ECLI:CZ:NSS:2013:8.AFS.48.2013:31
sp. zn. 8 Afs 48/2013 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Moravská vodárenská,
a. s., se sídlem Tovární 41, Olomouc, zastoupené JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem
se sídlem Kvítková 1569, Zlín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 5. 3. 2009,
čj. 16/17000/2009/1622, o kasační stížnosti Ministerstva financí proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 14. 5. 2013, čj. 8 Ca 101/2009 – 59,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2013, čj. 8 Ca 101/2009 – 59,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 19. 12. 2008, čj. 13164/08-2700, Finanční ředitelství v Ostravě
uložilo žalobkyni pokutu ve výši 2 754 104 Kč za porušení §15 odst. 1 písm. c) zákona
č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Porušení cenových předpisů
se žalobkyně měla dopustit tím, že v období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 sjednala cenu odpadní
vody odvedené kanalizací včetně čištění podléhající regulaci formou věcného usměrňování cen
tak, že do její kalkulace zahrnula ekonomicky neoprávněné náklady, a uplatněním a zaplacením
této ceny získala neoprávněný majetkový prospěch ve výši 2 754 104,32 Kč.
2. Ministerstvo financí zamítlo odvolání jako opožděné rozhodnutím ze dne 5. 3. 2009,
čj. 16/17000/2009/1622.
II.
3. Žalobkyně napadla rozhodnutí ministerstva žalobou u Městského soudu v Praze,
který rozsudkem ze dne 14. 5. 2013, čj. 8 Ca 101/2009 – 59, zrušil napadené rozhodnutí a vrátil
věc ministerstvu k dalšímu řízení.
4. Podle městského soudu doručenka, která byla připojena k napadenému rozhodnutí,
obsahovala rozporné údaje. V levé horní části doručenky bylo uvedeno prohlášení doručujícího
orgánu s datem 22. 12. 2008, že adresátovi byla zanechána výzva a poučení a že téhož dne byla
zásilka připravena k vyzvednutí. V pravé části doručenky bylo ale naopak uvedeno, že podatelna
advokátní kanceláře JUDr. Stanislava Knotka převzala předmětnou zásilku dne 5. 1. 2009. Pokud
adresát nebyl zastižen dne 22. 12. 2008 a nebylo možné mu doručit předmětnou písemnost ani
jiným způsobem přípustným podle §20 správního řádu, a pokud v důsledku toho byla písemnost
uložena a adresátovi zanechána výzva, není možné, aby zásilka byla adresátovi následně doručena
do podatelny. V takovém případě si totiž adresát měl vyzvednout písemnost v místě uložení.
Byla-li ovšem zásilka doručena adresátovi dne 5. 1. 2009, neexistoval důvod, aby byl adresát dne
22. 12. 2008 poučen o jejím uložení a vyzván k vyzvednutí.
5. Navíc Česká pošta, s. p., uvedla ve vyjádření ze dne 8. 4. 2009, že vzhledem ke stavu
domovní schránky nebylo možné vložit do ní zásilku ani výzvu k vyzvednutí zásilky
a že doručovatelka doručila zásilku dne 5. 1. 2009. Záznam na doručence tak sama Česká pošta
zpochybnila.
6. Městský soud uzavřel, že nebylo spolehlivě prokázáno, že dne 22. 12. 2008 nastaly
okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle §23 správního řádu. Doručenka nepodávala
vzhledem ke své rozpornosti spolehlivý obraz o tom, jak bylo doručováno, bylo proto namístě
rozhodnout v pochybnostech ve prospěch žalobkyně. Za den doručení předmětné písemnosti
je tedy třeba považovat den 5. 1. 2009. Lhůta pro odvolání proti rozhodnutí finančního ředitelství
uplynula dne 20. 1. 2009. Odvolání podané v tento den bylo podáno včas.
III.
7. Ministerstvo (stěžovatel) brojilo proti rozsudku městského soudu kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [Stěžovatel zmínil, že podává kasační stížnost také
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve vztahu k tomuto důvodu však neuvedl žádné
námitky. Navíc vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelem je správní orgán, kasační důvod podle
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nepřipadá v úvahu již z povahy věci.]
8. Stěžovatel namítl, že závěr městského soudu zpochybňující fikci doručení nemá oporu
ve správním spisu. Z doručenky je zřejmé, že byl učiněn pokus o doručení písemnosti adresátovi
dne 22. 12. 2008 a ještě téhož dne bylo rozhodnutí uloženo na poště a připraveno k vyzvednutí.
Písemnost byla uložena v souladu s poštovními podmínkami i se správním řádem, protože žádná
osoba, které by bylo možno písemnost doručit, nebyla zastižena a doručení jiným přípustným
způsobem nebylo možné. Doručení je ve spisu řádně doloženo v souladu s §19 odst. 6 správního
řádu. Doručenka stvrzuje, že rozhodnutí finančního ředitelství bylo dodáno, a obsahuje i údaj
o dni, kdy se tak stalo.
9. Lhůta pro vyzvednutí písemnosti skončila dne 2. 1. 2009, protože desátý den lhůty byl
státní svátek 1. 1. 2009. Adresát si do té doby písemnost nevyzvedl, proto nastala fikce doručení.
Podle doručenky adresát převzal předmětné rozhodnutí až dne 5. 1. 2009.
10. Pokud byl dne 22. 12. 2008 učiněn pokus o doručení s výzvou a poučením, nevyplývá
z toho nemožnost doručení písemnosti do podatelny advokátní kanceláře dne 5. 1. 2009.
Písemnost, která byla uložena na poště, byla pravděpodobně doručena v rámci běžného
doručování.
11. Odvolací lhůta začala běžet dne 5. 1. 2009, protože dne 2. 1. 2009 byl pátek a následoval
den pracovního volna a den pracovního klidu. Patnáctým dnem této lhůty byl den 19. 1. 2009.
Rozhodnutí finančního ředitelství nabylo tohoto dne právní moci, odvolání podané později bylo
proto opožděné. Z obálky vyplývá, že odvolání bylo podáno k poštovní přepravě až dne
20. 1. 2009.
12. Vyjádření České pošty ze dne 8. 4. 2009 bylo předloženo soudu až při jednání, stěžovatel
se s ním nemohl dříve seznámit. Pokud je v tomto vyjádření uvedeno, že zásilku nebylo možné
vložit do domovní schránky vzhledem k jejímu stavu, nelze tuto skutečnost klást k tíži správního
orgánu a ku prospěchu žalobkyně. Mělo být zájmem advokátní kanceláře, aby pošta měla kam
vkládat doručované zásilky.
13. Bez ohledu na to, zda bylo dne 5. 1. 2009 rozhodnutí finančního ředitelství předáno
adresátovi na poště nebo v jeho kanceláři po opětovném doručení, nabylo právní moci dne
2. 1. 2009, protože bylo uloženo na poště a do té doby nebylo vyzvednuto.
14. Dále stěžovatel namítl, že nařízené jednání před městským soudem neproběhlo v souladu
s právem. Dne 1. 1. 2013 se totiž do pozice žalovaného dostalo Odvolací finanční ředitelství
a to nebylo k jednání předvoláno.
15. Podle §69 s. ř. s. je žalovaným ten správní orgán, který rozhodl v posledním stupni,
nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. S účinností od 1. 1. 2013 působnost
Ministerstva financí přešla na Odvolací finanční ředitelství v důsledku přijetí zákona
č. 407/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento zákon novelizoval zákon č. 265/1991 Sb.,
o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. Podle §3 odst. 1 a 2 zákona č. 265/1991 Sb.
se orgánem příslušným k provedení cenové kontroly a uložení pokuty za porušení cenových
předpisů stal v prvním stupni Specializovaný finanční úřad. Orgánem příslušným k rozhodování
o odvoláních proti rozhodnutím vydaným Specializovaným finančním úřadem je Odvolací
finanční ředitelství [§7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky,
ve znění pozdějších předpisů]. Působnost Ministerstva financí jako odvolacího orgánu tedy přešla
na Odvolací finanční ředitelství.
16. Přechodná ustanovení zákona č. 456/2011 Sb. v §19 odst. 4 stanoví, že „[ř]ízení a postupy,
které přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebyly ministerstvem ukončeny, dokončí ministerstvo
i v případech, kdy působnost ministerstva přechází ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na orgány finanční
správy.“ Na Odvolací finanční ředitelství tak nepřecházejí pouze řízení nedokončená
k 31. 12. 2012. Správní řízení bylo Ministerstvem financí pravomocně ukončeno před tímto
datem. Pokud městský soud rozhodnutí ministerstva zruší, ministerstvo nemůže znovu vést další
řízení podle pokynu soudu, k tomu je oprávněno nadále jen Odvolací finanční ředitelství. Tento
závěr je v souladu se stanoviskem městského soudu ze dne 30. 4. 2013, které stěžovatel přiložil
ke kasační stížnosti.
17. Stěžovatel považoval napadený rozsudek za nezákonný, protože žalovaný (Odvolací
finanční ředitelství) nebyl seznámen s probíhajícím soudním řízením a městský soud rozhodl
bez možnosti žalovaného k vyjádření.
IV.
18. Žalobkyně se ztotožnila ve vyjádření ke kasační stížnosti se závěrem městského soudu,
že nebylo prokázáno, že při doručování rozhodnutí finančního ředitelství nastaly dne 22. 12. 2008
takové okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle §23 odst. 4 správního řádu a vedly k fikci
doručení tohoto rozhodnutí.
19. Česká pošta předmětnou zásilku uloženou na poště dne 22. 12. 2008 znovu doručila
do podatelny advokátní kanceláře JUDr. Knotka dne 5. 1. 2009. K tomuto doručení došlo
před uplynutím patnáctidenní lhůty, po kterou měla být zásilka uložena na poště. Pokud by byla
zásilka řádně uložena včetně zanechání výzvy, nebyl by již důvod, aby byla znovu doručena dne
5. 1. 2009. Opětovné doručování zásilky před uplynutím lhůty pro vyzvednutí navíc není
ani přípustné.
20. Údaje na doručence týkající se výzvy a poučení nejsou pravdivé. Tuto skutečnost
potvrzuje i vyjádření České pošty ze dne 8. 4. 2009.
21. Dále žalobkyně zdůraznila, že nebyly splněny ani podmínky pro uložení zásilky podle §23
odst. 2 správního řádu. Dne 22. 12. 2008 se totiž na doručovací adrese nacházely osoby způsobilé
k převzetí zásilky, doručovatel se však nepokusil těmto osobám zásilku doručit (jako důkaz
byl navržen výslech těchto svědků). Doručovatel se nepokusil ani o jiný způsob doručení podle
§21 správního řádu. Také tyto skutečnosti vyplývají z vyjádření České pošty, které pouze uvádí,
že „adresát nebyl při doručování zastižen“.
22. Žalobkyně shrnula, že nemohlo dojít k fikci doručení, protože (1) nedošlo k naplnění
podmínek pro uložení zásilky, (2) adresátu nebylo oznámeno neúspěšné doručení a nebyl poučen
o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky a (3) zásilka uložená dne 22. 12. 2008 byla následně
doručena dne 5. 1. 2009. Žalobkyně proto počítala lhůtu k odvolání od data doručení dne
5. 1. 2009.
23. Námitku, že na straně žalovaného mělo být jednáno s Odvolacím finančním ředitelstvím,
žalobkyně ponechala na úvaze soudu.
V.
24. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
25. Kasační stížnost je důvodná.
26. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil městskému soudu, že údaje na doručence byly
jednoznačně rozporné. Samotná skutečnost, že na doručence je uvedeno, že adresátu byla
zanechána výzva dne 22. 12. 2008 a písemnost byla připravena k vyzvednutí na poště, nevylučuje,
aby písemnost byla následně předána (doručena) adresátovi dne 5. 1. 2009 a aby byl na doručence
o tom učiněn záznam. Nabízí se několik možných variant, které nebyly městským soudem
prověřeny.
27. Podle §23 odst. 4 správního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 byla úložní lhůta,
v níž si adresát mohl vyzvednout písemnost 15 dnů. Po uplynutí 15 dnů měla být písemnost
vrácena správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Pokud by například Česká pošta nepostupovala
v souladu s tímto ustanovením a místo vrácení písemnosti správnímu orgánu doručila písemnost
adresátovi (např. společně s jinou poštou, jak má za to stěžovatel), neměl by tento postup vliv
na fikci doručení. Písemnost se považuje za doručenou posledním dnem 10denní lhůty, jestliže
si adresát písemnost v této lhůtě nevyzvedne (§24 odst. 1 správního řádu). Následný nesprávný
postup držitele poštovní licence již nemůže ovlivnit fikci doručení, pokud nastala v souladu s §24
odst. 1 správního řádu. Údaj na doručence o převzetí písemnosti dne 5. 1. 2009 tedy sám o sobě
nevylučuje, že nastala fikce doručení podle §24 odst. 1 správního řádu. Písemnost byla totiž
předána pověřené osobě adresáta až dne 5. 1. 2009, tedy po datu, kdy dne 2. 1. 2009 mohla nastat
fikce doručení.
28. Navíc z údajů na doručence jednoznačně neplyne, že dne 5. 1. 2009 byla písemnost
doručena do sídla advokátní kanceláře JUDr. Knotka. Doručenka obsahuje razítko „Podatelna
pověřená osoba“ a podpis M. V.. Přestože se doručení na podatelnu advokátní kanceláře dne 5. 1.
2009 jeví pravděpodobné (ať již z důvodů zmíněných výše či z jiných důvodů), nelze
jednoznačně vyloučit, že příslušná pracovnice podatelny vyzvedla písemnost na poště (dne 5. 1.
2009 se písemnost v souladu s §23 odst. 4 správního řádu měla nacházet ještě na poště) a
příslušným razítkem se prokázala jako osoba pověřená k vyzvednutí zásilky za JUDr. Knotka.
29. Těmito úvahami Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá, jak k rozhodným okolnostem
skutečně došlo, pouze naznačuje, že existovalo několik možných variant, které měl městský soud
prověřit před tím, než uzavřel, že údaje na doručence jsou rozporné.
30. Ani vyjádření České pošty ze dne 8. 4. 2009 předložené žalobkyní není jednoznačným
důkazem o tom, že dne 22. 12. 2008 nebyl učiněn pokus o doručení a že výzva k vyzvednutí
uložené zásilky nebyla vložena do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo v souladu s §23
odst. 4 správního řádu. Z vyjádření České pošty vyplývá, že domovní schránka na adrese
JUDr. Stanislav Knotek, Kvítková 1469, Zlín je ve stavu, že zde nelze zanechat výzvy
k vyzvednutí zásilky, ani samotné zásilky, protože vypadávají. Tuto informaci však sama
žalobkyně popřela ve vyjádření ze dne 9. 5. 2013, které doručila městskému soudu. Podle
žalobkyně byla domovní schránka advokátní kanceláře JUDr. Knotka vždy v řádném stavu.
31. Městský soud nevzal v úvahu ani skutečnost, že podle §23 odst. 4 správního řádu
je možné zanechat výzvu k vyzvednutí uložené písemnosti nejen v domovní schránce,
ale i na jiném vhodném místě. Bez ohledu na sporný stav domovní schránky tedy není vyloučeno,
že výzva mohla být zanechána na jiném vhodném místě. Skutečnost, zda takové jiné vhodné
místo k zanechání výzvy existovalo a zda tam byla výzva zanechána, městský soud nezjišťoval.
32. Vyjádření České pošty, které sama žalobkyně částečně zpochybnila, mělo proto být
podnětem pro městský soud, aby dále zjišťoval, zda bylo možné dne 22. 12. 2008 zanechat výzvu
v domovní schránce advokátní kanceláře JUDr. Knotka, příp. na jiném vhodném místě.
33. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že ze skutkového stavu zjištěného městským
soudem jednoznačně neplyne, že údaje uvedené na předmětné doručence jsou rozporné,
a že proto nenastala fikce doručení.
34. Pokud si předložené důkazy vzájemně odporovaly nebo je účastníci řízení zpochybnili,
bylo povinností městského soudu poskytnout účastníkům řízení možnost tyto rozpory vysvětlit.
Městský soud pochybil, pokud nezjišťoval další rozhodné skutečnosti a neprovedl další důkazy.
Přestože podle §40 odst. 2 správního řádu se v pochybnostech lhůta považuje za zachovanou,
dokud se neprokáže opak, neznamená to, že se tato zásada uplatní automaticky, aniž by bylo
nutné zjišťovat rozhodné skutečnosti, které by mohly tyto pochybnosti odstranit.
35. Již v žalobě žalobkyně navrhla, aby městský soud vyžádal jako důkaz stanovisko České
pošty. Pokud stanovisko České pošty následně doplnila sama žalobkyně, ale zároveň jej částečně
zpochybnila, městský soud neměl rezignovat na vyžádání nového stanoviska České pošty,
které by mohlo vzniklé rozpory odstranit. Městský soud měl požadovat, aby Česká pošta
vysvětlila zejména rozpor mezi údaji na předmětné doručence a ve vyjádření ze dne 8. 4. 2009.
Dále měl zjišťovat, proč Česká pošta nevrátila předmětnou písemnost správnímu orgánu
v souladu s §23 odst. 4 správního řádu a zda k předání písemnosti pověřené osobě adresáta
došlo dne 5. 1. 2009 na poště nebo v sídle advokátní kanceláře JUDr. Knotka.
36. Při jednání před městským soudem, žalobkyně navrhla výslech svědků Mgr. D. K. a Mgr.
P. C., zaměstnanců advokátní kanceláře JUDr. Knotka, kteří se podle tvrzení žalobkyně nacházeli
dne 22. 12. 2008 v advokátní kanceláři, a mohli tak zásilku převzít. Nevyhovění tomuto návrhu
městský soud dostatečně neodůvodnil, pokud pouze konstatoval, že vzhledem k obsahu
správního spisu považuje výslech těchto svědků za nadbytečný.
37. Městský soud mohl případně provést také výslech poštovní doručovatelky J. O., která je
na doručence podepsána pod údajem o tom, že adresátu byla zanechána výzva. Tato svědkyně by
mohla osvětlit okolnosti doručování rozhodnutí finančního ředitelství dne 22. 12. 2008, zejm.
potvrdit, zda domovní schránka advokátní kanceláře JUDr. Knotka byla v nevyhovujícím stavu i
dne 22. 12. 2008 (tvrzení České pošty o nevyhovujícím stavu schránky žalobkyně zpochybnila a
nelze rovněž přehlédnout, že předmětné vyjádření České pošty bylo učiněno až dne 8. 4. 2009 na
základě dotazu zástupce žalobkyně, tedy po více než třech měsících od rozhodné události) a zda
byla adresátu zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, ať již v domovní schránce nebo na jiném
vhodném místě.
38. V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že §77 s. ř. s. zakládá nejenom
pravomoc soudu dokazováním ujasnit nebo upřesnit jaký byl skutkový stav, ze kterého správní
orgán ve svém rozhodnutí vycházel, ale také právo soudu důkazy provedenými a hodnocenými
nad rámec zjistit nový či jiný skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné
jurisdikce. Soud přitom není vázán ani důkazními návrhy a může provést i další důkazy
k úplnému přezkoumání i co do stavu skutkového. Zváží však rozsah doplňování dokazování
tak, aby nenahrazoval činnost správního orgánu (blíže viz rozsudek ze dne 28. 4. 2005,
čj. 5 Afs 147/2004 - 89, č. 618/2005 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz).
39. Městský soud bude v dalším řízení povinen tato pochybení napravit a pokračovat
v dokazování rozhodných skutkových okolností. Teprve pokud by se i na základě dalších důkazů
nepodařilo rozhodné skutkové okolnosti ověřit, bude namístě, aby městský soud postupoval
v souladu s §40 odst. 2 správního řádu a považoval lhůtu pro podání odvolání proti rozhodnutí
finančního ředitelství za zachovanou.
40. Dále městský soud pochybil tím, že i po 1. 1. 2013 jednal nadále jako s účastníkem řízení
se stěžovatelem (Ministerstvem financí), tento svůj postup navíc nijak neodůvodnil. Nejvyšší
správní soud přisvědčil stěžovateli, že městský soud měl jednat jako s žalovaným s Odvolacím
finančním ředitelstvím v důsledku přechodu působnosti rozhodovat o porušení cenových
předpisů na Specializovaný finanční úřad [viz §3 odst. 1 a 2 zákona č. 265/1991 Sb. ve znění
zákona č. 407/2012 Sb.], jehož rozhodnutí je oprávněno přezkoumat právě Odvolací finanční
ředitelství [§7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb.]. Pokud městský soud uzavřel, že napadené
rozhodnutí Ministerstva financí bylo nezákonné, měl vrátit věc k dalšímu řízení Odvolacímu
finančnímu ředitelství.
41. Přechodné ustanovení §19 odst. 4 zákona č. 456/2011 Sb., podle kterého „[ř]ízení
a postupy, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebyly ministerstvem ukončeny, dokončí ministerstvo
i v případech, kdy působnost ministerstva přechází ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na orgány finanční
správy“ je třeba vyložit tak, že ministerstvo dokončí jen ta řízení, která nebyla před účinností
zákona č. 456/2011 Sb. pravomocně ukončena. Nejvyšší správní soud neshledal důvod,
pro který by měl vyložit pojem „řízení, která nebyla ukončena“ jinak než „řízení, která nebyla
pravomocně ukončena“ (srov. přiměřeně rozsudek ze dne 18. 10. 2007, čj. 7 Ans 1/2007 - 100,
č. 1683/2008 Sb. NSS). Ustanovení §19 odst. 4 zákona č. 456/2011 Sb. se proto nevztahuje
na situace, kdy správní soud zruší pravomocné rozhodnutí správního orgánu a vrátí věc k dalšímu
řízení.
42. Opačný výklad by měl za následek, že soud by musel předjímat již v průběhu řízení jeho
výsledek ve věci samé a podle toho určit osobu žalovaného. Soud by tak již před vydáním
samotného rozhodnutí (a dokonce před nařízením jednání) musel posoudit, zda žalobu zamítne
a ponechá řízení ukončené (v takovém případě by v průběhu soudního řízení musel jednat
v důsledku přechodu působnosti s Odvolacím finančním ředitelstvím), nebo zda rozhodnutí zruší
a „znovu otevře“ původní řízení (v takovém případě by musel jednat s ministerstvem). Takový
výklad by vedl k absurdním a nepřípustným důsledkům, protože by soud musel rozlišit,
kdo je účastníkem řízení na straně žalovaného, podle výsledku řízení ve věci samé.
43. V dalším řízení proto městský soud bude jednat na straně žalovaného s Odvolacím
finančním ředitelstvím a bude dbát na to, aby mu byla zaručena všechna procesní práva,
která účastníku řízení přísluší, včetně účasti na jednání.
44. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že do doby věcného posouzení předmětné
otázky jednal jako s účastníkem řízení o kasační stížnosti (stěžovatelem) s Ministerstvem financí,
které podalo kasační stížnost.
45. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek městského
soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm městský soud rozhodne
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
46. Městský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
47. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud přistoupil ihned po provedení nutných
procesních úkonů k věcnému projednání kasační stížnosti, nerozhodoval již samostatně o žádosti
stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. srpna 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu