení práv vlastníků,
na něž jsou kladeny zvýšené nároky ohledně evidence, označování a dokumentace jimi chovaných
exemplářů chráněných živočichů. Takové omezení vlastnického práva a zásahy do něj js ou
odůvodněny důležitým veřejným zájmem na ochraně vyhynutím ohrožených druhů živočichů
prostřednictvím omezení, respektive zákazu obchodu s těmito chráněnými živočichy,
v jehož důsledku jsou decimovány populace chráněných živočichů v jejich přirozeném prostředí
(často v rozvojových zemích). Touto právní úpravou se Nejvyšší správní soud zabýval již ve svém
rozsudku z 27. 9. 2007, č. j. 8 As 62/2006 - 97, č. 1443/2008 Sb. NSS, „Orel skalní“, a shledal
ji legitimní. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že „[z]ákon pro tento ptačí druh
proto stanoví vysokou míru ochrany a je i ve veřejném zájmu tuto ochranu zachovávat. Z tohoto důvodu je také
umožněno orgánům ochrany přírody kontrolovat chov a dispozice se zvláště chráněnými živočichy a za tím účelem
mimo jiné vést evidenci jedinců v přímé péči člověka. Je třeba znovu zdůraznit, že prvotním účelem této zákonné
úpravy je poskytování ochrany živočichům, a jsou proto také stanoveny přísné požadavky na zařazení konkrétního
jedince do evidence.“ V posuzovaném případě se nejednalo o registraci exempláře chráněného druhu,
nýbrž o jeho zabavení v důsledku neprokázání jeho zákonného původu, nicméně smysl obou
zákonných institutů je stejný.
[24] Pokud by bylo na správním orgánu, aby prokázal, že zadržené exempláře nebyly získány
v souladu s právními předpisy, znamenalo by to rezignaci na účinnou kontrolu chovu a dispozic
s jedinci chráněných druhů. V praxi by totiž zpravidla bylo velmi obtížné až nemožné prokázat
takový nelegální původ, pokud by se nepodařilo obchodníky přistihnout přímo při pašování
exemplářů chráněných druhů. Pokud již se právnická či fy zická osoba rozhodne věnovat
se chovu zvlášť chráněných druhů živočichů, musí proto věnovat zvýšenou pozornost
předpisům upravujícím na mezinárodní, evropské i národní úrovni jejich evidenci a kontrolu.
Byť se tyto předpisy mohou zdát velmi přísné a formalistické, z výše uvedených důvodů je nelze
považovat za samoúčelné. Intenzita zájmu na ochraně ohrožených druhů pak odůvodňuje
i přísné postihy porušení povinností osob chovajících chráněné živočichy včetně možnosti
zabavení jedinců, u nichž jejich držitel není schopen prokázat jejich původ v souladu s právními
předpisy.
[25] Povinnost prokázání původu se pak nezbytně vztahuje k individualizovaným jedincům
chráněného druhu. Individualizace exemplářů je zajištěna jejich nezaměnitelným a ne snímatelným
označením v souladu s unijními a národními předpisy. V případě ptáků právní předpisy stanoví
povinnost označení jedinců čipy (nepozměnitelnými mikročipovými transpondéry),
ve výjimečných případech nezbytných z důvodu ochrany těchto jedinců (pokud by implantování
čipu ohrozilo zdravotní stav exempláře) pak je možné označení nesnímatelnými kroužky
s jedinečným kódem složeným z písmen a číslic. V daném případě tak správní orgány nemohly
akceptovat k prokázání původu předmětných papoušků registrační listy, u nichž nebylo
možné ověřit, zda se vztahují k zadrženým jedincům nebo k jiným jedincům. Stěžovatel
proto původ papoušků registračními listy neprokázal. Výpověď stěžovatele jakožto h odnověrný
důkaz původu papoušků nepostačuje (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu
ve věci Orel skalní).
[26] Již z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelem uplat něné důvody pro obnovu řízení
o zabavení papoušků nepostačovaly, neboť zjištění ohledně nemožnosti přesného určení stáří
papoušků nemohlo nic změnit na závěru správních orgánů, že stěžovatel původ jedinců druhu
kakadu palmový neprokázal. Na tom nic nemění ani to, že ČIŽP použila ve správním řízení
posudek Agentury ochrany přírody a krajiny, který stáří papoušků určoval, a že v rozhodnutí
ČIŽP byl použit argument stářím papoušků nekorespondujícím s registračními listy jako jeden
z pěti důvodů, proč ČIŽP neakceptovala registrační listy jako důkaz původu papoušků.
I kdyby byl totiž tento jeden z pěti důvodů vyvrácen, stále by důkaz zákonného původu
konkrétních zajištěných jedinců absentoval, neboť stále existují (další) důvody nemožnosti
akceptovat předložené registrační listy jako důkaz legálního pův odu. Výsledek správního řízení,
tedy rozhodnutí o zabavení papoušků, nemohl být důvody uplatněnými stěžovatelem
nijak ovlivněn. Proto nebyly v posuzovaném případě dány podmínky pro obnovu správního
řízení, jíž se stěžovatel domáhal.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[27] Vzhledem k tomu, že všechny stěžovatelovy námitky byly shledány nedůvodnými,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že i kasační stížnost je nedůvodná a proto ji musí za podmínek
vyplývajících z §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítnout.
[28] O nákladech pak Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti
nevznikly, stěžovatel pak úspěch ve věci neměl. Proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu