ECLI:CZ:NSS:2013:8.AFS.7.2013:24
sp. zn. 8 Afs 7/2013 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: BGI SOLAR, s. r. o.,
se sídlem Vinohradská 3330, Praha 10, zastoupeného JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou
se sídlem U Chmelnice 2/745, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích
ze dne 5. 3. 2012, čj. 1566/12-1200, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2012, čj. 10 Af 331/2012 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 8. 12. 2011, čj. 473034/11/077910302673, Finanční úřad v Českých
Budějovicích (dále jen „správce daně“) zamítl stížnost žalobce na postup plátce daně
(E. ON Distribuce, a. s.) podle §237 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“).
[2] Finanční ředitelství v Českých Budějovicích (dále jen „žalovaný“) zamítlo odvolání
žalobce proti rozhodnutí správce daně rozhodnutím ze dne 5. 3. 2012, čj. 1566/12-1200.
Finanční ředitelství v Českých Budějovicích bylo ke dni 31. 12. 2012 zrušeno zákonem
č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky. Jeho působnost přešla na Odvolací finanční
ředitelství, přičemž dle §20 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. platí, že jsou-li v rozhodnutích
vydaných při správě daní uvedeny územní finanční orgány, zde Finanční ředitelství v Českých
Budějovicích, rozumí se jimi orgány finanční správy příslušné dle zákona č. 456/2011 Sb.,
v tomto případě tedy Odvolací finanční ředitelství.
II.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých
Budějovicích, který ji rozsudkem ze dne 6. 12. 2012, čj. 10 Af 331/2012 - 25, zamítl.
[4] Krajský soud uvedl, že žalobce dovozuje nesprávné právní posouzení věci z toho,
že ustanovení §7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných
zdrojů (dále jen „zákon“), ve znění novely provedené zákonem č. 402/2010 Sb., účinné
od 1. 1. 2011 (dále jen „novela“), je v rozporu s právním řádem České republiky. Ústavnost
předmětné novely posoudil Ústavní soud nálezem ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 17/11,
přičemž neshledal rozpor tohoto znění zákona s ústavním pořádkem. Krajský soud proto nemohl
žalobci přisvědčit, že předmětné znění zákona je protiústavní. Nemohl žalobci ani přisvědčit,
že žalovaný postupoval formalisticky, jestliže při projednávání žalobcova odvolání i stížnosti
postupoval podle zákonných předpisů o odvodu z elektřiny vyrobené ze slunečního záření.
III.
[5] Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Stěžovatel
namítl, že správní orgány dospěly v důsledku nesprávného právního postupu k nesprávnému
závěru. Krajský soud také neposoudil věc z právního hlediska správně, v podstatě pouze
konstatoval obsah správního spisu a odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 17/11.
Stěžovatel tím byl zkrácen na svých právech. Správní orgány ani krajský soud se nezabývaly
námitkami obsaženými v podáních adresovaných správním orgánům ani v žalobě.
IV.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na závěry krajského soudu a uvedl, že se s nimi zcela
ztotožňuje.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku pro nedostatek důvodů, protože tato vada může být překážkou posouzení důvodnosti
ostatních kasačních námitek.
[10] Problematika nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí
je v judikatuře Nejvyššího správního soudu bohatě zastoupena (viz např. rozsudky ze dne
4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 – 75, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 – 52, ze dne 18. 10. 2005,
čj. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 - 44,
č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, čj. 2 Afs 154/2005 – 245, ze dne 17. 1. 2008,
čj. 5 As 29/2007 – 64, všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Rozhodnutí soudu je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů, pokud například není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady
volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu soud považoval
žalobní námitky za liché či mylné, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě,
proč podřadil daný skutkový stav pod určitou právní normu. O nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů se jedná rovněž i v případě, kdy soud opomněl vypořádat některou
z uplatněných námitek, nebo pokud odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje pasáže
citované z jiného rozhodnutí, které se však týkalo skutkově i právně odlišné věci, aniž by soud
rozvedl způsob aplikace závěrů vyslovených v takovém rozhodnutí na posuzovaný případ.
[11] Nejvyšší správní soud v postupu krajského soudu neshledal žádné z uvedených
pochybení. Námitky stěžovatele uplatněné v žalobě se opíraly především o tvrzenou
protiústavnost zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, z níž stěžovatel
dovodil nesprávné posouzení právní otázky správními orgány. Krajský soud nepochybil, pokud
odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 17/11, který vyvrátil námitky uváděné
i stěžovatelem v žalobě v nyní posuzované věci. Krajskému soudu nelze vyčítat, že neopakoval
rozsáhlé odůvodnění předmětného nálezu. Takový postup by byl bezúčelný a nijak by nepřispěl
přesvědčivosti napadeného rozsudku.
[12] Byť podle Ústavního soudu nelze vyloučit, že v individuálních případech některé
z posuzovaných ustanovení o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů může působit
na výrobce elektřiny likvidačně či zasáhnout samotnou majetkovou podstatu výrobce v rozporu
s čl. 11 Listiny, a v takovém případě by jeho použití bylo protiústavní, stěžovatel neuplatnil
v tomto směru v žalobě a ostatně ani později v kasační stížnosti žádné konkrétní námitky. Omezil
se pouze na obecné tvrzení, že „ustanovení o solárním odvodu jsou ve zjevném rozporu
se zásadami daňového práva (jsou diskriminační, mají likvidační dopady na poplatníka atd.),
retroaktivně zasahují do zákonem garantovaných cen a jsou z tohoto důvodu neústavní“,
které nepodložil žádnými konkrétními tvrzeními či důkazy vztahujícími se k němu samotnému.
Krajský soud proto nebyl povinen zabývat se možnou nepřípustností nepravé retroaktivity
v konkrétním případě stěžovatele a jeho odkaz na nález Ústavního soudu byl dostatečným
vypořádáním odpovídajících žalobních námitek, zejm. vzhledem k jejich obecnosti.
[13] Námitku nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí stěžovatel uplatnil poprvé
až v kasační stížnosti, tato námitka je proto nepřípustná. Řízení před správními soudy je ovládáno
dispoziční zásadou, proto již v žalobě musí být uplatněny všechny důvody nezákonnosti
napadeného správního rozhodnutí nebo všechny vady řízení, které jeho vydání předcházelo
(§104 odst. 4 s. ř. s.). Pouze tehdy, jestliže stěžovatel nemohl důvody uplatnit v řízení
před krajským soudem, může o ně opřít kasační stížnost. Nepřezkoumatelnost správního
rozhodnutí není vadou, ke které by byl krajský soud povinen přihlédnout vždy z úřední
povinnosti. Krajský soud zruší rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, byť by nebyly
žalobcem výslovně namítány, pouze tehdy, pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí
v rozsahu žalobních bodů (blíže viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011,
čj. 7 Azs 79/2009 - 84, č. 2288/2011 Sb. NSS). Přezkumu žalobních bodů v posuzované věci
nic nebránilo.
[14] Dále stěžovatel vznesl námitku nesprávného posouzení právní otázky správními orgány
i krajským soudem. Tento stížní bod byl však natolik obecný, že z něj nebylo patrné,
jakých konkrétních pochybení se měly správní orgány a krajský soud dopustit. Obsahovým
vymezením žalobních bodů se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu zabýval již v rozsudku
ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 - 58, podle kterého je žalobce povinen vylíčit,
jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl
správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit pouze s obecnými odkazy
na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Požadavky na obsahové
vymezení žalobních bodů mají zaručit také rovnost procesních stran v řízení, pokud je totiž
tvrzení jedné procesní strany jen povšechné a nekonkrétní, neví druhá strana, k čemu
se má vlastně vyjádřit; tím se přirozeně snižuje i její možnost náležité procesní obrany.
[15] Tyto závěry rozšířený senát potvrdil také v rozsudku ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008 - 78, ve kterém zdůraznil, že s ohledem na dispoziční a koncentrační zásadu
se od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, oprávněně žádá procesní
zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady
napadeného správního aktu. Uvedené závěry lze obdobně použít i pro požadavky na obsah
kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že předmětná námitka nebyla řádně
uplatněným stížním bodem.
[16] Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným
ani nepřezkoumatelným, proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. září 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu