ECLI:CZ:NSS:2013:9.AFS.10.2012:20
sp. zn. 9 Afs 10/2012 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: P. H., zast.
JUDr. Ing. Danielem Srncem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1071/17, Praha 1, proti
žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, zast. JUDr.
Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Vodičkova 736/17, Praha, proti rozhodnutím
Ministerstva financí, Ústředního finančního a daňového ředitelství ze dne 8. 3. 2010, č. j. 39/94
222/2009-392, č. j. 39/18 258/2010-392 a č. j. 39/18 259/2010-392, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, č. j. 3 Af 13/2010 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 9. 11. 2011, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutím Ministerstva financí, Ústředního a daňového ředitelství
ze dne 8. 3. 2010, č. j. 39/94 222/2009-392, č. j. 39/18 258/2010-392 a č. j. 39/18 259/2010-392.
Těmito rozhodnutími žalovaný (dříve Ministerstvo financí) zamítl odvolání stěžovatele proti
rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 25. 8. 2009, č. j. 7535/09-1102-801766,
č. j. 7536/09-1102-801766 a č. j. 7537/09-1102-801766, kterými byly zamítnuty návrhy žalobce
na obnovu řízení ve věci daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003, 2004
a 2005.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů vymezených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném
znění (dále jen „s. ř. s.“), tj. z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení.
Stěžovatel vytýká městskému soudu, že jeho rozhodnutí je rozhodnutím překvapivým,
neboť dle jeho názoru městský soud posoudil otázku náležitostí návrhu na povolení obnovy
řízení odlišně než žalovaný a nejde o pouhé doplnění nebo korekci jeho právního názoru.
Žalovaný zamítl dle stěžovatele jeho odvolání z důvodu, že návrh na obnovu řízení neobsahoval,
co obsahovat měl; naproti tomu městský soud posoudil tuto otázku naprosto opačně a shledal
návrh na obnovu řízení perfektní. V napadeném rozsudku uvedl, že předmětné žádosti o obnovu
řízení jsou zcela určitými a srozumitelnými úkony daňového subjektu umožňujícími jednoznačný
závěr o tom, co jimi účastník žádá. Na podporu svých tvrzení stěžovatel citoval z judikatury
Ústavního soudu a odkázal rovněž i na bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající
se změny právního názoru soudu proti rozhodnutí správního orgánu a předvídatelnosti práva.
Na základě shora uvedených důvodu navrhl stěžovatel rozsudek městského soudu zrušit a věc
mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek městského
soudu považuje za správný a s argumentací v něm uvedenou se plně ztotožňuje. Navrhl proto
kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
III. Řízení před správními orgány
Ze spisového materiálu předloženého žalovaným a krajským soudem bylo ke skutkovému
průběhu věci zjištěno, že stěžovatel podal dne 19. 6. 2009 na Finanční ředitelství v Ostravě (dále
jen „finanční ředitelství“) celkem tři žádosti o povolení obnovy řízení dle ustanovení §54 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen
„zákon o správě daní“), a to ve věci pravomocných rozhodnutí finančního ředitelství ze dne
15. 4. 2009, kterými byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti dodatečným platebním výměrům
na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob. Jednotlivé žádosti byly samostatně podány
pro zdaňovací období roku 2003, 2004 a 2005. Ve všech žádostech jako okolnosti svědčící
o důvodnosti obnovy řízení stěžovatel uvedl, že se mu podařilo získat jména osob,
které pracovaly pro jeho subdodavatele na vybraných stavebních zakázkách, které byly
prověřovány v průběhu daňové kontroly. Žádal o provedení svědeckých výpovědí těchto osob,
neboť jejich výslechy byly v průběhu daňové kontroly neproveditelné, protože se nacházely
v zahraničí.
Finanční ředitelství dospělo ve všech třech případech shodně k závěru, že požadavek
na provedení svědeckých výpovědí osob, které zde objektivně existovaly již v době rozhodování
správního orgánu v původním řízení, avšak stěžovatel tyto osoby nijak nemínil ani nenavrhnul
jako svědky, nelze považovat za novou skutečnost nebo důkaz, které stěžovatel nemohl bez
vlastního zavinění uplatnit v předcházejícím daňovém řízení. Finanční ředitelství tedy uzavřelo,
že skutečnosti rozhodné pro povolení obnovy nenastaly. Stěžovatel podal proti všech zamítavým
rozhodnutím odvolání.
Žalovaný se ztotožnil se závěry finančního ředitelství a doplnil, že důvod obnovy řízení
nelze spatřovat v jakékoli nové skutečnosti nebo důkazu, musí jít vždy i o splnění podmínky,
zda tyto skutečnosti nebo důkazy mohou samy o sobě nebo ve spojení s jinými skutečnostmi
a důkazy ovlivnit dosažený výsledek řízení. Ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané
věci ve všech rozhodnutích shodně uvedl, že pouhé sdělení stěžovatele o nových svědcích nelze
považovat za důkaz způsobilý vyvolat úvahu o povolení obnovy řízení. Takový návrh
na svědecké výpovědi je třeba učinit jednoznačně a konkrétně tak, aby bylo zřejmé,
jaké konkrétní skutečnosti má svědek potvrdit, a to především s ohledem na rozsah a cenu
provedených výkopových prací, a jakou úlohu při prokazování uplatněných výdajů v tvrzené výši
měli svědci hrát a jak důležitá byla jejich výpověď ve spojení s jinými skutečnostmi a důkazy již
dříve známými. Uzavřel, že v návrhu na povolení obnovy řízení musí být tvrzeno, že zde
relevantní skutečnosti nebo důkazy vůbec existují a následně, zda je splněna podmínka jejich
„novosti“ a způsobilosti ovlivnit dosažený výsledek řízení.
IV. Řízení před městským soudem
Stěžovatel podal proti rozhodnutím žalovaného žalobu k městskému soudu, ve které
na základě shora uvedeného závěru žalovaného obsaženého v jeho rozhodnutích konstatoval,
že podstatou názoru žalovaného je skutečnost, že návrh stěžovatele na obnovu řízení
neobsahoval, co obsahovat měl. Stěžovatel proto namítal, že pokud návrh na obnovu řízení nebyl
perfektní, mělo finanční ředitelství za povinnost postupovat podle ustanovení §21 odst. 8 zákona
o správě daní a vyzvat jej k odstranění vad jeho návrhu; případně shledal-li žalovaný postup
finančního ředitelství vadným, protože návrh stěžovatele nebyl způsobilý projednání, měl tuto
vadu řízení sám odstranit, nebo její odstranění finančnímu ředitelství uložit.
Městský soud shledal argumentaci stěžovatele nedůvodnou. Předně konstatoval,
že z předmětných žádostí o obnovu řízení vyplývá, že tato podání vždy obsahovala 1) označení
žadatele, 2) označení správního orgánu, kterému je podání určeno, 3) označení věci, 4) označení
rozhodnutí, kterých se žádosti o obnovu řízení týkají, 5) označení „nových“ důkazů, tj. označení
svědků, včetně jejich adres, jenž mohou objasnit skutkový stav věci, 6) označení důvodů,
pro který nebyly výslechy v původním řízení provedeny, 7) uvedení tvrzení, která by měla být
výslechy navržených svědků prokázána. Městský soud tedy dospěl k závěru, že předmětné žádosti
jsou zcela určitými a srozumitelnými úkony stěžovatele umožňující jednoznačný závěr o tom,
co jimi stěžovatel žádá. Označení i obsah těchto podání je souladné a z těchto úkonů nevyplývají
žádné pochybnosti o tom, co jimi stěžovatel požadoval. Dle městského soudu tedy předmětné
žádosti neobsahovaly vady, pro které by žádosti nebyly způsobilé k projednání, a postup zvolený
žalovaným byl proto dle soudu správný a nebylo na místě, aby předmětné žádosti o obnovu
řízení byly doplňovány ve smyslu ustanovení §21 odst. 8 zákona o správě daní. Tvrzení
stěžovatele, že žalovaný měl shledat jeho žádosti o obnovu řízení neprojednatelnými, nelze dle
městského soudu dovodit ani z žalobou napadeného rozhodnutí.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Rozsahem a důvody
kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítal překvapivost rozhodnutí městského soudu, kterou
spatřoval v odlišném hodnocení obsahových náležitostí jeho žádostí o obnovu řízení městským
soudem oproti závěru, který v rámci správního řízení učinil žalovaný.
Z obsahu rozhodnutí žalovaného jednoznačně vyplývá, že se ve vztahu k podaným
žádostem stěžovatele o obnovu řízení zabýval splněním podmínek pro obnovu řízení,
tj. podmínkami zakotvenými v ustanovení §54 zákona o správě daní. Citované ustanovení
v odst. 1 stanoví, že „řízení ukončené pravomocným rozhodnutím se obnoví na žádost příjemce rozhodnutí
nebo z úřední povinnosti, jestliže a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění
daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí,
b) rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka
nebo křivého znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaženo jiným trestným činem, c) rozhodnutí záviselo
na posouzení předběžné otázky a rozhodl-li příslušný orgán o ní dodatečně v podstatných skutečnostech
ovlivňujících výši stanovené daně nebo procesní postavení daňového subjektu jinak.“ Žalovaný po posouzení
žádostí na základě uvedených kritérií dospěl ve shodě s finančním ředitelstvím k závěru,
že žádosti stěžovatele podmínky pro obnovu řízení nesplňují. Přitom ve vztahu k důkazům
navrhovaným stěžovatelem poukázal na jejich nedostatečnou vypovídací hodnotu, jinými slovy
že stěžovatel dostatečně netvrdil, co by navrhované svědecké výpovědi měly vnést do již
uzavřeného řízení nového a rozhodujícího, upozornil též na podmínku prokázání, že nové
skutečnosti nemohly být uplatněny v původním řízení.
Městský soud se vzhledem k vymezení žalobních bodů věnoval otázce projednatelnosti
jeho žádostí. Po posouzení všech formálních náležitostí předmětných žádostí konstatoval,
že žádosti netrpí vadou, která by je činila nezpůsobilé k projednání, a jsou tedy formálně
projednatelné. V této souvislosti dospěl k závěru, že nebylo tudíž ani na místě uplatnit postup
k odstranění vad podání podle ustanovení §21 odst. 8 zákona o správě daní, které stanoví,
že „má-li podání vady, pro které není způsobilé k projednání, vyzve správce daně daňový subjekt nebo jinou osobu
zúčastněnou na řízení, aby je podle jeho pokynu a ve lhůtě, kterou správce daně stanoví, odstranil.“.
Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že závěry žalovaného
a městského soudu nemohou být v žádném případě ve vzájemném nesouladu. Je třeba zdůraznit,
že městský soud byl v řízení vázán dle §75 odst. 2 s. ř. s. námitkami uplatněnými stěžovatelem
v žalobě. V souladu s uvedeným ustanovením přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci
uplatněných žalobních bodů a soustředil se na argumentaci k námitkám stěžovatele. Městský
soud tedy posuzoval a hodnotil ryze formální náležitosti podaných návrhů, jejichž splnění
je předpokladem pro následné meritorní posouzení a musí je splňovat všechna podání bez ohledu
na předmět řízení, přičemž dospěl k jednoznačnému závěru, že po formální stránce byly žádosti
perfektní a bezvadné, jinými slovy, věcnému projednání návrhů stěžovatele nebránil nedostatek
jejich formálních ani obsahových náležitostí, které by byl žalovaný povinen odstraňovat
zákonem předpokládaným způsobem. Pokud stěžovatel v návrhu na obnovu řízení netvrdil
či neprokázal existenci skutečnosti, kterými zákon podmiňuje povolení obnovy řízení, nejedná
se o vady podání. Pokud je návrh po meritorním přezkumu shledán nedůvodným, neznamená
to, že byl formálně vadný.
Žalovaný oproti městskému soudu věcně posuzoval obsah žádostí stěžovatele z hlediska
splnění podmínek pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení §54 zákona o správě daní a při tomto
věcném posouzení dospěl k závěru, že podmínky pro obnovu řízení splněny nejsou. Je ostatně
na místě zdůraznit, že rovněž žalovaný musel být (stejně jako finanční ředitelství) přesvědčen
o formální projednatelnosti žádostí stěžovatele, neboť v opačném případě by k věcnému
přezkumu nemohl přistoupit. Na základě shora uvedeného tedy dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že rozhodnutí městského soudu nelze v žádném případě označit
za překvapivé, a námitku stěžovatele proto shledal jako zcela nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že se ztotožňuje se závěry žalovaného ohledně
nedůvodnosti návrhu stěžovatele. Pro řízení o obnovu řízení bylo mimo jiné zásadní prokázat,
zda a z ja kých důvodů nemohly být uvedené důkazy uplatněny v původním řízení. Uplatněním
se rozumí vznesení návrhu těchto důkazů. Důvody uváděné stěžovatelem pro obnovu řízení
se týkaly výhradně předchozí ztížené realizace důkazů, které v původním řízení nebyly navrženy.
Stěžovatel však tyto skutečnosti neučinil předmětem řízení o žalobě před městským soudem.
VI. Závěr a náklady řízení
Stěžovatelem uplatněné kasační námitky nebyly ve vztahu k napadenému rozsudku
městského soudu shledány důvodnými, v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým
Nejvyšší správní soud dle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační stížnost byla
proto v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.).
Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud
náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu dle obsahu spisu žádné náklady nad rámec běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu