ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.11.2013:26
sp. zn. 8 As 11/2013 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. P., proti
žalovanému: Hlavní město Praha, Městská policie hl. m. Prahy, se sídlem Korunní 98, Praha
10, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 3. 2012, čj. MPPH 42120/2012, a ze dne 3. 8. 2012,
čj. MPPH 120581/2012, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 14. 12. 2012, čj. 1 A 58/2012 – 77,
takto:
I. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení shora
uvedených rozhodnutí žalovaného. Současně navrhl, aby byl osvobozen od soudního poplatku
za podanou žalobu a aby mu byl pro toto řízení ustanoven zástupce.
[2] Městský soud usnesením ze dne 14. 12. 2012, čj. 1 A 58/2012 – 77, neosvobodil žalobce
od placení soudního poplatku a neustanovil mu zástupce pro řízení o žalobě. Podle §36
odst. 3 s. ř. s. platí, jestliže soud dospěje k závěru, že návrh nemůže být zjevně úspěšný, zamítne
žádost účastníka o osvobození od soudních poplatků. Žalobce svou žalobou napadl rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o obnově řízení proti rozhodnutí
vydanému v blokovém řízení. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne
6. 2. 2008, čj. 3 A 58/2007 - 117) však není v případech rozhodnutí vydaných v blokovém řízení
obnova řízení možná. Jelikož žaloba směřuje ke zrušení výše uvedených rozhodnutí,
kterými byla zastavena řízení ve věci žádosti žalobce o povolení obnovy v blokových řízeních,
nemůže být zjevně úspěšná. Soud proto návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků
zamítl. Ze stejného důvodu nebyly splněny podmínky pro ustanovení zástupce dle §35
odst. 8 s. ř. s., neboť z žaloby vyplývá, že návrh žalobce nemůže být úspěšný.
II.
[3] Usnesení městského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž předně
požádal o ustanovení zástupce.
[4] Městský soud by se podle stěžovatele neměl dovolávat rozsudku Nejvyššího správního
soudu sp. zn. 3 As 58/2007, jestliže jsou mu známy desítky dalších rozhodnutí daného soudu,
např. 1 As 96/2009, čj. 3 As 28/2011 či 1 As 23/2012. Tvrzení městského soudu „dospěl-li soud
k závěru“ je podle stěžovatele mylné a zavádějící. Stěžovatel podal žalobu na základě zjištění
„podvodů poldů, zfalšování podpisů, dopisování čísla cestovního pasu, falešných výpovědí a zkomolování
a falšování skutečných událostí atd.“ Podle stěžovatele se nejedná o obnovu řízení na základě blokové
pokuty, nýbrž o obnovu řízení na základě podvodů policisty J.
[5] Stěžovatel v dalším podání uvedl, že žádný bloček vlastní rukou nepodepsal. Bloček byl
později doplněn policisty. Proto poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 9 As 128/2012. Ačkoliv si je stěžovatel vědom dvouměsíční lhůty k podání „protestu“
proti přestupku, v daném případě se dozvěděl o nahlášení přestupku až po více než 2,5 letech.
[6] Stěžovatel v dalším podání uvedl, že před mnoha měsíci podal odvolání proti rozhodnutí
žalovaného ve věci vedené pod sp. zn. MPPH 91257-12. „Per dato“ nedostal žádné vyrozumění
ze strany Městské policie Praha nebo odvolací instance.
III.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků
i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí,
jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce
uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení,
znamenalo jen další řetězení téhož problému. Trvání na těchto podmínkách, vzhledem
ke specifické povaze napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, který účastník podáním
žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán
závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007–77, všechna rozhodnutí tohoto
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Kasační stížnost lze tedy i při absenci těchto podmínek
projednat.
[10] Stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
S ohledem na to, že v daném případě povinné zastoupení v řízení o projednávané kasační
stížnosti není nezbytné, Nejvyšší správní soud žádosti stěžovatele nevyhověl.
[11] Nejvyšší správní soud k samotné důvodnosti podané kasační stížnosti konstatuje,
že kasační stížnost je opravným prostředkem proti rozhodnutí krajského (městského) soudu.
Kasační námitky se musí odvíjet od tvrzeného pochybení soudu (viz např. rozsudek ze dne
26. 6. 2008, čj. 8 Afs 4/2007 – 72, nebo ze dne 24. 7. 2008, čj. 8 Afs 104/2007 – 101).
Je-li kasační stížností napadáno usnesení městského soudu, kterým byla zamítnuta žádost
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta, je třeba, aby kasační
námitky směřovaly právě tímto směrem. I když podání stěžovatele nejsou zcela srozumitelná,
je z nich zjevné, že stěžovatel v kasační stížnosti brojil i proti samotným blokovým řízením
a proti rozhodnutím, kterým byla zastavena řízení o jeho žádosti o obnovu blokového řízení.
Takové kasační námitky, které nesouvisí se shora vymezeným předmětem tohoto řízení,
nejsou pro posouzení projednávané kasační stížnosti relevantní. Podstatou této kasační stížnosti
je totiž posouzení otázky, zda bylo na místě, aby městský soud nevyhověl stěžovatelově žádosti
o osvobození od soudních poplatků za podanou žalobu proti shora specifikovaným rozhodnutím
žalovaného a o ustanovení zástupce.
[12] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Podle §35 odst. 8 s. ř. s.,
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát.
[13] Městský soud své rozhodnutí, jímž stěžovatele neosvobodil od soudních poplatků
a neustanovil mu zástupce, opřel o závěr, že žaloba nemůže být zjevně úspěšná, neboť stěžovatel
napadá správní rozhodnutí prvního stupně, kterým bylo rozhodováno o obnově řízení
proti rozhodnutí vydanému v blokovém řízení, a dále že v případech rozhodnutí vydaných
v blokovém řízení není obnova řízení možná.
[14] Žalovaný v obou napadených rozhodnutích stěžovatele poučil o možnosti podání
opravného prostředku - odvolání k Ministerstvu dopravy, a to ve lhůtě 15 dnů. Brojí-li stěžovatel
pouze proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, jedná se o nepřípustnou žalobu
podle §68 písm. a) s. ř. s. Pokud stěžovatel odvolání proti rozhodnutím žalovaného podal
(což ovšem nikterak nedoložil), měl brojit žalobou proti rozhodnutím o odvolání, nikoliv
proti rozhodnutím žalovaného. Stěžovatel však tímto způsobem nepostupoval. Žalovaný
rozhodoval v posuzované věci jako správní orgán prvního stupně a nebyl tudíž pasivně
legitimován (§69 s. ř. s. a contrario). Vzhledem k tomu, že stěžovatel brojil žalobou
proti rozhodnutí správního orgánu, proti kterému se mohl bránit odvoláním, neúspěšnost žaloby
byla nepochybně jednoznačná a okamžitě zjistitelná.
[15] Na tomto místě lze odkázat na usnesení ze dne 22. 8. 2012, čj. 8 As 75/2012 - 25,
v němž Nejvyšší správní soud vyložil, že kasační stížnost představuje zjevně neúspěšný návrh
ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., pokud směřuje proti odmítnutí žaloby z důvodu nevyčerpání
řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem [§46 odst. 1 písm. d) a §68
písm. a) s. ř. s.] a zároveň skutečnost, že žaloba byla podána před vyčerpáním řádných opravných
prostředků, byla bez dalšího zjevná již při jejím podání a nebyla závislá na předběžném posouzení
povahy návrhu či jakémkoliv dokazování.
[16] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že ve věci nenastaly
předpoklady pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě. Za takové situace nebylo nutné, aby městský soud zjišťoval a zkoumal
majetkové poměry stěžovatele (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 5. 5. 2010,
čj. 1 As 24/2010 – 193).
[17] Městský soud považoval žalobu za zjevně neúspěšnou rovněž z důvodu, že obnova
blokového řízení je z povahy věci vyloučena. Tomuto závěru zdejší soud nepřisvědčil, nicméně
z důvodů, které nastaly po rozhodnutí městského soudu. Rozšířený senát v usnesení ze dne
12. 3. 2013, čj. 1 As 21/2010 - 65, vyslovil, že obnova blokového řízení podle §100 odst. 1
písm. a) správního řádu je možná v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty
v blokovém řízení. Nepřípustnost obnovy blokového řízení tedy není absolutní. Ačkoliv
tím jeden z důvodů, pro které městský soud považoval žalobu za zjevně neúspěšný návrh,
neobstojí, druhý důvod k vyslovení takového závěru postačí.
[18] Ze shora uvedeného vyplývá, že městský soud rozhodl o neosvobození stěžovatele
od soudních poplatků a o neustanovení zástupce v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud
tedy neshledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s §110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. ji zamítl.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti zdejší soud rozhodoval podle §60 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nepřísluší mu proto náhrada nákladů
řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo,
soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. dubna 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu