ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.66.2009:113
sp. zn. 6 Ads 66/2009 - 113
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. K., proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2009, č. j. 12 Cad 22/2008
- 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 3.000 Kč se vrací JUDr. Ivo Paříkovi,
notáři, který byl Okresním soudem v Kolíně pověřen provádět úkony v dědickém řízení
po zemřelém žalobci, a bude mu vyplacen do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 13. 2. 2009, č. j. 12 Cad 22/2008 - 28, Městský soud v Praze odmítl
žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 7. 2008, č. j. 1034/0002-2434/16.6.2008/BH/107.
Uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila výzvu k zaplacení
nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 28. 4. 2008, č. j. 22004/220/9010/2008/377/08/C,
kterou Okresní správa sociálního zabezpečení Kolín vyzvala žalobce k zaplacení splatného
nedoplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
ve výši 125.165 Kč, vyplývajícího z vykonatelného výkazu nedoplatků ze dne 27. 11. 2007,
č. j. 3209/07.
V odůvodnění tohoto usnesení Městský soud v Praze uvedl, že předmětná výzva vydaná
podle §73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů, která obsahovala odkaz na rozhodnutí o uložení peněžitého plnění, je správním aktem
vydaným v rámci vymáhání nedoplatku, kterým se neukládá povinnost, nýbrž toliko určuje
náhradní lhůta k jejímu splnění. Žaloba proti takové výzvě je tak podle §68 písm. e) a §70
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), nepřípustná, a proto ji soud podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
V kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) uvedl, že žalobu nepodal proti výzvě
k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, nýbrž proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 7. 2008,
č. j. 1034/0002-2434/16.6.2008/BH/107. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel dne 9. 3. 2009 zemřel a projednáním dědictví
byl soudem pověřen notář JUDr. Ivo Pařík (přípis Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 6. 2009,
sp. zn. 51 D 451/2009, založený na č. l. 62 soudního spisu). V návaznosti na toto sdělení
se Nejvyšší správní soud opakovaně obracel na uvedeného notáře s žádostí o sdělení stavu
dědického řízení.
Usnesením ze dne 31. 3. 2010, č. j. 6 Ads 66/2009 - 73, Nejvyšší správní soud přerušil
řízení o kasační stížnosti do právní moci rozhodnutí o dědictví po stěžovateli, neboť v řízení
nebylo možné bez zbytečného odkladu pokračovat, protože nebyl znám právní nástupce
stěžovatele.
Notář JUDr. Ivo Pařík přípisem ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 51 D 451/2009, sdělil,
že byla nařízena likvidace dědictví a usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 4. 2013,
č. j. 51 D 451/2009 - 242, byl k prodeji nemovitých a movitých věcí stěžovatele ustanoven
Mgr. Tomáš Pospíchal, soudní exekutor. Současně notář Nejvyššímu správnímu soudu předložil
usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 6. 2012, č. j. 51 D 451/2009 - 206, jímž byla
nařízena likvidace dědictví. V odůvodnění tohoto usnesení okresní soud uvedl, že obvyklá cena
dědictví byla určena částkou 565.594 Kč, výše dluhů částkou 3.672.420 Kč a výše předlužení
dědictví částkou 3.106.826 Kč. Poté okresní soud popsal aktiva a pasiva dědictví a konstatoval,
že jediná dědička ze zákona V. B. (sestra zůstavitele) navrhla, aby soud nařídil likvidaci dědictví.
Usnesení o nařízení likvidace dědictví nabylo právní moci dne 23. 2. 2013.
Podle §107 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), užitého přiměřeně v souladu s §64 s. ř. s., „[j]estliže
účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno,
posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.“
Povaha věci brání pokračování v řízení zejména tam, kde účastník nemá žádného
právního nástupce, který by převzal (mohl převzít) právo nebo povinnost, o něž v řízení
jde. Taková situace nastává např. při zastavení dědického řízení po zemřelém účastníku řízení
podle §175h odst. 1, 2 o. s. ř. (zůstavitel nezanechal majetek nebo zanechal majetek jen nepatrné
hodnoty) a v majetkových sporech též zejména při přenechání předluženého dědictví věřitelům
k úhradě zůstavitelových dluhů podle §175p o. s. ř. nebo při likvidaci dědictví podle §175t
o. s. ř. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2009, str. 717 - 734).
V projednávané věci Nejvyšší správní soud zjistil, že dědictví po stěžovateli bylo značně
předluženo a pravomocným usnesením příslušného okresního soudu byla nařízena jeho likvidace.
S ohledem na výše uvedené závěry tedy stěžovatel nemá žádné právní nástupce. V důsledku
toho nejsou splněny podmínky řízení, neboť stěžovatel po zahájení řízení o kasační stížnosti
ztratil způsobilost být jeho účastníkem a nemá žádného právního nástupce. Tento nedostatek
podmínek řízení je přitom neodstranitelný a v řízení o kasační stížnosti nelze kvůli němu
pokračovat. Proto Nejvyšší správní soud podle §120 a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační
stížnost odmítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Podle §10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, „[b]yl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu
soudu zaplacený poplatek.“
Kasační stížnost byla odmítnuta, proto Nejvyšší správní soud současně rozhodl
též o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000 Kč. Tuto částku soud vyplatí notáři
JUDr. Ivo Paříkovi, který byl pověřen prováděním úkolů v dědickém řízení po stěžovateli.
Ten ji zahrne do aktiv dědictví a použije k dílčí úhradě dluhů stěžovatele. K vrácení soudního
poplatku určuje zákon lhůtu třiceti dnů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu