ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.115.2012:49
sp. zn. 8 As 115/2012 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: PURITAS & SANITAS,
s. r. o., se sídlem Italská 3429, Mělník, zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Kozákem, Ph. D.,
advokátem se sídlem Jiráskova 236, Mělník, proti žalované: Česká obchodní inspekce,
Ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne
20. 5. 2011, čj. ČOI 29913/11/O100/2500/11/Pe/Št, o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2012, čj. 7 A 143/2011 - 53,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2012, čj. 7 A 143/2011 - 53,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 23. 2. 2011, čj. ČOI/16782/11/2500/0015/R/BL, Česká obchodní
inspekce, Inspektorát Ústecký a Liberecký, uložila žalobci pokutu ve výši 100 000 Kč, protože
jej uznala vinným ze spáchání správních deliktů podle §24 odst. 1 písm. a) a odst. 7 písm. a)
zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Těchto deliktů
se měl žalobce dopustit tím, že
(1) obchodní zástupce nesprávně účtoval kontrolní nákup lanolinu Wolin cenou 200 Kč
namísto deklarované ceny 199 Kč, tj. o 1 Kč v neprospěch spotřebitele, čímž porušil §3 písm. c)
zákona o ochraně spotřebitele;
(2) v průběhu předváděcí akce obchodní zástupce uvedl nepravdivý údaj, že žalobce
má zájem na tom, aby výrobky byly dostupné i pro důchodce, proto žalobce získal pro tři osoby
starší 50 let dotace až 100 000 Kč ze strukturálních fondů Evropské unie na své výrobky,
přestože takové dotace Evropská unie neposkytuje;
(3) obchodní zástupce předložil spotřebiteli k podpisu kupní smlouvu a tiskopis nazvaný
„Dohoda o sjednané návštěvě za účelem objednávky a dodávky zboží “, ve kterém bylo uvedeno,
že „spotřebitel bere na vědomí, že se na něj nevztahuje právo na odstoupení od spotřebitelské smlouvy ve smyslu
§57 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku“, v těchto dokumentech obchodní zástupce uvedl
nepravdivý údaj o výslovném sjednání návštěvy dodavatele za účelem objednávky, přestože
smlouva byla uzavřena při předváděcí akci, tedy mimo prostory obvyklé k podnikání
kontrolované společnosti. Tímto způsobem obchodní zástupce uzavřel tři smlouvy.
2. Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2011, čj. ČOI 29913/11/O100/2500/11/Pe/Št, žalovaná
změnila rozhodnutí vydané v prvním stupni tak, že část výroku I. „podle §24 odst. 9 písm. c) zákona
č. 634/1992 Sb.“ nahradila slovy „podle §24 odst. 10 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb.“, ve zbývající
části rozhodnutí potvrdila.
II.
3. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze,
který rozsudkem ze dne 9. 10. 2012, čj. 7 A 143/2011 – 53, zrušil rozhodnutí žalované a vrátil
jí věc k dalšímu řízení. Rozsudek městského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě
pro stručnost zcela odkazuje.
III.
4. Žalovaná (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
5. Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem městského soudu, že rozhodnutí správních orgánů
byla nepřezkoumatelná v části odůvodnění výše pokuty. Městský soud se dopustil nesprávného
právního posouzení. Přestože ve třetím odstavci na str. 9 napadeného rozsudku soud zmínil,
že při určení výše pokuty se přihlédne podle §24b zákona o ochraně spotřebitele k závažnosti
správního deliktu, zejména ke „způsobu jeho spáchání“, jeho „následkům“ a „ okolnostem, za nichž byl
spáchán“, ve zbývající části odůvodnění hovořil o kritériích „povaha protiprávního jednání “ a „rozsah
jeho následků “, která byla v zákoně o ochraně spotřebitele obsažena ve znění účinném
do 11. 2. 2008. Městský soud nezákonně uložil stěžovatelce, aby v dalším řízení přihlédla právě
k těmto již neplatným kritériím.
6. Závěr městského soudu o nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí byl navíc sám
nepřezkoumatelný, protože městský soud pouze přepsal rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 4. 2009, čj. 4 As 50/2008 - 71, a to včetně závěrů, ke kterým Nejvyšší správní soud
dospěl ve vztahu ke konkrétní věci, kterou posuzoval (převzatá pasáž začíná druhým odstavcem
odspoda na str. 9 a končí druhým odstavcem odshora na str. 11 rozsudku městského soudu).
Rozsudek Nejvyššího správního soudu se přitom zabýval zcela odlišným případem a městský
soud vůbec nezohlednil, zda závěry rozsudku čj. 4 As 50/2008 - 71 odpovídají skutkovým
i právním okolnostem nyní posuzované věci.
7. Stěžovatelka byla přesvědčena, že správní orgán prvního stupně vedl své úvahy týkající
se výše pokuty správným směrem, u každého kritéria podle §24b zákona o ochraně spotřebitele
popsal zjištěné skutečnosti a hodnotil jejich konkrétní charakteristiky. V této souvislosti
stěžovatelka citovala několik pasáží z rozhodnutí prvního stupně a uzavřela, že v odvolacím řízení
neměla co „zhojit“.
8. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nesrozumitelnost stěžovatelka spatřovala
také v tom, že na str. 8 městský soud nesrozumitelně navázal na předchozí text, ve kterém shledal
dosavadní námitky žalobce nedůvodnými, konstatováním, že shledal důvodnou „rovněž žalobní
námitku, ve které žalobce namítl, že se měl dopustit deliktu tím, že jeho obchodní zástupce měl nesprávně vyplnit
příjmový doklad“. „I v tomto případě “ dospěl správní orgán podle městského soudu k nesprávnému
skutkovému a právnímu názoru. Byť tato nesrozumitelnost patrně nedosahuje většího významu,
předmětná část odůvodnění je nepřezkoumatelná i pro nedostatek důvodů, protože městský soud
bez dalšího pouze převzal tvrzení obsažená v žalobě (viz žalobní bod III na str. 5 žaloby),
aniž by zkoumal jejich pravdivost a aniž by se touto námitkou sám věcně zabýval.
9. Skutečnost, že výrobek Wolin byl účastníkům předváděcí akce nabízen za cenu 199 Kč
a následně spotřebitelům (inspektorům) nabízen za částku 200 Kč, vyplývá z dodatku
ke kontrolnímu protokolu a z přílohy č. 7 k tomuto dodatku (doklad o koupi předmětného
zboží). V námitkách ke kontrolnímu protokolu podaných dne 1. 11. 2010 žalobce nezpochybnil
skutkový stav týkající se nesprávného účtování výrobku Wolin. Žalobní námitka (převzatá
městským soudem), že ze zjištěných důkazů a protokolu nijak nevyplývá, „zda částka 200 Kč byla
nejen vyplněna do účetního dokladu, ale po kupujícím skutečně i požadována, tj. kupujícímu fakticky účtována,
když v daném případě kupní cena reálně hrazena nebyla“ byla natolik demagogická a účelová,
že by jí přezkumná instance neměla přikládat váhu a už vůbec by tato námitka neměla být
důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Z dodatku k protokolu o kontrole a z dokladu
o koupi zboží jednoznačně vyplývá, že došlo k nesprávnému účtování ve smyslu §3 písm. c)
zákona o ochraně spotřebitele, a to bez ohledu na to, zda předmětná částka byla inspektory
skutečně uhrazena.
10. Stěžovatelka nesouhlasila ani s argumentací žalobce, kterou městský soud také převzal,
že cena 200 Kč byla cenou smluvní a že spotřebitel hradil pouze cenu, kterou si s obchodním
zástupcem dohodl. Pokud by platilo, že platná je ta cena, kterou prodávající fakticky požaduje
po spotřebiteli, nikoliv cena, za kterou je výrobek nabízen a se kterou je spotřebitel seznámen
před jednáním o koupi zboží, §3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele i §13 odst. 2 zákona
č. 526/1990, o cenách, ve znění pozdějších předpisů, by ztratily jakýkoliv význam. Spotřebiteli
by tak byla odňata právní ochrana ve vztahu k jeho právu a povinnosti platit za výrobek pouze
takovou cenu, se kterou byl v souladu s právními předpisy seznámen před jednáním o jeho koupi.
Jakákoliv vyšší cena naúčtovaná spotřebiteli prodávajícím by pak byla prohlášena za cenu smluvní
s tím, že orgány dozoru nemají právo do této „smluvní svobody“ zasahovat.
11. Městský soud nesprávně vytkl stěžovatelce, že nehodnotila závažnost zjištěné odchylky
(rozdíl ve výši 1 Kč v neprospěch spotřebitele). Stěžovatelka vystupovala v pozici odvolacího
orgánu a nebylo primárně na ní, aby hodnotila závažnost správního deliktu. Správní orgán
prvního stupně výši pokuty řádně odůvodnil, nevznikla proto potřeba, aby stěžovatelka znova
provedla vlastní hodnocení kritérií podle §24b zákona o ochraně spotřebitele. Závěry městského
soudu k této námitce jsou nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné.
12. Z rozsudku městského soudu není také zřejmé, v čem konkrétně spatřuje pochybení
stěžovatelky ve vztahu k vypořádání námitky týkající se likvidační povahy sankce. Městský soud
pouze konstatoval obsah žalobní námitky a vyjádření stěžovatelky a bez dalšího uzavřel,
že „uvedeným postupem“ stěžovatelka zatížila řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost
napadeného rozhodnutí.
13. Stěžovatelka byla přesvědčena, že předmětnou námitku vypořádala správně.
Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by pokuta měla pro žalobce likvidační dopad. Naopak
stěžovatelka výslovně uvedla, že z předložených dokumentů nelze dovodit aktuální finanční
situaci žalobce, a připustila, že pokuta může představovat pro žalobce zatížení, které by mohl
těžko zvládat, proto poučila žalobce o možnosti požádat o povolení zaplacení pokuty
ve splátkách.
14. Z napadeného rozsudku není zřejmé, která konkrétní tvrzení měl městský soud na mysli,
pokud odkázal na „tvrzení žalobce o zcela konkrétních skutkových okolnostech, v nichž žalobce spatřuje
nepřiměřenost výše pokuty a její likvidační důsledky“. Jediným konkrétním tvrzením žalobce byl odkaz
na daňové přiznání za rok 2009, se kterým se stěžovatelka řádně vypořádala. Ve zbývající části
odvolacích námitek žalobce hovořil o svém hospodaření pouze v rovině dohadů.
IV.
15. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
16. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
17. Kasační stížnost je důvodná.
18. Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovatelce, že rozsudek městského soudu
byl nepřezkoumatelný.
19. Stěžovatelka měla podle městského soudu zatížit své rozhodnutí nepřezkoumatelností
tím, že řádně neodůvodnila výši ukládané sankce. Městský soud podepřel tento závěr pouze
doslovným přepisem části rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 50/2008 - 71,
aniž by právní závěry zmiňovaného rozsudku jakkoliv aplikoval na konkrétní skutkové okolnosti
posuzované věci. Rozsudek městského soudu je v této části nepřezkoumatelný. Pokud je totiž
odůvodnění rozsudku tvořeno převážně pasážemi převzatými bez dalšího komentáře z rozsudku
v jiné, skutkově i právně odlišné věci, aniž by krajský (městský) soud zároveň vyložil, jaký význam
mají tyto převzaté závěry pro jeho rozhodnutí ve věci, je rozsudek krajského soudu
nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů (srov. např. rozsudky ze dne
17. 1. 2008, čj. 5 As 29/2007 – 64, nebo ze dne 22. 7. 2013, čj. 8 As 83/2012 - 38).
20. Nesprávný odkaz na kritéria pro stanovení výše pokuty, která byla účinná pouze
do 11. 2. 2008, byl důsledkem doslovného převzetí rozsudku čj. 4 As 50/2008 - 71, touto
námitkou se proto Nejvyšší správní soud již dále nezabýval. V dalším řízení bude městský soud
povinen nejen dostatečně a srozumitelně vysvětlit, v čem konkrétně shledal pochybení
stěžovatelky při odůvodnění výše pokuty, bude-li chtít rozhodnout stejným způsobem
jako v prvním rozsudku, ale bude také povinen vyjít ze znění zákona o ochraně spotřebitele,
které bylo rozhodné pro posuzovanou věc.
21. Rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný také v části, v níž vytkl stěžovatelce,
že z důkazů obsažených ve správním spisu nevyplývá, že kupní cena měla činit pouze 199 Kč.
I v této námitce Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovatelce, protože městský soud pouze
doslovně převzal žalobní námitku, aniž by uvedl, proč považuje dodatek k protokolu o kontrole,
ve kterém je zjištění inspektorů o nesprávném účtování ceny za výrobek Wolin zaznamenáno,
za nevěrohodný nebo nedostatečný podklad pro rozhodnutí o správním deliktu. A to zvláště
za situace, kdy v námitkách k protokolu a k dodatku k protokolu žalobce nezpochybnil,
že obchodní zástupce nabízel výrobek Wolin za 199 Kč, ale pouze tvrdil, že nenese odpovědnost
za konkrétní výroky obchodního zástupce. Ani v odvolacím řízení žalobce nepředložil žádné
důkazní návrhy, kterými by vyvrátil či zpochybnil kontrolní zjištění. Obdobně městský soud
nevysvětlil, z jakých důvodů přisvědčil žalobní námitce, že se jednalo o smluvní cenu.
22. Dále městský soud nedůvodně vytkl stěžovatelce, že se nezabývala závažností zjištěné
odchylky ve výši 1 Kč a okolnostmi, za nichž byl tento rozdíl zjištěn. Z rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně je zřejmé, že správní orgán přihlédl k tomu, že nebylo zjištěno,
zda se u tohoto deliktu jednalo o ojedinělé nebo běžné porušování povinnosti správného
účtování cen, a posoudil tuto skutečnost jako polehčující okolnost. Zohlednil
také to, že nedostatky byly u žalobce zjištěny poprvé. Dále správní orgán připustil, že nesprávné
účtování ceny výrobku Wolin bylo zanedbatelné, ale tento delikt nebyl jediný, jehož se žalobce
dopustil (viz výše bod 1). Správní orgán proto uložil za oba správní delikty úhrnnou pokutu,
jejíž výše se odvozovala od výměry pokuty za nejpřísněji trestný sbíhající se delikt.
Za každý z uvedených deliktů bylo přitom možné uložit pokutu až do výše 5 mil. Kč. Pokuta
uložená ve výši 100 000 Kč byla vyměřena při dolní hranici zákonem stanovené sazby.
23. V odvolání (a ostatně i v žalobě) žalobce vznesl námitku nepřiměřené výše pokuty pouze
v obecné rovině a tvrdil, že s ohledem na skutkové okolnosti a na skutečnost, že se jednalo
o první uložení pokuty, měla být výše pokuty hodnocena mírněji. Podle žalobce šlo o jednání
nepatrného rozsahu vůči omezenému okruhu spotřebitelů, které bylo ojedinělé a jehož závažnost
a škodlivost byla zcela zanedbatelná.
24. Za této situace nelze stěžovatelce vyčítat, že předmětnou námitku vypořádala s ohledem
na její obecnost tak, že shrnula podstatné závěry správního orgánu prvního stupně, s nimiž
se ztotožnila, a uzavřela, že správní orgán rozhodl v souladu s právní úpravou nekalých
obchodních praktik uvedenou ve směrnici 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči
spotřebitelům na vnitřním trhu a přihlédl k závažnosti deliktu určené významem chráněného
zájmu. Nejvyšší správní soud považuje za nepochybné, že oba správní orgány přihlédly k nízké
závažnosti deliktu spočívajícího v nesprávném účtování cen, tento delikt však nebyl jediný,
za nějž byla žalobci uložena sankce. Závažnost deliktu podle §24 odst. 1 zákona o ochraně
spotřebitele (používání nekalých obchodních praktik), na základě něhož byla v souladu
s absorpční zásadou vyměřena sankce, žalobce nijak konkrétně nezpochybnil. Výtka městského
soudu týkající se nezohlednění rozdílu ceny ve výši 1 Kč při stanovení výše pokuty proto nebyla
případná.
25. Zdejší soud nesouhlasil s městským soudem ani ve vyhodnocení dopadů pokuty
na ekonomickou existenci žalobce. V napadeném rozhodnutí stěžovatelka upozornila žalobce
na možnost požádat o povolení uhradit pokutu ve splátkách. Žádosti žalobce správní orgán
prvního stupně vyhověl rozhodnutím ze dne 30. 6. 2011, čj. ČOI/67566/11/2500/0015/R/BL,
a povolil rozložení úhrady pokuty do 10 splátek tak, že žalobce byl povinen uhradit každý měsíc
(od 15. 8. 2011 do 15. 5. 2012) částku 10 000 Kč. Tuto skutečnost městský soud vůbec
nezohlednil a opět nekriticky převzal tvrzení žalobce, že pokuta bude pro něj likvidační,
aniž by upřesnil, o které konkrétní skutečnosti a důkazy tento závěr opřel.
26. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek městského
soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm městský soud rozhodne
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
27. Městský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. září 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu