ECLI:CZ:NSS:2013:4.AZS.25.2013:15
sp. zn. 4 Azs 25/2013 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. F., zast.
JUDr. Uljanou Kurivčakovou, advokátkou, se sídlem Velkoosecká 773/5, Praha 9, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2013, č. j. 49 Az 10/2013 – 63,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce se odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2013, č. j. 49 Az 10/2013 – 63,
zamítl žalobcovu žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2013, č. j. OAM-277/LE-
LE05-ZA05-2012, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále též zákon o azylu), a dále rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; ustanovené zástupkyni žalobce pak přiznal
odměnu za jeho zastupování v tomto řízení ve výši 6.800 Kč.
Žalovaný ve svém shora citovaném rozhodnutí uvedl, že z výpovědí žalobce nezjistil
žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být ve vlasti vystaven pronásledování z důvodů
významných pro azylové řízení, naopak z nich dovodil, že důvodem žalobcovy žádosti
o mezinárodní ochranu je snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Krajský soud
ve svém rozsudku nejdříve s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru,
že v žalobcově případě byly splněny podmínky pro rozhodnutí v tzv. zkráceném řízení podle §16
zákona o azylu, neboť žalovaný se řádně zabýval otázkou, zda u žalobce neexistují důvody pro
udělení mezinárodní ochrany v některé z jejích forem upravených zákonem o azylu, a potřeba se
okolnostmi žalobcovy žádosti zabývat hlouběji a provádět k nim dokazování nevyvstala.
Potřebné informace případu byly dostatečně zjištěny z pohovoru, který žalovaný se žalobcem
vedl v průběhu správního řízení a krajský soud souhlasil i se závěrem žalovaného, že jediným
důvodem žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu byl pokus o snazší legalizaci jeho pobytu na
území České republiky. Nucené vycestování žalobce do země jeho původu pak podle krajského
soudu nebude představovat hrozbu porušení jeho práva na rodinný život garantovaného čl. 8
Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou, avšak blanketní
kasační stížnost. Nejvyšší správní soud jej proto usnesením ze dne 30. 7. 2013, č. j. 4 Azs
25/2013 – 8, vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil podanou
kasační stížnost tak, že uvede, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů napadá
rozsudek krajského soudu, a poučil jej, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna,
Nejvyšší správní soud ji podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)
odmítne.
Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dle údajů na doručence datové zprávy,
v níž bylo doručováno, doručeno zástupkyni stěžovatele dne 2. 8. 2013 a lhůta k doplnění kasační
stížnosti v délce jednoho měsíce tak uplynula dne 2. 9. 2013. Zástupkyně stěžovatele však ve
stanovené lhůtě na výzvu k doplnění kasační stížnosti ani později až do dne vydání tohoto
usnesení nereagovala a kasační stížnost nijak nedoplnila. Ta tak nadále nesplňuje náležitosti
předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle třetího odstavce téhož ustanovení, nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel
rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o jeden měsíc na včasnou žádost stěžovatele.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud takové podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat
a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 – 40, č. 6/2003 Sb. NSS, dostupné z www.nssoud.cz).
Tak tomu je i v posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu
či rozsudku krajského soudu, neuvádí, jakých pochybení se soud dopustil (ať již ve smyslu vad
řízení, či v právním závěru), uvádí pouze, že rozsudek krajského soudu napadá v v jeho I. výroku.
Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující
ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s. se zřetelem k §103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných
vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování této výzvy. Vytýkané
vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné údaje nebyly
stěžovatelem doplněny, nebyly splněny podmínky §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační
stížnosti.
Za této procesní situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle
§37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítnout, neboť nebyla ve stanovené lhůtě
doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Zástupkyni stěžovatele ustanovené mu usnesením krajského soudu ze dne 11. 2. 2013,
č. j. 49 Az 10/2013 – 37, Nejvyšší správní soud odměnu za její zastupování v řízení o kasační
stížnosti nepřiznal, neboť ve stanovené lhůtě navzdory řádnému poučení nereagovala na výzvu
soudu k doplnění podané kasační stížnosti. Pouhou blanketní kasační stížnost nelze považovat
za úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu