ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.61.2012:53
sp. zn. 8 As 61/2012 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: WIS Energo Moravský
Žižkov, s. r. o., se sídlem K Transformátoru 1169/9, Praha 6, zastoupeného JUDr. Ing. Petrem
Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem Dvořákova 1624, Úvaly, proti žalovanému: Energetický
regulační úřad, se sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava, proti rozhodnutí předsedy žalovaného
ze dne 5. 5. 2011, čj. 00400-10/2011-ERU, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 19. 4. 2012, čj. 62 A 3/2011 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 23. 12. 2009 žalovaný udělil žalobci (tehdy pod názvem „První
moravskožižkovská, s. r. o.“) licenci k výrobě elektřiny.
2. Žalobce podal u žalovaného žádost o změnu licence, v níž žádal o změnu obchodní
firmy a sídla. Žalovaný rozhodl o této žádosti rozhodnutím ze dne 19. 1. 2011.
3. Rozklad žalobce proti rozhodnutí ze dne 19. 1. 2011 předseda žalovaného zamítl
rozhodnutím ze dne 5. 5. 2011, čj. 00400-10/2011-ERU.
II.
4. Žalobce napadl rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně,
který ji rozsudkem ze dne 19. 4. 2012, čj. 62 A 3/2011 – 43, zamítl.
5. Podle krajského soudu žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o změnu licence v souladu
s rozsahem, který žalobce vymezil. Žalovaný změnil pouze obchodní firmu a sídlo, nikoliv údaj
o dni vzniku oprávnění a termínu zahájení výkonu licencované činnosti. Původní rozhodnutí
o udělení licence stanovilo, že oprávnění k licencované činnosti vznikne dnem nabytí právní moci
rozhodnutí o udělení licence a výkon licencované činnosti bude zahájen rovněž dnem nabytí
právní moci tohoto rozhodnutí. Tento konkrétní okamžik mohl být znám až po nabytí právní
moci předmětného rozhodnutí. V době vydání rozhodnutí o změně licence žalovaný již znal
datum nabytí právní moci původního rozhodnutí. Doplnil-li proto původní obecný údaj o nabytí
právní moci konkrétním datem „8. 1. 2010“, které bylo uvedeno na doložce právní moci,
neznamená to, že by o těchto skutečnostech rozhodl v řízení o změně rozhodnutí o udělení
licence. Námitka žalobce, že žalovaný „neměl řešit “ den vzniku oprávnění a den zahájení výkonu
licencované činnosti, proto nebyla důvodná. Rozhodnutí o změně licence nemohlo v tomto
směru žalobce na jakémkoliv jeho právu zkrátit, ani mu žádné právo nezakládalo nebo závazně
neurčovalo.
6. Krajský soud nedal žalobci za pravdu ani v tom, že se o datu nabytí právní moci
rozhodnutí o udělení licence mohl dozvědět až z rozhodnutí o změně licence. Doložka právní
moci byla na původním rozhodnutí vyznačena již v lednu 2010, tato skutečnost byla tedy
pro žalobce jednoduše zjistitelná již rok před vydáním rozhodnutí o změně licence.
7. Žalobce namítl, že v dobré víře fakturoval elektřinu v cenách za rok 2009.
To však neprokazuje, že rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci již dne 23. 12. 2009
a nejedná se ani o důvod, pro nějž by tato otázka měla být řešena v rozhodnutí o změně licence.
Obdobně nedostatek předchozí reakce žalovaného na výkazy, ve kterých žalobce podle svého
tvrzení uváděl ceny pro rok 2009, není důvodem, pro který by otázka nabytí právní moci
původního rozhodnutí měla být předmětem řízení o změně licence. Žalovaný proto nebyl
povinen zabývat se v řízení o rozkladu touto otázkou věcně.
8. V rozhodnutí o rozkladu žalovaný řádně vypořádal veškerou rozkladovou argumentaci.
Sdělil žalobci, že nerozhodl o změně údajů týkajících se dne vzniku oprávnění a termínu zahájení
výkonu licencované činnosti a že případné pochybení při vyznačení právní moci rozhodnutí
by bylo třeba řešit podnětem k postupu podle §75 odst. 3 správního řádu. Postup žalovaného
podle zmiňovaného ustanovení je však postupem odlišným od správního řízení o změně licence.
9. Krajský soud nepřisvědčil žalobci, že rozklad měl být považován zároveň za podání
podle §75 odst. 3 správního řádu. Žalovaný nebyl povinen postupovat podle §57 odst. 4
správního řádu, protože vydání rozhodnutí o změně licence nezáviselo na řešení otázky právní
moci původního rozhodnutí. Tato otázka nebyla v řízení o změně licence vůbec řešena. Nebyl
proto ani důvod k autoremeduře podle §87 správního řádu.
10. V řízení o změně licence žalovaný rozhodl pouze o změně obchodní firmy a sídla,
byl proto povinen zjistit skutkový stav a obstarat důkazy k těmto otázkám. Není vadou řízení
o rozkladu, neprovedl-li žalovaný důkazy navržené žalobcem k prokázání data nabytí právní moci
rozhodnutí o udělení licence. Z téhož důvodu ani krajský soud neprovedl při jednání důkazy.
III.
11. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
12. Stěžovatel setrval na námitce, že v rozhodnutí o změ ně licence žalovaný upravil
nad rámec žádosti stěžovatele také údaje „Den vzniku oprávnění “ a „Termín zahájení výkonu licencované
činnosti “, protože nahradil obecný odkaz na den nabytí právní moci datem 8. 1. 2010. Podle §44
a §45 správního řádu byl rozsah předmětu žádosti plně v dispozici stěžovatele. Podle §45 odst. 4
správního řádu žadatel může dokonce zúžit předmět své žádosti, i v tomto smyslu mohl být
vyložen rozklad podaný stěžovatelem. Stěžovatel se proto domníval, že žalovaný porušil zásadu
legality podle §2 odst. 1 a 2 správního řádu.
13. Dále stěžovatel nesouhlasil s tím, že jej žalovaný i krajský soud odkázali na postup
podle §75 odst. 3 správního řádu, tedy mimo předmětné řízení. Uvedený závěr nelogicky
odůvodnili tím, že otázka nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence nebyla předmětem
řízení o změně licence. V souladu s tímto názorem by ovšem žalovaný neměl měnit ani údaje
„Den vzniku oprávnění “ a „Termín zahájení výkonu licencované činnosti “, žalovaný je však změnil,
proto se musely stát předmětem řízení.
14. Krajský soud nesprávně uzavřel, že nabytí právní moci nebylo „meritorní záležitostí “ řízení
o změně licence. Údaje o dni vzniku oprávnění a termínu zahájení výkonu licencované činnosti
se staly součástí výroku pravomocného rozhodnutí o změně licence, proto se na tyto údaje
vztahuje presumpce správnosti pravomocně vydaných správních aktů. Tím je stěžovateli
znemožněno postupovat podle §18 odst. 5, resp. §75 odst. 3 správního řádu a dožadovat
se změny chybného vyznačení právní moci rozhodnutí o udělení licence mimo předmětné
správní řízení.
15. Žalovaný a příp. jeho předseda mají právo stanovit termín zahájení výkonu licencované
činnosti a dobu, na kterou je licence udělena, včetně dne vzniku oprávnění licencované činnosti
[§8 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní
správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění
pozdějších předpisů]. Tato data mohou být i pozdější, než je okamžik nabytí právní moci
rozhodnutí o udělení licence. I kdyby tedy kdykoliv v budoucnu v jiném řízení bylo zjištěno,
že rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci dne 23. 12. 2009, nic to nezmění
na skutečnosti, že „Den vzniku oprávnění “ a „Termín zahájení výkonu licencované činnosti “
budou na základě napadeného rozhodnutí stanoveny na 8. 1. 2010.
16. Stěžovatel se proto domníval, že ve správním řízení a nepřímo také v soudním řízení
bylo porušeno několik zásad správního řízení, především zásada materiální pravdy,
protože předseda žalovaného a nepřímo také soud znemožnil zjistit stav věci a provést důkazy.
Dále předseda žalovaného porušil zásadu přístupu správního orgánu k dotčené osobě, pokud
nejenže nevyšel stěžovateli vstříc, ale dokonce nepravdivě stěžovatele poučil v odůvodnění
napadeného rozhodnutí o právu domáhat se změny předmětných údajů mimo správní řízení.
Tím znemožnil stěžovateli uplatnit jeho práva a zájmy. Žalovaný se též nepokusil řešit věc cestou
smírného odstranění sporů, nejlépe prostřednictvím autoremedury.
IV.
17. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti podotkl, že stěžovatel neustále mylně spojuje
otázku nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence s rozhodnutím o změně licence.
Pokud stěžovatel učiní podnět podle §75 odst. 3 správního řádu ve vztahu k chybnému
vyznačení doložky právní moci a své tvrzení prokáže, žalovaný tento údaj opraví. Tato oprava
by poté bezpochyby měla vliv i na sporné části rozhodnutí o změně licence. Otázku nabytí právní
moci původního rozhodnutí ovšem nelze řešit v rámci řízení o změně licence, a to tím spíše,
že stěžovatel dovozuje nesprávnost doložky právní moci z údajného vzdání se práva na podání
rozkladu, ke kterému mělo dojít dne 23. 12. 2009. Tvrzení o vzdání se práva na podání rozkladu
žalovaný prověřil, ale nezjistil, že by jej stěžovatel doručil žalovanému. Toto negativní zjištění
žalovaný uvedl již v napadeném rozhodnutí. Je proto vyloučeno, aby právní moc rozhodnutí
o udělení licence byla zpochybněna tvrzením o vzdání se práva na podání rozkladu.
18. Žalovaný sice souhlasil se stěžovatelem, že datum vzniku oprávnění může být ovlivněno
požadavkem žadatele, tato skutečnost však nemá přímou souvislost s postupem žalovaného
v nyní posuzované věci. Stěžovatel nevznesl takový požadavek, proto bylo datum vzniku
oprávnění vázáno na den nabytí právní moci předmětného rozhodnutí. Teoretické úvahy
stěžovatele o případném pozdějším zjištění, že rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci
dne 23. 12. 2009, nejsou namístě, protože stěžovatel odvozuje toto datum od skutečnosti,
která prokazatelně nenastala. Stěžovatel nijak nedoložil, že učinil úkon, jímž se vzdal práva
na podání rozkladu. Navíc, i kdyby bylo prokázáno, že rozhodnutí o udělení licence nabylo
právní moci dne 23. 12. 2009, stěžovatel by byl oprávněn vykonávat licencovanou činnost
od tohoto data, a to bez ohledu na obsah následného rozhodnutí o změně licence.
19. Námitky stěžovatele týkající se porušení zásad správního řízení byly neurčité. Ve vztahu
k námitce, že se žalovaný nepokusil řešit věc smírnou cestou, žalovaný odkázal na výzvu ze dne
1. 2. 2011, v níž vyzval stěžovatele k předložení důkazů na podporu jeho tvrzení o vzdání
se práva na podání rozkladu. Žalovaný se tedy zabýval otázkou možného chybného vyznačení
nabytí právní moci, přestože tato otázka nebyla předmětem řízení. Stěžovatel žádný důkaz
nepředložil, proto nemůže vytýkat žalovanému, že neprovedl důkazy.
V.
20. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
21. Kasační stížnost není důvodná.
22. Nejvyšší správní soud souhlasil s krajským soudem, že rozhodnutí o změně licence
a rozhodnutí o rozkladu nebyla způsobilá zasáhnout do práv stěžovatele. Pokud údaje o dni
vzniku oprávnění a termínu zahájení výkonu licencované činnosti byly v rozhodnutí o změně
licence uvedeny konkrétním datem namísto obecného odkazu v původním rozhodnutí „ode dne
nabytí právní moci “, nedošlo v tomto ohledu ke změně licence. Původní rozhodnutí o udělení
licence je opatřeno doložkou právní moci s datem 8. 1. 2010, rozhodnutí o změně licence uvádí
jako den vzniku oprávnění a termín zahájení výkonu licencované činnosti datum 8. 1. 2010.
Nejvyšší správní soud nepochyboval, že žalovaný vyšel z doložky právní moci uvedené
na původním rozhodnutí o udělení licence a nerozhodoval o tomto údaji znovu, resp. opakovaně
a jinak, v rozhodnutí o změně licence. Opačnému závěru nenasvědčuje obsah spisu ani tvrzení
stěžovatele.
23. I kdyby žalovaný pouze obecně uvedl (stejně jako v původním rozhodnutí),
že den vzniku oprávnění a termín zahájení výkonu licencované činnosti nastal „od dne nabytí právní
moci “ rozhodnutí o udělení licence, nic by to nezměnilo na skutečnosti, že rozhodným datem
je v souladu s právní mocí vyznačené na rozhodnutí den 8. 1. 2010. Pokud by stěžovatel
nesouhlasil s tím, že datem nabytí právní moci je 8. 1. 2010, mohl se domáhat změny
pouze podáním podnětu k postupu podle §75 odst. 3 správního řádu. Z hlediska změny licence
však obě alternativy (uvedení obecného odkazu na datum nabytí právní moci a uvedení
konkrétního data) vyjadřovaly stejnou skutečnost. Námitky stěžovatele, že namísto konkrétního
data měl být ponechán pouze obecný odkaz na nabytí právní moci, proto nemohou být
opodstatněné.
24. Domáhal-li se stěžovatel fakticky změny doložky právní moci původního rozhodnutí
o udělení licence, pak zdejší soud připomíná, že řízení o udělení licence a řízení o změně licence
jsou dvě samostatná řízení. Je nepochybné, že rozkladem podaným proti rozhodnutí o změně
licence se nelze domáhat změny doložky právní moci vyznačené na rozhodnutí vydaném
v předcházejícím řízení o udělení licence. Žalovaný a krajský soud správně odkázali stěžovatele
na postup podle §75 odst. 3 správního řádu. Pokud se stěžovatel domníval, že doložka právní
moci byla vyznačena chybně, mohl podat podnět k opravě této chyby postupem
podle zmiňovaného ustanovení. Pravomocné rozhodnutí o změně licence v tomto postupu nijak
nebránilo.
25. Nejvyšší správní soud souhlasil s žalovaným, že napadené rozhodnutí o změně licence
nemohlo mít vliv na právní moc původního rozhodnutí. Pokud by totiž bylo tvrzení stěžovatele
o chybném vyznačení doložky právní moci prokázáno a rozhodnutí o udělení licence by skutečně
nabylo právní moci dne 23. 12. 2009, stěžovatel by musel být považován za osobu oprávněně
vykonávající licencovanou činnost již ode dne 23. 12. 2009 a rozhodnutí o změně licence
by na tom nemohlo nic změnit. Byť jsou tyto úvahy pouze teoretické, podporují závěr,
že stěžovatel nemohl být předmětným rozhodnutím o změně licence dotčen na svých právech.
26. Nejvyšší správní soud neshledal žádná pochybení v postupu žalovaného ani krajského
soudu a k obecným námitkám stěžovatele o porušení zásad správního řízení stejně obecně
uzavřel, že nebyly důvodné.
27. Námitka stěžovatele, že mu bylo znemožněno postupovat podle §18 odst. 5 správního
řádu, se míjí s předmětem řízení, protože předmětné ustanovení se vztahuje na opravu zřejmých
nesprávností protokolu o ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka, výslechu znalce,
provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, nebo protokolu
o jiných úkonech souvisejících s řízením v dané věci. Takový protokol nebyl v posuzované věci
vyhotoven a stěžovatel jeho existenci ani případné vady nenamítl.
28. Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
29. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. května 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu