ECLI:CZ:NSS:2013:7.AFS.36.2013:25
sp. zn. 7 Afs 36/2013 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: J. Č., zastoupený
JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2013,
č. j. 7 Ca 186/2009 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2013, č. j. 7 Ca 186/2009 – 50, byla
odmítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Finančního
ředitelství v Praze (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 3. 4. 2009, č. j. 885/09-1300-200121,
kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu
v Berouně ze dne 3. 4. 2008, č. j. 42463/08/026912/0863, o dodatečném vyměření daně
z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2005. Městský soud v odůvodnění usnesení uvedl,
že napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 7. 4. 2009. Žaloba ze dne 3. 6. 2009 byla
podána v dvouměsíční lhůtě v souladu s ust. §72 odst. 1 s. ř. s. Doplnění žaloby, doručené
městskému soudu dne 22. 6. 2009, však bylo podáno již po této lhůtě. Proto městský soud
zkoumal, zda podání ze dne 3. 6. 2009 splňuje vzhledem k jeho obsahu náležitosti žaloby podle
ust. §71 odst. 1 s. ř. s. V podání ze dne 3. 6. 2009 stěžovatel pouze uvedl, že rozhodnutí je
v rozporu se zásadou spravedlivého procesu podle čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech
a základních svobodách a dále uvedl souhrn ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), jež měly být finančním
ředitelstvím porušeny, aniž by jakkoli skutkově vymezil postup nebo úvahy finančního ředitelství,
jež mají být v rozporu se stěžovatelem vyjmenovanými ustanoveními citovaného zákona [§1
odst. 2, §2, §4 odst. 12, §14 odst. 4, §31 odst. 2, 4, 8 písm. c), §32 odst. 2 písm. b)]. Tato
ustanovení jsou však natolik obecně aplikovatelná, že bez vymezení konkrétních skutkových
okolností nelze napadené správní rozhodnutí přezkoumat. Takové obecné tvrzení o nezákonnosti
rozhodnutí nebo vadách řízení mu předcházejícím neodpovídá požadavkům vymezeným
v ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a judikatuře Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu,
protože nejsou ani v hrubých rysech zřejmé skutkové děje a okolnosti, jež by se vztahovaly
konkrétně k případu stěžovatele a které by tento považoval za relevantní k jím tvrzené
nezákonnosti správního rozhodnutí. Správní soudnictví je ovládáno dispoziční a koncentrační
zásadou. Žalobní body stanoví meze přezkumu napadeného správního rozhodnutí (§75
odst. 2 s. ř. s.). Správní soud není povinen, a ani oprávněn, za žalobce konkrétní důvody
nezákonnosti správního rozhodnutí dovozovat, tedy z vlastní iniciativy nahrazovat jeho projev
vůle a vyhledávat vady napadeného správního aktu. Na základě výše uvedeného městský soud
odmítl žalobu z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení podle ust. §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., jež spočívá v tom, že v zákonné lhůtě nebyla podána žaloba, která by obsahovala
řádné žalobní body.
Proti tomuto usnesení městského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost
z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., ve které namítal, že jeho nezákonnost
spočívá v tom, že městský soud se nezabýval tím, zda napadené rozhodnutí bylo doručeno
v souladu se zákonem o správě daní a poplatků. Řádné doručení předmětného rozhodnutí má
vliv na to, zda žaloba podaná dne 3. 6. 2009 a doplněná dne 22. 6. 2009, byla podána a následně
doplněna v zákonně lhůtě. Napadené rozhodnutí finančního ředitelství bylo doručováno
obecnému zmocněnci stěžovatele Dipl. Ing. J. P. na doručovací adresu PO BOX č. 21, 198 21
Praha 98. Podle doručenky je zřejmé, že písemnost obecný zmocněnec osobně nepřevzal, ale
převzala ji osoba určená k přijímání docházejících zásilek. Podle ust. §17 odst. 4 zákona o správě
daní a poplatků jde nepochybně o písemnost, která se doručuje do vlastních rukou. Podle ust. §
17 odst. 9 citovaného zákona, které se týká písemností určených právnickým osobám, pak podle
věty poslední se stejně postupuje, ustanoví-li si příjemce u pošty osobu k přijímání docházejících
zásilek. Stěžovatel namítal, že podle uvedeného ustanovení lze doručit písemnost u pošty
ustanovené osobě k přijímání docházejících zásilek jen právnickým osobám, nikoliv však osobám
fyzickým. Vzhledem k tomu, že písemnost byla doručena u pošty ustanovené osobě k přijímání
docházejících zásilek nikoliv osobou právnickou, ale osobou fyzickou, což zákon o správě dani a
poplatků neumožňuje, pak podle stěžovatele doručení napadeného rozhodnutí dne 7. 4. 2009
nebylo v souladu s ust. §17 zákona o správě daní a poplatků. Proto i doplněné podání doručené
městskému soudu dne 22. 6. 2009 bylo podáno ve dvouměsíční lhůtě uvedené v ust. §72 odst. 1
s. ř. s. Z uvedeného důvodu stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení
městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že podle ust. §75
odst. 2 s. ř. s. přezkoumává soud rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Stěžovatel ani v žalobě,
a ani v následném doplnění žaloby vůbec nenamítal, že napadené rozhodnutí finančního
ředitelství nebylo doručeno v souladu se zákonem o správě daní a poplatků. Pouze konstatoval,
že mu toto rozhodnutí bylo doručeno dne 7. 4. 2009. S ohledem na ust. §75 odst. 2 s. ř. s.
se městský soud ani touto námitkou nemohl zabývat, neboť nejen, že nebyla vůbec tvrzena,
ale žádná skutečnost ani nenasvědčovala tomu, že by bylo řádné doručení předmětného
rozhodnutí stěžovateli sporné. Ve smyslu výše uvedeného považuje odvolací finanční ředitelství
právní úvahu, závěry a postup městského soudu za správné, a proto navrhlo, aby kasační stížnost
byla zamítnuta.
Vzhledem k tomu, že účinností zákona č. 456/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
ke dni 1. 1. 2013 zanikla finanční ředitelství zřízená podle zákona č. 531/1990 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, a jejich působnost ve věcech rozhodování o opravných prostředcích přešla
na Odvolací finanční ředitelství v Brně, je nyní tento správní orgán žalovaným.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v souladu
s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel, přičemž
neshledal vadu uvedenou v odstavci 4 citovaného ustanovení, k níž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
V dané věci je nesporné, že v případě napadeného rozhodnutí finančního ředitelství
se jednalo o rozhodnutí, které mělo být v souladu s ust. §17 odst. 4 zákona o správě daní
a poplatků doručováno do vlastních rukou. Podle odst. 7 věta první citovaného ustanovení má-li
příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost
pouze tomuto zástupci.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel dne 8. 2. 2008 udělil plnou moc Dipl. Ing. J. P.,
a to ve věci „řízení před Finančním úřadem v Berouně a dalšími orgány finanční soustavy.“
Napadené správní rozhodnutí bylo proto doručováno tomuto zástupci. Dále je ve správním spisu
založena doručenka, ze které je zřejmé, že dne 7. 4. 2009 písemnost adresovanou zástupci
stěžovatele osobně převzala paní I. P., zmocněnkyně adresáta.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu bylo v daném případě předmětné rozhodnutí
doručeno v souladu se zákonem, neboť bylo doručováno do vlastních rukou zástupce
stěžovatele. Jak vyplývá z čl. 18 poštovních podmínek České pošty, s. p., je-li adresátem fyzická
osoba, pak se zásilka určená do vlastních rukou dodá jen adresátovi, zmocněnci adresáta,
zákonnému zástupci adresáta nebo zmocněnci zákonného zástupce adresáta. Doručení
písemnosti určené do vlastních rukou zmocněnci adresáta, který je fyzickou osobou, má tedy
stejné účinky jako doručení přímo adresátu. Pokud stěžovatel dovozuje z ust. §17 odst. 9 zákona
o správě daní a poplatků, že zmocněnci lze zásilku určenou do vlastních rukou doručit pouze
v případě, že je adresátem právnická osoba, pak tento názor nemá oporu v zákoně. V této
souvislosti lze poukázat i na to, že od 13. 2. 2008, tj. od okamžiku, kdy byla správci daně
doručena plná moc ze dne 8. 2. 2008, byly veškeré písemnosti určené stěžovateli doručovány jeho
zástupci s tím, že v naprosté většině případů tyto přebírala jeho zmocněnkyně I. P. Stěžovatel
v žádném z těchto případů řádné doručení zásilek, a to i určených do vlastních rukou,
nezpochybnil a vždy na ně včas reagoval. Navíc lze poukázat i na to, že stěžovatel skutečnost,
že mu napadené rozhodnutí finančního ředitelství bylo doručeno dne 7. 4. 2009, nezpochybnil,
když sám tento datum uvedl jak v podané žalobě, tak i v kasační stížnosti. A stejně tak
nezpochybnil zmocnění udělené I. P. k přebírání zásilek adresovaných jeho zástupci.
Z uvedeného je zřejmé, že tvrzení stěžovatele, že mu nebylo napadené rozhodnutí řádně
doručeno, je účelové. Městský soud proto postupoval v souladu se zákonem, pokud posoudil
doplnění žaloby ze dne 19. 6. 2009, které mu bylo doručeno dne 22. 6. 2009, jako podané
po uplynutí lhůty pro podání žaloby stanovené v ust. §72 odst. 1 s. ř. s., a proto městský soud
k němu nemohl přihlížet a musel vycházet pouze z obsahu žaloby ze dne 3. 6. 2009.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ust. §109
odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a odvolacímu finančnímu ředitelství žádné
náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu