ECLI:CZ:NSS:2013:5.AFS.67.2013:56
sp. zn. 5 Afs 67/2013 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobce: CGM Czech a.s., se sídlem Táborská 1148/32, Říčany, zast. Mgr. Viktorem Klímou,
advokátem se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2013, č. j. 30 Af 25/2013 - 80,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2013, č. j. 30 Af 25/2013 - 80,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením zastavil krajský soud řízení o žalobě proti rozhodnutí
předsedy žalovaného ze dne 6. 3. 2013, č. j. ÚOHS-R196/2012/VZ-4098/2013/310/DBa,
kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2012,
č. j. ÚOHS-S477/2011/VZ-12727/2012/530/JWe. Žalobce podle krajského soudu nezaplatil
ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 3. 5. 2013, č. j. 30 Af 25/2013 - 62, soudní poplatek
za podání žaloby ve výši 3000 Kč, a proto krajský soud podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9
odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)
řízení zastavil.
Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, kterou opírá
o důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. namítá nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení.
Stěžovatel namítá, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení, neboť nebyl
v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku
ani poučen o následcích nesplnění výzvy. Krajský soud sice v odůvodnění napadeného usnesení
uvedl, že datová zpráva obsahující usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního
poplatku, byla doručena do datové schránky stěžovatelova zástupce dne 27. 5. 2013, podle
stěžovatele však datová zpráva, která byla v uvedený den doručena jeho zástupci, obsahovala
pouze přípis ze dne 3. 5. 2013, č. j. 30 Af 25/2013 – 61, kterým byl stěžovatel poučen o složení
senátu a o možnosti namítat podjatost. Usnesení ze dne 3. 5. 2013, č. j. 30 Af 25/2013 - 62, tato
datová zpráva neobsahovala. K prokázání této skutečnosti navrhl stěžovatel provést důkaz
listinným výpisem s údaji o datové zprávě doručené zástupci stěžovatele dne 27. 5. 2013, dále
důkaz přípisem ze dne 3. 5. 2013, č. j. 30 Af 25/2013 – 61, a konečně i potvrzením o dodání
a doručení předmětné datové zprávy. V petitu kasační stížnosti pak stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení a zároveň uložil žalovanému povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nemá relevantní podklady,
aby se mohl vyjádřit k důvodům uplatněným v kasační stížnosti. Pokud však jde o náklady řízení,
má za to, že nehledě na výsledek řízení o kasační stížnosti nedošlo na jeho straně k pochybení,
nelze mu tedy uložit povinnost nahradit náklady řízení vzniklé stěžovateli.
Stěžovatel poté v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že rozhodným kriteriem
pro přiznání nákladů řízení není zavinění vzniklých nákladů účastníkem řízení, nýbrž úspěch
ve věci (§60 odst. 1 s. ř. s.). Zavinění vzniklých nákladů je zohledněno toliko ve zvláštních
případech podle §60 odst. 6 s. ř. s. Pochybnosti mohou vzniknout pouze o tom, který soud
je za daných okolností povolán rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Stěžovatel však uvedl,
že trvá na petitu kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je s podáním žaloby spojen vznik
poplatkové povinnosti. Poplatek za podání žaloby činí podle položky 18 bod 2. písm. a)
sazebníku poplatků 3000 Kč.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví.
Z obsahu spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud vydal
usnesení ze dne 3. 5. 2013, č. j. 30 Af 25/2013 – 62, kterým vyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku za podání žaloby ve výši 3000 Kč. Toto usnesení bylo vyhotoveno
a je založeno ve spise krajského soudu. Ve spise je dále na č. l. 61 založen pokyn soudní kanceláři
k doručení tohoto usnesení zástupci stěžovatele. Z potvrzení o dodání a doručení do datové
schránky ovšem vyplývá, že zástupci stěžovatele byla dne 27. 5. 2013 doručena datová zpráva
obsahující pouze písemnost č. j. 30 Af 25/2013 – 61, tj. přípis, kterým byl stěžovatel poučen
o složení senátu a o možnosti namítat podjatost. Podle tohoto potvrzení nebylo usnesení
vyzývající stěžovatele k zaplacení soudního poplatku v datové zprávě obsaženo.
Tuto skutečnost potvrdil i krajský soud, jenž ve svém vyjádření ze dne 9. 8. 2013
Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že usnesení ze dne 3. 5. 2013, č. j. 30 Af 25/2013 – 62,
obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku bylo vyhotoveno, vloženo do soudního spisu,
avšak administrativním nedopatřením skutečně nebylo doručeno do datové schránky
stěžovatelova zástupce.
Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel totiž nebyl řádně vyzván k zaplacení
soudního poplatku, jak je vyžadováno v §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Napadené
usnesení krajského soudu je tedy nezákonné.
Z daných okolností Nejvyšší správní soud již neprováděl navrhované dokazování, neboť
by to bylo s ohledem na skutečnosti zjištěné ze spisu krajského soudu nadbytečné.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou, a proto v souladu s §110
odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 23. září 2013
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu