ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.71.2012:24
sp. zn. 6 As 71/2012 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce:
Brumovická Reality, s.r.o., se sídlem Brumovická 591/13, Praha 10 – Hostivař, zastoupeného
Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem, se sídlem Cechovní 214, Jenštejn, proti žalovanému:
Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osob
zúčastněných na řízení: 1) MUDr. J. M., CSc., 2) MUDr. V. M., CSc., oba bytem Brumovická
1269/12, Praha 10, 3) RNDr. J. Ž., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2009, č. j. S-
MHMP 52547/2009/OST/Pt/Hn, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 12. 10. 2012, č. j. 5 Ca 78/2009 - 57, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Žalovaný vydal napadené správní rozhodnutí, jímž potvrdil rozhodnutí odboru výstavby
Úřadu městské části Praha 15 o zastavení řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby rodinného
domu se samostatnou garáží. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce
proti tomuto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že předmětná stavba není v souladu s příslušnými
předpisy a že tato skutečnost byla žalobci známa již před tím, než zahájil bez příslušného
povolení stavbu.
Proti napadenému rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
kasační stížnost. Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvedl, že napadené správní rozhodnutí nebylo
dostatečně odůvodněno, že žalovaný nemá právo stavebníkovi nařizovat, aby na svém vlastním
pozemku postavil dům dle požadavku stavebního úřadu a že územně plánovací informace nemusí
být vždy závazná v tom smyslu, že může být v budoucnu změněna dle aktuální situace. Stěžovatel
spolu s kasační stížností podal i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Důvody
pro přiznání odkladného účinku stěžovatel opírá o to, že právní moc napadeného správního
rozhodnutí může stěžovateli způsobit nenahraditelnou újmu. Tuto újmu stěžovatel spatřuje
v tom, že bude nucen odstranit svůj dům. Stěžovatel sice započal se stavbou před udělením
stavebního povolení, avšak v dobré víře, že stavba bude povolena. S ohledem na skutečnost,
že stavba na pozemku ve vlastnictví žalovaného stojí již několik let, přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu konstatuje, že Městský soud v Praze usnesením
ze dne 31. 8. 2009, č. j. 5 Ca 78/2009 - 25, rozhodl tak, že žalobě nepřiznal odkladný účinek.
Po celou dobu řízení před městským soudem tedy napadené správní rozhodnutí, jímž bylo
potvrzeno zastavení řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby žalobce, bylo pravomocné.
Na této skutečnosti nic nezměnil ani rozsudek městského soudu, jímž byla žaloba zamítnuta.
Kasační stížnost nemá podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Novelou
soudního řádu správního, provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., došlo s účinností od 1. 1. 2012
ke změně právní úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku žaloby v §73 s. ř. s.
Podle nového znění §73 odst. 2 s. ř. s. lze žalobě přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Na rozdíl od předchozí právní úpravy tak již není nutné
prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu žalobce (resp. důvodnou obavu její hrozby), ale nepoměr
mezi následkem (tj. „újmou“), která by žalobci vznikla nepřiznáním odkladného účinku,
a případnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak
závazného rozhodnutí došlo. Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud dospěl po zvážení argumentů stěžovatele k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku nebyly splněny.
Především je třeba mít na paměti mimořádnou povahu institutu odkladného účinku:
kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce popsal
v §73 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v posuzované věci shledal, že přiznání odkladného účinku
by nikterak nezměnilo právní situaci stěžovatele. Žalobou napadené správní rozhodnutí je
pravomocné od samého počátku soudního řízení před městským soudem. Na tom nic nezměnilo
ani citované usnesení městského soudu, jímž nebyl přiznán odkladný účinek správní žalobě,
ani následný rozsudek, jímž byla správní žaloba zamítnuta. Nejvyšší správní soud tedy
neshledává, že by v posuzovaném případě byly jakékoli zákonem předvídané důvody pro vydání
odkladného účinku, neboť situace stěžovatele před vydáním napadeného rozsudku a po něm se
nikterak neliší. Sám stěžovatel připouští, že újma stěžovateli by mohla vzniknout až na základě
dalšího správního rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o odstranění jeho stavby.
V tomto soudním řízení posuzované rozhodnutí o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby
nemůže způsobit stěžovateli žádnou újmu.
Nejvyšší správní soud v tomto případě tedy neshledal v argumentaci stěžovatele žádný
přesvědčivý důvod, proč by měl jeho kasační stížnosti přiznat odkladný účinek, a proto návrh
v souladu s §107 a §73 s. ř. s. zamítl.
Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze
z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu