ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.51.2013:13
sp. zn. 6 Ads 51/2013 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: L. N.,
zastoupené JUDr. Věrou Dubcovou, advokátkou, se sídlem Nerudova 37/32, 500 02 Hradec
Králové, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Horní náměstí 103/2, 746 01
Opava, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 4834/1.30/12/14.3 ze dne
20. února 2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové č. j. 31 Ad 15/2013 - 43 ze dne 11. června 2013, o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. června 2013, č. j. 31 Ad
15/2013 - 43, se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 19. dubna 2013, doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové (dále
též „krajský soud“) 22. dubna 2013, se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení
rozhodnutí žalovaného č. j. 4834/1.30/12/14.3 ze dne 20. února 2013, jímž byla uznána vinnou
ze spáchání správního deliktu na úseku zaměstnanosti a byla jí uložena pokuta ve výši 250 000 Kč
a náhrada nákladů správního řízení.
[2] Usnesením krajského soudu ze dne 31. května 2013 č. j. 31 Ad 15/2013-28 nebylo
výrokem I stěžovatelce přiznáno osvobození od soudního poplatku, o něž předtím požádala,
a výrokem II byla stěžovatelka vyzvána, aby zaplatila soudní poplatek ve výši 3 000 Kč
do jednoho týdne od doručení usnesení. Podle doručenky založené v soudním spise krajského
soudu i podle tvrzení stěžovatelky bylo napadené usnesení stěžovatelce prostřednictvím
její právní zástupkyně doručeno elektronicky do datové schránky v úterý 4. června 2013.
[3] Usnesením č. j. 31 Ad 15/2013-43 ze dne 11. června 2013 krajský soud řízení o správní
žalobě zastavil. V odůvodnění usnesení uvedl, že krajský soud vyzval k zaplacení soudního
poplatku ve lhůtě dvou týdnů (sic!) od doručení výzvy, s poučením o zastavení řízení v případě
nevyhovění výzvy. Řízení zastavil proto, že „ke dni vydání tohoto usnesení nebyl soudní poplatek
žalobkyní uhrazen“.
[4] Stěžovatelka podala proti usnesení krajského soudu č. j. 31 Ad 15/2013-43 ze dne
11. června 2013 (dále jen „napadené usnesení“) včasnou kasační stížnost, v níž s odkazem
na důvod ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
tj. pro nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení, namítala, že v souladu s výzvou obsaženou
v usnesení krajského soudu č. j. 31 Ad 15/2013-28 ze dne 31. května 2013 jí lhůta k zaplacení
uplynula v úterý 11. června 2013. Soudní poplatek zaplatila převodem ze svého účtu téhož dne
odpoledne. Krajský soud však již téhož dne 11. června 2013, tedy ještě v běžící jednotýdenní
lhůtě, rozhodl o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a toto usnesení bylo ještě
téhož dne stěžovatelce doručeno. Napadené usnesení tak bylo podle stěžovatelky vydáno
předčasně a byla jím stěžovatelce zkrácena lhůta pro splnění poplatkové povinnosti.
[5] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelka uplatnila kasační stížnost
též proti usnesení krajského soudu ze dne 31. května 2013 č. j. 31 Ad 15/2013-28, jímž byla
zamítnuta žádost o osvobození od soudního poplatku. Tato kasační stížnost byla usnesením
č. j. 6 Ads 52/2013-7 ze dne 12. září 2013 pro opožděnost odmítnuta.
[6] Nejvyšší správní soud poté, co ze soudního spisu krajského soudu ověřil pravdivost
tvrzení stěžovatelky o datech vydání a doručení obou zmíněných usnesení krajského soudu
a o datu zaplacení soudního poplatku, dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[7] Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, „nebyl-li poplatek za řízení ... zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu
určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví“, s důrazem na slova „po marném uplynutí“.
Z tohoto ustanovení tedy plyne, že zastavit řízení nelze dříve, než lhůta poskytnutá soudem
uplyne celá. Byla-li stěžovatelce poskytnuta lhůta pro zaplacení soudního poplatku v délce
jednoho týdne od doručení usnesení, jež bylo stěžovatelce doručeno v úterý 4. června 2013, bylo
posledním dnem lhůty počítané podle §57 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, ve spojení
s §13 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., následující úterý 11. června 2013 (srov. analogicky usnesení
Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 13/2003-58 ze dne 25. září 2003, publikované
pod č. 57/2004 Sb. NSS, jež se týká obdobně formulovaného ustanovení §40 odst. 1 a 2 s. ř. s.).
Teprve o půlnoci z úterý 11. června 2013 na středu 12. června 2013 uplynula stěžovatelce lhůta
k zaplacení soudního poplatku a teprve poté, tzn. nejdříve ve středu 12. června 2013, mohl
krajský soud rozhodnout o zastavení soudního řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Bylo-li
napadené usnesení o zastavení řízení krajským soudem vydáno již 11. června 2013,
tzn. před uplynutím lhůty pro zaplacení soudního poplatku, tato skutečnost sama o sobě vede
k závěru o nezákonnosti napadeného usnesení a odůvodňuje jeho kasaci, bez ohledu na to,
kdy byl soudní poplatek zaplacen.
[8] Nadto nutno poznamenat, že z ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích
vyplývá, že soudní poplatek ve věcech správního soudnictví lze zaplatit i po marném uplynutí
lhůty k jeho zaplacení, avšak dříve, než usnesení o zastavení řízení nabude právní moci, tj. dříve,
než bylo účastníku řízení doručeno. V daném případě tak mohla stěžovatelka soudní poplatek
zaplatit a odvrátit nepříznivý důsledek v podobě zastavení řízení ještě ve středu 12. června 2013
za předpokladu, že by usnesení bylo tento den vydáno a současně stěžovatelce i účinně doručeno.
Byl-li tedy soudní poplatek stěžovatelkou zaplacen (připsán na účet krajského soudu)
12. června 2013, nelze učinit jiný závěr, než že byl zaplacen včas a že v řízení nutno po kasaci
napadeného usnesení pokračovat jako v řízení, v němž byla poplatková povinnost splněna.
[9] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že napadené usnesení o zastavení řízení je
nezákonné podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., pročež kasační stížnosti podle §110 odst. 1 s. ř. s.
vyhověl a napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O případné
náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§110
odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu