ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.110.2013:44
sp. zn. 6 As 110/2013 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny
Šimáčkové a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce:
Mgr. O. S., zastoupeného JUDr. Mgr. Michalem Pospíšilem, Ph.D., advokátem, se sídlem
Korunní 4, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem
U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OD 144/13-3/67.1/13038/St ze dne 25. 2. 2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2013, č. j. 60 A 3/2013 - 39, o návrhu
žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n e př iz ná v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Česká Lípa, oddělení dopravně správních agend a přestupků
(dále též „městský úřad“) uznal rozhodnutím ze dne 8. 1. 2013 č. j. MUCL/77429/2012 žalobce
vinným z přestupku, kterého se měl dopustit tím, že dne 30. 11. 2012 ve 2:55 hodin v Mimoni
na ulici Žitavská jako řidič motorového vozidla nerespektoval svislou dopravní značku „Zákaz
předjíždění“ a vodorovnou dopravní značku „Podélná čára souvislá“ a předjížděl jiné motorové
vozidlo v místě, kde je to místní úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno. Jedná
se o přestupek podle §125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů („zákon o silničním provozu“),
ve znění v rozhodné době. Za toto jednání uložil městský úřad žalobci pokutu ve výši 5000 Kč
a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců, a dále
povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1000 Kč.
[2] Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí žalovaný v záhlaví uvedeným
rozhodnutím zamítl. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí
nad Labem; ten žalobu zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Žalobce (dále jen „stěžovatel“)
se kasační stížností u Nejvyššího správního soudu domáhá zrušení rozsudku krajského soudu.
Dne 30. 5. 2013 doplnil svou kasační stížnost o návrh na přiznání jejího odkladného účinku
s poukazem na to, že Městský úřad Česká Lípa nevyhověl jeho žádosti o odložení výkonu
rozhodnutí o uložení pokuty a trestu zákazu činnosti do doby nabytí právní moci rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti. Tuto žádost stěžovatel podal podle §83
odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
[3] Stěžovatel návrh na odkladný účinek odůvodnil tím, že odnětí řidičského průkazu
v souvislosti s uloženým zákazem činnosti mu značně zkomplikovalo výkon zaměstnání.
Jakožto exekutorský kandidát vykonává exekuční činnost v terénu, což vyžaduje značnou
flexibilitu. Nyní je odkázán pouze na veřejnou hromadnou dopravu, čímž je jeho přítomnost
v místě prováděných exekučních úkonů ztížena, a to včetně hájení oprávněných zájmů účastníků
exekučního řízení. Poukázal také na důvody podání kasační stížnosti, tedy že svým jednáním
nenaplnil materiální znak přestupku (porušení zákonem chráněných zájmů) a že právní předpis
použitý v jeho případě je vzhledem k minimální výši sankce protiústavní a nerespektuje zásadu
přiměřenosti.
[4] Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku vyjádřil nesouhlas. Ve svém vyjádření
ze dne 19. 6. 2013 uvedl, že setrvává na svém stanovisku uplatněném již k žalobě, že stěžovatel
svým jednáním naplnil všechny znaky přestupku. Zákaz řízení motorových vozidel stěžovateli
ve výkonu jeho zaměstnání nijak nebrání, jeho dopravu na místa související s výkonem
zaměstnání je pouze třeba zajistit jiným způsobem, než tak, že stěžovatel sám bude řidičem
motorového vozidla. Kromě již zmíněné veřejné hromadné dopravy může stěžovatel využít
služeb osobní přepravy osob (taxi) nebo jiné osoby vlastnící řidičské oprávnění.
[5] Nejvyšší správní soud se rozhodl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat.
[6] Nutno nejprve podotknout, že pravidelně je odkladný účinek spojován s tzv. řádnými
opravnými prostředky, např. odvoláním, kde účinky rozhodnutí správního orgánu nastávají
až v okamžiku rozhodnutí o opravném prostředku. Naproti tomu u opravných prostředků
mimořádných, mezi něž spadá i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku předmětem
úvahy rozhodujícího orgánu (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06
ze dne 11. 10. 2006, http://nalus.usoud.cz: „Účelem [odložení vykonatelnosti rozhodnutí]
je vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo
k nevratným krokům, po nichž by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně
zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní“).
[7] Do 31. 12. 2011 platilo, že podle ustanovení §73 odst. 2 zákon č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musel žalobce, resp. stěžovatel,
při žádosti o přiznání odkladného účinku prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu,
která by mu vznikla výkonem nebo jinými právními následky rozhodnutí (příp. důvodnou obavu
její hrozby). Ke změně došlo zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Toto je třeba mít
na paměti při odkazování na rozsudky Nejvyššího správního soudu z doby před změnou právní
úpravy. Podle nyní platného znění §73 odst. 2 s. ř. s. zjišťuje Nejvyšší správní soud
při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti splnění zákonných předpokladů
uvedených v ustanovení tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě,
že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám,
pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a zároveň 2) absenci rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[8] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012
č. j. 1 As 27/2012 - 32, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. V daném případě stěžovatel povinnost tvrzení
splnil, avšak žádné důkazy, podle nichž by Nejvyšší správní soud mohl posoudit relevanci
jeho žádosti (např. vyjádření zaměstnavatele), nepřipojil. Již to samo o sobě by postačilo
k zamítnutí žádosti o přiznání odkladného účinku.
[9] Nejvyšší správní soud nicméně pro úplnost poukazuje na to, že stěžovatelova žádost
by i z hlediska meritorního posouzení měla malou šanci na úspěch. Jak vyplývá z dosavadní
judikatury Nejvyššího správního soudu, při posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti týkající se sankce za přestupek spočívající v zákazu řízení motorových vozidel
je nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která by mohla vzniknout ostatním účastníkům
silničního provozu. Nejvyšší správní soud k přiznání odkladného účinku v obdobných případech
přistupuje pouze výjimečně, zpravidla je-li na řízení motorového vozidla existenčně závislý
stěžovatel nebo jemu blízká osoba. Nejvyšší správní soud v tomto směru pro stručnost odkazuje
na své usnesení ze dne 10. dubna 2013 č. j. 6 As 29/2013 - 80, kde je předmětná problematika
i dosavadní judikatura přehledně shrnuta.
[10] V daném případě nelze přehlédnout, jak správně poukázal i žalovaný, že pro výkon
stěžovatelova zaměstnání není řízení motorového vozidla nezbytné. Zákaz řízení motorových
vozidel mu nepochybně výkon zaměstnání ztěžuje, avšak nikoliv zcela znemožňuje. Nejvyšší
správní soud při této úvaze přiměřeně odkazuje též na své usnesení ze dne 25. září 2008
č. j. 2 As 60/2008 - 103, publikované pod č. 1763/2009 Sb. NSS (přijaté ovšem ještě za platnosti
dříve platné právní úpravy, kdy hodnotil nenahraditelnost újmy hrozící stěžovateli), kde uvedl,
že jakkoliv práce pojišťovacího makléře je spojena s větší mobilitou, než je to obvyklé u řady
jiných zaměstnání, lze po něm požadovat, aby namísto přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti přijal soudem uvedená opatření (změna organizace práce, využívání hromadných
dopravních prostředků či pomoci třetí osoby), jakkoliv jsou nepochybně značně nepohodlná,
popř. též nákladnější.
[11] S přihlédnutím k těmto okolnostem Nejvyšší správní soud nicméně uzavírá, že stěžovatel
neprokázal vznik újmy, kterou tvrdil, a tudíž ani nebylo nutné přistoupit k jejímu poměřování
s újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Nejvyšší
správní soud přitom nemohl nikterak přihlédnout k povaze a závažnosti namítaných vad
rozsudku krajského soudu, resp. řízení před správními orgány, jak požadoval stěžovatel,
neboť by tím předjímal výsledek řízení ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Kateřina Šimáčková
předsedkyně senátu