ECLI:CZ:NSS:2013:6.AZS.7.2013:27
sp. zn. 6 Azs 7/2013 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: A. H.,
zastoupeného JUDr. Jitkou Šmídovou, advokátkou, se sídlem Viniční 82, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. června 2012, č. j. OAM-159/ZA-ZA06-ZA14-2012, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2013, č. j. 33
Az 9/2012 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Jitce Šmídové, advokátce, se sídlem Viniční 82,
615 00 Brno, se přizn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
3400 Kč, která je splatná do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Svou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 11. února 2013 č. j. 33 Azs 9/2012 - 34, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. června 2012 č. j. OAM-159/ZA-ZA06-ZA14-2012.
Citovaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů.
[2] Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“) se napadeným rozsudkem plně ztotožnil
se závěry žalovaného, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti,
které by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany ve všech jejích formách, a uzavřel,
že jediným důvodem, pro který žalobce o udělení mezinárodní ochrany žádá, je důvod
ekonomický a snaha legalizovat pobyt v České republice; jeho tvrzení o obavách
z pronásledování před soukromými věřiteli, jimž v zemi původu údajně dluží peníze, a tvrzení
o vztahu stěžovatele k družce a jejímu dítěti, resp. jeho výtky v tomto směru vůči žalovanému
shledal krajský soud nekonkrétními a účelovými. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem, a žalobu zamítl.
[3] V kasační stížnosti podané z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) stěžovatel uvedl, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku
pronásledování ve smyslu §8 odst. 2 zákona o azylu a důvody pro udělení mezinárodní ochrany
podle §12, 14 a 14a zákona o azylu (aniž by ovšem uvedl konkrétně jak), že rozhodnutí
správního orgánu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů
(aniž by konkrétně tvrdil proč), že správní orgán porušil §3 správního řádu, když nevyšel
ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nevedl azylové řízení tak, aby posílil důvěru stěžovatele
ve správnost jeho rozhodování, resp. že jeho rozhodnutí není přesvědčivé (aniž by konkrétně
uvedl, v čem pochybil), dále že správní orgán porušil §50 odst. 2 správního řádu tím, že neopatřil
podklady nezbytné pro vydání rozhodnutí a nezjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu
veřejného zájmu (aniž by ovšem uvedl jaké). Podle stěžovatele správní orgán porušil též §68
odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění jeho rozhodnutí je nedostatečné a nepřesvědčilo
ho o jeho správnosti a postupu v řízení, resp. že se žalovaný nevypořádal se všemi provedenými
důkazy (neuvedl však jakými), a konečně měl správní orgán porušit též §12, 14 a 14a zákona
o azylu, neboť podle stěžovatele podmínky pro poskytnutí mezinárodní ochrany splňuje
(aniž by toto své tvrzení rozvedl konkrétní argumentací).
[4] Stěžovatel osvědčil zákonné podmínky pro ustanovení právního zástupce,
pročež Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 6 Azs 7/2013 - 12 ze dne 15. dubna 2013 stěžovateli
ustanovil advokátku JUDr. Jitku Šmídovou jako právní zástupkyni. JUDr. Jitka Šmídová
se dostavila k Nejvyššímu správnímu soudu ke studiu spisu a dále Nejvyššímu správnímu soudu
sdělila, že se jí s klientem nepodařilo spojit a uskutečnit schůzku plánovanou na 20. května 2013,
neboť zásilku si klient nevyzvedl a byla jí vrácena zpět.
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle §104a
odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno.
Přestože by v tomto případě nepochybně – s ohledem na veskrze nekonkrétní tvrzení stěžovatele
v kasační stížnosti, správní žalobě i v řízení před žalovaným – bylo namístě kasační stížnost
odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné
odůvodnění svého usnesení připojuje.
[6] Podle §104a s. ř. s. se kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany odmítne
pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele;
k tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná
a ustálená judikatura tohoto soudu (např. usnesení ze dne 26. dubna 2006
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná také na www.nssoud.cz). Stran přesahu vlastních
zájmů stěžovatel nic netvrdil a ani Nejvyšší správní soud žádný důvod přijatelnosti z kasační
stížnosti a napadeného rozsudku nezjistil. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud
nebyly řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně.
Krajský soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu a nebyl shledán
ani důvod pro přistoupení k judikaturnímu odklonu, ani zásadní pochybení krajského soudu.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[8] Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli právním zástupcem advokátku. Podle §35
odst. 8 část věty prvé za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
ustanoveného advokáta stát. Podle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna za jeden úkon
právní služby podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu (první porada s klientem včetně
převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem) ve výši 3100 Kč
a podle §13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč
za jeden úkon, tedy celkem 3 400 Kč. K uskutečnění porady sice klient neposkytl advokátce
náležitou součinnost, avšak advokátka za této situace učinila alespoň to, že se dostavila k soudu
a nahlédla do spisu, což je obdobou úkonu podle §11 odst. 1 písm. f) ve spojení s §11 odst. 3
advokátního tarifu. Ustanovená zástupkyně nedoložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu