ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.41.2013:43
sp. zn. 8 As 41/2013 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: J. S., zastoupeného JUDr.
Jaroslavem Němečkem, advokátem se sídlem Blahoslavova 4, Šumperk, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí Celního ředitelství
Olomouc ze dne 23. 6. 2011, čj. 4452-2/2011-130100-21, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 5. 2013, čj. 76 A
30/2011 – 164,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2011, čj. 1545-13/2011-096200-021, Celní úřad Šumperk
shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §42a odst. 4 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb.,
o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce se měl přestupku dopustit
tím, že dne 22. 9. 2010 ve 13:30 hodin na silnici I. třídy č. 35 v obci V. při kontrolním vážení
jízdní soupravy bylo zjištěno překročení největších povolených hmotností stanovených zákonem
č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu“), resp. vyhláškou č. 341/2002 Sb., o
schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích. Žalobce tak porušil povinnost stanovenou v §5 odst. 1 písm. a) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §2 odst. 5, 6 a 7 a §91 odst. 1
zákona o podmínkách provozu a §15 odst. 1 písm. c) bod 4 a§15 odst. 2 písm. b) a d) vyhlášky
č. 341/2002 Sb. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 2000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení
ve výši 1000 Kč.
2. Celní ředitelství Olomouc (dále jen „celní ředitelství“) zamítlo odvolání žalobce
rozhodnutím ze dne 23. 6. 2011, čj. 4452-2/2011-130100-21.
II.
3. Žalobce napadl rozhodnutí celního ředitelství žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
který ji rozsudkem ze dne 28. 5. 2013, čj. 76 A 30/2011 – 164, zamítl.
III.
4. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Současně
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
5. Stěžovatel uvedl, že za posuzovaný přestupek obdržel 3 body v rámci bodového
hodnocení řidiče podle zákona o silničním provozu. Bez těchto bodů by byl stav bodového
hodnocení stěžovatele 11 bodů. Vzhledem k tomu, že stěžovatel je povoláním řidič, přidělení
bodů na základě rozhodnutí celního ředitelství by mu znemožnilo výkon povolání.
Tato skutečnost by stěžovateli přivodila nenahraditelnou újmu zvláště s ohledem na míru
nezaměstnanosti v regionu Šumpersko.
IV.
6. Ve vyjádření k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
žalovaný setrval na obsahu vyjádření celního ředitelství k návrhu na přiznání odkladného účinku
žaloby. Celní ředitelství uvedlo, že podle §83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel může podat návrh na odložení výkonu rozhodnutí,
kterému by celní ředitelství muselo vyhovět. Dále podotklo, že se nemůže vyjádřit k možnému
rozporu s veřejným zájmem, protože mu není známo, za jaká protiprávní jednání byly stěžovateli
započteny body do bodového hodnocení. Stěžovatel pracuje jako řidič, měl by proto vědět, jaká
jednání naplňují znaky jednotlivých skutkových podstat dopravních přestupků.
V.
7. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí
přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
8. Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
9. Žádost o přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaná a podepřená
konkrétními důkazy, protože stěžovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní.
Stěžovatel tedy musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem tato újma spočívá a
jaký je její rozsah. Hrozící újma přitom musí být závažná a skutečná, nikoliv pouze hypotetická
a bagatelní. Na podporu svých tvrzení musí stěžovatel navrhnout provedení patřičných důkazů.
10. Stěžovatel tvrdil, že by mu nenahraditelná, resp. nepoměrně větší újma vznikla přičtením
3 bodů k dosavadnímu stavu 11 bodů v bodovém hodnocení řidiče podle zákona o silničním
provozu, čímž by mu byl znemožněn výkon povolání řidiče. Obdobná tvrzení stěžovatel uvedl
i v návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby v řízení před krajským soudem. K tomuto
návrhu přiložil (1) výpis z bodového hodnocení řidiče ze dne 18. 2. 2012, ze kterého je zřejmé,
že stav bodového hodnocení stěžovatele byl před spácháním posuzovaného přestupku 11 bodů,
(2) pracovní smlouvu ze dne 30. 9. 2011 uzavřenou mezi stěžovatelem jako zaměstnancem
a společností PALLAS-CZ, s. r. o., jako zaměstnavatelem, z níž vyplývá, že stěžovatel
je zaměstnán jako řidič, a (3) dodatek pracovní smlouvy č. 1 ze dne 30. 12. 2011, podle kterého
se pracovní poměr se stěžovatelem sjednává na dobu určitou do 31. 3. 2012. V řízení o kasační
stížnosti stěžovatel předložil k výzvě zdejšího soudu dodatek pracovní smlouvy č. 7 ze dne
28. 6. 2013, podle kterého zaměstnavatel uzavřel pracovní poměr se stěžovatelem na dobu
neurčitou, druh práce je opět vymezen jako řidič.
11. Nejvyšší správní soud uzavřel, že stěžovatel dostatečně určitě tvrdil a konkrétními důkazy
prokázal, že by mu výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí vznikla
nepoměrně větší újma, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným
osobám. Pozbyl-li by stěžovatel v důsledku dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče
řidičské oprávnění (viz §123a až §123c zákona o silničním provozu), nemohl by nadále
vykonávat povolání řidiče. Ztráta zaměstnání a nemožnost vykonávat dosavadní povolání
u jiného zaměstnavatele ani jako osoba samostatně výdělečně činná by stěžovatele nepochybně
značně poškodila. Újma hrozící stěžovateli je proto skutečná a intenzivní.
12. Uvedené neznamená, že v případě řidičů z povolání by ztráta řidičského oprávnění
bez dalšího automaticky vedla k přiznání odkladného účinku jejich žaloby či kasační stížnosti,
pouze s ohledem na skutečnost, že se jedná o řidiče profesionála. Vždy je třeba poměřovat
konkrétní újmu, která by mohla být přiznáním odkladného účinku, tj. odkladem výkonu
rozhodnutí, na jehož základě řidič pozbývá řidičského oprávnění, způsobena jiným osobám.
Zdejší soud byl přesvědčen, že tato újma by byla v posuzované věci nepoměrně nižší, než újma
způsobená stěžovateli výkonem napadeného rozhodnutí.
13. Soud si je vědom, že stěžovatel v minulosti opakovaně porušil při řízení motorového
vozidla právní předpisy [z výpisu z bodového hodnocení řidiče je zřejmé, že se dopustil
(1) přestupku podle §22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, ve znění účinném do 31. 7. 2011,
(2) přestupku podle §22 odst. 1 písm. f) bod 8 téhož zákona, (3) přestupku podle §42a odst. 4
písm. c) zákona o pozemních komunikacích a (4) přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4
zákona o silničním provozu, a (5) přestupku podle §42a odst. 4 písm. c) zákona o pozemních
komunikacích, který je předmětem řízení v posuzované věci], a může tak představovat jisté riziko
pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a potenciálně ohrozit jiné osoby,
totiž ostatní účastníky silničního provozu. Tato újma hrozící třetím osobám je však pouze
hypotetická, nadto je třeba mít na paměti povahu nyní projednávaného přestupku (překročení
největších povolených hmotností jízdní soupravy). Je nepochybné, že i tímto přestupkem došlo
k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu, nikoliv však k ohrožení takové intenzity,
aby vyvážilo újmu hrozící stěžovateli. Nejvyšší správní soud shledal, že potenciální újma hrozící
jiným osobám nedosahuje takové intenzity jako újma, která by nepřiznáním odkladného účinku
vznikla stěžovateli, tj. ztráta zaměstnání a nemožnost vykonávat své povolání. Jak bylo zmíněno
výše, tato újma je reálná a velmi závažná.
14. Zdejší soud dále posuzoval, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo
v rozporu s veřejným zájmem. V posuzované věci připadá v úvahu zejména veřejný zájem
na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, který je zajištěn mj. právě tím,
že jednotlivé přestupky řidiče jsou ohodnoceny body, přičemž dosažení 12 bodů v bodovém
hodnocení vede k odebrání řidičského oprávnění a nemožnosti jej znovu získat po dobu jednoho
roku. V tomto ohledu je třeba podotknout, že podle §73 odst. 2 s. ř. s. rozpor přiznání
odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem vede vždy k zamítnutí žádosti o přiznání
odkladného účinku. Porovnání závažnosti veřejného zájmu s újmou hrozící stěžovateli
se tedy neprovádí. Pokud je však bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a ochrana
ostatních účastníků silničního provozu považována za důležitý veřejný zájem, pak by v zásadě
nikdy nebylo možné vyhovět návrhu na přiznání odkladného účinku podaného přestupcem, který
byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku a kterému byl uložen trest zákazu činnosti
nebo byly zapsány další body do bodového hodnocení řidiče, které ve svém souhrnu dosáhly
hranice 12 bodů. Zdejší soud takový obecný názor nezastává a posuzuje rozpor s veřejným
zájmem vždy podle konkrétních skutkových okolností daného případu. V posuzované věci
přitom soud neshledal rozpor s veřejným zájmem.
15. Zbývá doplnit, že rozhodnutí celního ředitelství, resp. napadený rozsudek,
jehož důsledkem je zapsání dalších bodů do bodového hodnocení stěžovatele a překročení
hranice 12 bodů, nejsou přiznáním odkladného účinku zcela negovány. Odkladný účinek kasační
stížnosti pouze odsouvá jejich účinky po dobu, kdy je přezkoumávána zákonnost napadeného
rozsudku.
16. Vzhledem k tomu, že podmínky pro přiznání odkladného účinku stanovené v §73 odst. 2
s. ř. s. byly naplněny, Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
17. Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. července 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu