ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.142.2012:15
sp. zn. 6 Ads 142/2012 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: M. B.,
zastoupeného Mgr. Bc. Michaelem Kisem, advokátem, se sídlem Kostnická 2916/16, Chomutov,
adresa pro doručování: Riegrova 229, Chomutov, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne
30. 5. 2011, č. j. X1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 24. 9. 2012, č. j. 75 Ad 1/2011 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem se žalobce domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2011, č. j. X1, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze
dne 29. 3. 2011, č. j. X, a žalobcovy námitky proti tomuto rozhodnutí byly zamítnuty. Uvedeným
rozhodnutím žalovaná zamítla žalobcovu žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek
podle zákona o důchodovém pojištění, neboť žalobcova pracovní schopnost poklesla z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %, a tudíž žalobce není invalidní.
Krajský soud žalobu svým rozsudkem ze dne 24. 9. 2012, č. j. 75 Ad 1/2011 - 38, jako
nedůvodnou zamítl.
[2] Rozhodnutí krajského soudu žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností,
v níž namítal nesprávné právní posouzení krajského soudu, jakož i nepřezkoumatelnost jeho
rozsudku, přičemž zejména nesouhlasil s hodnocením jeho zdravotního stavu posudkovou
komisí Ministerstva práce a sociálních věcí.
[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti podle zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
V rámci ověřování splnění podmínek k věcnému projednání kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud zkoumal také otázku, zda kasační stížnosti byla podána v zákonné lhůtě.
[4] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, proti kterému směřuje; přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.
[5] Podle §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty, přičemž připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
[6] Nejvyšší správní soud vychází v tomto případě ze své konstantní judikatury, navazující
na usnesení ze dne 25. 9. 2003, č. j. 5 Afs 13/2003 - 58, publikované pod č. 57/2004 Sb. NSS:
„Počátek lhůty, v níž lze podat kasační stížnost (§40 a §106 odst. 2 s. ř. s.), je dán dnem doručení písemného
vyhotovení rozsudku krajského soudu. Následujícího dne začíná běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační
stížnosti, která skončí dnem, jenž se svým označením shoduje se dnem doručení. Byl-li tedy rozsudek krajského
soudu doručen v pracovní den v pátek, je posledním dnem, kdy lze kasační stížnost podat, opět pátek druhého
týdne, je-li pracovním dnem.“
[7] V nyní posuzovaném případě byl stěžovateli rozsudek krajského soudu napadený kasační
stížností doručen dne 4. 10. 2012, a to na adresu V. B., B. 66, B., jak vyplývá z doručenky
k zásilce do vlastních rukou připevněné k rozsudku krajského soudu na č. l. 40 jeho spisu. Na
této doručence je dále uvedeno, že zásilku toho dne převzal M. B. (stěžovatel) osobně, což je také
stvrzeno jeho vlastnoručním podpisem (shodujícím se s podpisem na plné moci dané
stěžovatelem jeho zástupci k zastupování v řízení před zdejším soudem, na č. l. 5 spisu zdejšího
soudu). Stěžovatel pak ve své kasační stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí krajského soudu
mu bylo doručeno dne 8. 10. 2012 a toto datum následně zopakoval i k výzvě zdejšího soudu
k potvrzení data doručení napadeného rozhodnutí stěžovateli, přičemž dále uvedl, že o vysvětlení
tohoto nesouladu lze jen spekulovat, například zásilka mohla být převzata V. B. již dne
4. 10. 2012, ale stěžovateli předána až později. Nejvyšší správní soud však právě uvedené tvrzení
stěžovatele nepovažuje za důvěryhodné a přesvědčivé a naopak, s ohledem na informace uvedené
na doručence rozhodnutí krajského soudu stvrzené stěžovatelovým podpisem, nemá pochyb o
tom, že napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno již ve čtvrtek 4. 10. 2012.
[8] Lhůta pro podání kasační stížnosti tudíž začala běžet v pátek 5. 10. 2012 a uplynula
ve čtvrtek 18. 10. 2012. Kasační stížnost, datovaná dnem 19. 10. 2012, byla předána k poštovní
přepravě dne 22. 10. 2012. Je tak patrné, že kasační stížnost byla podána až po uplynutí zákonné
lhůty, a proto musí být hodnocena jako opožděná.
[9] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán
předčasně nebo opožděně. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud výše dovodil,
že stěžovatelova kasační stížnost byla podána opožděně, nezbylo mu než ji odmítnout podle
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2013
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu