ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.56.2012:51
sp. zn. 6 As 56/2012 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: J. P., zastoupeného
Mgr. Vladimírem Kyrychem, advokátem, se sídlem Divadelní 4, Brno, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o návrhu na obnovu řízení ze dne 18. 8.
2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9.
2012, č. j. 33 Ad 40/2012 – 5,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora označenému usnesení
Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí podání
stěžovatele ze dne 18. 8. 2012. O nákladech řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se stěžovatel podáním ze dne
18. 8. 2012 domáhal obnovy řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 33 Ad 26/2011.
Tento návrh stěžovatel odůvodnil tím, že nemohl proti rozsudku krajského soudu ze dne
23. 1. 2012, č. j. 33 Ad 26/2011 – 37 podat včas kasační stížnost pro krátkou lhůtu k jejímu
podání. Krajský soud následně návrh stěžovatele na obnovu řízení odmítl jako nepřípustný,
neboť stěžovatel se domáhal obnovy řízení v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,
proti němuž podle ust. §114 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) a contrario není obnova řízení přípustná.
II. Kasační stížnost
[3] Proti tomuto usnesení krajského soudu brojí stěžovatel obsáhlou kasační stížností ze dne
27. 9. 2012. V této své kasační stížnosti stěžovatel dále rozvedl důvody, proč nenapadl rozsudek
krajského soudu ze dne 23. 1. 2012, č. j. 33 Ad 26/2011 – 37 kasační stížností s tím, že krajský
soud neocitoval tyto důvody v usnesení napadeném kasační stížností. Stěžovatel také v kasační
stížnosti výslovně uvedl, že v podání ze dne 18. 8. 2012 se domáhal obnovy řízení a cituje řadu
zákonných ustanovení. Dále tato kasační stížnost obsahovala námitky proti rozsudku krajského
soudu ze dne 23. 1. 2012, č. j. 33 Ad 26/2011 – 37 a proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení, které bylo v tomto řízení soudem přezkoumáváno, jakož i proti průběhu tohoto
správního řízení a podkladům pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Stěžovatel zde také
popisuje svou činnost ve dřívějším zaměstnání a své zdravotní obtíže po úrazu v roce 2005.
Kasační stížnost také obsahuje výhrady stěžovatele proti zdravotní péči ve výkonu trestu odnětí
svobody.
[4] Kasační stížnost byla doplněna zástupcem stěžovatele podáním ze dne 25. 6. 2013. V tomto
podání stěžovatel odkázal na původní kasační stížnost. Stěžovatel dále namítl,
že výrok I. napadeného rozhodnutí krajského soudu je zmatečný ve smyslu ust. §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., neboť hovoří o „odmítnutí řízení“. Stěžovatel namítá, že řízení o jakémkoliv
podání účastníka není možné odmítnout, neboť je zahájeno již samotným podáním. Jinak
by se jednalo ze strany soudu o odmítnutí spravedlnosti. Soud měl podle názoru stěžovatele,
za předpokladu, že byly splněny podmínky pro postup podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
odmítnout návrh stěžovatele, resp. jeho podání, nikoliv však řízení jako takové. Výrok
napadeného rozhodnutí krajského soudu proto není v souladu se zákonem.
[5] Dále stěžovatel namítal stížnostní důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel
se domnívá, že se krajský soud nevypořádal se všemi jeho námitkami uvedenými v podání ze dne
18. 8. 2012. Krajský soud se nezabýval všemi důvody, pro které nebyl stěžovatel schopen lhůtu
pro podání kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 23. 1. 2012,
č. j. 33 Ad 26/2011 – 37 dodržet. Dále se krajský soud nezabýval tvrzením stěžovatele
o nezákonném zásahu správního orgánu spočívajícím ve špatném posouzení zdravotního stavu
stěžovatele.
[6] Stěžovatel dále uvádí, že kasační stížnost podává také z důvodu podle ust. §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Podle stěžovatele totiž jeho návrh směřoval primárně proti zásahu správního
orgánu, kterým stěžovatel rozumí „zásah žalovaného do možnosti správně a náležitě zjistit
zdravotní stav žalobce“. Tento uplatněný důvod stěžovatel popsal v původní kasační stížnosti.
Podle názoru stěžovatele tak nebyl dán důvod pro odmítnutí jeho podání ze dne 18. 8. 2012.
Soud proto měl podle jeho názoru návrh věcně projednat.
[7] Závěrem stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu napadeného kasační
stížností a zrušení rozsudku krajského soudu ze dne 23. 1. 2012, č. j. 33 Ad 26/2011 – 37
a rozhodnutí žalované ze dne 20. 5. 2011, č. j. X a rozhodnutí žalované ze dne 20. 5. 2011, č. j.
X1.
[8] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatele vyjádřila podáním ze dne 6. 8. 2013 tak,
že obnova řízení není přípustná, proto i vyjádření ke kasační stížnosti považuje za bezpředmětné.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.).
Stěžovatel je též zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[10] Pokud jde o stěžovatelovy námitky vůči „zmatečnosti“ výroku I. usnesení krajského soudu
napadeného kasační stížností, Nejvyšší správní soud uvádí, že tyto námitky stěžovatele nesměřují
ke zmatečnosti rozhodnutí tak, jak je upravena ust. §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Podle citovaného
ustanovení zmatečnost řízení může spočívat v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci
rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto
v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce. Oproti tomu stěžovatelovy námitky
směřují proti způsobu formulace výroku I. usnesení krajského soudu napadeného kasační
stížností. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je možné námitky stěžovatele podřadit pod
kasační důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnost usnesení
krajského soudu.
[11] Nejvyšší správní soud k těmto námitkám stěžovatele uvádí, že jakkoliv nepovažuje formulaci
výroku I. napadeného usnesení, že „řízení o podání ze dne 18. 8. 2012 se odmítá“, za zcela
bezchybnou, neshledal usnesení krajského soudu nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud ohledně otázky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu odkazuje na závěry
rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013 – 25 (zde citovaná judikatura
je dostupná z www.nssoud.cz), ze kterého se podává, že Rozsudek je nepřezkoumatelný
pro nesrozumitelnost podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pokud z něj nelze jednoznačně dovodit, jakým právním
názorem je správní orgán po zrušení jeho rozhodnutí vázán a jak má v dalším řízení postupovat, nebo pokud
z něj nevyplývá, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu podané správní žaloby
posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí, nebo pokud je jeho odůvodnění vystavěno na rozdílných
a vnitřně rozporných právních hodnoceních téhož skutkového stavu či pokud jsou jeho výroky vnitřně rozporné
nebo z nich nelze zjistit, jak vlastně soud rozhodl, a v některých jiných speciálních případech. S tímto kasačním
důvodem je však nutno zacházet obezřetně, neboť zrušením rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost se oddaluje
okamžik, kdy základ sporu bude správními soudy uchopen a s konečnou platností vyřešen, což není v zájmu
ani účastníků řízení (v případě nositelů veřejných subjektivních práv je ve hře též jejich základní právo
na rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,
resp. na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod;
č. 209/1992 Sb.), a koneckonců ani ve veřejném zájmu na hospodárnosti řízení před správními soudy, nemluvě
o nákladech, jež jsou se soudním přezkumem spojeny. Proto by ke kasaci rozhodnutí krajského soudu měl
Nejvyšší správní soud přistoupit teprve tehdy, nelze-li jeho nesrozumitelnost jinak než kasací odstranit,
tzn., nelze-li nesrozumitelnost rozsudku odstranit výkladem, s přihlédnutím k obsahu spisu, k úkonům soudu
a účastníků řízení. V projednávané věci pak podle názoru Nejvyššího správního soudu je z výroku
I. usnesení krajského soudu napadeného kasační stížností zřejmé, že krajský soud rozhodl
o odmítnutí návrhu stěžovatele. Nepřesnou formulaci výroku I. napadeného usnesení
pak Nejvyšší správní soud považuje toliko za formální vadu, která není natolik intenzivní,
aby odůvodňovala zrušení napadeného usnesení krajského soudu.
[12] K dalším námitkám stěžovatele Nejvyšší správní soud konstatuje, že považuje za správný
postup krajského soudu, který vyhodnotil podání stěžovatele ze dne 18. 8. 2012 jako návrh
na obnovu řízení. Stěžovatel v návrhu uvedl, že podává „žalobu proti rozhodnutí Krajského
soudu v Brně na obnovu řízení“, také v petitu stěžovatel navrhoval povolení obnovy řízení.
Ostatně i ve své původní kasační stížnosti stěžovatel výslovně uvedl, že v podání ze dne
18. 8. 2012 se domáhal obnovy řízení.
[13] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že důvody, pro které stěžovatel nebyl schopen včas podat
kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu ze dne 23. 1. 2012, č. j. 33 Ad 26/2011 – 37,
jsou v nyní projednávané věci zcela irelevantní a nebyly relevantní ani pro rozhodování krajského
soudu. Předmětem řízení před krajským soudem byl totiž návrh na obnovu řízení. Na okraj
je třeba poznamenat, že v ust. §106 odst. 2 s. ř. s. je jasně stanoveno, že zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nelze prominout. Proto důvody, které stěžovatele vedly k tomu, že kasační
stížnost proti rozsudku krajského soudu ze dne 23. 1. 2012, č. j. 33 Ad 26/2011 – 37 nepodal
včas, nemohou být v žádném případě právně relevantní.
[14] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že nesprávné posouzení zdravotního stavu v řízení
o invalidním důchodu nelze považovat za nezákonný zásah žalované, ale toliko za nesprávné
zjištění skutkového stavu, které lze napadnout právě žalobou proti rozhodnutí žalované,
které bylo na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu vydáno. Proto námitky stěžovatele
ohledně toho, že krajský soud nevyhodnotil jeho podání jako zásahovou žalobu, nelze považovat
za důvodné.
[15] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl podle §110
odst. 1 s. ř. s.
IV. Náklady řízení
[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů řízení nenáleží. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení podle zákona
(srov. ust. §60 odst. 2 s. ř. s.), neboť předmětem řízení byl návrh na obnovu řízení ve věci
důchodového pojištění.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu