ECLI:CZ:NSS:2013:7.AFS.10.2013:47
sp. zn. 7 Afs 10/2013 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobců: a) T-Mobile
Czech Republic a. s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zastoupený JUDr. Pavlem
Randlem, LL.M., advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, b) Vodafone Czech
Republic a. s., se sídlem Vinohradská 167, Praha 10, zastoupený Mgr. Janou Pattynovou, LL.M.,
advokátkou se sídlem Na Příkopě 9, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, zastoupený JUDr. Kristinou
Škampovou, advokátkou se sídlem Pellicova 8a, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2013, č. j. 62 Ca 3/2008 – 436,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2013, č. j. 62 Ca 3/2008 – 436,
se zrušuje , a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2013, č. j. 62 Ca 3/2008 – 436, a věc vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí
předsedy žalovaného ze dne 15. 9. 2004, č. j. R 38,39/2003, věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení a rozhodl o nákladech soudního řízení. Uvedeným rozhodnutím předsedy žalovaného bylo
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2003, č. j. S 165/03-6152/03-ORP, potvrzeno v bodě
2. výroku a změněno v bodě 1. výroku. Podle rozhodnutí žalovaného ve znění této změny měli
žalobci uzavřít a plnit ve Smlouvě o propojení telekomunikačních zařízení a sítí
ze dne 20. 12. 2000 dohody porušující v době od uzavření smlouvy do 30. 6. 2001 ust. §3 odst. 2
písm. a) zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění a v době
od 1. 7. 2001 do 31. 7. 2003 ust. §3 odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně
hospodářské soutěže a o změně některých zákonů. Za uzavření zakázaných dohod jim byly
podle ust. §22 odst. 2 tohoto zákona uloženy pokuty ve výši 4.500.000 Kč a 12.000.000 Kč.
Krajský soud v napadeném rozsudku shledal, že žalovaný postupoval nezákonně, pokud
předmětnou dohodu zakotvenou ve smlouvě o propojení označil za dohodu horizontální
a aplikoval pravidlo de minimis ve vztahu k horizontálním dohodám a nikoli k dohodám
vertikálním. Z rozhodnutí dále není zřejmé, jakým způsobem žalovaný vypočetl společný podíl
žalobců na relevantním trhu. Správní spis tak neposkytuje podklad pro přezkum správnosti
stanovené výše společného podílu na trhu a zákonnosti aplikace pravidla de minimis a současně je
rozhodnutí předsedy žalovaného ve vztahu k výši společného podílu na trhu nepřezkoumatelné.
Krajský soud proto zrušil žalobou napadené rozhodnutí předsedy žalovaného, a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný jako stěžovatel (dále jen
„stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřel o ust. §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s.
Stěžovatel namítl, že krajský soud podrobil přezkumu též námitky žalobců, které nebyly
obsaženy v jejich původních žalobách ze dne 30. 9. 2004 a dne 22. 9. 2004. Rozsudek tak byl
vydán nad rámec přípustného soudního přezkumu. K povaze dohody uzavřené mezi žalobci
stěžovatel předložil argumentaci ve prospěch závěru, že se jedná o dohodu horizontální, a namítl
nesprávnou aplikaci nařízení Komise ES č. 2790/1999 krajským soudem. Pokud je rozsudkem
požadováno doplnění spisového materiálu a další odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k určení
podílů žalobců na relevantním trhu, tento požadavek je nepřiměřený a nemá oporu v platném
právu. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského
soudu, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce a) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na své doplnění žaloby
ze dne 16. 11. 2004, v němž rozšířil původní žalobní návrh o posouzení námitky de minimis.
Námitku nesprávného či chybějícího způsobu výpočtu podílů žalobců na relevantním trhu lze
podřadit pod žalobní bod neověřitelnosti způsobu vymezení podílu žalobců na relevantním trhu
a tedy nemožnosti prozkoumat splnění podmínky de minimis. Krajský soud může zrušit
rozhodnutí správního orgánu pro nepřezkoumatelnost, i když tuto skutečnost žalobce v žalobě
nenamítá. Posouzení charakteru smlouvy je esenciální pro zjištění jejího dopadu na hospodářskou
soutěž a současně také pro určení limitů pravidla de minimis. Krajský soud postupoval v souladu
se soudní praxí a nepochybil tím, že se zabýval i prekluzí práva na udělení pokuty. Žalobce a) dále
předložil argumentaci ve prospěch závěru o vertikálním charakteru smlouvy uzavřené mezi
žalobci a ve prospěch požadavku krajského soudu na doplnění dokazování a odůvodnění stran
určení podílů žalobců na trhu. Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti.
Žalobce b) se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu
v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že napadený rozsudek krajského soudu je třeba
zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení, a to z důvodu vady řízení, k níž musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti předně namítal, že krajský soud podrobil přezkumu
námitky, které nebyly obsaženy v žalobách. Svým obsahem se jedná o námitku porušení ust. §75
odst. 2 věty první s. ř. s.
Podle ust. §75 odst. 2 věty první s. ř. s. přezkoumá soud napadené výroky rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Toto ustanovení vyjadřuje dispoziční zásadu v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu, podle níž platí, že pro rozsah soudního přezkumu je zásadně
určující žaloba, resp. žalobní námitky (žalobní body). Soudní přezkum není všeobecnou
kontrolou zákonnosti postupu a rozhodování správních orgánů. Jak však dovodil rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84
(č. 2288/2011 Sb. NSS, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz), jednou z výjimek z dispoziční zásady je situace, kdy rozhodnutí
není schopno přezkumu z hlediska žalobních námitek. Soud je proto oprávněn zrušit rozhodnutí
pro nepřezkoumatelnost, pokud postrádá srozumitelnost či důvody v takové míře, že vylučuje
zkoumání důvodnosti žaloby.
Pro posouzení souladu napadeného rozsudku s ust. §75 odst. 2 věty první s. ř. s. je nutno
nejprve zjistit, zda důvody zrušení žalobou napadeného rozhodnutí korespondují s žalobními
body. Jestliže by tomu tak nebylo, bylo by poté na místě posoudit, zda nebylo povinností
krajského soudu přihlédnout k těmto důvodům z úřední povinnosti. O vadném postupu
(porušení ust. §75 odst. 2 věty první s. ř. s., resp. zásady dispoziční) by bylo možné hovořit
teprve v případě, že by krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí z důvodů, které by
nebyly žalobcem namítány a ke kterým by zároveň nebyl povinen přihlédnout z úřední
povinnosti.
Podle ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání
obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle ust. §71
odst. 2 věty třetí s. ř. s. může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí
nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby.
První krok posouzení souladu s ust. §75 odst. 2 věty první s. ř. s. se tedy musí opírat
o identifikaci žalobních bodů vyjádřených nikoliv pouze v samotné žalobě, nýbrž i v případných
doplněních, byla-li podána v souladu s ust. §71 odst. 2 větou třetí s. ř. s. ve lhůtě pro podání
žaloby. Takovým doplněním je i podání žalobce a) ze dne 16. 11. 2004, zaslané tentýž den
(tj. poslední den lhůty pro podání žaloby) krajskému soudu prostřednictvím držitele poštovní
licence. Podobně tomu může být i s podáním žalobce b) ze dne 16. 11. 2004, podaným tentýž
den u krajského soudu faxem. To, zda u tohoto podání byl splněn požadavek ust. §37 odst. 2
věty druhé s. ř. s., však nemohl Nejvyšší správní soud ověřit s ohledem na absenci stránek 86
až 101 v soudním spise, na nichž se pravděpodobně nacházel originál tohoto podání.
Pro rekonstrukci části spisu (viz ust. §26 vyhlášky ministerstva spravedlnosti České republiky
č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy) a odstranění těchto pochybností
bude prostor v dalším řízení před krajským soudem.
Obě zmíněná podání ze dne 16. 11. 2004 obsahovala rozšíření žaloby o další žalobní
body. V případě podání žalobce a) je zejména důležité rozšíření o bod, v němž je namítána
nemožnost ověření, zda podíl žalobců na relevantním trhu přesahuje hranici de minimis. V případě
podání žalobce b) jsou pak mimo jiné významné žalobní body, podle nichž předseda žalovaného
nesprávně posoudil smlouvu jako horizontální a na základě nesprávných údajů vyloučil aplikaci
pravidla de minimis. Toto jsou totiž důvody, pro které krajský soud žalobou napadené rozhodnutí
zrušil.
Z podání žalobce a) ze dne 16. 11. 2004 je tak zřejmé, že byla řádně namítána nemožnost
ověření výše podílů žalobců na relevantním trhu a zákonnosti aplikace pravidla de minimis.
Minimálně v tomto rozsahu tedy nemohlo dojít k porušení ust. §75 odst. 2 s. ř. s. Pokud jde
o nesprávnost posouzení charakteru dohody uzavřené mezi žalobci, posouzení souladu
s citovaným ustanovením závisí na případných dalších zjištěních krajského soudu, která učiní
v dalším řízení ohledně podání žalobce b) ze dne 16. 11. 2004. Nejvyšší správní soud totiž
v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí shledal, že napadený rozsudek je potřeba zrušit
pro jinou vadu řízení, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti. K této vadě došlo hned
v počátku řízení před krajským soudem a přímo se promítla do nyní stěžovatelem namítaného
provedení přezkumu nad rámec žalobních bodů. Konkrétně kasační soud zjistil, že podání
ze dne 16. 11. 2004 nebyla stěžovateli zaslána k vyjádření. Přinejmenším v případě podání žalobce
a) je přitom z obsahu spisu zřejmé, že se jednalo o řádné a včasné rozšíření žaloby o další žalobní
bod. Za této situace může stěžovatel napadený rozsudek (respektive v něm obsažené zrušující
důvody) pochopitelně vnímat jako porušení zásady dispoziční. Ačkoliv se jedná o druhou stranu
téže mince, tento dojem stěžovatele pramení z jiného pochybení krajského soudu – z toho, že mu
nezaslal podání ze dne 16. 11. 2004 k vyjádření. Jelikož stěžovatel do soudního spisu nenahlédl,
zřejmě o existenci těchto podání, a tudíž i existenci dalších žalobních bodů, vůbec nevěděl.
Žalovaný správní orgán je v řízení před správním soudem povolán k hájení zákonnosti
a správnosti jím vydaného správního rozhodnutí resp. dosavadního postupu v řízení. Proto je
ve vztahu k němu, stejně jako k žalobci popírajícímu onu zákonnost, třeba respektovat zásadu
rovnosti zbraní účastníků řízení zakotvenou v §36 odst. 1 s. ř. s. Tato zásada se projevuje
vytvářením přiměřeně stejných procesních podmínek a procesního postavení, které účastníka
podstatně neznevýhodňují oproti protistraně. Zásada rovnosti ve vztahu k žalovanému tak v sobě
zahrnuje jednak jeho možnost seznámit se s námitkami žalobce a jednak právo se k nim
adekvátně vyjádřit, tedy přednést své protiargumenty. Komunikaci soudu s účastníky po podání
žaloby upravuje zejména §74 odst. 1 s. ř. s., podle něhož předseda senátu doručí žalobu
žalovanému do vlastních rukou a současně mu umožní uplatnit své vyjádření k žalobě. Toto
pravidlo musí zákonitě platit i pro případné včasné doplnění žaloby obsahující rozšíření o další
žalobní bod. I takovým podáním totiž dochází k řádnému vymezení předmětu soudního řízení.
Nezaslání takového podání žalovanému představuje vadu řízení, která může mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. obdobně například rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 12. 2007, č. j. 2 Afs 91/2007 – 90, nebo ze dne 31. 5. 2011,
č. j. 8 Ans 10/2011 – 170).
Výše uvedené je ve vztahu k podání žalobce a) ze dne 16. 11. 2004 nepochybné.
Ve vztahu k podání žalobce b) ze dne 16. 11. 2004 pak bude na krajském soudu, aby v dalším
řízení učinil zjištění o tom, zda byl splněn požadavek ust. §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s.
Jelikož bylo řízení před krajským soudem stiženo vadou řízení, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, musel k ní správní soud přihlédnout z úřední
povinnosti [ust. §109 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
S ohledem na charakter uvedené vady se nemohl Nejvyšší správní soud vyjádřit
k ostatním námitkám stěžovatele. Těmi totiž zpochybňuje správnost závěrů krajského soudu
vycházejících ze žalobních bodů a argumentace žalobců, s nimiž se dosud neseznámil. Možnost
vyjádřit se k této argumentaci mu musí být dána nejprve v řízení před krajským soudem.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů podle ust. §110 odst. 1 věta prvá
před středníkem s. ř. s. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2013,
č. j. 62 Ca 3/2008 – 436, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
V tomto řízení bude na krajském soudu, aby zaslal doplnění žaloby žalobce a)
ze dne 16. 11. 2004 žalovanému k vyjádření. Totéž bude nutné učinit v případě doplnění žaloby
žalobce b) ze dne 16. 11. 2004, jestliže krajský soud po provedení rekonstrukce spisu a prověření
splnění podmínky ust. §37 odst. 2 s. ř. s. shledá, že k tomuto podání má být přihlíženo.
V případě učinění opačného závěru by krajský soud mohl ve vztahu k žalobci b) vycházet pouze
ze žaloby ze dne 30. 9. 2004 a mimo jiné by také musel posoudit, zda a v jakém rozsahu žaloba
obsahuje řádné žalobní body.
Podle §110 odst. 4 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
Kasační soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu