ECLI:CZ:NSS:2013:7.AS.37.2013:26
sp. zn. 7 As 37/2013 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. B., zastoupen
JUDr. Vlastou Dohnalovou, advokátkou se sídlem nábřeží Petra Bezruče č. 598, Sokolov,
proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, se
sídlem Závodní 386/100, Karlovy Vary, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2013, č. j. 17 A 89/2011 – 95,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce P. B. domáhá u Nejvyššího správního soudu
vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2013,
č. j. 17 A 89/2011 – 95, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem
zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2011,
č. j. KRPK-32111/Č.j.-2011-1900DP, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a spolu se změnou
odůvodnění potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Karlovarského kraje, územního odboru Sokolov, Dopravního inspektorátu Sokolov,
ze dne 20. 7. 2011, č. j. KRPK-9376/PŘ-2011-190906, o zamítnutí žádosti o obnovu řízení
o přestupku, o němž bylo rozhodnuto v blokovém řízení. Krajský soud při rozhodování vyšel
z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013,
č. j. 1 As 21/2010 - 65. Poukázal na to, že žalobce v žádosti o obnovu řízení nezpochybňoval,
že v konečné fázi svůj souhlas s projednáním v blokovém řízení udělil, nýbrž brojil proti právní
kvalifikaci jednání. Procesní výsledek nemohl doznat změny ani v důsledku tvrzení žalobce
předestřeného při ústním jednání, že souhlas s uložením blokové pokuty je neplatným právním
úkonem z důvodu nátlaku zasahujícího policisty. Takové tvrzení neobsahovala žádost o povolení
obnovy ani odvolání. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále jen
„stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřel o ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s.
Stěžovatel namítl, že od počátku v jednotlivých řízeních uváděl, že nesouhlasil svobodně
a dobrovolně s vyřízením přestupku v blokovém řízení, neboť souhlas byl dán teprve
pod nátlakem, kdy silniční kontrola nebyla provedena v souladu s právními předpisy. Již v podání
ze dne 11. 3. 2011 uváděl, že byl „vystresován“ z důvodu nevhodného chování ze strany policejní
hlídky. Učinil podání bezprostředně po projednání přestupku poté, co získal nové důkazy.
V tomto podání žalobce uvádí, že silniční kontrola trvala bezmála tři hodiny, policista na něho
vyvíjel nátlak, aby věc byla vyřízena v blokovém řízení, ačkoliv s tím zpočátku nesouhlasil. Toto
odvolání bylo vyřízeno v rámci přezkumného řízení rozhodnutím, které je součástí spisu. Jelikož
souhlasil pod nátlakem a ne svobodně, je takový právní úkon neplatný, v důsledku čehož nebyl
dán souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení. Teprve po kontrole získal listinné
důkazy, ze kterých je nepochybné, že se přestupku nedopustil. Krajský soud se nevypořádal s tím,
že již v jednotlivých řízeních vedených žalovaným jako účastník zpochybňoval svůj souhlas.
Pokud jej zasahující policista poučil tak, že za přestupek mu nebudou připsány body
do bodového hodnocení v případě vyřízení v blokovém řízení, uvedl jej v omyl a souhlas nelze
považovat za platný. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a rozhodnutí žalované, eventuelně věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná.
Předmětem posouzení v řízení o kasační stížnosti je správnost závěru krajského soudu
o zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení z důvodu,
že stěžovatelem uplatňované nové skutečnosti nebyly důvodem pro povolení obnovy řízení
o přestupku.
Podle §84 odst. 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém
řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu
(§13 odst. 2) zaplatit. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat. Podle §85 odst. 3
a 4 zákona o přestupcích nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok
na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti
a o následcích nezaplacení pokuty. Převzetí tohoto bloku pachatel přestupku potvrdí. Pověřené
osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení.
Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení
uložena.
Podle §100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“)
řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost
účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly
v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení
uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti, důkazy
nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.
Podle §100 odst. 2 správního řádu účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv
správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy
řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení
se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení
rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Podle §100 odst. 6 věty třetí
správního řádu rozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze žadateli;
ten proti němu může podat odvolání.
Možností obnovy řízení o uložení pokuty v blokovém řízení se zabýval rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 - 65 (dostupný
na www.nssoud.cz). Dospěl přitom k závěru, že „nemůže obnova řízení o uložení pokuty v blokovém
řízení podle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu přicházet v úvahu tehdy, když žadatel v žádosti o obnovu
řízení nezpochybňuje svůj souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a toliko brojí proti skutkovým
zjištěním v něm učiněným. V takovém případě musí být žádost o obnovu řízení podle §100 odst. 6 věty třetí
správního řádu bez dalšího zamítnuta. […] Obnova řízení na žádost účastníka podle §100 odst. 1 písm. a)
správního řádu přichází v úvahu u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle §84
a násl. zákona o přestupcích, jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení.“
Stěžovatel v žádosti o obnovu řízení tvrdil, že nebyly naplněny zákonem předpokládané
znaky přestupku, v jeho jednání nelze spatřovat ani nedbalost nevědomou a nebyl naplněn
materiální znak přestupku. Na podporu svých tvrzení předložil nové důkazy – Vyjádření
společnosti KUHN-MT k rozměrům vozidla, Technické osvědčení samostatného technického
celku, Zápis o ověřovací revizní zkoušce, Prohlášení o shodě, Vyjádření TSR k vozidlům
a Osvědčení o registraci vozidla. Poukázal také na rozpory v rozhodování Policie České republiky
stran nevyhovujícího rozměru předmětného vozidla, neboť byla u něj (a u obdobných vozidel
jeho zaměstnavatele) opakovaně prováděna mobilní technická kontrola a vždy bez shledání
nedostatků. Na závěr stěžovatel uvedl, že považuje jednání správního orgánu za šikanózní,
neboť existují důkazy vyvracející právní názor správního orgánu.
V odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení pak stěžovatel
argumentoval především ve prospěch přípustnosti obnovy řízení u přestupku vyřízeného
v blokovém řízení a zopakoval svá tvrzení uplatněná v žádosti o obnovu řízení.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že stěžovatel v žádosti
o obnovu řízení ani v následném odvolání neuváděl žádné skutečnosti, které by mohly být
ve světle výše citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu důvodem pro obnovu. Žádost
o obnovu řízení obsahovala pouze tvrzení (a je podporující důkazy) o tom, že stěžovatel
přestupek nespáchal – tj. nenaplnil znaky skutkové podstaty přestupku, nejednal ani v nevědomé
nedbalosti a nenaplnil materiální znak přestupku. V takovém případě musela být žádost
zamítnuta.
Stěžovateli sice nic nebránilo uplatnit v řízení o žalobě taktéž další námitky – konkrétně
námitku, že jeho souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení nebyl dán svobodně. Takováto
námitka ovšem nebyla způsobilá zpochybnit závěry správních orgánů o nedůvodnosti žádosti
o obnovu řízení. Ve svých rozhodnutích totiž musely vycházet právě z obsahu žádosti.
Tvrzení stěžovatele, že od počátku v jednotlivých řízeních před správním orgánem
uváděl, že nesouhlasil svobodně a dobrovolně s vyřízením přestupku v blokovém řízení,
se nezakládá na pravdě. Ze žádosti o obnovu řízení ani z odvolání nevyplývá ani náznak takové
námitky. Jestliže stěžovatel namítal šikanózní postup správního orgánu (z důvodu, že existují
důkazy vyvracející právní názor správního orgánu), rozhodně jej nijak nespojoval se svým
souhlasem k vyřízení pokuty v blokovém řízení.
Co se týče stěžovatelova podání ze dne 11. 3. 2011, označeného jako odvolání proti
uložení pokuty, předně toto podání nebylo učiněno v rámci řízení o žádosti o obnovu řízení
a stěžovatel na ně ani v tomto řízení nijak nepoukazoval. Předmět řízení o žádosti o povolení
obnovy je přitom vymezen právě obsahem žádosti. Skutečnosti obsažené v podání
ze dne 11. 3. 2011 by tudíž mohly být toliko důvodem pro rozhodnutí o obnově řízení z úřední
povinnosti (ust. §100 odst. 3 správního řádu) v jiném řízení. Na důvodnost podané žádosti
nemohly mít žádný vliv. Pouze na okraj Nejvyšší správní soud poznamenává, že ani v tomto
podání však nebylo tvrzeno, že souhlas s vyřízením pokuty v blokovém řízení nebyl dán.
Stěžovatel v tomto podání pouze (kromě tvrzení o neoprávněnosti udělení pokuty) uváděl,
že kontrola trvala bezmála tři hodiny a že mu policista sdělil, že mu nebudou přiděleny trestné
body. Tyto skutkové okolnosti však nijak nespojoval se závěrem, že by snad neudělil souhlas
s uložením pokuty v blokovém řízení svobodně.
Krajský soud k nově uplatněnému tvrzení stěžovatele o neudělení souhlasu k uložení
pokuty v blokovém řízení přihlédl a zcela správně je vyhodnotil tak, že nemohlo mít vliv
na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je
nedůvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní
soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1, věta první ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci úspěch neměl, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Úspěšné žalované pak podle obsahu spisu žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. června 2013
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu