ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.75.2013:18
sp. zn. 6 As 75/2013 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
S. Š., zastoupené JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem, se sídlem L. Podéště 1883,
Ostrava-Poruba, proti žalované: Ostravská univerzita v Ostravě, se sídlem Dvořákova 7,
Ostrava, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 1. 2013, č. j. OU-2338/25-2013,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 21. 3. 2013, č. j. 5 Na 3/2013 - 10, spojené s návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2013, č. j. 5 Na 3/2013 - 10, se r uší
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žadatelka podala u Krajského soudu v Ostravě žádost o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů před zahájením řízení o přezkum rozhodnutí
rektora Ostravské univerzity v Ostravě ze dne 17. 1. 2013 č. j. OU-2338/25-2013, kterým rektor
rozhodl o žádosti žadatelky o přezkoumání rozhodnutí děkana Filozofické fakulty Ostravské
univerzity v Ostravě ze dne 15. 5. 2012 č. j. 25940/12/1991. Soudní spor se má týkat toho,
že děkan filozofické fakulty žadatelce vyměřil poplatek spojený se studiem, rektor Ostravské
univerzity pak její žádost o snížení či prominutí vyměřeného poplatku zamítl a napadené
rozhodnutí děkana potvrdil.
[2] Svou žádost o osvobození od soudních poplatků žadatelka odůvodnila tím, že již třetím
rokem pečuje o víkendech o svou imobilní matku, která má diagnostikovánu Parkinsonovu
chorobu a diabetes. V důsledku těchto onemocnění je nesoběstačná a během týdne je umístěna
v domově důchodců. Dále žadatelka v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech uvedla, že od svého zaměstnavatele VŠB Technická univerzita Ostrava pobírá
průměrný měsíční čistý výdělek ve výši 15 089 Kč, což prokázala potvrzením zaměstnavatele.
Dále uvedla, že její měsíční výdaje na nájemné činí 4 000 Kč, na hypotéku ve výši 814 000 Kč,
jejímž účelem je pořízení bytu, splácí měsíčně 5 000 Kč. Jako další půjčky uvedla půjčku
40 000 Kč na vybavení bytu – měsíční splátky 1 500 Kč, kreditní kartu 18 000 Kč – měsíční
splátky 1 200 Kč, kontokorent 15 000 Kč – měsíční splátky 1 000 Kč. V souvislosti s péčí
o imobilní matku dále vyčíslila výdaje za hygienické potřeby, léky, obuv, oděvy a stravování
cca 2 000 Kč měsíčně a jako další výdaje pak mobilní telefon cca 500 Kč měsíčně a benzín
cca 1 000 Kč měsíčně. Osobní majetek větší hodnoty představuje byt 2+1 v osobním vlastnictví,
který je zastaven bankou proti hypotečnímu úvěru, a dále automobil rok výroby 2004,
dle žadatelky prakticky bez hodnoty.
[3] Usnesením označeným v záhlaví osvobodil Krajský soud v Ostravě žadatelku
od soudních poplatků v rozsahu 80 % a ustanovil jí advokáta, kterého sama navrhla,
neboť ji v minulosti již zastupoval a má k němu důvěru. Soud v usnesení uvedl, že neshledal
existenci zvlášť závažných důvodů, které jsou podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nezbytné pro přiznání osvobození
od soudních poplatků v plné výši. Při úvahách o tom, v jakém rozsahu má žadatelku od soudních
poplatků osvobodit vzal v úvahu jednak vysoký podíl měsíčních splátek půjček žadatelky na jejím
čistém měsíčním výdělku, jednak skutečnost, že žadatelka je samoživitelkou, navíc v rámci
možností pečující o svou vážně nemocnou matku, a v neposlední řadě také předmět zamýšlené
žaloby, jímž má být rozhodnutí ve věci vyměření poplatku za studium. Jako přiměřené za účelem
zachování určité míry odpovědnosti žadatelky za vedení sporu vyhodnotil soud osvobození
v rozsahu 80 % soudního poplatku.
II. Kasační stížnost
[4] Žadatelka (dále též „stěžovatelka“) podala prostřednictvím ustanoveného právního
zástupce proti prvnímu výroku usnesení krajského soudu, týkajícímu se osvobození od soudních
poplatků v rozsahu 80 %, kasační stížnost. V ní namítala jednak, že byly splněny podmínky
pro její osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, jednak že úvaha krajského soudu
o tom, proč zvolil osvobození v rozsahu 80 %, je nepřezkoumatelná.
[5] Důvod pro úplné osvobození od soudních poplatků spatřuje stěžovatelka zejména v tom,
že nepříznivý zdravotní stav matky, o kterou pečuje, vyvolává na její straně zvýšené náklady.
Nadto však zdůraznila, že účelem procesního institutu osvobození od soudních poplatků
je ochrana účastníka řízení nacházejícího se v tíživých sociálních poměrech před nepřiměřeně
tvrdým dopadem zákona, proto má soud zkoumat a zhodnotit jeho celkové sociální poměry.
Rozhodnutí krajského soudu podle názoru stěžovatelky ve svých důsledcích omezuje její právo
na přístup k soudu.
[6] Nepřezkoumatelnost úvah krajského soudu stran částečného osvobození od soudních
poplatků spatřuje stěžovatelka v tom, že soud neodůvodnil, proč jí uváděné důvody nepovažuje
za zvlášť závažné a tedy skýtající podklad pro úplné osvobození od soudních poplatků.
Kromě toho soud podle ní ani uspokojivě nevysvětlil, proč zvolil právě osvobození ve výši 80 %;
stejně neodůvodněně by ji mohl osvobodit od soudních poplatků v rozsahu vyšším nebo nižším
(např. ve výši jediného procenta). Soud podle stěžovatelky zejména opomněl vysvětlit, co rozumí
„určitou mírou“ odpovědnosti za vedení sporu. Zásada spravedlnosti a předvídatelnosti soudního
rozhodování podle stěžovatelky vyžaduje, aby přiznávaná výše osvobození byla v rozhodnutí
zevrubně vypořádána.
[7] Nad rámec stížnostních bodů pak stěžovatelka upozornila, že o osvobození od soudních
poplatků rozhoduje podle §36 odst. 3 předseda senátu, nikoliv senát, jako tomu bylo v tomto
případě.
[8] Vyjádření žalovaného nebylo vyžadováno s ohledem na skutečnost, že se jedná o kasační
stížnost směřující proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků,
tudíž se z povahy věci týká výlučně právní sféry stěžovatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 5. 2009 č. j. 6 Ads 72/2009 - 144, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz).
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost jako přípustnou, neboť byla podána
osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Důvody podání kasační stížnosti Nejvyšší
správní soud podřadil podle jejího obsahu pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy jako tvrzené
nesprávné posouzení právní otázky soudem a dále jako nepřezkoumatelnost spočívající
v nedostatku důvodů rozhodnutí (k posuzování kasační stížnosti podle jejího obsahu viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004 č. j. 1 As 7/2004-47).
[10] Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že kasační stížnost není nepřípustná
ani z jiných důvodů plynoucích z ustanovení §104 s. ř. s. Tuto úvahu Nejvyšší správní soud opírá
o svou rozhodovací praxi, v níž prozatím převažoval názor, že rozhodnutí o nepřiznání
osvobození od soudních poplatků nelze podřadit pod rozhodnutí podle ustanovení §104 odst. 3
písm. b) s. ř. s. (rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení), neboť tímto rozhodnutím
se rozhoduje o podstatném procesním právu účastníka řízení (k nejstarším rozhodnutím
v tomto směru patří např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2004
č. j. 2 Afs 21/2003-57). Nejvyšší správní soud tak činí při vědomí toho, že v současné době
je jeho rozšířenému senátu předložena k rozhodnutí právě otázka přípustnosti kasační stížnosti
proti rozhodnutí soudu ve věci soudních poplatků (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 11. 2012 sp. zn. 3 As 125/2012), v zájmu plynulosti řízení a s ohledem na dosavadní
ustálenou a početnou judikaturu se však v tomto případě rozhodl řízení nepřerušovat
a nevyčkávat na výsledek rozhodování rozšířeného senátu.
[11] Nejvyšší správní soud v posuzované věci nepožadoval zaplacení soudního poplatku
ani zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti. Za situace, kdy je předmětem kasačního
přezkumu usnesení, jímž nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, by totiž trvání
na podmínce uhrazení soudního poplatku či na podmínce povinného zastoupení znamenalo
jen další řetězení téhož problému (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007-37).
[12] Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je zčásti
důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou nepřezkoumatelnosti usnesení
Krajského soudu v Ostravě označeného v záhlaví. V této otázce stěžovatelce nemohl dát
za pravdu, neboť napadené usnesení je podle Nejvyššího správního soudu přiměřeně
a dostatečně odůvodněno. Krajský soud se jasně vyslovil v tom směru, že důvody pro osvobození
od soudních poplatků uvedené stěžovatelkou nehodnotí jako zvlášť závažné. Je pravda,
že rozhodnutí krajského soudu by mohlo být názornější a pro stěžovatelku jakožto právního laika
přístupnější, pokud by soud buď v obecné rovině, nebo alespoň příkladmo uvedl, jaké důvody
by zvlášť závažnými shledat mohl. Tento nedostatek však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost
jeho rozhodnutí.
[14] Pokud pak jde o konkrétní rozsah částečného osvobození od soudních poplatků zvolený
soudem, krajský soud nejprve uvedl, které skutečnosti vzal v úvahu (všechny vyznívají
jednoznačně ve prospěch stěžovatelky, tedy pro co nejvyšší rozsah osvobození) a poté uzavřel,
že rozsah 80 % zvolil za účelem zachování určité míry odpovědnosti žadatelky za vedení sporu.
Odůvodnění:
napadeného usnesení je tak sice stručné, ale zcela srozumitelné a veškeré úvahy
krajského soudu jsou v něm obsaženy. Nejvyšší správní soud má za to, že přidáváním dalších
podrobností či rozváděním učiněných úvah by rozhodnutí nikterak nezískalo na přesvědčivosti.
Například pokus matematicky vyjádřit každou skutečnost vzatou v úvahu určitým množstvím
procent a závěrečné sčítání výsledků by pravděpodobně vedly pouze k tomu, že žadatelka
by vnímala jako svévolná a nedostatečně vysvětlená tato dílčí hodnocení.
[15] Je třeba připustit, že v otázkách částečného osvobození od soudních poplatků bude
již z povahy věci vždy přítomna jistá míra uvážení toho kterého předsedy senátu. Udrží-li se toto
uvážení v zákonných mezích a bude odpovídat skutkových okolnostem (zde sociální situaci
žadatelky), nemůže být samo užití soudcovského uvážení důvodem pro zrušení přijatého usnesení
o osvobození od soudních poplatků Nejvyšším správním soudem.
[16] Pokud jde o druhý stížnostní důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
ten je dán mimo jiné tehdy, pokud byl vyvozen nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného
skutkového stavu věci. V daném případě Nejvyšší správní soud shledal, že krajský soud
nesprávně zhodnotil skutkové okolnosti, neboť některé z nich představují zvlášť závažné
důvody, pro něž bylo na místě osvobodit žadatelku od soudních poplatků zcela,
nikoliv jen částečně.
[17] Nejprve je třeba uvést, že s účinností od 1. 1. 2012 došlo k úpravě pravomoci správního
soudu přiznat osvobození od soudních poplatků obsažené v §36 odst. 3 s. ř. s. zákonem
č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony. Nyní mají správní soudy podle představ zákonodárce zásadně
přiznávat pouze částečné osvobození od soudních poplatků. Úplné osvobození od soudních
poplatků je možné pouze výjimečně ze zvlášť závažných důvodů.
[18] Zvlášť závažné důvody shledává Nejvyšší správní soud ve dvou skutečnostech.
Na prvním místě je to záporná bilance měsíčních příjmů a výdajů žadatelky. Krajský soud vzal
stěžovatelkou předkládanou měsíční rozvahu za základ svých úvah, měl ji tedy zřejmě
za dostatečně prokázanou. Ve svých úvahách však pominul fakt, že po odečtení pravidelných
měsíčních výdajů od celkové výše měsíčních příjmů žadatelky představuje výsledek zápornou
hodnotu (mínus jeden tisíc sto jedenáct korun), která může být též jednou z příčin vzniku
současných žadatelčiných dluhů. Za tohoto stavu se jeví úvaha krajského soudu o nutnosti
zachovat určitou míru odpovědnosti žadatelky za vedení sporu jako ne zcela přiměřená
okolnostem případu, neboť sociální situace žadatelky jí zjevně neumožňuje uhradit soudní
poplatek v jakékoliv (byť minimální) výši.
[19] Tato první úvaha je ještě umocněna povahou předmětu sporu, kdy právě o přístup
žadatelky ke vzdělání, resp. o překážku v tomto přístupu spočívající v nedostatečných příjmech
žadatelky a v odmítnutí univerzity prominout jí poplatek související se studiem, se v dané věci
jedná. Tyto dvě skutečnosti ve vzájemné souvislosti tvoří podle názoru Nejvyššího správního
soudu mimořádné okolnosti daného případu, které jsou natolik závažné, že odůvodňují úplné
osvobození žadatelky od soudních poplatků. V daném případě by totiž podle Nejvyššího
správního soudu ani částečné (byť i velmi významné) osvobození od soudních poplatků přiznané
žadatelce krajským soudem nesplnilo svou úlohu a neumožnilo by jí fakticky přístup k soudní
ochraně.
[20] Nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud uvádí, že souhlasí se žadatelkou
v tom, že o osvobození od soudních poplatků má podle §36 odst. 3 s. ř. s. rozhodovat předseda
senátu. Rozhodne-li však o žádosti senát, jako tomu bylo v tomto případě, nepředstavuje
to takovou vadu řízení, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí.
[21] Z výše popsaných důvodů vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost
proti usnesení krajského soudu v souladu s ustanovením §110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s. jako důvodnou a usnesení městského soudu zrušil. Krajský soud, vázán vysloveným
právním názorem Nejvyššího správního soudu, posoudí žádost o osvobození od soudních
poplatků v souladu se závěry tohoto rozhodnutí.
[22] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, neboť bez prodlení – ve lhůtě k rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku (§73 odst. 4 s. ř. s., ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.) – rozhodl ve věci samé,
čímž důvod návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odpadl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu