ECLI:CZ:NSS:2013:7.ANS.1.2013:46
sp. zn. 7 Ans 1/2013 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Jihlavské
vodovody a kanalizace a. s., se sídlem Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava, zastoupený
JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno, proti žalovanému: Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2013,
č. j. 62 A 12/2013 – 60,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 4. 2013, č. j. 62 A 12/2013 - 60, rozhodl
o zastavení řízení (výrok I.) o žalobě, kterou se žalobce (dále jen „účastník řízení“) domáhal
vydání rozsudku, kterým by byla Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „stěžovatel“)
uložena povinnost rozhodnout ve věci samé v řízení vedeném pod sp. zn. S 594/2012 a dále
uložil stěžovateli povinnost nahradit účastníkovi řízení náklady řízení ve výši 14.342 Kč
(výrok III.).
V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že řízení bylo zastaveno proto, že účastník
řízení vzal dne 8. 3. 2013 žalobu v celém rozsahu zpět, neboť požadované rozhodnutí bylo
stěžovatelem vydáno dne 5. 3. 2013 pod č. j. ÚOHS-S594/2012/VZ-4020/2013/523/KrK. Dále
krajský soud shrnul běh lhůty pro vydání rozhodnutí (§71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů; dále jen „správní řád“) a dospěl k závěru, že tato lhůta uplynula
dne 28. 12. 2012. Byla-li tedy žaloba podána dne 14. 2. 2013, byla podána v době, kdy již byl
stěžovatel nečinný. Nečinnost pak byla odstraněna až vydáním rozhodnutí dne 5. 3. 2013,
tj. po podání žaloby. Pro chování stěžovatele po podání žaloby, které spočívalo ve vydání
požadovaného rozhodnutí, byla žaloba vzata zpět. V otázce nákladů řízení tedy byly splněny
podmínky pro aplikaci ust. §60 odst. 3 věta druhá s. ř. s.
Proti výrokům I. a III. napadeného usnesení podal stěžovatel kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., ve které namítal, že se krajský soud nezabýval
skutečnými důvody prodlení při vydání rozhodnutí stěžovatelem. Krajský soud zcela formálně
vyhodnotil průběh správního řízení, shledal nečinnost správního orgánu a tuto pak podřadil
pod ust. §71 odst. 3 správního řádu. Ve věcech nečinnosti je pouhé formalistické konstatování
prodlení, zcela nedostačující. Má – li být podle ust. §3 správního řádu přesně zjištěn skutkový
stav, pak zvláště u nalézacího správního orgánu není v některých případech zjištění objektivní
pravdy ve lhůtě 60 dnů reálně možné. Zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí,
za předpokladu, že řízení nelze řádným způsobem přerušit, pak zcela jistě neodpovídá složitosti
případu. Důvodem překročení lhůty dané zákonem byla právě složitost případu, přičemž správní
orgán neměl podle zákona možnost řízení podle ust. §66 správního řádu přerušit. Krajský soud
se nezabýval skutečnými důvody „nečinnosti“, přičemž stěžovatel je přesvědčen, že v daném
případě je tato skutečnost stěžejní, neboť se nejednalo o jím zaviněné překročení lhůty
pro vydání rozhodnutí, ale tato lhůta byla překročena právě z výše uvedeného důvodu. Proto
měla být žaloba zamítnuta, přičemž uložení povinnosti zaplatit účastníku řízení náklady řízení
ve výši 14.342 Kč byla stanovena neoprávněně. Stěžovatel dále podotkl, že Statutární město
Jihlava je zakladatelem a jediným akcionářem účastníka řízení, přičemž zakladatel rovněž volí
představenstvo a dozorčí radu této společnosti. Jestliže Statutární město Jihlava jako vlastník
zcela ovládá účastníka řízení, byly náklady na náhradu nákladů určeny v rozporu s ust. §60 s. ř. s,
neboť Statutární město Jihlava, jako orgán veřejné moci s dostatečným materiálním
a personálním vybavením je schopno kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by muselo využít
právní pomoci advokátů, zvláště pak v triviálních případech jakým je např. žaloba na nečinnost.
V této souvislosti stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010,
sp. zn. III. ÚS 1180/10. Ze shora uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného usnesení
a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Účastník řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel zjevně opomenul,
že ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. umožňuje podat kasační stížnost pouze z důvodu
nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, tj. pro právní vady, a nikoliv pro věcnou nesprávnost.
Kasační stížnost není věcně opodstatněná. Dále účastník řízení poukázal na ust. §81
odst. 1 s. ř. s. a §3 správního řádu a uvedl, že stěžovatel se snaží svou nečinnost sanovat
uplatněním kasační stížnosti. Správní řád neobsahuje žádné ustanovení, které by umožňovalo
výjimku ze zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí, a to ani věcnou ani osobní. Řízení vedené
stěžovatelem v I. stupni trvalo 139 dnů a nelze přistoupit na implicitní logiku stěžovatele,
že případ je tak složitý, jak dlouhé je řízení o něm. Užívá – li stěžovatel vytrvale slovní spojení
„prodlení při vydání rozhodnutí stěžovatelem“ potvrzuje tím svou rozhodovací praxi,
při níž ignoruje nejen platnou právní úpravu lhůt pro vydání rozhodnutí podle ust. 71 správního
řádu, ale také právní úpravu nečinnosti správního orgánu a ochrany účastníků před ní podle
ust. §80 správního řádu. Dále účastník řízení uvedl, že výrok I. napadeného usnesení neobsahuje
nic, co by bylo možno hodnotit jako důvod kasační stížnosti ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a),
b), c) a d) s. ř. s. Ke stížní námitce týkající se nákladů řízení účastník řízení poukázal na to,
že bezúplatným poskytnutím materiálního a personálního vybavení účastníkovi řízení
by Statutární město Jihlava porušilo nejen povinnost pečovat o svůj majetek s péčí řádného
hospodáře, ale také pravidla hospodářského styku mezi osobou ovládající a ovládanou. Ze shora
uvedených důvodů účastník řízení navrhl, aby kasační stížnosti byla jako nedůvodná zamítnuta
a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení.
Před věcným posouzením kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval splněním
podmínek řízení.
Podle ust. §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti
výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že napadá pouze výrok, kterým mu byla
uložena povinnost nahradit účastníkovi řízení náklady řízení ve výši 14.342 Kč. V doplnění
kasační stížnosti stěžovatel sice uvedl, že napadá i výrok o zastavení řízení, nicméně k tomu
neuvedl žádnou argumentaci. Pouze bez dalšího konstatoval, že v daném případě měla být žaloba
zamítnuta. Za této situace kasační stížnost neobsahuje ve vztahu k výroku I. žádný stížní bod
ve smyslu ust. §103 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval přípustností stížní námitky směřující proti výroku III.
napadeného usnesení, jímž krajský soud uložil stěžovateli povinnost nahradit účastníkovi řízení
náklady řízení. Nejvyšší správní soud se již v usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010,
č. j. 7 Afs 1/2007 – 64 (publikováno pod č. 2116/2010 Sb. NSS, dostupné na www.nssoud.cz)
zabýval výkladem ust. §104 odst. 2 s. ř. s. Rozšířený senát rozlišuje situace, kdy kasační stížnost
směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení a kdy směřuje i proti jiným výrokům. V prvním
případě je třeba kasační stížnost pro nepřípustnost odmítnout, byť by bylo rozhodnutí krajského
(městského) soudu o nákladech řízení věcně nesprávné, ve druhém případě je kasační stížnost
přípustná. Zákonodárce nemínil absolutně a bezvýjimečně vyloučit přezkum výroku o nákladech
řízení, ale hodlal jej umožnit tam, kdy Nejvyšší správní soud věcně přezkoumává výrok o věci
samé. Podle rozšířeného senátu jsou z přezkumu vyloučeny nejen kasační stížnosti, které směřují
pouze proti výroku o nákladech řízení, ale i ty, které obsahují námitky proti výroku o věci samé,
ale ty jsou z hlediska ust. §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné.
Vzhledem k tomu, že v dané věci stěžovatel napadá výhradně výrok o nákladech řízení,
shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřípustnou podle ust. §104 odst. 2 s. ř. s.,
a proto rozhodl o odmítnutí kasační stížnosti podle ust. §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2013
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu