ECLI:CZ:NSS:2013:5.AS.81.2013:14
sp. zn. 5 As 81/2013 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobkyně: M. F., zastoupené JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem se sídlem Na Příkopě
958/25, 110 00 Praha 1, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie,
Olšanská 2, P. O. Box 78, 130 51 Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2013, č. j. 4 A 45/2013 - 22,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 13. 6. 2013, č. j. CPR-6891/ČJ-2013-930310-V243, žalovaná zamítla
odvolání žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) a potvrdila rozhodnutí Policie ČR, Krajského
ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort,
ze dne 3. 5. 2013, č. j. KRPA-142933/ČJ-2013-000022, jímž bylo žalobkyni uloženo podle §119
odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní
vyhoštění, a doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států EU byla stanovena
na jeden rok. Počátek doby, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států EU, byl
stanoven podle §118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, od okamžiku, kdy účastnice řízení
(stěžovatelka) pozbude oprávnění k pobytu na území ČR. Doba k vycestování z území ČR byla
podle §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena do třiceti dnů od nabytí právní moci
tohoto rozhodnutí a současně bylo konstatováno, že podle §120a odst. 1 zákona o pobytu
cizinců se na žalobkyni nevztahují důvody znemožňující vycestování podle ust. §179 zákona
o pobytu cizinců.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2013, č. j. 4 A 45/2013 - 22, byla
žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta.
V kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku stěžovatelka mimo jiné požádala
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Jako důvod pro přiznání odkladného účinku
s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 - 58,
uvedla, že pro zajištění výkonu jejího ústavního práva na spravedlivý proces musí setrvat
na území České republiky do skončení řízení o její kasační stížnosti. V tomto řízení je sice
zastoupena advokátem, ale je nutné, aby s ním byla v osobním kontaktu a mohla mu poskytovat
součinnost a udílet pokyny.
Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce (zde stěžovatelku) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelkou a skutečností vyplývajících ze správního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
Zdejší soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků
rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí o správním
vyhoštění stěžovatelky, do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti, byla by stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocného a vykonatelného
správního rozhodnutí nucena opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím
kasačního soudu.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon stěžovatelčina ústavního práva na spravedlivý
proces je třeba, aby stěžovatelka mohla setrvat na území České republiky do skončení řízení o její
kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení v souladu s požadavkem soudního řádu
správního zastoupena advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka
vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro
výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto
spatřuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, spojenou s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu o její kasační stížnosti, především v možné újmě na výkonu jejího práva na
spravedlivý proces. Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců
žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného
rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu)
a není tedy bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky
neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy
nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným
vznikem zákonem předpokládané újmy u stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatelka nebyla
vyhoštěna z důvodu ohrožení bezpečnosti státu; byla vyhoštěna podle §119 odst. 1 písm. c)
bod 2 zákona o pobytu cizinců a Nejvyšší správní soud neshledal důvod, pro který
by ve stěžovatelčině dočasném setrvání na území České republiky do doby rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o její kasační stížnosti musel být spatřován rozpor s důležitým
veřejným zájmem.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatelky
proti pravomocnému rozhodnutí o jejím správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek,
postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Městského
soudu v Praze, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí
žalované ve věci správního vyhoštění stěžovatelky.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu