ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.115.2013:40
sp. zn. 6 As 115/2013 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny
Šimáčkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce:
I. B., zastoupeného Mgr. Markem Čechovským, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 21,
Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 2013, č. j. CPR-1403-2/ČJ-2013-
930310-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 29. 5. 2013, č. j. 10 A 41/2013 - 47, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
29. 5. 2013, č. j. 10 A 41/2013 - 47, se přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce napadl kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
29. 5. 2013, č. j. 10 A 41/2013 - 47, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 4. 4. 2013, č. j. CPR-1403-2/ČJ-2013-930310-V234. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla
žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně (Policie České republiky,
Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly,
pátrání a eskort) ze dne 15. 11. 2012, č. j. KRPC-169083-21/ČJ-2012-020025, jímž bylo žalobci
uloženo správní vyhoštění, přičemž doba, po kterou cizinci nelze umožnit vstup na území
členských států Evropské unie, byla stanovena na 3 měsíce. Správní vyhoštění bylo žalobci
uloženo z důvodu podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), tedy proto, že žalobce byl zaměstnán bez povolení
k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání. Konkrétně bylo správními
orgány zjištěno, že žalobce má vydáno rozhodnutí o povolení k zaměstnání s dobou platnosti
do 16. 11. 2012 u zaměstnavatele ŠIMI NEXT s.r.o., pro druh práce Dělníci v oblasti budov,
místo výkonu práce Praha. Nejméně dne 7. 11. 2012 však žalobce vykonával práci na stavbě
rekreačního objektu v Chlumu u Třeboně (pro svého zaměstnavatele), a to bez příslušného
povolení k zaměstnání.
[2] Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Českých
Budějovicích, rozsudkem krajského soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 10 A 41/2013 - 47,
však jeho žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.
[3] Rozsudek krajského soudu žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností,
v níž poukazoval zejména na nepřiměřenost uloženého správního vyhoštění, dále pak i na vady
ve výrokové části správního rozhodnutí o vyhoštění a na další vady obou správních rozhodnutí
i správního řízení. Spolu s kasační stížností stěžovatel podal rovněž návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Jako odůvodnění návrhu stěžovatel uvedl, že napadené
rozhodnutí má skutečné a velmi intenzivní dopady do jeho rodinného a soukromého života
a je možné, že bude k rozsudku Nejvyššího správního soudu zrušeno a věc bude vrácena
krajskému soudu k dalšímu řízení, přičemž do ukončení řízení o žalobě je stěžovatel
nesporně oprávněn na území ČR pobývat (dle §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců).
Pokud by stěžovatel byl nucen ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti opustit území ČR,
znamenalo by to pro něj nenahraditelnou újmu spočívající jednak v nutnosti vynaložení nemalých
finančních prostředků v souvislosti s vycestováním a návratem do země původu,
jednak v nutnosti opustit funkční zázemí již vytvořené na území ČR a jednak v nemožnosti
uplatňovat svá práva spojená se soudním řízením před Nejvyšším správním soudem,
což by vedlo k nepřiměřenému zásahu do stěžovatelova práva na spravedlivý proces.
Dále stěžovatel uvedl, že momentálně sdílí společnou domácnost se svou matkou, o niž zároveň
pro její špatný zdravotní stav pečuje, dále má zodpovědnost za své tři nezletilé děti a přispívá
také své sestře na péči o její těžce postižené dítě. Podle stěžovatele se přitom přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti nedotkne nabytých práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným
zájmem.
[4] K návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se vyjádřila rovněž žalovaná,
která navrhla jeho zamítnutí, neboť podle žalované stěžovatel neuvedl žádné relevantní důvody
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dále žalovaná doplnila, že se stěžovatelem bylo
dne 24. 5. 2013 zahájeno další správní řízení dle ustanovení §119 odst. 1 bod 3 zákona o pobytu
cizinců.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně užije ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného
účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
[6] Po zvážení důvodů uváděných stěžovatelem i dalších okolností projednávaného případu
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou naplněny podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců
má žaloba proti rozhodnutí o vyhoštění cizince (vyjma vyhoštění z důvodu ohrožení bezpečnosti
státu) odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí; s podáním kasační stížnosti
však už obdobný následek ze zákona spojen není. Pokud by tedy nedošlo k odložení právních
účinků napadeného rozsudku krajského soudu do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti, byl by stěžovatel nucen opustit území ČR,
a to ještě před rozhodnutím zdejšího soudu o jeho kasační stížnosti.
[8] Podobnou situací se Nejvyšší správní soud již dříve zabýval a kupříkladu svým usnesením
ze dne 16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 - 58, (dostupné na www.nssoud.cz) přiznal odkladný účinek
kasační stížnosti cizinky, jíž bylo uloženo správní vyhoštění a její žaloba proti tomuto rozhodnutí
zamítnuta. Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí uvedl: „Za zásadní nicméně zdejší soud
považuje fakt, že pro řádný výkon stěžovatelčina ústavního práva na spravedlivý proces je třeba, aby stěžovatelka
mohla setrvat na území České republiky do skončení řízení o její kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka
v tomto řízení (jak požaduje soudní řád správní) zastoupena advokátem, nelze přehlédnout, že k právu
na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. Nejvyšší správní soud tedy spatřuje
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, spojenou
s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o její kasační stížnosti,
především v možné újmě na výkonu jejího práva na spravedlivý proces.“
[9] Nejvyšší správní soud neshledává důvodu, proč by se měl od právě citovaného názoru
v nynější věci odchylovat. Nucené vycestování stěžovatele ještě před konečným rozhodnutím
zdejšího soudu o jeho kasační stížnosti by pro něj nesporně znamenalo zásadní újmu,
a to zejména s ohledem na faktickou nemožnost, či podstatné ztížení možnosti uplatňovat
efektivně svá práva související s řízením o kasační stížnosti, respektive své ústavní právo
na spravedlivý proces. Nadto pokud by posléze došlo ke zrušení napadeného rozsudku krajského
soudu, případně také správního rozhodnutí, představovalo by pro stěžovatele jeho nucené
vycestování z ČR v mezidobí další nemalou újmu, neboť by tak fakticky zbytečně musel opustit
své zázemí v ČR, vynaložit finanční prostředky na cestu do země původu a naopak jeho návrat
do ČR by pak mohl být ztížen. V právě uvedeném, především v zásahu do stěžovatelova práva
na spravedlivý proces, Nejvyšší správní soud spatřuje nepoměrně větší újmu pro stěžovatele
spojenou s právními následky rozhodnutí krajského soudu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud naopak neshledává, že by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti v daném
případě mohla vzniknout nějaká újma jiným osobám, tím spíše že by se tato újma svou intenzitou
či závažností mohla i jen přiblížit případné újmě stěžovatele naznačené výše.
[10] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda přiznání odkladného účinku
stěžovatelově kasační stížnosti nebrání důležitý veřejný zájem. V tomto ohledu zdejší soud
poukazuje zejména na důvod, pro nějž bylo stěžovateli správní vyhoštění uloženo – stalo
se tak proto, že přinejmenším jeden den vykonával pro svého zaměstnavatele práci mimo místo
výkonu práce uvedené v rozhodnutí o povolení k zaměstnání; jiné porušení zákona ze strany
stěžovatele správními orgány zjištěno nebylo. Žalovaná ve svém vyjádření k posuzovanému
návrhu stěžovatele sice uvedla, že se stěžovatelem bylo v mezidobí zahájeno další správní řízení
o vyhoštění, a to ze stejného zákonného důvodu jako prve, nicméně podle názoru Nejvyššího
správního soudu ani tato skutečnost nezakládá existující důležitý veřejný zájem bránící přiznání
odkladného účinku stěžovatelově kasační stížnosti. Nejvyššímu správnímu soudu nejsou známy
žádné bližší okolnosti onoho nového správního řízení a tyto ostatně nemohou
být ani předmětem jeho posuzování v nyní projednávané věci. Případné přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti stěžovatele nijak neovlivní vedení nového správního řízení
se stěžovatelem a naopak ani vedení tohoto řízení nemá vliv na opodstatněnost stěžovatelova
návrhu v tom smyslu, že by činilo případné přiznání odkladného účinku zbytečným (Nejvyšší
správní soud zdůrazňuje, že ono nové správní řízení dosud nebylo skončeno a i proti případnému
rozhodnutí odvolacího správního orgánu o vyhoštění lze podat žalobu s odkladným účinkem
na vykonatelnost napadeného rozhodnutí). Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti v projednávané věci nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[11] Nejvyšší správní soud tudíž konstatuje, že jsou splněny všechny podmínky stanovené
v §73 odst. 2 s. ř. s., proto vyhověl návrhu stěžovatele a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném
případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2013
JUDr. Kateřina Šimáčková
předsedkyně senátu