ECLI:CZ:NSS:2013:7.AS.93.2012:54
sp. zn. 7 As 93/2012 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: JUDr. K. M.,
zastoupen JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem Městská sportovní hala, Astronautů
859, Havířov - město, proti žalovanému: Magistrát města Ostravy, se sídlem Prokešovo
náměstí 8, Ostrava - Moravská Ostrava, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ing. J. M., 2)
MVDr. P. M., 3) P. P., všichni zastoupeni JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem
Městská sportovní hala, Astronautů 859, Havířov - město, 4) JUDr. Petr Grobelný, advokát,
5) JUDr. Martin Grobelný, advokát a 6) JUDr. Jan Skřipský, PhD., advokát, všichni
s adresou pro doručování Advokátní kancelář Grobelný & Skřipský, Sokolská třída 21, Ostrava,
v řízení o kasačních stížnostech žalobce a osob zúčastněných na řízení Ing. J. M., MVDr. P. M. a
P. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2012, č. j. 22 A 97/2010 - 53,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce JUDr. K. M. a osoby zúčastněné na řízení Ing.
J. M., MVDr. P. M. a P. P. domáhají u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by
byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2012, č. j. 22 A 97/2010 - 53, a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) napadeným rozsudkem
ze dne 25. 4. 2012, č. j. 22 A 97/2010 - 53, zamítl žalobu JUDr. K. M. směřující proti rozhodnutí
Magistrátu města Ostravy, odboru stavebně správního (dále jen „žalovaný“ nebo „magistrát“), ze
dne 22. 7. 2010, č. j. SMO/189767/10/Správ./Re, sp. zn. S-SMO/175052/10/Správ, jímž bylo
změněno rozhodnutí Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a
Přívoz, odboru stavebního řádu a přestupků, ze dne 27. 4. 2010, č. j.
MOaP/22037/10/OSŘP1/Šp, sp. zn. S-MOaP/67828/09/OSŘP1/Šp, kterým bylo vydáno
stavební povolení na stavbu „Stavební úpravy 4. NP v domě č.p. 936, Sokolská třída 21, pozemek parc. č.
608, kat. úz. Moravská Ostrava – vestavba kancelářských prostor“ tak, že se mění akademické tituly u
účastníků řízení V. E. a Martina Grobelného a ve věci samé bylo prvostupňové správní
rozhodnutí potvrzeno, současně pak rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení a že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce jako jeden ze spoluvlastníků domu č. p. 945 ve své žalobě namítá, že sousední
dům č. p. 936 nemá na úrovni nad III. nadzemním podlažím svou štítovou zeď, která tak končí
na úrovni stropu III. nadzemního podlaží. V roce 2006 bylo přesto povoleno zajištění stropní
konstrukce domu č. p. 936 se štítovou zdí, která však již neexistovala, a proto je toto rozhodnutí
správního orgánu nicotné. Navíc při povolování stavby „Stavební úpravy domu č. p. 936,
Sokolská třída 21, stojícího na pozemku parc. č. 608 v kat. území Moravská Ostrava – zajištění
propojení stropní konstrukce se štítovou zdí“ byly stavební práce prováděny ještě před vydáním
stavebního povolení. V důsledku neexistence štítové zdi domu č. p. 936 nad III. nadzemním
podlažím jsou stropní konstrukce tohoto domu a nosné prvky jeho krovu vetknuty do štítové zdi
domu č. p. 945. Proto také vede u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 56/2010 spor
proti spoluvlastníkům domu č. p. 936 o odstranění neoprávněných zásahů do vlastnického práva
k domu č. p. 945. Jako spoluvlastník domu č. p. 945 má za to, že na rozhodnutí v soudním sporu
závisí i rozhodnutí správních orgánů v řízení, které předcházelo žalobou napadenému
rozhodnutí. Stavební úřad měl proto přerušit řízení až do vydání pravomocného soudního
rozhodnutí ve vlastnickém sporu. Pokud správní orgány k těmto skutečnostem nepřihlédly,
tolerují svévolně vytvořený skutečný stav, na který navazují stavební úpravy, jež jsou nyní
předmětem řízení. Po provedení nyní povolených úprav již nebude možné dřívější svévolné
stavební úpravy odstranit a zásahy sanovat.
Krajský soud vyšel z toho, že předmětem řízení a rozhodování správních orgánů byla
stavba spočívající jednak ve vybourání dvou dveřních otvorů ve stávající schodišťové zdi
pro vstup do skladu a technické místnosti a jednak v nové dispozici ze sádrokartonových příček
v prostoru půdy nad III. nadzemním podlažím, z nichž nejbližší je vzdálena od sporné štítové zdi
1590 mm s tím, že žádná z příček nebude zakotvena do této štítové zdi. Tyto příčky budou stát
na dříve samostatně povolené železobetonové desce, která je sice ukotvena do zdi, nikoliv však
do sporné zdi (to zjevně vyplývá z výkresu Prof. Ing. R. Č., CSc., autorizovaného inženýra pro
mosty a inženýrské konstrukce č. AR-0934-ST-02, zpracovaného při akci „Statické zajištění
vestavby objektu č. 936/21, Sokolská třída, Moravská Ostrava“. Žádné jiné stavební úpravy
nebyly předmětem řízení, resp. předmětem rozhodování stavebního úřadu a žalovaného. Správní
orgány tedy mohly rozhodnout jen o stavbě, o jejíž povolení stavebník zažádal.
Krajský soud za této situace souhlasí se závěrem žalovaného odvolacího správního
orgánu, že povolovanou stavbou nebude nikterak zasaženo do domu č.p. 945 a že na rozhodnutí
občanskoprávního soudu o tom, zda budou spoluvlastníci domu č.p. 936 případně zavázáni
odstranit jiné stavební úpravy, nikterak nezávisí rozhodnutí o nyní posuzované žádosti o vydání
stavebního povolení. Je tomu tak proto, že schodišťové zdi nesousedí s domem žalobce, ani se
spornou štítovou zdí (od sporné štítové zdi jsou vzdáleny 6,54 m a 10,00 m). Nejbližší
povolovaná sádrokartonová příčka je pak od sporné štítové zdi vzdálena 1,59 m a nové příčky
jsou umisťovány na již dříve samostatně povolené železobetonové desce, která není nikterak
ukotvena k domu č.p. 945 či ke sporné štítové zdi (je ukotvena jen do zdí domu č.p. 936,
které směřují do ulice a do dvora). Jelikož skutková zjištění potřebná k tomuto závěru jsou
evidentní ze spisové dokumentace správních orgánů, zamítl krajský soud návrhy žalobce a osoby
zúčastněné na řízení JUDr. Petra Grobelného na doplnění dokazování (jde o spisy ohledně
dřívějších řízeních týkajících se domu č. p. 936, o posudek o stavu domů č. p. 936 a č. p. 945
z roku 1982, o stavební deník, jež se týká stavebních úprav proběhlých v roce 2009
podle samostatného stavebního povolení, o prohlídku na místě samém, o zápis o stavu domu
č. p. 945, o statické posudky vyhotovené pro potřeby jiných správních řízení, o výsledky sond
pořízených při pasportizacích domu č. p. 936, o výsledky experimentálního měření projevů
vibrací z dopravy, o výsledky měření o vlivu kolektoru, o čestné prohlášení bývalé předsedkyně
Krajského sdružení advokátů ke stavu domů v 70. a 80. letech 20. století jako bývalého vlastníka
domu č. p. 936, o výslech Prof. Čajky k otázkám statického stavu domů č. p. 936 a č. p. 945
a k vzájemným vlivům těchto domů na statiku a o výslech zástupce firmy, která stavbu realizovala
již po vydání napadeného rozhodnutí). Je tomu tak proto, že se tyto důkazní návrhy netýkají
předmětu řízení, z něhož rozhodnutí vzešlo. Současně byl zamítnut i důkazní návrh osob
zúčastněných na řízení JUDr. Petra Grobelného, JUDr. Martina Grobelného a JUDr. Jana
Skřipského, Ph.D. na doplnění dokazování o prohlídku místa samého. Tento návrh je totiž
nadbytečný, protože skutkový stav, který bylo možno touto prohlídkou místa samého zjistit, byl
již dostatečně zjištěn z obsahu správního spisu a zejména z projektové dokumentace. Krajský
soud proto z uvedených důvodů žalobu JUDr. K. M. zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podali žalobce jako stěžovatel a osoby
zúčastněné na řízení Ing. J. M., MVDr. P. M. a P. P. (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnosti,
které opřeli o důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
Stěžovatelé především vytkli krajskému soudu, že v řízení o povolení dalších stavebních
úprav není přípustné, aby správní orgány ignorovaly protiprávně vytvořený skutečný stav
a nicotné rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25. 1. 2006, č. j. OSČ1/2938/05/Šp, potvrzené
rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 1. 6. 2006, č. j. Správ/ÚSŘ/940/06/Ing. Ba. Stavební
úřad totiž povolil vlastníkům domu č. p. 936 propojení stropní konstrukce nad III. nadzemním
podlažím se štítovou zdí domu č. p. 945, která je nosnou zdí tohoto domu. Stavební úřad tak
povolil užívání neexistující části stavby a správní soud měl proto vyslovit nicotnost rozhodnutí
odvolacího správního orgánu i bez návrhu. V podání krajskému soudu ze dne 23. 4. 2012 marně
upozorňovali na řízení vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 56/2010
a na právní názor Krajského soudu v Ostravě, vyslovený v usnesení ze dne 22. 2. 2012,
č. j. 56 Co 670/2011 - 135, podle něhož je správní orgán vázán pravomocným rozhodnutím
soudu o předběžné otázce. Krajský soud však řízení o správní žalobě nepřerušil, ačkoliv
pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady. Je tomu tak proto, že v řízení o správní
žalobě nemůže soud řešit otázku, zda došlo k neoprávněnému zásahu do vlastnického práva
a zpochybňovat tak vlastnictví ke štítové zdi domu č. p. 945 v Moravské Ostravě. Rozsudek
krajského soudu ve věci povolení dalších stavebních úprav je nepřezkoumatelný vzhledem
ke způsobu provedeného dokazování a k neúplnému opatření důkazů pro rozhodnutí o věci
samé. Krajský soud v uvedeném směru porušil zejména ust. §77 s. ř. s. Uvedl sice, že k důkazu
přečetl podstatný obsah spisu a sdělil obsah fotografie na č. l. 41, ale z protokolu není patrné,
z jakého spisu zjišťoval uvedený podstatný obsah spisu. V rozsudku se také nevyjádřil
k námitkám stran neúplného opatření podkladů pro vydání rozhodnutí odvolacího orgánu
a k tomu, že odvolací orgán k těmto vadám nepřihlížel (str. 3 správní žaloby). Tak pokud jde
o rozhodnutí ohledně povolení stavby „Stavební úpravy domu č. p. 936, Sokolská třída 21,
stojícího na pozemku parc. č. 608 v kat. území Moravská Ostrava – zajištění propojení stropní
konstrukce se štítovou zdí“ neprovedl důkazy o tom, že štítová zeď domu č. p. 936 v úrovní
nad III. nadzemním podlažím neexistuje a že byla v minulosti odstraněna, ačkoliv v přípisech
ze dne 29. 8. 2005, ze dne 26. 10. 2005 a při místním ohledání stavby domu č. p. 936
dne 8. 11. 2005 navrhoval stavebnímu úřadu provedení důkazu o příčině utržení štítové zdi domu
č. p. 936 ve III. nadzemním podlaží. Stavební úřad také neprovedl důkaz výkresem půdorysu
domů č. p. 936 a č. p. 945, z něhož je zřejmý průběh dilatační spáry mezi štítovými stěnami obou
sousedících domů a spokojil se s vyjádřením projektanta předmětných úprav Ing. Obdržálka,
který vystupoval jako znalec, ačkoliv jej stavební úřad znalcem neustanovil. Z odůvodnění
rozsudku krajského soudu nelze ani zjistit, proč správní soud provedl důkaz leteckým snímkem
domu č. p. 936 na čl. 41 a jaký význam má tento snímek pro zjišťování stavebních úprav uvnitř
tohoto domu. Krajský soud rovněž při jednání dne 25. 4. 2012 vyhlásil usnesení, podle něhož
se všechny dosud neprovedené důkazy zamítají. Z jakého důvodu takto naložil s návrhy
na provedení dokazování však již krajský soud neuvedl. Tento postup je v rozporu s rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2012, sp. zn. 2 As 102/2011, podle něhož soud sice
není povinen provést všechny navržené důkazy, vždy však musí přezkoumatelným způsobem
vyložit, proč není jejich provedení nutné. Ze všech těchto důvodů proto stěžovatelé navrhli,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu, a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný Magistrát města Ostravy se ke kasační stížností nevyjádřil.
Osoba zúčastněná na řízení JUDr. Petr Grobelný v písemném vyjádření ke kasační
stížnosti poukázala na to, že stěžovatelé podali kasační stížnost proti Krajskému soudu v Ostravě
jako odpůrci. Jelikož Nejvyšší správní soud nemůže vnucovat stěžující si osobě vůli, koho má
v řízení označit za účastníka řízení, měl by z této situace vyvodit závěr, že kasační stížnost má být
odmítnuta. Je tomu tak i proto, že kasační stížnost nebyla podána v zákonné lhůtě proti
subjektům, které má na mysli ust. §105 s. ř. s. a navíc osobami, které nebyly účastníky řízení
před krajským soudem, s výjimkou prvního stěžovatele.
Stěžovatelé si neuvědomují nejen okruh účastníků řízení, ale ani to, že stavební řízení je
ovládáno přísnou dispoziční zásadou. V takovém návrhovém řízení pak mohou správní orgány
rozhodovat jen o stavbě, o jejíž povolení zažádal účastník řízení, jak také správně zdůraznil
krajský soud. Předmětem kasační stížnosti však není nic jiného než snaha stěžovatelů
o přezkoumávání historického stavu nemovitosti a dřívějších správních rozhodnutí, zejména
rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25. 1. 2006, č. j. OSČ1/2938/05/Šp. Nutno ale důrazně
připomenout, že toto řízení nemá v žádném případě zásadní význam pro vydání stavebního
povolení v této věci. Toto rozhodnutí nesouvisí se stavebním povolením na půdní vestavbu.
Pokud měl žalobce za to, že rozhodnutí z roku 2006 bylo nesprávné, měl proti tomuto
rozhodnutí podat správní žalobu či následně proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
což ale neučinil. Přezkoumávání rozhodnutí z roku 2006 v rámci jiného stavebního řízení by tak
bylo nezákonné a narušovalo by principy právní jistoty.
Je také zcela lichá námitka stěžovatelů, že krajský soud sice zamítl návrh na provedení
důkazů, aniž ale uvedl, z jakých důvodů není jejich provedení nutné. Krajský soud však ve svém
rozsudku jednoznačně uvedl, že navrhované důkazy jsou důkazy, které se nijak netýkají předmětu
řízení. Navrhované důkazy měly sloužit k vyvrácení spekulativních výmyslů, jež se ale netýkaly
merita věci.
Krajský soud zcela správně konstatoval, že schodišťové zdi nesouvisí s domem
stěžovatelů, ani se spornou štítovou zdí a také půdní vestavba je realizována tak, že se štítové zdi
nedotýká. Bylo provedena na samostatně povolené železobetonové desce, která není k domu
č. p. 945 nijak ukotvena, protože je kotvena jen do zdí domu č. p. 936, které směřují do ulice
i do dvora. Lapidárně řečeno, vybudování sádrokartonových příček nemá žádný vliv na sousední
dům, což ostatně vyplývá i z doplnění statického posudku Dodatek č. 1. Námitky žalobce tak byly
zcela jiného charakteru, než byla podstata stavebního řízení a netýkaly se prosté půdní vestavby,
která nemá na sousední dům žádný vliv. Krajský soud proto zcela správně žalobu JUDr. K. M.
zamítl.
Třeba dodat i to, že JUDr. K. M. se v odvolání proti stavebnímu povolení domáhal jedině
toto, aby stavebníkům bylo uloženo dostavění štítové stěny, jež má být ukončena v úrovni 2.
nadzemního podlaží a odstranění zjevně závadného stavu – vetknutí pozednic a vaznic do štítové
stěny a odstranění ukotvení stropní konstrukce na štítovou stěnu. Žádný ze stěžovatelů přitom
nebyl nikdy na půdě a tvrzení o odstranění štítové stěny je nepravdivé. JUDr. K. M. požaduje,
aby bylo odstraněno to, co bylo postaveno koncem 19 století, kdy se oba domy, nyní kulturní
památky, stavěly. JUDr. K. M. vadí to, co nevadilo generacím předchozích vlastníků a právních
předchůdců. Ostatně i z doplnění statického výpočtu o Dodatek č. 1 vyplývá, že historicky dané
konstrukční detaily, které byly provedeny již při původní přestavbě, nemají v současné době
žádný statický význam na přilehlé stavební objekty. V rámci právní jistoty nelze ani přezkoumávat
dřívější stavební úpravy, kdy na základě předchozího stavebního povolení došlo provedením
spřažené železobetonové konstrukce k výraznému ztužení původního dřevěného stropu. Zatížení
se pak přenáší pouze do střední a dvou podélných obvodových stěn a navrhovaná vestavba
kancelářských prostor nebude mít vliv na statické působení konstrukčních detailů, které byly
provedeny v minulosti. Osoba zúčastněná na řízení JUDr. Petr Grobelný proto navrhuje, aby
kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasačními stížnostmi napadený rozsudek krajského
soudu v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnili
stěžovatelé v podaných kasačních stížnostech, a dospěl k závěru, že kasační stížnosti nejsou
opodstatněné.
Z obsahu správního spisu a ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 A 97/2010
vyplývá, že předmětem správního řízení, resp. žádosti o vydání stavebního povolení
ze dne 17. 12. 2009 na stavbu „Stavební úpravy 4. NP v domě č. p. 936, Sokolská tř. 21, pozemek
parc. č. 608, k. ú. Moravská Ostrava – vestavba kancelářských prostor“, bylo vybourání dvou
dveřních prostorů pro vstup do skladu a do technické místnosti ve stávající schodišťové zdi
a provedení nové dispozice ze sádrokartonových příček v prostoru půdy nad III. nadzemním
podlažím, vše v domě č. p. 936. Schodišťové zdi nesousedí s domem stěžovatelů č. p. 945
ani se spornou štítovou zdí (od sporné štítové zdi jsou vzdáleny 6,54 m a 10,00 m). Nejbližší
povolovaná sádrokartonová příčka je od sporné štítové zdi vzdálena 1,59 m a nové
sádrokartonové příčky jsou umístěny na již dříve samostatně povolené železobetonové desce,
která není nikterak ukotvena ke sporné štítové zdi nebo k domu č. p. 945 ve spoluvlastnictví
stěžovatelů (je kotvena do zdí domu č. p. 936, které směřují do ulice a do dvora). Žádné jiné
stavební úpravy nebyly předmětem řízení a také nebyly v tomto řízení povoleny rozhodnutími
správních orgánů (rozhodnutí Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu Moravská
Ostrava a Přívoz, odboru stavebního řádu a přestupků, ze dne 27. 4. 2010,
č. j. MOaP/22037/10/OSŘP1/Šp, sp. zn. S-MOaP/67828/09/OSŘP1/Šp. ve znění rozhodnutí
Magistrátu města Ostravy, odboru stavebně správního, ze dne 22. 7. 2010,
č. j. SMO/189767/10/Správ./Re, sp. zn. S-SMO/175052/10/Správ). Krajský soud ve shodě
se závěry žalovaného správního orgánu z těchto skutečností dovodil, že uvedenou stavbou
nebude nikterak zasaženo do domu č. p. 945, který tak nebude stavbou ani nijak ovlivněn
a že rozhodnutí občanskoprávního soudu o tom, zda budou spoluvlastníci domu č. p. 936
případně zavázáni odstranit jiné stavební úpravy nikterak nezávisí na rozhodnutí o nyní
posuzované žádosti.
Krajský soud tedy v souladu se skutečnostmi vyplývajícími ze spisového materiálu
bezrozporně konstatoval, že schodišťové zdi v domě č.p. 936 nesouvisí s domem stěžovatelů
č. p. 945, ani se spornou štítovou zdí, a rovněž půdní vestavba ze sádrokartonových příček je
realizována tak, že se štítové zdi nedotýká. Navíc je tato vestavba provedena na samostatně
povolené železobetonové desce, která není k domu č. p. 945 nijak ukotvena, protože je kotvena
jen do zdí domu č. p. 936, které směřují do ulice i do dvora. Vybudování sádrokartonových
příček také nemá žádný vliv na sousední dům, což ostatně vyplývá i z doplnění statického
posudku Dodatek č. 1. Z tohoto doplnění vyplývá, že historicky dané konstrukční detaily,
které byly provedeny již při původní přestavbě, nemají v současné době žádný statický význam
na přilehlé stavební objekty.
Stěžovatelé v kasační stížnosti vytýkají krajskému soudu především to, že v řízení
o povolení dalších stavebních úprav v roce 2010 ignoroval - stejně jako předtím oba správní
orgány - protiprávně vytvořený skutečný stav, který má základ v rozhodnutí stavebního úřadu
ze dne 25. 1. 2006, č. j. OSČ1/2938/05/Šp, jež bylo potvrzené rozhodnutím odvolacího orgánu
ze dne 1. 6. 2006, č. j. Správ/ÚSŘ/940/06/Ing. Ba., ačkoliv obě tato správní rozhodnutí jsou
nicotná. Je tomu tak proto, že stavební úřad povolil spoluvlastníkům domu č. p. 936 propojení
stropní konstrukce nad III. nadzemním podlažím se štítovou zdí domu č. p. 945, která je nosnou
zdí tohoto domu. Správní orgány tak povolily užívání neexistující části stavby a správní soud měl
vyslovit nicotnost rozhodnutí odvolacího správního orgánu i bez návrhu.
Stěžovatelé si zřejmě dostatečně neuvědomili, že správní orgány v důsledku dispoziční
zásady mohly rozhodnout jen o stavbě, o jejíž povolení požádal účastník řízení, tedy o stavbě
„Stavební úpravy 4. NP v domě č. p. 936, Sokolská tř. 21, pozemek parc. č. 608, k. ú. Moravská
Ostrava – vestavba kancelářských prostor“. V této kasační stížnosti se však stěžovatelé prakticky
nevěnují posuzované vestavbě kancelářských prostor v domě č. p. 936, ale především výtkám
na adresu uvedených správních rozhodnutí z roku 2006. Řízení z roku 2006 však nemá význam
pro vydání stavebního povolení v této projednávané věci, protože nesouvisí se stavebním
povolením na půdní vestavbu v domě č. p. 936, o jehož vydání žádali spoluvlastníci tohoto
domu. Stavební povolení z roku 2010 se ani nedotýká domu č. p. 945, jež je ve spoluvlastnictví
stěžovatelů, a nikterak tento dům neovlivňuje z hlediska vybourání dvou dveřních prostorů
ve schodišťové zdi a umístění dispozice ze sádrokartonových příček v prostoru půdy nad III.
nadzemním podlaží v domě č. p. 936. Přezkoumávání rozhodnutí z roku 2006 v rámci jiného
stavebního řízení (vydání stavebního povolení z roku 2010) by narušovalo principy právní jistoty
nehledě na to, že vůbec není jistá jeho nicotnost. Ostatně žalobce proti rozhodnutím z roku 2006
ani nebrojil u správního soudu.
Stěžovatelé také vytýkají krajskému soudu, že již v podání ze dne 23. 4. 2012 marně
upozorňovali krajský soud na řízení vedené u Okresního soudu v Ostravě
pod sp. zn. 39 C 56/2010 a na právní názor Krajského soudu v Ostravě, vyslovený v usnesení
ze dne 22. 2. 2012, č. j. 56 Co 670/2011 - 135, podle něhož je správní orgán vázán pravomocným
rozhodnutím soudu o předběžné otázce. Krajský soud však řízení o správní žalobě nepřerušil,
ačkoliv pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady (v řízení o správní žalobě nemůže
soud řešit otázku, zda došlo k neoprávněnému zásahu do vlastnického práva a zpochybňovat tak
vlastnictví ke štítové zdi domu č. p. 945 v Moravské Ostravě).
Zde snad stačí poukázat na již vyslovený závěr krajského soudu, že na rozhodnutí
občanskoprávního soudu o tom, zda budou spoluvlastníci domu č. p. 936 případně zavázáni
odstranit jiné stavební úpravy, rozhodnutí o posuzované žádosti o stavební povolení na vestavbu
kancelářských prostor nikterak nezávisí (vestavbou nebude dotčen sousední dům č. p. 945
ve spoluvlastnictví stěžovatelů, protože se ho nijak nedotýká).
Stěžovatelé v kasační stížnosti vytýkají krajskému soudu, že jeho rozsudek ve věci
povolení dalších stavebních úprav je nepřezkoumatelný vzhledem ke způsobu provedeného
dokazování a k neúplnému opatření důkazů pro rozhodnutí o věci samé. Krajský soud především
porušil ust. §77 s. ř. s. Správní soud sice přečetl podstatný obsah spisu a sdělil obsah fotografie
na č. l. 41, ale z protokolu o jednání není patrné, z jakého materiálu zjišťoval uvedený podstatný
obsah spisu.
Oním materiálem, z něhož krajský soud zjišťoval podstatný obsah spisu byl zcela
nepochybně především správní spis Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu
Moravská Ostrava a Přívoz, odboru stavebního řádu a přestupků a správní spis Magistrátu města
Ostravy, odboru stavebně správního. Letecký snímek na č. l. 41 je obsahem spisu Krajského
soudu v Ostravě sp. zn. 22 A 97/2010. Tato nepřesnost ale nemůže být důvodem pro zrušení
napadeného rozsudku krajského soudu.
Stěžovatelé v kasační stížnosti brojí i proti tomu, že se krajský soud v rozsudku nevyjádřil
k námitkám ohledně neúplného opatření podkladů pro vydání rozhodnutí odvolacího orgánu
a k tomu, že odvolací orgán k těmto vadám nepřihlížel (str. 3 správní žaloby).
Je skutečností, že se krajský soud přímo nevyjádřil ve svém rozsudku ke shora uvedené
námitce. Důvodem byla zcela nepochybně skutečnost, že při svém rozhodování a zamítnutí
žaloby vycházel ze zcela odlišného právního názoru než stěžovatelé. Krajský soud vycházel
při svém rozhodování z toho, že předmětem přezkumu je zákonnost stavebního povolení z roku
2010 z hlediska vybourání dvou dveřních prostorů ve schodišťové zdi a umístění dispozice
ze sádrokartonových příček v prostoru půdy nad III. nadzemním podlaží v domě č. p. 936,
které se ale nedotýká domu č. p. 945, jež je ve spoluvlastnictví stěžovatelů, a nikterak tento dům
neovlivňuje. Vznesené námitky se však týkají neprovedení důkazů o neexistenci štítové zdi
a o jejím tvrzeném odstranění a neprovedení důkazu výkresem půdorysu domů č. p. 936
a č. p. 945, tedy rozhodování o zcela jiném předmětu řízení, které nesouvisí s vestavbou
kancelářských prostor do půdního prostoru v domě č. p. 936, a míří spíše do rozhodování v roce
2006. Ostatně stěžovatel JUDr. K. M. jako žalobce podle protokolu o jednání ze dne 25. 4. 2012
netrval na provedení dokazování podle obsahu žaloby, když ještě před přednesením závěrečných
návrhů žádal toliko doplnění dokazování o zprávu Technického a zkušebního ústavu Ostrava
z července 1982 o technickém stavu domu č. p. 936 a o posudky o stavu domu č. p. 945. Krajský
soud pak vyhlásil usnesení, že se všechny neprovedené důkazní návrhy zamítají s tím, že se
navrhované důkazy netýkají předmětu řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí. Jelikož je
napadený rozsudek krajského soudu věcně správný není shora uvedená výtka stěžovatelů
důvodem pro zrušení tohoto rozsudku (v opačném případě by šlo o přepjatý formalismus, který
by však nic nezměnil na věcné správnosti rozsudku krajského soudu a po jeho doplnění by
rozsudek nevyzněl jinak).
Stěžovatelé v kasační stížnosti namítají posléze i to, že z odůvodnění rozsudku krajského
soudu nelze zjistit, proč správní soud provedl důkaz leteckým snímkem domu č. p. 936 a jaký
význam má tento snímek pro zjišťování stavebních úprav uvnitř tohoto domu. Krajský soud také
při jednání dne 25. 4. 2012 vyhlásil usnesení, podle něhož se všechny dosud neprovedené důkazy
zamítají. Z jakého důvodu však takto naložil s návrhy na provedení dokazování již krajský soud
neuvedl.
Zcela lichá je námitka stěžovatelů, že krajský soud sice zamítl návrh na provedení důkazů,
ale neuvedl, z jakých důvodů není jejich provedení nutné. Krajský soud však ve svém rozsudku
zcela jednoznačně uvedl, že navrhované důkazy jsou důkazy, které se nijak netýkají předmětu
řízení (předmětem řízení je vestavba kancelářských prostor v objektu Sokolská třída 936/21,
Ostrava). A právě z tohoto důvodů byl návrh na provedení důkazů zamítnut. Důvody, proč
správní soud provedl důkaz leteckým snímkem domu č. p. 936 na čl. 41 a jaký význam má tento
snímek pro zjišťování stavebních úprav uvnitř tohoto domu nejsou z protokolu o jednání
ani z odůvodnění rozsudku zřejmé. Nejde však v tomto směru o podstatnou otázku (patrně jde
o celkovou situaci uvedeného objektu).
Nutno se též zmínit o námitce osoby zúčastněné na řízení JUDr. Petra Grobelného,
týkající se označení účastníků řízení o kasační stížnosti. Je samozřejmé, že Krajský soud v Ostravě
nemůže být odpůrcem v řízení o kasační stížnosti, jak to uvádí chybně zástupce stěžovatelů. Je
tomu tak proto, že účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky
původního řízení (§105 odst. 2 s. ř. s.). Krajský soud není účastníkem původního řízení a proto
nemůže být z tohoto titulu ani účastníkem řízení o kasační stížnosti. V tomto řízení je však
podstatné to, že stěžovatelé v kasační stížnosti správně brojí proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 25. 4. 2012, č. j. 22 A 97/2010 - 53, navrhují zrušení tohoto rozsudku, a vrácení
věci tomuto soudu k dalšímu řízení. S žalovaným Magistrátem města Ostravy však bylo
materiálně jednáno jako s žalovaným a všechny potřebné písemnosti mu byly řádně zasílány.
Nedošlo proto ke zkrácení práv tohoto účastníka řízení o kasační stížnosti (Magistrát města
Ostravy byl žalovaným v řízení před krajským soudem). Jelikož stěžovatelem je účastník řízení,
z něhož vzešlo rozhodnutí krajského soudu, nebo osoba zúčastněná na řízení, kteří se domáhají
zrušení soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.), může být stěžovatelem nejen původní žalobce
i žalovaný, ale též osoby zúčastněné na řízení před krajským soudem, případně i osoba,
která uplatnila práva osoby zúčastněné na řízení teprve po vydání napadeného rozhodnutí (§106
odst. 2 s. ř. s).
Nejvyšší správní soud ze všech uvedených důvodů zamítl pro nedůvodnost kasační
stížnosti stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2012,
č. j. 22 A 97/2010 – 53, (§110 odst. 1 poslední věta s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože mu
takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 2 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 s. ř. s. za použití ust. §120 s. ř. s.
Stěžovatelé ve věci úspěch neměli a podle obsahu spisu úspěšnému správnímu orgánu nevznikly
žádné náklady v řízení o kasační stížnosti před soudem. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Osobám zúčastěným na řízení správní soud neuložil žádnou povinnost a z tohoto důvodu
jim nevznikly žádné náklady v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto rozhodl i
tak, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu