ECLI:CZ:NSS:2013:6.AZS.16.2013:45
sp. zn. 6 Azs 16/2013 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: A.-S. A.
Y. M., zastoupeného Mgr. Janem Lipavským, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19,
Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní schránka 21/OAM, týkající se žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. března 2012, č. j. OAM-101/ZA-ZA06-K03-2011, o mezinárodní ochraně,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
28. února 2013, č. j. 32 Az 9/2012 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Janu Lipavskému, advokátu, se sídlem Velké
náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, se přiznáv á odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů ve výši 4114 Kč, která je splatná do dvou měsíců od právní
moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Svou kasační stížností ze dne 25. března 2013, doplněnou podáním ze dne
20. května 2013, žalobce (dále též „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové č. j. 32 Az 9/201 - 41 ze dne 28. února 2013 (dále jen „krajský soud“ a „napadený
rozsudek“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2. března 2012 č. j. OAM-101/ZA-ZA06-K03-2011, e. č. B000725. Citovaným rozhodnutím
žalovaný rozhodl, že se mezinárodní ochrana žadateli podle §12, 13, 14, 14a a 14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, pro nedůvodnost neuděluje.
[2] Krajský soud shledal, že napadené rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem,
a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zabýval se, stejně jako žalovaný, jednotlivými zákonnými
důvody mezinárodní ochrany, jež přicházejí v úvahu. K možnosti udělit azyl podle §12 zákona
o azylu konstatoval, že žalobce nebyl ve své vlasti politicky organizován, ani jakkoli aktivní,
ani nemohl mít důvodné obavy z pronásledování. Z výpovědi žalobce je zřejmé, že svou vlast
opustil v roce 2006 legálně za účelem studia v České republice. Za jediný důvod svých obav
z návratu do vlasti uvedl účast na demonstraci, které se spolu s 15 studenty v březnu 2011
zúčastnil před jemenským velvyslanectvím v Praze a na které vyjádřil nesouhlas s politikou
prezidenta vládnoucího v Jemenu 33 let; následující den byla v jemenských novinách,
resp. na internetových portálech, uveřejněna jeho fotografie z této demonstrace, bez uvedení
jména. Žalobce však při pohovoru 8. dubna 2011 připustil, že jeho obava z jemenské státní
bezpečnosti není velká, hlavní obavu má o dokončení studia v ČR. Krajský soud vyhodnotil
žalobcovy obavy jako nedůvodné, poznamenal, že o mezinárodní ochranu požádal poté,
kdy ztratil možnost legálního pobytu v ČR, neboť policie žalobci zastavila řízení o povolení
k pobytu za účelem studia a vystavila mu výjezdní příkaz.
[3] Krajský soud, při přezkoumávání obdobně strukturovaného rozhodnutí žalovaného,
se dále zabýval důvody udělení mezinárodní ochrany podle §13 a 14 zákona o azylu, tj. azylu
za účelem sloučení rodiny a humanitárního azylu, a posléze též důvody pro udělení doplňkové
ochrany, resp. doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle §14a a 14b zákona o azylu.
Ani zde důvody k vyhovění žalobě neshledal. Připustil, že v Jemenu se odehrávají lokální
konflikty, jež se týkají i oblasti, v níž žijí žalobcovy rodiče, žalobce však může přesídlit
do klidnějších oblastí Jemenu. Krajský soud zdůraznil, že žalobce nebyl a není ve vlasti trestně
stíhán a že přes politickou krizi dostával od jemenské vlády studentské stipendium.
[4] V kasační stížnosti podané z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) stěžovatel argumentoval, že jeho kasační stížnost je přijatelná podle
§104a s. ř. s., neboť přesahuje jeho vlastní zájmy tím, že krajský soud a žalovaný zásadně
pochybil při zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů a při zaujetí nesprávného právního
názoru, což má přímý dopad do hmotněprávního posouzení stěžovatele. K jednotlivým
důvodům kasační stížnosti stěžovatel uvedl v podstatě totéž, co tvrdil před krajským soudem,
tzn. argumentoval svou obavou z pronásledování v Jemenu ze strany státní moci v důsledku
své účasti na protivládní demonstraci před jemenským velvyslanectvím v Praze a rizikem
pro jeho život plynoucím z ozbrojených konfliktů v oblasti, v níž se nachází jeho rodná vesnice.
[5] K podané kasační stížnosti se vyjádřil rovněž žalovaný, který krom toho, že setrval
na svém rozhodnutí, jež považuje za zákonné a řádně odůvodněné, poukázal na absenci důvodů
přijatelnosti kasační stížnosti podle §104a s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle §104a
odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno.
Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší
správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.
[7] Podle §104a s. ř. s. se kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany odmítne
pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele;
k tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná
a ustálená judikatura tohoto soudu (např. usnesení ze dne 26. dubna 2006
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná také na www.nssoud.cz). Stran přesahu vlastních
zájmů stěžovatel nic netvrdil; subjektivní přesvědčení o míře závažnosti tvrzených pochybení
krajského soudu, resp. závažnosti dopadu do hmotněprávního postavení žalobce se týká pouze
vlastního zájmu žalobce a není vůbec důvodem, jenž by mohl založit jeho přesah, natož přesah
svým významem podstatný, pokud současně není podloženo objektivním zjištěním o hrubých
procesních a hmotněprávních pochybeních krajského soudu a jejich zásadní systémovou
závažností. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 4. 5. 2006
č. j. 2 Azs 40/2006 - 57, „případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský
soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto
nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné
intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo
odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové
intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.“. Nejvyšší správní soud žádná pochybení
v tomto směru, natož zásadní pochybení systémového rázu, v napadeném rozsudku krajského
soudu neshledal.
[8] Nejvyšší správní soud uzavírá, že žádný důvod přijatelnosti z kasační stížnosti
a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[10] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 16/2013 - 19 ze dne
11. dubna 2013 ustanoven k ochraně jeho zájmů ve věci zástupce Mgr. Jan Lipavský, advokát,
se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové. Podle §35 odst. 8 část věty prvé
za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta stát.
Podle §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby
podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (písemné podání ve věci samé, zde konkrétně
doplnění kasační stížnosti) ve výši 3100 Kč a podle §13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada
hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon, tedy celkem 3400 Kč. Ustanovený
zástupce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle §57 odst. 2 s. ř. s.
přiznaná částka nákladů řízení zvyšuje o částku odpovídající této dani, tj. o 21 % z částky
3400 Kč, tedy o 714 Kč. Celkově tak Nejvyšší správní soud přiznal zástupci stěžovatele částku
4114 Kč coby odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů.
[11] Stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil ještě úkon právní služby
spočívající v přípravě a převzetí právního zastoupení. Odměnu a paušální náhradu hotových
výdajů za tento úkon však Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť právní zástupce nedoložil
uskutečnění porady s klientem ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu