ECLI:CZ:NSS:2013:7.AFS.28.2012:48
sp. zn. 7 Afs 28/2012 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: DHL Global
Forwarding (CZ) s. r. o., se sídlem Na Strži 1702/65, Praha 4, zast. Mgr. Milanem
Edelmannem, advokátem, se sídlem Chrustenice 208, Loděnice, proti žalovanému: Generální
ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2012, č. j. 11 Af 71/2010 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem
ze dne 2. 2. 2012, č. j. 11 Af 71/2010 - 45, zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí Celního
ředitelství Praha [nyní Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4 (dále též
„žalovaný či celní ředitelství“)] ze dne 18. 10. 2010, č. j. 16587-10/2010-170100-021,
kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu
Praha – Ruzyně (dále také „celní úřad nebo správce daně“) ze dne 13. 8. 2008,
č. j. 4406/08/194100-021/11, jímž bylo žalobkyni dodatečně vyměřeno clo ve výši 12.474 Kč.
Podle městského soudu není opodstatněná námitka žalobkyně, že z postupu správních
orgánů obou stupňů nikdy nevyplynulo, co je podle celních orgánů vlastně tou rozhodující
skutečností, pro kterou je třeba uvedené IP kamery považovat za zboží, které má být zařazeno
do jiné položky sazebníku, než jak učinila žalobkyně. Je tomu tak proto, že z průběhu správního
řízení, na které je třeba při soudním přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného
pohlížet jako na jeden celek, je zřejmé, že pro sazební zařazení dovážených kamer považovaly
správní orgány obou stupňů (správce daně i žalovaný) za rozhodující, že předmětné zařízení
videozáznam a obrázky neukládá na paměťové médium, ale živé záběry vysílá přímo
do datových sítí. Vzhledem k tomu, o jaké zboží se jedná a jakou má funkci, patří toto zboží
do kapitoly 85 I-IS - elektrické stroje, přístroje a zařízení a jejich části a součásti, přístroje
pro záznam a reprodukci zvuku, přístroje pro záznam a reprodukci televizního obrazu a zvuku
a částí součástí a příslušenství těchto přístrojů. Dále bylo zboží vzhledem ke svému účelu
zatříděno do čísla 8525 I-IS jako vysílací přístroje, radiotelefony, radiotelegrafy, rozhlasové nebo
televizní vysílání, též obsahující přijímací zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci
zvuku, televizní kamery, videokamery pro statické snímky a ostatní videokamery se záznamem
obrazu i zvuku, digitální kamery. Do tohoto čísla podle názoru žalovaného patří kamery
a fotoaparáty, které snímají obraz a převádí jej na elektronický signál, který je přenášen jako
videoobraz do míst mimo kamery pro sledování nebo pro vzdálený záznam. Tyto tzv. televizní
kamery nemají vestavěn žádný prostředek pro záznam obrazu nebo zvuku a mohou být rovněž
používány se zařízením pro automatizované zpracování dat jako například webkamery. Proto se -
vzhledem k absenci vnitřního paměťového zařízení či média - zboží zařazuje do podpoložky
85253090 KN.
Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítala nesprávnost závěru správních orgánů,
že dovezené kamery nemají zařízení vnitřní paměti či média, na němž by bylo možno
zaznamenaný obraz či zvuk po libovolnou dobu vyvolávat, či opakovaně produkovat.
S uvedenou totožnou námitkou se vypořádal žalovaný tvrzením, že pojem „FTP server“,
na který se žalobkyně odvolává, podle názoru celního ředitelství vyvolává představu paměťového
média - například pevného disku vzdáleného počítače, schopného trvalého záznamu určitých dat,
přičemž předmětné IP kamery žádným paměťovým médiem, umožňujícím pořízení trvalého
záznamu obrazu a zvuku, přímo v kameře nedisponují. Žalobkyně tedy neprokázala žádným
konkrétním, určitým a jednoznačným důkazem, že jí dovezené kamery disponují — stručně
a poněkud laicky řečeno — takovou vnitřní pamětí, která neslouží jen jako úložiště
programového vybavení, potřebného k vlastní činnosti kamery, ale umožňuje dovezenému
zařízení snímaný obraz a zvuk přímo, tj. bez pomoci vnějšího zdroje (počítače, vnější paměťové
jednotky, mobilního telefonu, internetu a podobně) převádět do formátu, který lze ukládat
do vlastní vnitřní paměti kamery. Městský soud proto dospěl k závěru, že argumentace žalobkyně
vlastnostmi FTP serveru není přiléhavá a důvodná.
Městský soud neshledal opodstatněnou ani třetí žalobní námitku, že se celní ředitelství
nesprávně vypořádalo s odvolací námitkou týkající se vydání nové závazné informace o sazebním
zařazení zboží pro společnosti KOUKAAM. Je tomu tak proto, že z žalobkyní předložených
důkazů nikterak nevyplývá, že by dovezla v nyní posuzovaném případě totéž zboží (či zboží
s totožnými vlastnostmi), jako zboží, ohledně kterého byla společnosti KOUKAAM vydána
závazná informace o sazebním zařazení. Současně se městský soud neztotožnil ani s názorem
žalobkyně, že v daném případě došlo k situaci, kdy by identické zboží s totožnými vlastnostmi
bylo posuzováno jinak, než v případě odlišného dovozce. Uvedená námitka nemá oporu
v provedeném dokazování, neboť není zřejmé, jaké typy IP kamer, jichž - podle obsahu
spisového materiálu - jen výrobce VIVOTEK dodával v době podání celního prohlášení na trh
přes padesát typů, byly předmětem dovozu společností KOUKAAM, a zda vůbec a v jakých
konkrétních parametrech se lišily od typů, které byly předmětem nyní posuzovaného dovozu
zboží žalobkyní.
Nedůvodnou je rovněž žalobní námitka, ve které žalobkyně poukazovala na to, že se celní
ředitelství nijak nevypořádalo s tvrzeními žalobkyně a zástupce společnosti TRACO
INTERNATIONAL s. r. o., uváděnými při ústním jednání, kde bylo poukazováno na některé
technické parametry zboží a jeho funkce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je totiž
jednoznačně patrné, že žalovaný dospěl k názoru, který vyjádřil v odůvodnění rozhodnutí
o odvolání. Z něj je pak patrné, že předmětné zboží je do podpoložky č. 85253090 90
Společného celního sazebníku Evropského společenství podle nařízení Komise ES č. 1719/2005
zařazeno správně, neboť zboží, popsané v celním prohlášení v kolonce 31 jako stabilní
videokamery, později stěžovatelem nazvané jako IP kamery, je podle doložené dokumentace
a popisu, poskytnutých stěžovatelem, zařízením, které zachycuje a vysílá živé záběry nebo snímky
přímo do datové sítě. Dále bylo zboží vzhledem ke svému účelu správně zatříděno do čísla 8525
HS jako vysílací přístroje, radiotelefony, radiotelegrafy, rozhlasové nebo televizní vysílání, též
obsahující přijímací zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku, televizní kamery,
videokamery pro statické snímky a ostatní videokamery se záznamem obrazu i zvuku, digitální
kamery. Do tohoto patří kamery a fotoaparáty, které snímají obraz a převádí jej na elektronický
signál, který je přenášen jako videoobraz do míst mimo kamery pro sledování nebo pro vzdálený
záznam. Tyto tzv. televizní kamery nemají vestavěn žádný prostředek pro záznam obrazu nebo
zvuku a mohou být rovněž používány se zařízením pro automatizované zpracování dat jako
například webkamery. Proto se - vzhledem k absenci vnitřního paměťového zařízení či média -
zboží zařazuje do podpoložky 85253090 KN. Celní ředitelství se proto dostatečně podrobně,
určitě a srozumitelně vypořádalo s odvolacími námitkami žalobkyně ohledně technických
a funkčních parametrů dováženého zboží, rozhodujících pro jeho sazební zařazení, respektive
pro změnu tohoto zařazení.
V souvislosti s uvedenou žalobní námitkou navrhla žalobkyně vypracování znaleckého
posudku z oboru elektroniky za účelem posouzení konkrétních vlastností dovážených IP kamer
v souvislosti s jejich sazebním zařazením. Městský soud návrh na doplnění dokazování znaleckým
posudkem zamítl jako nedůvodný s tím, že v posuzované věci shledává takový posudek
nadbytečným. Vyšel při tom jednak z toho, že pracovníci celních úřadů disponují dostatečně
kvalifikovanými odbornými technickými znalostmi, aby byli schopni na základě dokumentace
posoudit a vyhodnotit právě ony rozhodující parametry dováženého zboží, aby podle nich bylo
možno provést sazební zařazení, a dále z toho, že žalobkyně v řízení před celním úřadem
předložila znalecký posudek znalce Jaroslava Schovánka. Se závěry tohoto posudku se správní
orgány obou stupňů dostatečně vypořádaly. Za této situace - v době, kdy od dovozu
předmětného zboží uplynulo bezmála šest let – městský soud neshledal důvody pro znalecké
zkoumání technických otázek formulovaných žalobkyní. Je tomu tak proto, že z odůvodnění
žalobou napadeného rozhodnutí je dostatečně zřejmé, jakými úvahami se správní orgány
při posouzení rozhodujících skutkových i právních otázek řídily a jaké konkrétní závěry
z technické dokumentace k dováženému zboží pro jeho celní sazební zařazení vyvodily.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně – společnost DHL Global
Forwarding (CZ) s. r. o. jako stěžovatelka (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost,
kterou opřela o ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
Podle stěžovatelky se městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku nedostatečně
vypořádal se vznesenými žalobními námitkami, zejména s námitkou nutnosti vypracování
znaleckého posudku z oboru elektroniky za účelem posouzení konkrétních vlastností dovážených
IP kamer v souvislosti s jejich sazebním zařazením. Rozsudek je proto nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů.
Městský soud nerespektoval vymezené technické a funkční parametry dováženého zboží,
a důvody přijetí technických závěrů celních úřadů ani v minimální míře neobjasnil. Z odůvodnění
napadeného rozsudku pouze vyplývá, že pracovníci celních orgánů disponují dostatečně
kvalifikovanými odbornými technickými znalostmi, aby byli schopni na základě předložené
dokumentace posoudit, či vyhodnotit rozhodující parametry dováženého zboží. S tímto nelze
souhlasit, neboť pak by ze soudního přezkumu byla vyloučena všechna rozhodnutí celního
ředitelství, pokud jde o posuzování technických parametrů jakéhokoliv dováženého zboží a jeho
celní klasifikace. Právě pro případ faktické nesprávnosti rozhodnutí správních orgánů je dána
možnost soudní ochrany a tam, kde je věc třeba posoudit po technické stránce, jeví se jako jediný
ústavně konformní postup, jímž je provedení důkazu znaleckým posudkem z příslušného oboru.
Ten totiž jako jediný může spolehlivě potvrdit anebo vyvrátit tvrzení účastníků řízení.
Stěžovatelka namítla i to, že kritéria celního zařazení zboží a jejich odůvodnění musejí být
přesvědčivá a úplná. Z rozsudku městského soudu a celého předcházejícího řízení vyplynulo,
že kritéria pro sazební zařazení dovážených kamer nejsou jednotná, v průběhu řízení se měnila,
a to právě v důsledku nedostatečných odborných znalostí. S ohledem na nejednotný postup
a nedostatečné odůvodnění celní klasifikace bylo proto žádoucí doplnit dokazování odborným,
či znaleckým posouzením. V této souvislosti nemůže obstát ani argumentace ohledně již dříve
pořízeného posudku. Jak bylo uváděno i při jednání, celní ředitelství i celní úřad postupně měnily
důvody, pro které IP kamery zařadily při následné kontrole do jiných podpoložek celního
sazebníku. Původně uváděly jako rozhodující jiné technické vlastnosti, a proto v reakci na tato
předešlá stanoviska nechal konečný příjemce zpracovat znalecký posudek, který ale řešil jen právě
tyto jiné technické vlastnosti a nikoliv ty, které nakonec byly celními úřady označeny
za rozhodující (tj. posudek neřešil otázku, zda IP kamery obsahují interní záznamové zařízení).
Závěr, že již posudek ve věci byl v minulosti pořízen, je tedy nesprávný, protože tento posudek
se vztahoval k jinému zadání a neřešil otázku, jež byla označena později správními orgány
za rozhodující.
Stěžovatelka poukázala i na to, že v rámci zásady legitimního očekávání je podstatné,
aby bylo odborné hodnocení dováženého zboží pro všechny dovozce totožné. Obsah správního
spisu však nasvědčuje tomu, že celní orgány postupují při klasifikaci stejně technicky vybavených
IP kamer různě (viz rozhodnutí Celního ředitelství Praha o závazné informaci o sazebním
zařazení zboží např. u IP kamer Vivotek FD 7130, FD 7132, FD 7141, FD 7160, IP 7130, IP
7133, IP 7134, IP 7142, IP 7160, IP 7161, SD 7151, PZ 7132, PZ 7131, IP 7330). V této
souvislosti stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008,
č. j. 2 Afs 24/2007 - 119, publ. pod č. 1572/2008 Sb. NSS a uvedla, že skutkové závěry jiných
procesních řízení, i když nejsou pro správní orgán v rámci určitého řízení závazné, nemůže tento
orgán ignorovat, jsou-li mu známy, či účastníky řízení předestírány. Naopak, musí se s nimi
vypořádat. Nelze sice také vyloučit, že správní orgány měly při klasifikaci stejně technicky
vybavených IP kamer důvody postupovat různě; tyto skutečnosti však musí být řádně zjištěny
a odůvodněny. Napadené správní rozhodnutí proto vykazuje vadu spočívající v tom,
že ve správním řízení nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci a že správní orgány se řádně
nevypořádaly se skutkovými tvrzeními a s důkazními návrhy. Tato vada pak nebyla napravena
ani v soudním řízení. Městský soud se totiž věcně s problematikou nevypořádal, a jak již bylo
uvedeno výše, pouze opsal stanovisko celního ředitelství a uvedl, že neshledává důvodu se od něj
odchýlit a že považuje celní ředitelství za dostatečně fundované, aby se v technicky složité
problematice orientovalo. Napadené rozhodnutí je tak díky této vadě neurčité
a nepřezkoumatelné.
Konečně pak není v souladu se zásadou materiální pravdy ani námitka časového odstupu,
neboť skutková stránka věci nebyla zjištěna dostatečně ve vztahu k řádnému posouzení
a uplatnění zejména zásady legality a předvídatelnosti.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského
soudu zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalované celní ředitelství ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo,
že předložený znalecký posudek hodnotil technické vlastnosti předmětného výrobku v takové
šíři, že by přítomnost zařízení, umožňujícího trvalé uložení snímku na energeticky nezávislém
paměťovém médiu (jako je tomu např. u digitálního fotoaparátu), jistě zmínil. Z technické
specifikace předložené stěžovatelkou vyplývá, že takové kamery samozřejmě existují,
např. se jedná o IP kamery výrobce Vivotek, s označením IP 7138 a IP 7139. Na příkladu těchto
IP kamer (IP 7138 a IP 7139) celní ředitelství demonstrovalo, v reakci na námitky nesprávnosti
rozhodnutí a podobnosti předmětného zboží a IP kamer, na které byly vydány závazné informace
o sazebním zařazení zboží (ZISZ), že nelze libovolně zaměňovat jednotlivé typy kamer
s argumentací, že se jedná o podobné zboží mající shodné vlastnosti týkající se vlivu na sazební
zařazení. Některé typy IP kamer Vivotek opravdu mají možnost vložení paměťového média,
což jim umožňuje pořízení trvalého záznamu obrazu a zvuku přímo v kameře, tak jako je běžné
například u digitálních fotoaparátů či kamer (kamkordérů). Tato skutečnost proto svědčí jejich
sazebnímu zařazení do celní nomenklatury 85258030 dle předložených ZISZ. Nicméně celní
ředitelství v případě IP kamer dovezených stěžovatelkou konstatovalo, že se jedná o IP kamery
Vivotek Inc. typů IP 3132, IP 3137, IP 6122, IP 3122, které nemají žádné místní paměťové
úložiště - „Local storage“ (možnost vložení energeticky nezávislého paměťového média, což by umožňovalo
pořízení trvalého záznamu obrazu a zvuku přímo v kameře a jeho pozdější reprodukování). Žalovaný
neporovnával předmětné IP kamery pouze podle jejich typového označení, ale podle jejich
skutečných vlastností, vyjádřených ve stěžovatelkou předložených technických specifikacích
jednotlivých typů IP kamer. Z tohoto důvodu celní ředitelství odmítlo námitku ohledně
podobnosti předmětného zboží a zboží, na které byly vydány závazné informace o sazebním
zařazení pro společnost KOUKAAM a. s. Jedná se totiž o zboží pouze podobné, nemající
shodné podstatné vlastnosti s vlivem na sazební zařazení. K námitce ohledně ZISZ vydané jiné
oprávněné osobě než je stěžovatelka, a předložené jako důkazní prostředek, celní ředitelství
uvedlo, že mu jako odvolacímu orgánu nepřísluší hodnotit správnost ZISZ vydané jiné
oprávněné osobě. Dle článků 10 a 11 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, Prováděcí předpis
k nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen
„Prováděcí předpis“) se závazné informace smí dovolávat pouze z ní oprávněná osoba, a to vůči
celním orgánům, které ji vydaly, a vůči celním orgánům jiných členských států. Dle článku 12
odst. 3 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/1992 ze dne 12. 10. 1992, kterým se vydává celní kodex
Společenství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní kodex“), musí osoba, které byla
vydána ZISZ, prokázat, že zboží uvedené v celním prohlášení zcela odpovídá zboží, jež je
v ZISZ popsáno. Dle článku 10 odst. 3 písm. a) Prováděcího předpisu může oprávněná osoba
ZISZ uplatnit ve vztahu k určitému zboží pouze v případě, že věrohodně prokáže celním
orgánům, že dotyčné zboží zcela odpovídá zboží uvedenému v předložené ZISZ. Dle článku 12
odst. 2 celního kodexu je závazná informace o sazebním zařazení zboží zavazující pro celní
orgány pouze pro zboží, u něhož byly splněny celní formality po dni vydání této závazné
informace, a je zavazující pro celní orgány ve vztahu k osobě, které byla informace vydána.
Dle článku 12 odst. 4 je ZISZ platná po dobu šesti let ode dne vydání. Všechna ustanovení výše
uvedených článků ale musí být splněna současně. Závazná informace je vždy vydána na základě
konkrétních údajů uvedených v konkrétní žádosti o ZISZ podané na jediný typ zboží. Oprávněná
osoba předkládá při řízení o žádosti o vydání ZISZ veškeré údaje nezbytné pro posouzení zboží
a jeho sazební zařazení do kódu celní nomenklatury a v mnoha případech předkládá rovněž
důvěrné informace o zboží, které jsou pro sazební zařazení zásadní. Řízení o žádosti o vydání
ZISZ je řízení probíhající v uzavřeném vztahu mezi oprávněnou osobou a kompetentním
správním orgánem. V rámci odvolacího řízení není možné zpřístupnění a vyhodnocování
důvěrných informací poskytnutých oprávněnou osobou v řízení o vydání ZISZ třetím osobám,
a negativně tak ovlivňovat podmínky hospodářské soutěže na celém celním území EU. Práva
a povinnosti obou subjektů (oprávněná osoba, správní orgán) vyplývající v průběhu řízení
o vydání ZISZ a ze ZISZ samotné nelze v žádném případě přenášet na třetí osobu, v řízení
o vydání ZISZ nijak nezúčastněnou. V souladu se zněním článku 8 odst. 3 Prováděcího předpisu
mohou být údaje závazné informace o sazebním zařazení zboží, včetně případných fotografií,
náčrtů, dokumentace atd., s výjimkou údajů uvedených v kolonce 3 (oprávněná osoba)
a v kolonce 8 (obchodní název zboží a další (důvěrné) informace), zveřejněny prostřednictvím
internetu. Všechny platné závazné informace o sazebním zařazení zboží vydané ve všech
členských zemích Společenství jsou uvedeny ve veřejné části databáze EZISZ (Evropská
databáze závazných informací o sazebním zařazení zboží), v souladu se zněním článku 8 odst. 3
Prováděcího předpisu.
Předložila - li tedy stěžovatelka ZISZ ve formátu získaném z veřejné části databáze
EZISZ, tento formát neobsahuje veškeré údaje o zboží, které jsou uvedené v originálu ZISZ
a které byly oprávněnou osobou při řízení o vydání ZISZ poskytnuty. Ztotožnění zboží,
které bylo předmětem odvolacího řízení, a zboží, které je uvedeno v takovémto formátu ZISZ,
tak není možné, neboť odvolací orgán i stěžovatelka mají pouze omezený přístup k údajům
o zboží, jež poskytla oprávněná osoba při řízení o vydání ZISZ. Uvádí - li stěžovatelka (ač není
oprávněnou osobou) ve svůj prospěch odkaz na jednu nebo více ZISZ s tvrzením, že se jedná
o ZISZ na totožné zboží, staví celní orgány do pozice, kdy informace o vydané ZISZ má pouze
informační hodnotu, neboť z údajů přístupných ve veřejné databázi EZISZ nelze ve skutečnosti
prokázat, že se jedná o totožné zboží z hlediska všech kvalitativních ukazatelů. Tvrzení
stěžovatelky, že se jedná o totožné zboží (pouze na základě charakteristik uvedených ve veřejné
části databáze EZISZ), je tudíž zcela nedostatečné pro jednoznačné ztotožnění se zbožím
předmětným. Z veřejné části databáze EZISZ nelze odvolacím orgánem určit a ověřit například
přesné parametry, resp. složení zboží, technickou dokumentaci, specifikační listy a další
dokumentaci, která byla předložena v řízení o vydání ZISZ, a která je zásadní při sazebním
zařazení zboží. Ze všech uvedených důvodů žalované celní ředitelství navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v souladu
s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané
kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uplatnila také důvod kasační stížnosti ve smyslu
ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., když zejména namítala, že městský soud neodůvodnil odmítnutí
návrhu na dokazování pomocí znaleckého posudku, zabýval se Nejvyšší správní soud
nejprve námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je rozsudek krajského soudu
(zde Městského soudu v Praze) nepřezkoumatelný ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tehdy,
pokud není z odůvodnění tohoto rozsudku mimo jiné zřejmé, proč soud nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč považuje žalobní námitky
účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je
postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen
pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44,
který byl publikován pod č. 689/2005 Sb. NSS).
Z obsahu odůvodnění rozsudku městského soudu je však zřejmé, že se tento soud
zabýval námitkami směřujícími k postupu celního úřadu a celního ředitelství. Odůvodnil,
proč považuje za nadbytečné provádět dokazování za pomoci znaleckého posudku, když dle jeho
názoru stěžovatelka v řízení neprokázala, že jí dovezené předmětné IP kamery disponují
úložištěm dat – potřebnou pamětí, a nikoliv pouze vyrovnávací či operační pamětí a FTP
protokolem, u kterých celní ředitelství vysvětlilo, že nejsou dostatečnou vnitřní pamětí ve smyslu
požadovaném pro to, aby bylo možno zboží podřadit pod podpoložku původně deklarovanou
stěžovatelkou. Městský soud uvedl, že pracovníci žalovaného celního ředitelství jsou schopni
na základě technických specifikací k předmětným IP kamerám tento závěr učinit i bez znaleckého
posouzení. Zabýval se též námitkou různé správní praxe celního ředitelství. Jeho rozhodnutí tak
odpovídá kriteriím přezkoumatelnosti, vyplývajícím z výše citované judikatury. Rozsudek
městského soudu tedy není z uvedeného důvodu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
Mezi účastníky řízení je spor o sazební zařazení zboží, které stěžovatelka jako deklarant
označila v celním prohlášení jako digitální a analogové kamery určené ke snímání obrazových
informací pro zabezpečovací účely v rámci kamerových systémů a zařadila je do podpoložky
celního sazebníku 8525401100 KN. Dne 16. 4. 2008 seznámil celní úřad prostřednictvím
kontrolního protokolu č. j. 11665/7/194100-03, společnost TRACO
INTERNATIONAL, spol. s r. o., která byla příjemcem zboží, se svými kontrolními zjištěními,
jež vyplynula z posouzení detailního popisu k předmětnému zboží ve formě technických letáků -
podkladů ve formě „datasheetů k produktům“. Celní úřad dospěl k závěru, že dovezené kamery
jsou síťové kamery pro vnitřní použití a IP kamery pro vzdálený dohled a nejsou
vybaveny žádným vestavěným prostředkem pro záznam obrazu, a proto by mělo být správné
sazební zařazení do podpoložky 8525309090 KN. V předvolání ze dne 28. 4. 2008,
č. j. 4406/08/194100-021/B, k daňovému řízení ve smyslu ust. §29 odst. 1 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a u ústního jednání byla
stěžovatelka seznámena s tím, že bylo zjištěno, že položky jí dovezeného zboží byly zřejmě
nesprávně zařazeny do jiné podpoložky celního sazebníku. Současně bylo stěžovatelce sděleno,
do které podpoložky by mělo být zboží správně zařazeno. Stěžovatelka s těmito závěry
nesouhlasila a navrhla v průběhu řízení vypracování znaleckého posudku, čemuž celní úřad
nevyhověl a dne 13. 8. 2008 vydal dodatečný platební výměr, kterým doměřil stěžovatelce clo
ve výši 12.474 Kč. V rámci řízení o odvolání proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru
stěžovatelka předložila znalecký posudek DZ-99/2008 Jaroslava Schovánka, kterému byly
vymezeny v zadání znaleckého posudku dvě otázky: 1. Vysvětlit princip zpracování dat digitálních
IP kamer a 2. Lze zařadit IP kamery mezi kamery televizní či průmyslové s ohledem
na rozhodnutí Generálního ředitelství cel, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí
o ZISZ? Podle rozhodnutí o odvolání celní ředitelství uvedlo, že má za to, že stěžovatelkou
navržené zařazení zboží do podpoložky 85254011 00 KN (rok 2006) není správné, jelikož
předmětné zboží nemá možnost zaznamenávat obraz i zvuk a absentuje jakékoliv vnitřní
paměťové zařízení či médium. Při sazebním zařazení IP kamer nebyly posuzovány technické
rozdíly, ale zásadním rozdílem se jevila absence některého z druhů záznamových zařízení (vnitřní
paměť nebo záznamové médium) v předmětné kameře. Ke znaleckému posudku Jaroslava
Schovánka celní ředitelství uvedlo, že v něm vyjádřený právní názor o tom, že předmětné IP
kamery nelze zařadit mezi televizní kamery - ve smyslu podpoložky KN celního sazebníku,
neshledává správným. Celní ředitelství dále zdůraznilo, že vedle podstatné části posudku,
v němž je pro zadavatele KOUKAAM a. s. popisován rozdíl v principu fungování mezi IP
kamerou a analogovou digitální kamerou, znalec posuzoval i celně-právní problematiku. Celní
ředitelství dále podrobně odůvodnilo, proč vzhledem ke koncepci Harmonizovaného systému
popisu a číselného označování zboží mělo dostatek podkladů pro určení sazebního zařazení
zboží. Rovněž vysvětlilo, jak posuzuje interní FTP server a zabývalo se i námitkou vztahující
se k ZISZ požadovaným společností KOUKAAM, a. s.
Stěžovatelka namítala, že vzhledem k nejednotnosti a proměnlivosti kriterií
pro zařazování IP kamer, by mělo být řízení doplněno o dokazování znaleckým posudkem.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 5. 2010, č. j. 1 Afs 71/2009 - 113,
publ. pod č. 2313/2011 Sb. NSS, zdůraznil, že znalci se ve správním nebo soudním řízení
přibírají k tomu, aby jednak pozorovali skutečnosti, jejichž poznání předpokládá zvláštní odborné
znalosti, a jednak z takovýchto pozorování vyvozovali znalecké úsudky (posudky). Znalci se však
nepřibírají k tomu, aby sdělovali úřadu nebo soudu své názory a úsudky o otázkách rázu právního
nebo o otázkách, k jejichž správnému porozumění a řešení není zapotřebí odborných vědomostí
nebo znalostí, kde stačí, s ohledem na povahu okolností případu, běžná soudcovská zkušenost
a znalost. Ve správním řízení vedle toho platí, že se znalec nepřibírá též tehdy, pokud správní
orgán disponuje potřebnými odbornými znalostmi, či si může opatřit odborné posouzení
předmětných skutečností ze strany jiného správního orgánu. Podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 1. 2009, č. j. 8 As 40/2008 - 170, dostupného na www.nssoud.cz,
může soud zavázat správní orgán k doplnění dokazování znaleckým posudkem pouze tehdy,
rozhoduje-li tento orgán o posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, jimiž
z hlediska své pravomoci nedisponuje.
Byť stěžovatelka argumentuje o potřebě vypracování znaleckého posudku, v kasační
stížnosti netvrdí, že jí dovážené zboží obsahuje požadovanou paměť. Přitom žalovaný i městský
soud zdůraznili, že je to právě tato funkce (vlastnost), pro kterou daný typ zboží přeřadilo
do podpoložky s jinou celní sazbou. To odpovídá i obsahu správního spisu, z něhož je zřejmé,
že od počátku řízení byla právě tato vlastnost stěžovatelkou dováženého zboží důvodem k jeho
přeřazení, byť s tímto důvodem byla stěžovatelka seznámena až v rozhodnutí o odvolání. Toto
rozhodnutí však tvoří jeden celek s rozhodnutím celního úřadu a celní ředitelství tak procesní
pochybení celního úřadu napravilo. Nejvyšší správní soud k tomu poznamenává, že zařazení
zboží v rámci celního sazebníku je otázkou právní, na niž nemůže odpovědět znalecký posudek.
Ten slouží k posouzení vlastností, funkcí a využití zboží, tj. k posouzení otázek skutkových,
např. tedy popisu konkrétních součástí a fungování kamery apod., např. pokud by u některé
součásti kamery bylo sporné, zda je či není dostatečným paměťovým médiem – úložištěm dat
ve smyslu specifikovaném celním ředitelstvím.
Stěžovatelka v žalobě poukazovala pouze na existenci podpory FTP protokolu a paměti
potřebné k funkčnosti kamery (RAM, ROM). Celní ředitelství ve svém rozhodnutí o odvolání
(na str. 10 a násl.) srozumitelně odůvodnilo, k čemu slouží FTP server a proč nemůže být
považován za záznamové médium předmětných IP kamer. Stěžovatelka v této souvislosti dále
poukazovala na to, že městský soud svou úvahou, že „pracovníci celních úřadů disponují
potřebnými znalostmi“ popřel princip soudního přezkumu rozhodnutí celních orgánů i co se týká
posouzení skutkových otázek (v daném případě technických specifikací IP kamer). Tato námitka
není důvodná, neboť městský soud přezkoumal závěry celního ředitelství a shledal je správnými
a dostatečnými ve vztahu k posouzení toho, zda předmětná IP kamera dle technických specifikací
je či není vybavena dostatečnou vnitřní pamětí. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nezpochybnila
tyto závěry relevantním způsobem vyžadujícím nutnost znaleckého zkoumání ve výše uvedeném
smyslu, městský soud nepochybil, pokud závěry celního ředitelství akceptoval.
Úvahy městského soudu, který odůvodnil nedůvodnost dokazování pomocí dalšího
znaleckého posudku poukazem na již vypracovaný znalecký posudek Jaroslava Schovánka
a uplynutím delší doby od dovozu zboží, sice nejsou správné, když tento posudek nijak neřešil
skutkové meritum věci – tedy otázku existence trvalého úložiště obrazových a zvukových
záznamů přímo v kameře - ale, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí celního ředitelství, pouze
popisoval rozdíly mezi fungováním IP kamery a televizní kamery. Ani časový odstup od dovozu
zboží nemůže obecně být důvodem odmítnutí vyjasnit případně nedostatečně zjištěný či
zpochybněný skutkový stav pomocí znaleckého posudku. Nicméně vzhledem k tomu, že v dané
věci, jak bylo výše uvedeno, potřeba vypracování znaleckého posudku nevyvstala, neměly tyto
úvahy vliv na věcnou správnost rozsudku.
Nejvyšší správní soud proto považuje za správný závěr městského soudu, že stěžovatelka
neprokázala žádným konkrétním, určitým a jednoznačným důkazem, že jí dovezené kamery
disponují — stručně a poněkud laicky řečeno — takovou vnitřní pamětí, která neslouží jen jako
úložiště programového vybavení, potřebného k vlastní činnosti kamery, ale umožňuje
dovezenému zařízení snímaný obraz a zvuk přímo, bez pomoci vnějšího zdroje (počítače, vnější
paměťové jednotky, mobilního telefonu, internetu a podobně) převádět do formátu, který lze
ukládat přímo do vlastní vnitřní paměti kamery.
Dále stěžovatelka namítala, že ze správního spisu vyplynul nejednotný přístup celních
orgánů k zařazení totožných IP kamer různě při vydávání ZISZ a že se s těmito různými ZISZ
mělo celní ředitelství vypořádat. K této námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že dle jeho ustálené
judikatury se účastník řízení před správním orgánem může dovolávat obdobného zacházení jako
v předchozích srovnatelných případech jen tehdy, byl-li tento předchozí postup správního orgánu
v souladu se zákonem, a že ne každé rozdílné posuzování obdobných situací musí být nutně
libovůlí a neodůvodněně nerovným zacházením (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 4. 2005, č.j. 2 Ans 1/2005 - 90, publ. pod č. 605/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 4. 2006,
č.j. 2 As 7/2005 - 86, a ze dne 13. 8. 2009, č.j. 7 As 43/2009-52, dostupné na www.nssoud.cz). Z obsahu
napadeného rozhodnutí žalovaného o odvolání stěžovatelky je zřejmé, že celní ředitelství
se námitkami stěžovatelky vztahujícími se k různému posuzování IP kamer podrobně
a z věcného hlediska důkladně a přesvědčivě zabývalo. Při tom vysvětlilo, že různé zařazování IP
kamer vyplývá z toho, že některé z nich dle technické specifikace disponují pamětí,
která umožňuje trvalé uchování a reprodukci snímků. Z technických specifikací kamer, jež jsou
součástí správního spisu, je zřejmé, že některé z nich disponují zařízením pro uložení dat ve výše
uvedeném smyslu a některé nikoliv. Není tedy důvodná námitka, že se celní ředitelství
s poukazem stěžovatelky na nestejnou správní praxi nevypořádalo. Jak bylo výše opakovaně
zdůrazněno, naopak stěžovatelka neprokázala, že by předmětné IP kamery disponovaly
požadovanou vlastností, která je důvodem pro rozdílné sazební zařazování tohoto typu zařízení.
Nejvyšší správní soud ze všech uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
společnosti DHL Global Forwarding (CZ) s. r. o., proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 2. 2. 2012, č. j. 11 Af 71/2010 - 45, není opodstatněná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1
poslední věta s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože mu
takový postup umožňuje ust. §109 odst. 2 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 s. ř. s., za použití ust. §120 s. ř. s.
Stěžovatelka ve věci úspěch neměla a podle obsahu spisu úspěšnému správnímu orgánu nevznikly
žádné náklady v řízení o kasační stížnosti před soudem. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2013
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu