ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.82.2012:37
sp. zn. 6 As 82/2012 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: V. V.,
zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti
žalované: Policie České republiky, ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2,
Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2012, č. j. CPR-5422/ČJ-2012-9CPR-V243, v
řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012,
č. j. 4 A 55/2012 - 33,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně ze dne 17. 12. 2012 proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 6. 11. 2012, č. j. 4 A 55/2012 - 33, se přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 8. 2012, č. j. CPR-5422/ČJ-2012-9CPR-V243, bylo
zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství police
hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort č. j. KRPA-
65498/ČJ-2011-000022 ze dne 26. 3. 2012, jímž bylo stěžovatelce podle §119 odst. 2 písm. b)
v návaznosti na §119 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstup
na území ČR byla stanovena na tři roky. Počátek této doby byl stanoven v souladu s ust. §118
odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka podala k Městskému soudu v Praze žalobu, kterou
Městský soud zamítl rozsudkem ze dne 6. 11. 2012, č. j. 4 A 55/2012 - 33.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou spojila se žádostí
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
Svůj návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatelka zdůvodnila tím, že je přesvědčena
o nezákonnosti kasační stížností napadeného rozsudku a o tom, že nuceným vycestováním
by bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka poukazuje na předchozí
judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které může být nezbytné pro výkon práva
na spravedlivý proces, aby stěžovatel mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační
stížnosti. Byť je stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, náleží k právu
na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení apod.
Dále stěžovatelka uvedla, že je na území ČR již plně integrována a za dobu pobytu
si zde vytvořila rodinné i sociální zázemí. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že je ve smyslu
ust. §15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců rodinným příslušníkem občana EU, neboť je
družkou pana J. C., státního občana ČR, se kterým žije ve společné domácnosti na adrese U r. z.
2/954, P. Případné vycestování by nepřiměřeně zasáhlo do jednoty rodiny a vážně ohrozilo další
průběh vztahu. Stěžovatelka rovněž doplňuje, že podala žádost o vydání nového rozhodnutí ve
smyslu ust. §122 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, kterým se ve smyslu ust. §122 odst. 7 zákona
o pobytu cizinců zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Žádost byla podána 19. 11.
2012, nicméně o ní nebylo do současné doby rozhodnuto. Stěžovatelka zdůrazňuje, že její účast
na tomto správním řízení je nezbytná, neboť správní orgán zkoumá právě skutečnost, zda
stěžovatelka se svým druhem žije ve společné domácnosti. Stěžovatelka se tak dostává do patové
situace, kdy podle žádá o vydání nového rozhodnutí a zároveň iniciuje soudní přezkum
napadeného rozhodnutí touto kasační stížností, avšak podle aplikační praxe správních orgánů je
povinna opustit ČR.
Stěžovatelka dále uvádí, že v zemi původu již nežije, nemá zde žádné funkční zázemí,
přičemž je tak uvržena do nejistoty a nedostatku. Stěžovatelka opět zdůrazňuje svou integraci
na území ČR a skutečnost, že zde má zázemí, kamarády, známé a zejména druha,
se kterým plánuje společnou budoucnost. Její nucené vycestování by tak znamenalo nepřiměřený
zásah do soukromého a rodinného života.
Stěžovatelka dále uvedla, že její vycestování do země původu by znamenalo nutnost
vynaložit nemalé náklady na odjezd a v případě úspěchu kasační stížnosti náklady na příjezd.
Tyto náklady by pak byly vymahatelné na státu podle zákona č. 82/1998 Sb.
Ke své žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelka doložila kopii
prohlášení druha stěžovatelky o tom, že se stěžovatelkou sdílí společnou domácnost a kopii
vyrozumění ze dne 10. 12. 2012, č. j. CPR-13830-2/ČJ-2012-9CPR-C235, ze kterého vyplývá,
že bylo zahájeno řízení o žádosti stěžovatelky o vydání nového rozhodnutí podle §122 zákona
o pobytu cizinců.
Žalovaná se k žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přes výzvu soudu
nevyjádřila.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb. s. ř. s., nemá kasační stížnost odkladný účinek;
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5
s. ř. s. se přitom užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření
žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou v tom smyslu, že případné vycestování
by pro ni znamenalo dopad do jejího práva na spravedlivý proces, vynaložení nemalých
finančních nákladů, zásah do soukromého a rodinného života s jejím druhem a zároveň
by také mělo negativní dopad na řízení o vydání nového rozhodnutí ve smyslu ust. §122 zákona
o pobytu cizinců, které stěžovatelka iniciovala. Za této situace Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že okamžitý výkon rozhodnutí o správním vyhoštění by představoval pro stěžovatelku
poměrně těžkou újmu. Naopak Nejvyšší správní soud nedospěl k závěru, že by přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti mohlo vyvolat újmu ve vztahu k jiným osobám, neboť sama
skutečnost, že stěžovatelka bude moci pobývat na území ČR i po krátkou dobu řízení
před Nejvyšším správním soudem, by se práv a právem chráněných zájmů třetích osob neměla
nijak dotknout.
Pobyt stěžovatelky na území ČR by také neměl ani v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Z rozsudku Městského soudu a z kasační stížnosti stěžovatelky vyplývá, že důvodem
pro udělení správního vyhoštění stěžovatelce byl jednak nelegální pobyt stěžovatelky na území
ČR, když nevycestovala na základě platného výjezdního příkazu, a jednak uzavření fingovaného
sňatku s panem R. V.. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že stěžovatelčin pobyt po dobu řízení před
Nejvyšším správním soudem představoval takové riziko, které by zakládalo rozpor s důležitým
veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud dodává, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude o kasační
stížnosti rozhodnuto ve věci samé. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publikováno pod č. 1072/2007 Sb.
NSS, dostupné z www.nssoud.cz, v němž zdejší soud vyložil, že „rozhodnutí o přiznání odkladného
účinku žalobě a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné
povahy a nelze v nich předjímat rozhodnutí o věci samé.“ Mimoto je třeba upozornit na §73 odst. 5
s. ř. s., podle něhož „usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-
li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí
odpadly.“
Vzhledem k výše uvedeným důvodům Nejvyšší správní soud rozhodl podle §107
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. tak, že kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku městského
soudu přiznal odkladný účinek. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. „se přiznáním odkladného účinku pozastavují
do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.“ Do skončení řízení před Nejvyšším
správním soudem se tak pozastavují veškeré účinky napadeného rozsudku Městského soudu
v Praze, přičemž vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného má
podle §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný účinek ze zákona, fakticky
se tak do meritorního rozhodnutí o samotné kasační stížnosti obnovuje i odkladný účinek žaloby
proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo stěžovatelce pravomocně uloženo správní vyhoštění.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu