ECLI:CZ:NSS:2013:9.AFS.59.2013:34
sp. zn. 9 Afs 59/2013 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
NA VRŠKU, s.r.o., se sídlem Harrachov 14, zast. Mgr. Tomášem Kaplanem,
advokátem se sídlem Římská 104/14, Praha 2, proti žalovanému: Státní zemědělský
intervenční fond, se sídlem Ve Smečkách 33, Praha 1, proti rozhodnutí regionálního odboru
Státního zemědělského intervenčního fondu v Hradci Králové ze dne 15. 3. 2013,
č. j. SZIF/2013/0078989, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 11. 6. 2013, č. j. 11 A 68/2013 - 16,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 11. 6. 2013, č. j. 11 A 68/2013 - 16, kterým soud odmítl žalobu žalobce
proti Oznámení o ukončení administrace žádosti v rámci PRV vydanému stěžovatelem dne
15. 3. 2013 (dále jen „oznámení“) a postoupil věc Ministerstvu zemědělství. Městský soud
konstatoval, že proti žalobou napadenému rozhodnutí je přípustný opravný prostředek odvolání,
přičemž stěžovatel žalobce nesprávně poučil o nepřípustnosti opravného prostředku.
Ke své kasační stížnosti připojil stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku této
kasační stížnosti ve smyslu §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který odůvodnil tím, že výkon napadeného usnesení
městského soudu spočívá v postoupení věci Ministerstvu zemědělství, které bude bez dalšího
vázáno lhůtami pro vydání rozhodnutí o opravném prostředku proti oznámení podle části druhé
správního řádu. Stěžovatel považuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti za nezbytné
z důvodu zachování právní jistoty a předejití vydání případně nicotných správních aktů. Výsledek
posouzení dané věci Nejvyšším správním soudem bude totiž znamenat rovněž určení věcně
příslušného orgánu k posouzení opravného prostředku žalobce proti oznámení. Pokud
by nedošlo k přiznání odkladného účinku a následně by bylo kasační stížností napadené
rozhodnutí zrušeno, znamenalo by to neodstranitelný zásah do práv hájených stěžovatelem,
neboť zrušené rozhodnutí by již bylo v mezidobí „konzumováno“, a to postupem Ministerstva
zemědělství v souladu s právním názorem vysloveným v usnesení městského soudu.
Žalobce ve svém vyjádření k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti uvedl, že v daném případě není splněna ani jedna z podmínek pro přiznání odkladného
účinku ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. (tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
znamenat pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem). Stěžovatel totiž žádným způsobem netvrdí
ani neprokazuje, jaká újma by mu nepřiznáním dokladného účinku mohla vzniknout, natož
aby tvrdil a prokázal, že tato újma bude nepoměrně větší, než jaká může vzniknout přiznáním
odkladného účinku jiným osobám, tj. zejména žalobci. Žalobce je toho názoru, že stěžovateli
žádná újma v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nehrozí, naopak žalobci
hrozí a již vzniká újma spočívající v průtazích řízení, čímž mu vzniká majetková škoda. Žalobce
dále připomněl, že každá podaná kasační stížnost může zvrátit napadené rozhodnutí dotčených
správních orgánů a zasáhnout do právní jistoty účastníků řízení. Domnívá se také, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, kterým
je povinnost rozhodujícího orgánu (a právo účastníka) projednat věc v přiměřené lhůtě.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím
městského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel
jednak dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje
na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu,
aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
V nyní posuzované věci stěžovatel v odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti neuvádí, v čem spatřuje újmu, jež by mu vznikla výkonem rozhodnutí
městského soudu a tím pádem ani netvrdí, že tato újma je nepoměrně větší, než jaká
by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout dalším osobám. Naproti tomu stěžovatel
argumentuje vznikem právní nejistoty, která by nastala v případě, že by Ministerstvo zemědělství
ve věci rozhodlo a následně by Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím napadené usnesení
městského soudu zrušil. Stěžovatel tak zřejmě spatřuje újmu zejména v tom, že Ministerstvo
zemědělství se bude muset řídit závazným názorem uvedeným v usnesení městského soudu (§78
odst. 5 s. ř. s.) a rozhodnout o odvolání proti oznámení, přičemž stěžovatel je toho názoru,
že odvolání není v daném případě přípustné.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že existenci právní nejistoty a možné předejití vydání
případně nicotných správních aktů nelze považovat za důvod, který by sám o sobě, navíc bez
bližšího rozvedení, mohl obstát jako důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V rámci rozhodování o odkladném účinku Nejvyšší správní soud nehodnotil,
zda by v dané věci mohlo jít o nicotnost rozhodnutí či nikoli, to by šlo daleko nad rámec
posuzování nynějšího návrhu na přiznání odkladného účinku. Je však možno v obecnosti
konstatovat, že na nicotné rozhodnutí se hledí jako na neexistující, zdánlivé, které nevyvolává
žádné účinky, a proto nemusí být respektováno (k pojmu nicotnosti srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 - 65, zejména jeho
část IV., toto usnesení je dostupné z www.nssoud.cz stejně jako další zde citovaná rozhodnutí
zdejšího soudu). Stěžovatel přitom vůbec neobjasnil, proč by obava z vydání nicotného
rozhodnutí měla značit jakoukoli újmu, když s nicotností je pojmově spjata absence jakýchkoli
účinků.
Ani z poukazu na právní nejistotu nelze dovodit žádné konkrétní tvrzení o újmě,
která by stěžovateli hrozila. Nejvyšší správní soud sice u některých žádostí po posouzení
konkrétních okolností přiznal odkladný účinek kasačním stížnostem proti rozsudkům krajských
soudů, které rušily správní rozhodnutí. V mnohých těchto rozhodnutích o odkladném účinku
je pojednáno i o možném v zásadě nežádoucím stavu dotýkajícím se právní jistoty spočívajícím
ve vydání nového rozhodnutí s obsahově odlišným výrokem a následném „obživnutí“ rozhodnutí
původního na základě zrušení rozsudku krajského soudu (ke shrnutí judikatury zdejšího soudu
v daném směru srov. usnesení ze dne 2. 5. 2013, č. j. 6 As 61/2013 - 20, které navazuje
na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikované pod č. 1255/2007 Sb. NSS). V nynějším případě však
nemůže jít o riziko existence protichůdných rozhodnutí v téže věci v návaznosti na „obživnutí“
zrušeného rozhodnutí, jelikož městský soud žádné rozhodnutí nerušil, jen věc postoupil
Ministerstvu zemědělství ve smyslu §46 odst. 5 s. ř. s. V takovém případě pak bylo na stěžovateli,
aby okolnosti, v nichž spatřuje pro sebe újmu, náležitě popsal, což ovšem neučinil. Ani z tvrzení,
že zrušení usnesení městského soudu, aniž by byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek,
by znamenalo zásah do zájmů hájených stěžovatelem, jelikož by zrušené usnesení bylo
„konzumováno“ postupem Ministerstva zemědělství, není možno vyvodit, jakou újmu
má stěžovatel na mysli. Není vůbec zřejmé, v čem konkrétně by měla spočívat stěžovatelova újma
v návaznosti na „konzumaci“ usnesení městského soudu. Nejvyšší správní soud přitom není
oprávněn ani povinen za stěžovatele újmu dovozovat.
Stěžovatel tak konkrétně netvrdil, v čem by pro něj měla újma ve smyslu §73 odst. 2
s. ř. s. spočívat, jeho návrhu tak nebylo možno již z tohoto důvodu vyhovět. Proto již nebylo
předmětné zkoumat také rozpor s důležitým veřejným zájmem. Z uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu