ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.139.2012:12
sp. zn. 8 As 139/2012 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: P.P., proti žalované:
Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha II, odd. hlídkové služby
Smíchov, se sídlem Lýskova 1593, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 4. 2012, čj.
ORII-26038/PŘ-2008-63, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 14. 11. 2012, čj. 2 A 61/2012 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí
žalované ze dne 5. 4. 2012, čj. ORII-26038/PŘ-2008-63, kterým byla zamítnuta jeho žádost
o obnovu přezkumného řízení ve věci udělení blokové pokuty ze 7. 10. 2008. Společně s žalobou
podal žalobce žádost o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
[2] Městský soud usnesením ze dne 14. 11. 2012, čj. 2 A 61/2012 – 39, neustanovil žalobci
zástupce pro řízení. Soud uvedl, že předpokladem pro ustanovení zástupce je vedle doložení
toho, že žalobce nemá dostatek finančních prostředků, též splnění podmínky, že jím podaná
žaloba nemůže být zjevně neúspěšná. Tato neúspěšnost musí vyplývat ze žaloby samé a v případě
její neúspěšnosti již soud nemusí zjišťovat majetkové poměry účastníka řízení. Z žaloby
a z přiloženého rozhodnutí žalované vyplývá, že žaloba nemůže být zjevně úspěšná, a to jednak
z důvodu, že žalobce napadá rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a jednak s ohledem
na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 58/2007, dle kterého je obnova řízení
ve věci blokové pokuty ze své povahy vyloučena, neboť podmínkou blokového řízení je souhlas
účastníka se zjištěným přestupkem a uložením sankce. Z toho vyplývá, že návrh žalobce nemůže
být zjevně úspěšný. Jelikož není splněna jedna z podmínek pro ustanovení zástupce dle §35
odst. 8 s. ř. s., soud zástupce žalobci pro řízení neustanovil.
II.
[3] Usnesení městského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž předně
požádal o ustanovení zástupce. Stěžovatel dále uvedl, že mimo rozsudku sp. zn. 3 As 58/2007
existuje celá řada rozsudků Nejvyššího správního soudu, které zcela jasně určují podmínky
platnosti či neplatnosti blokového řízení. Podle sdělení Policie České republiky ze dne 24. 4. 2012
bylo odvolání stěžovatele spolu s celým spisovým materiálem zasláno nadřízenému správnímu
orgánu. Až do podání žalob ve věcech vedených pod sp. zn. 2 A 55/2012 a sp. zn. 2 A 61/2012,
resp. do doby podání kasační stížnosti nebylo Policií nikterak reagováno. Stěžovatel zopakoval,
že nic nepodepsal, nic nepřevzal, proti jednání policisty K. se ohradil, dále požadoval vedení
správního řízení a v policejním spise není obsažena výpověď uvedeného policisty.
[4] Stěžovatel dále uvedl, že žádost o obnovu řízení podal poté, co se dozvěděl o podvodu
ze strany policisty K.. Nerozumí proto tomu, proč městský soud poukazuje na lhůtu 3 let pro
stěžování si proti „lstí a klamáním a vědomým a úmyslným – v té době na Policii zcela běžným - uvedením
v omyl poldou K.“. Pokud by stěžovatel nemohl vyhledat ochranu soudu, nemusel by se rozhodnutí
druhé instance vůbec dočkat.
III.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků
i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž nebyl
žalobci ustanoven zástupce, by trvání na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační
stížnost a na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému.
Trvání na těchto podmínkách, vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení, by vedlo
k popření cíle, který účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení
o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních
poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
čj. 9 As 43/2007 – 77, www.nssoud.cz). Kasační stížnost lze tedy i při absenci těchto podmínek
projednat.
[8] Stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
S ohledem na to, že v daném případě povinné zastoupení v řízení o projednávané kasační
stížnosti není nezbytné, Nejvyšší správní soud žádosti stěžovatele nevyhověl.
[9] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že kasační stížnost je opravný prostředek
proti rozhodnutí krajského soudu. Kasační námitky se musí odvíjet od tvrzeného pochybení
soudu (viz např. rozsudek ze dne 26. 6. 2008, čj. 8 Afs 4/2007 – 72, nebo ze dne 24. 7. 2008,
čj. 8 Afs 104/2007 – 101). Je-li kasační stížností napadáno usnesení městského soudu,
kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce, je třeba, aby kasační námitky
směřovaly právě tímto směrem. V posuzované kasační stížnosti stěžovatel brojil rovněž
proti samotnému blokovému řízení, v němž mu byla uložena pokuta za porušení zákona
o přestupcích, a proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o obnovu blokového
řízení. Tyto kasační námitky, které nesouvisí se shora vymezeným předmětem tohoto řízení,
nejsou pro posouzení projednávané kasační stížnosti relevantní.
[10] Podstatou této kasační stížnosti je tedy posouzení otázky, zda bylo na místě, aby městský
soud nevyhověl stěžovatelově žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti shora
specifikovanému rozhodnutí žalované.
[11] Podle §35 odst. 8 s. ř. s. platí, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv,
může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
[12] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních
poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[13] Městský soud své rozhodnutí, jímž stěžovateli neustanovil zástupce pro řízení o žalobě,
opřel o závěr, že žaloba nemůže být zjevně úspěšná, neboť stěžovatel napadá správní
rozhodnutí prvního stupně a dále, že obnova řízení ve věci uložení pokuty v blokovém řízení
je ze své povahy vyloučena.
[14] Městský soud řádně poukázal, že žalovaná rozhodnutím čj. ORII-26038/PŘ-2008-63
zamítla žádost stěžovatele o obnovu blokového řízení. Ve správním soudnictví se lze domáhat
ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků (§5 s. ř. s.). Podle §100
odst. 6 správního řádu žadatel o obnovu řízení může podat proti rozhodnutí, jímž se zamítá
žádost o obnovu řízení, odvolání. Žalovaná řádně poučila stěžovatele o možnosti
podání opravného prostředku. Brojí-li stěžovatel pouze proti tomuto rozhodnutí, jedná
se o nepřípustnou žalobu podle §68 písm. a) s. ř. s. Pokud stěžovatel odvolání proti rozhodnutí
žalované podal, měl brojit žalobou proti rozhodnutí o odvolání, nikoliv proti rozhodnutí
žalované. Stěžovatel však tímto způsobem nepostupoval. Městský soud proto správně uzavřel,
že žalovaná rozhodovala v posuzované věci jako správní orgán prvního stupně a nebyla
tudíž pasivně legitimována (a contrario §69 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že stěžovatel brojil žalobou
proti rozhodnutí správního orgánu, proti kterému je přípustné odvolání, neúspěšnost žaloby
byla nepochybně jednoznačná a okamžitě zjistitelná.
[15] Na tomto místě lze odkázat na usnesení ze dne 22. 8. 2012, čj. 8 As 75/2012 - 25,
v němž Nejvyšší správní soud vyložil, že kasační stížnost představuje zjevně neúspěšný návrh
ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., pokud směřuje proti odmítnutí žaloby z důvodu nevyčerpání
řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem [§46 odst. 1 písm. d) a §68
písm. a) s. ř. s.] a zároveň skutečnost, že žaloba byla podána před vyčerpáním řádných opravných
prostředků, byla bez dalšího zjevná již při jejím podání a nebyla závislá na předběžném posouzení
povahy návrhu či jakémkoliv dokazování.
[16] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že ve věci nenastaly
předpoklady pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků a tím pádem ani pro ustanovení
zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované. Za takové situace nebylo nutné,
aby městský soud zjišťoval a zkoumal majetkové poměry stěžovatele (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soud ze dne 5. 5. 2010, čj. 1 As 24/2010 – 193).
[17] Městský soud považoval žalobu za zjevně neúspěšnou rovněž z důvodu, že obnova
blokového řízení je z povahy věci vyloučena. Tomuto závěru zdejší soud nepřisvědčil,
nicméně z důvodů, které nastaly po rozhodnutí městského soudu. Rozšířený senát v usnesení
ze dne 12. 3. 2013, ve věci vedené pod sp. zn. 1 As 21/2010, vyslovil, že obnova blokového
řízení podle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu je možná v případě, že žadatel neudělil souhlas
s uložením pokuty v blokovém řízení. Nepřípustnost obnovy blokového řízení tedy není
absolutní. Ačkoliv tím jeden z důvodů, pro které městský soud považoval žalobu za zjevně
neúspěšný návrh, neobstojí, druhý důvod k vyslovení takového závěru postačí.
[18] Ze shora uvedeného vyplývá, že městský soud rozhodl o neustanovení zástupce
stěžovateli v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost
důvodnou a v souladu s §110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. ji zamítl.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti zdejší soud rozhodl dle §60 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nepřísluší mu tedy náhrada nákladů řízení
podle §60 odst. 1 s. ř. s. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v tomto řízení žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. března 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu