ECLI:CZ:NSS:2013:5.AFS.86.2012:32
sp. zn. 5 Afs 86/2012 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobce: MAXmobil s.r.o., se sídlem Liberec 1, Pražská 140/20, PSČ 460 10, zastoupeného
JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem Rumburk, U Jiskry 114/1, PSČ 408 01,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, PSČ 602 00,
(dříve Finanční ředitelství v Ústí nad Labem se sídlem Velká Hradební 61, Ústí nad Labem)
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci ze dne 13. 11. 2012, č. j. 59 Af 9/2012 - 37,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 13. 11. 2012,
č. j. 59 Af 9/2012 - 37, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým byla z důvodu opožděnosti odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
týkající se záznamní povinnosti.
S ohledem na skutečnost, že krajský soud z originálu doručenky založené ve správním
spisu žalovaného zjistil, že napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím jeho
právního zástupce dne 16. 3. 2012, dospěl tento soud k závěru, že v daném případě dvouměsíční
lhůta dle §72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí počala, v souladu
s §40 odst. 1 s. ř. s., běžet dne 17. 3. 2012. Posledním dnem této zákonné lhůty tak byl den
16. 5. 2012, neboť tento den se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty
pro podání žaloby a kterým byl den 16. 3. 2012.
Z uvedených důvodů krajský soud posoudil žalobu podanou stěžovatelem až dne
17. 5. 2012 jako opožděnou, když zmeškání této lhůty nelze prominout, a v souladu s §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. žalobu pro opožděnost odmítl.
Proti shora označenému usnesení krajského soudu podal stěžovatel u zdejšího soudu
včasnou kasační stížnost, a to z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel
v kasační stížnosti uvedl, že napadené usnesení krajského soudu je zjevně nesprávné a nezákonné,
protože žaloba byla sice podána k poštovní přepravě dne 17. 5. 2012, ale také byla již dne
16. 5. 2012 podána elektronicky. S ohledem na tuto skutečnost proto navrhl, aby Nejvyšší správní
soud usnesení krajského soudu ze dne 13. 11. 2012, č. j. 59 Af 9/2012 - 37 zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
Posléze Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud předesílá, že v posuzovaném případě stěžovatel kasační stížností
napadl usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu. Takovou kasační stížnost lze opřít pouze
o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, všechna rozhodnutí
zdejšího soudu jsou dostupná na internetové adrese www.nssoud.cz). Pod tento důvod spadá
i případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 6 As 4/2004 - 53).
Jelikož tedy kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí, nebude se ani
Nejvyšší správní soud moci zabývat věcí samou, tj. nebude se zabývat otázkou zákonnosti
žalobou napadeného postupu žalovaného. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu
v daném řízení bude toliko otázka, zda krajský soud postupoval správně, když žalobu stěžovatele
podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl poté, co dospěl k závěru, že byla podána po uplynutí
dvouměsíční lhůty pro podání žaloby stanovené v §72 odst. 1 s. ř. s.
Kasační stížnost byla zdejšímu soudu doručena dne 11. 12. 2012. Přílohou podání byla
listina s vytištěným textem odpovídajícím potvrzení o odeslání datové zprávy (e-mailu)
z elektronické adresy právního zástupce stěžovatele, JUDr. Oldřicha Voženílka, na elektronickou
adresu podatelna@ksoud.unl.justice.cz, dne 16. 5. 2012 v 23:48 hod., s předmětem zprávy
„Správní žaloba MAXmobil s.r.o. vs. FŘ Ústí n. L.“ a dvěma přiloženými soubory s názvy „2012-
05-15 Správní žaloba.pdf“ a „2012-04-02 Plná moc.pdf“.
Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného k poštovní přepravě dne
17. 5. 2012, přičemž tvrdí, že tomuto úkonu předcházelo dne 16. 5. 2012 (poslední den lhůty
pro podání žaloby) elektronické podání. Neuvádí přitom, že by elektronické podání opatřil
podpisem podle zákona o elektronickém podpisu. Na posuzovaný případ proto dopadá
ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s.
Podle posledně uvedeného ustanovení lze podání, jímž se disponuje řízením nebo jeho
předmětem, provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané
elektronicky podle zvláštního zákona. Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být
do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho
originál, jinak se k němu nepřihlíží. V souladu s tímto ustanovením se proto musel zdejší soud
zabývat dvěma skutečnostmi. Nejprve bylo nezbytné postavit najisto, zda byla žaloba „jinou
formou“ skutečně podána a poté ověřit, zda podání, které žalobu v třídenní lhůtě potvrdilo,
je jejím originálem, nebo je stejného obsahu.
Při aplikaci §37 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba na toto ustanovení nahlížet ve světle
výkladu daného mu za použití §40 odst. 4 s. ř. s., podle kterého musí být podání předáno soudu,
s výjimkami představovanými předáním držiteli poštovní licence, zvláštní poštovní licence,
nebo orgánu, který má povinnost je doručit. Předáním soudu přitom nelze rozumět nic jiného,
než doručení soudu. Zatímco tedy v případě zmíněných výjimek postačuje prokázání předání
k přepravě, v ostatních případech je zpravidla třeba prokázat předání, tj. doručení, soudu.
Z vyjádření krajského soudu ke kasační stížnosti přitom vyplynulo, že dne 16. 5. 2012
v 23:48 hod. byla do e-mailové schránky tohoto soudu skutečně doručena žaloba stěžovatele
proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. Nedopatřením nicméně nebylo toto podání
založeno v soudním spise. S ohledem na posledně uvedené sdělení má proto zdejší soud
za prokázané, že stěžovatel podal dne 16. 5. 2012, tedy v zákonem stanovené lhůtě, krajskému
soudu žalobu v elektronické podobě podle §37 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se proto dále
zabýval otázkou souladu obsahu tohoto podání s obsahem písemnosti, která byla stěžovatelem
předána k poštovní přepravě dne 17. 5. 2012. S ohledem na skutečnost, že tyto listiny jsou zcela
identického znění, i druhý předpoklad pro posouzení žaloby stěžovatele jako včasné považuje
zdejší soud za splněný.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů proto dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto napadené usnesení podle §110 odst. 1 věta první před středníkem
s. ř. s. zrušil.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením §109 odst. 2 s. ř. s.,
podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání,
když neshledal důvody pro jeho nařízení.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2013
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu