ECLI:CZ:NSS:2013:9.AFS.86.2012:80
sp. zn. 9 Afs 86/2012 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: GEMA ART
GROUP a.s., se sídlem Haštalská 760/27, Praha 1, zast. JUDr. Mariannou Svobodovou,
advokátkou se sídlem Braunův dům, Karlovo nám. 24, Praha 1, proti žalovanému: Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy
žalovaného ze dne 21. 12. 2010, č. j. ÚOHS R153/2010/VZ-19288/2010/310/ASc, za účasti
osob zúčastněných na řízení: I) Národní divadlo, státní příspěvková organizace, se sídlem
Ostrovní 1, Praha 1, a II) OHL ŽS, a.s., se sídlem Burešova 938/17, Brno, zast. Mgr. Davidem
Dvořákem, LL.M, advokátem se sídlem Jakubská 1, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2012, č. j. 62 Af 10/2011 - 271,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2012, č. j. 62 Af 10/2011 - 271,
se zru š u je a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno
rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. 12. 2010,
č. j. ÚOHS-R153/2010/VZ-19288/2010/310/ASc (dále jen „rozhodnutí stěžovatele) a věc
mu vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl rozklad žalobce proti
rozhodnutí stěžovatele ze dne 22. 9. 2010, č. j. ÚOHS-S241/2010VZ-12632/2010/510/KČe,
kterým stěžovatel rozhodl, že Národní divadlo státní příspěvková organizace, jako zadavatel
veřejné zakázky „Generální oprava fasád historické budovy Národního divadla“ (dále jen
„zadavatel“), nedodržel postup stanovený v §77 odst. 1 v návaznosti na §6 zákona
č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pro právě projednávanou věc (dále též „ZVZ“),
tím, že úkony komise pro posouzení a hodnocení nabídek spojené s posouzením výše
nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné zakázky nebyly provedeny transparentně, přičemž
tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření
smlouvy. Podle §118 odst. 1 ZVZ žalovaný zrušil úkony zadavatele spojené s posouzením výše
nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a s hodnocením nabídek uchazečů, které
byly zdokumentovány v protokolech z jednání hodnotící komise a ve zprávě o posouzení
a hodnocení nabídek ze dne 31. 5. 2010, a současně zrušil i rozhodnutí zadavatele ze dne
1. 6. 2010 o vyloučení uchazeče OHL ŽS, a. s., tj. osoby zúčastněné na řízení II, z účasti
v zadávacím řízení, jakož i rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky z téhož dne.
Krajský soud nejprve shrnul dosavadní průběh správního řízení a poté přezkoumal
napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle ustanovení §75 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle
žalobce stěžovatel zcela ignoroval jeho argumentaci ve vztahu k obsahové skladbě tzv. obvyklého
kalkulačního vzorce. Krajský soud tuto námitku v rozkladu žalobce identifikoval a následně
k ní uvedl i stanovisko stěžovatele, za kterého usoudil, že stěžovatel se nijak nevypořádal
s žalobcovým tvrzením, že obvyklý kalkulační vzorec je termín běžně užívaný ve stavebnictví,
který nevyžaduje bližšího vysvětlení a že uchazeč OHL ŽS, a. s. (dále jen „OHL ŽS“),
jako podnikatel v příslušném oboru věděl, jaké položky tento vzorec má. Podle názoru krajského
soudu se přitom jedná o otázku pro posouzení věci zcela zásadní. Pokud zadavatel OHL ŽS
vyloučil mj. z toho důvodu, že nedoložil kalkulační vzorec v požadovaných podrobnostech
tak, aby jednoznačně zdůvodnil mimořádně nízkou nabídkovou cenu, a stěžovatel toto
rozhodnutí o vyloučení zrušil s tím, že zadavatel měl v žádosti o zdůvodnění mimořádně nízké
nabídkové ceny blíže konkretizovat, jakou strukturu a jakou podrobnost má požadované
zdůvodnění mít, je zcela nezbytné postavit najisto zadavatelem použitý pojem „obvyklý
kalkulační vzorec“. Jestliže žalobce namítá, že se jedná o pojem ve stavebnictví zcela běžný, jehož
obsah a struktura je podnikatelům ve stavebnictví známá, bylo třeba, aby se stěžovatel v rámci
rozkladového řízení s tímto tvrzením vypořádal a buď je vyvrátil, nebo se s ním ztotožnil.
Podle názoru krajského soudu v případě, že se prokáže žalobcovo tvrzení (tj. že pojem
„obvyklý kalkulační vzorec“ a jeho obsah i struktura je v oboru stavebnictví obecně znám), nelze
na žádost o objasnění mimořádně nízké nabídkové ceny nahlížet jako na žádost nedostatečně
určitou. Pokud by tedy byl pojem „obvyklý kalkulační vzorec“ pojmem běžně užívaným a obecně
známým všem podnikatelům ve stavebnictví a měl jasně a konkrétně danou strukturu, jednalo
by se o dostatečně vymezený požadavek. Závěr stěžovatele v prvostupňovém rozhodnutí,
že hodnotící komise žádost v tomto ohledu formulovala nedostatečně podrobně, by pak nemohl
obstát. Naopak, pokud by tomu tak nebylo a neprokázalo by se, že pojem „obvyklý kalkulační
vzorec“ je ve stavebnictví ustáleným a obecně známým pojmem s jednoznačným obsahem
a strukturou, byl by závěr prvostupňového rozhodnutí stěžovatele závěrem správným.
Krajský soud tedy v tomto smyslu přisvědčil namítané nepřezkoumatelnosti napadeného
rozhodnutí. Dále se krajský soud zabýval námitkou žalobce týkající se nesprávnosti tvrzení
stěžovatele, který shledal, že hodnotící komise neposuzovala nabídkové ceny ve vztahu
k předmětu veřejné zakázky. I tuto námitku žalobce v rozkladu uplatnil a i k ní se stěžovatel
výslovně nevyjádřil. Dle krajského soudu je třeba posuzovat nabídkové ceny ve vztahu
k předmětu veřejné zakázky. V této souvislosti hodnotící komise tedy zásadně není povinna
si ve vztahu k nabídkovým cenám nechat vyhotovit znalecký posudek, a ani není povinna podle
takového posudku postupovat. Pokud si však nechá znalecký posudek vyhotovit, je zcela
na místě, aby v žádosti o zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny hodnotící komise
na takový posudek poukázala. Toto pochybení hodnotící komise v daném případě nemělo vliv
na transparentnost zadávacího řízení, neboť hodnotící komise uvedla, jakým způsobem
má uchazeč mimořádně nízkou nabídkovou cenu zdůvodnit. Podstatným pro posouzení věci
je výklad pojmu „obvyklý kalkulační vzorec“ a otázka jeho obecné známosti. Vzhledem k tomu
nemohla tato žalobcova rozkladová námitka jakkoli ovlivnit výsledek řízení. Pokud
se k ní stěžovatel výslovně nevyjádřil, jistě pochybil, nicméně toto pochybení nemohlo žádným
způsobem ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí.
Vzhledem ke shledané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí se krajský soud
nezabýval dalšími žalobními námitkami, které se vztahují ke druhému důvodu vyloučení uchazeče
OHL ŽS, a to k rozporu nabídky s §14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní památkové péči“), neboť toto posouzení
by v daném případě nemuselo mít žádný praktický dopad a mohlo by se jednat toliko
o akademické pojednání, k němuž soudní řízení určeno není.
Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Rozsudek krajského soudu je nezákonný
z důvodu nesprávného posouzení právní otázky, konkrétně povahy zrušeného rozhodnutí
jakožto rozhodnutí nepřezkoumatelného. Dále stěžovatel namítá, že rozsudek krajského soudu
trpí nepřezkoumatelností, jejíž příčinu spatřuje stěžovatel v rozpornosti závěrů krajského soudu.
Stěžovatel je přesvědčen, že povaha pojmu „obvyklý kalkulační vzorec“ není pro posouzení
věci, podstatná, neboť, jak z obou dotčených rozhodnutí výslovně vyplývá, stěžovatel neshledal
pochybení zadavatele veřejné zakázky, resp. hodnoticí komise, pouze v souvislosti s jeho
použitím. Stěžovatel je přesvědčen, že postupy hodnoticí komise, které se týkaly posouzení
nabídkových cen v souladu s §77 ZVZ, tedy z hlediska, zda se nejedná o ceny mimořádně nízké,
trpí vysokou mírou netransparentnosti a jako takové jsou v rozporu se základními zásadami
zadávání veřejných zakázek, které jsou zakotveny v §6 ZVZ.
Stěžovatel má za to, že postupy hodnoticí komise v rámci fáze posouzení nabídkových
cen podle §77 ZVZ nejsou transparentní, neboť ačkoli je ze znaleckého posudku patrné, že jeho
zpracovatel provedl posouzení jednotlivých nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné
zakázky, jak vyžaduje §77 odst. 1 ZVZ, výzva dle věty druhé téhož ustanovení neodpovídá
požadavkům zákona, neboť neobsahuje pro dotčeného uchazeče relevantní informace, konkrétně
požadavek na zdůvodnění těch částí nabídky, které jsou pro výši nabídkové ceny podstatné. Dále
podklady zadávacího řízení obsahují dva protichůdné odborné posudky, přičemž z jednoho
vyplývá, že existují pochybnosti o správnosti nastavení nabídkové ceny uchazeče OHL ŽS,
a z druhého vyplývá, že tento uchazeč svou nabídkovou cenu dostatečně zdůvodnil. Z podkladů
není zřejmé, z jakého důvodu se hodnoticí komise neztotožnila s odborným posudkem.
Stěžovatel dále uvádí, že je i nadále přesvědčen, že pojem „obvyklý kalkulační vzorec“
nevykazuje jednoznačně závazný obsah. Žalobce v rozkladu argumentuje skladbou zcela jiného
propočtu, kterým má být tzv. „základní oborový kalkulační vzorec“. Uchazeč OHL ŽS, se domnívá,
že definici „běžného kalkulačního vzorce“ odpovídá rozklad na přímé náklady, nepřímé náklady
a přiměřenou míru zisku. Vedle výkladu zadavatele a žalobce je tento výklad již třetím možným.
Stěžovatel má za to, že v celém správním řízení nebylo postaveno najisto, co znamená pojem
„obvyklý kalkulační vzorec“, jaká je jeho skladba. S ohledem na tuto skutečnost nebylo možné
uchazeče OHL ŽS z účasti na zadávacím řízení oprávněně vyloučit.
Stěžovatel se též vyjadřuje i k druhému důvodu vyloučení uchazeče OHL ŽS z účasti
na zadávacím řízení, který spočíval v tom, že postup plnění zakázky je v přímém rozporu s §14
zákona o státní památkové péči.
Rozpornost rozsudku krajského soudu spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud uvádí,
že pokud si v průběhu posouzení nabídek nechá hodnoticí komise zpracovat znalecký posudek
a v dalších postupech z něj vychází, tak je zcela na místě, aby v žádosti o zdůvodnění mimořádně
nízké nabídkové ceny na takový posudek poukázala, neboť tak může naplnit zásadu
transparentnosti zakotvenou §6 ZVZ a požadavek podle §77 odst. 1 ZVZ. Zároveň však krajský
soud tvrdí, že pokud hodnoticí komise neuvedla ve výzvě dle §77 odst. 1 ZVZ odkaz
na znalecký posudek, tak toto pochybení hodnoticí komise v daném případě nemělo vliv
na transparentnost zadávacího řízení. Výše uvedené dle stěžovatele způsobuje nejednoznačnost
závěrů krajského soudu a tedy nepřezkoumatelnost rozsudku dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření uvádí, že jako důvod zrušení relevantních úkonů hodnoticí
komise a zadavatele je v rozhodnutí prvního stupně jednoznačně uvedeno pochybení zadavatele
při posouzení nabídky OHL ŽS, v rámci posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny. Jakékoliv
další údajně netransparentní úkony zadavatele ve vztahu k posouzení výše nabídkové ceny
ostatních uchazečů žalobce popírá. Žalobce též trvá na tvrzení, že hodnoticí komise není povinna
při posouzení nabídek z odborných posudků žádným způsobem vycházet. V žádném případě
není hodnoticí komise povinna blíže uvádět, z jakých důvodů takový podklad při své činnosti
nezohlednila.
Žalobce dále zcela souhlasí s rozsudkem krajského soudu v tom smyslu, že zodpovězení
otázky tykající se povahy pojmu „obvyklý kalkulační vzorec“ je pro posouzení věci klíčové. Žalobce
trvá na skutečnosti, že pojem, ale i struktura a obsah kalkulačního vzorce jsou obecně známé,
a tudíž nebyla hodnoticí komise v žádosti o zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny
povinna požadovaný kalkulační vzorec podrobněji vymezit či dokonce blíže definovat
položkovou skladbu požadovaného kalkulačního vzorce. Jelikož se stěžovatel v rámci řízení
o rozkladu nevypořádal s námitkou žalobce vztahující se k obvyklému kalkulačnímu vzorci,
má to za následek nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí.
Žalobce má též za to, že nabídka OHL ŽS je objektivně v rozporu s platnými právními
předpisy, a tudíž bylo její vyřazení hodnoticí komisí a následné vyloučení ze zadávacího řízení
provedené v souladu se zákonem.
Závěrem žalobce shrnuje, že rozsudek krajského soudu žádnými rozpory netrpí, a je zcela
přezkoumatelný, jelikož odkázání na předmětný znalecký posudek by bylo vhodné,
ale transparentnost postupu hodnoticí komise není ohrožena, neboť byla docílena jiným
způsobem, a to konkrétně tím, že hodnoticí komise jasně uvedla, jakým způsobem má uchazeč
mimořádně nízkou nabídkovou cenu zdůvodnit.
Z uvedených důvodů žalobce zdejšímu soudu navrhuje zamítnutí kasační stížnosti
a přiznání náhrady nákladů řízení.
Z vyjádření OHL ŽS, osoby zúčastněné na řízení II), vyplývá, že se plně ztotožňuje
s obsahem kasační stížnosti, přičemž má za to, že stěžovatel ve svých rozhodnutích vydaných
v obou stupních na základě řádně zjištěného skutkového stavu správně zkonstatoval
netransparentní postup hodnoticí komise. K pojmu „obvyklý kalkulační vzorec“ zdůrazňuje,
že každý dodavatel své kalkulace uzpůsobuje svým konkrétním potřebám a zohledňuje při nich
především ty náklady, které potřebuje sledovat.
Z uvedených důvodů zdejšímu soudu navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
Národní divadlo, státní příspěvková organizace, osoba zúčastněná na řízení I),
se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné a za stěžovatele jedná osoba s vysokoškolským právnickým
vzděláním, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Poté
přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Pro přehlednost věci považuje zdejší soud za vhodné shrnout relevantní skutečnosti
zjištěné z předloženého správního spisu. Žalobce byl vybrán jako vítěz veřejné zakázky
„Generální oprava fasád historické budovy Národního divadla“ rozhodnutím zadavatele o výběru
nejvhodnější nabídky ze dne 1. 6. 2010. Současně zadavatel téhož dne rozhodl o vyloučení
OHL ŽS z účasti v zadávacím řízení, z důvodu nedostatečného zdůvodnění mimořádně nízké
nabídkové ceny (podle zadavatele tento uchazeč nedoložil kalkulační vzorec v požadovaných
podrobnostech) a podání nabídky v rozporu s §14 zákona o státní památkové péči. Stěžovatel
dospěl k závěru, že vyloučení nebylo namístě. Pokud hodnotící komise ve výzvě ke zdůvodnění
mimořádně nízké nabídkové ceny nesdělila uchazeči dostatečně přesně, jakým způsobem
požaduje cenu objasnit, nemůže mu vytýkat, že nedoložil kalkulační vzorec v požadovaných
podrobnostech. Stejně tak stěžovatel konstatoval, že neshledal důvody, pro něž by obsah
OHL ŽS předložené nabídky nebyl v korelaci s právními předpisy a zadávacími podmínkami.
Předseda stěžovatele výše uvedené závěry prvostupňového rozhodnutí potvrdil.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou nevypořádání pojmu „obvyklý kalkulační
vzorec“, resp. zda důsledné nevypořádání se stěžovatelem s tímto pojmem, mělo či nemělo
za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí předsedy stěžovatele.
Zdejší soud má za to, že pokud zadavatel požadoval v žádosti o zdůvodnění mimořádně
nízké ceny, aby OHL ŽS doložil rozbory cen ve struktuře obvyklého kalkulačního vzorce
a následně jedním z důvodů pro jeho vyloučení bylo, že dostatečným způsobem nezdůvodnil
mimořádně nízkou cenu (tj. nedoložil kalkulační vzorec v požadovaných podrobnostech),
tak se jednalo o klíčový spor už v rámci zadávacího řízení u zadavatele. Stěžovatel sám v rámci
prvostupňového rozhodnutí dospěl k závěru, že vyloučení nebylo důvodné, protože, pokud
hodnoticí komise ve výzvě ke zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny nesdělila dostatečně
přesně, jakým způsobem požaduje cenu objasnit, nemůže uchazeči následně vytýkat, že nedoložil
kalkulační vzorec v požadovaných podrobnostech.
Nejvyšší správní soud v návaznosti na výše uvedené uvádí, že i z provostupňového
rozhodnutí stěžovatele jasně vyplývá, že dle stěžovatele hodnoticí komise nedodržela postup
stanovený v §77 odst. 1 ZVZ v návaznosti na §6 ZVZ hlavně z toho důvodu, že konkrétně
nespecifikovala dostatečně přesně, v jaké struktuře a podrobnosti se měl OHL ŽS vyjádřit
v žádosti o zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny.
Nejvyšší správní soud proto souhlasí s argumentací krajského soudu, kdy, pokud by bylo
postaveno najisto, že se jedná o pojem ve stavebnictví zcela běžný a známý, tak by žádost
o zdůvodnění mimořádné nabídkové ceny byla dostatečně určitá. Jestliže by však existovalo
mnoho různých výkladů daného pojmu, tak byl na místě závěr předestřený stěžovatelem v rámci
prvostupňového rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že rozhodnutí
předsedy stěžovatele je částečně nepřezkoumatelné, neboť nebyl postaven najisto termín „obvyklý
kalkulační vzorec“, vyjasnění známosti tohoto termínu bude určovat další výsledek správního
řízení. Námitky stěžovatele směřující do podstatnosti pojmu „obvyklý kalkulační vzorec“ z výše
uvedených důvodů nejsou důvodné.
Pokud se stěžovatel dále obsáhle vyjadřuje ve své kasační stížnosti k termínu „obvyklý
kalkulační vzorec“, tak zdejší soud k tomu uvádí, že nedostatky v odůvodnění svého rozhodnutí
nemůže správní orgán sanovat vyjádřeními podanými v průběhu soudního řízení. Shodně např.
rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003 - 58 (všechna zde uváděná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
K námitce stěžovatele spočívající v nevyjádření se hodnoticí komise ke dvěma
protichůdným odborným posudkům Nejvyšší správní soud uvádí, že §74 ZVZ stanoví,
že pro posouzení a hodnocení nabídek v otevřeném řízení, užším řízení, soutěžním dialogu
a ve zjednodušeném podlimitním řízení a pro předběžné hodnocení nabídek v jednacím řízení
s uveřejněním ustanoví veřejný zadavatel hodnotící komisi. Posouzení nabídek je dle §76 ZVZ
včetně posouzení výše nabídkové ceny ve vztahu k předmětu plnění dle §77 ZVZ výlučně
v kompetenci hodnoticí komise. Hodnoticí komise není povinna dle zákona si ve vztahu
k nabídkovým cenám nechat vyhotovit znalecký posudek, a ani není povinna podle takového
posudku postupovat, není též povinna blíže uvádět, z jakých důvodů takovýto podklad
nezohlednila. Je tak nutné konstatovat, že dle zákonné úpravy je to hodnoticí komise, komu
náleží posouzení, zda je cena mimořádně nízká či nikoli. Zohlednění či nezohlednění odborného
posudku v rámci posuzování mimořádně nízké nabídkové ceny je vnitřním myšlenkovým
pochodem komise, jenž nepodléhá přezkumu. Předmětem přezkumu ze strany stěžovatele je pak
objektivní posouzení, zda byl důvod, aby tato hodnoticí komise ve vztahu ke konkrétné nabídce
měla nabídkovou cenu posoudit jako mimořádně nízkou, tedy postupovat podle §77 odst. 1
ZVZ. K tomu srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2010,
č. j. 62 Ca 11/2009 - 46, publikovaný též pod č. 2461/2012 Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného
rozhodnutí, která je spatřována v rozpornosti závěrů krajského soudu. Námitku vnitřní
rozpornosti závěrů krajského soudu týkající se dodržení zásady transparentnosti Nejvyšší správní
soud nesdílí, jelikož stěžovatelem uplatněná argumentace pouze vytrhuje z kontextu dílčí pasáže
z rozsudku krajského soudu. Při posouzení argumentace krajského soudu z hlediska
komplexního, je jeho závěr zcela zřejmý. Lze z něj usoudit, že poukázání hodnoticí komise
na odborný posudek v žádosti o zdůvodnění mimořádně nízké ceny je vhodným instrumentem
k naplnění zásady transparentnosti, avšak v daném konkrétním případě hodnoticí komise uvedla,
jak má uchazeč mimořádně nízkou cenu zdůvodnit, a tudíž transparentnost řízení nebyla
ovlivněna. Z výše uvedeného je tedy úvaha krajského soudu zcela srozumitelná
a přezkoumatelná, a proto stěžovatelova námitka není důvodná.
Nejvyšší správní soud však z úřední povinnosti shledal za nepřezkoumatelnou tu část
rozsudku krajského soudu, týkající se nevypořádání se s dalšími žalobními námitkami žalobce,
které se vztahují ke druhému důvodu vyloučení uchazeče OHL ŽS ze zadávacího řízení,
a to k rozporu nabídky s ustanovením §14 zákona o státní památkové péči, neboť toto
posouzení by v daném případě nemuselo mít žádný praktický dopad a mohlo by se jednat toliko
o akademické pojednání, k němuž soudní řízení určeno není. Nejvyšší správní soud daný závěr
krajského soudu nesdílí s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74. V tomto usnesení rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu konstatoval, že jakkoli nepřezkoumatelnost žalobou napadeného správního rozhodnutí
je nutnou a dostatečnou podmínkou jeho zrušení krajským soudem, nezbavuje to krajský soud vedle konstatování
této nezákonnosti též povinnosti vypořádat se s (dalšími) žalobními námitkami či případně zabývat se jinými
důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, či jeho
nicotností, a to v té míře, v jaké to obsah napadeného správního rozhodnutí umožňuje. V soudním řízení o žalobě
proti rozhodnutí odvolacího orgánu se totiž může stát, že toto rozhodnutí bude ve vztahu k určitým skutkovým
či právním otázkám nepřezkoumatelné, ať již pro nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů, avšak ve vztahu
k jiným, na prvních z nich relativně nezávislým, požadavkům přezkoumatelnosti vyhoví. Může tomu být nejen
tehdy, vztahuje-li se nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí toliko k některému z vícero jeho výroků,
ale například i tehdy, je-li odůvodnění jednoho výroku nepřezkoumatelné toliko ve vztahu k určitým skutkovým
či právním otázkám, výsledek jejichž posouzení sám o sobě neovlivňuje posouzení dalších skutkových či právních
otázek, které byly rovněž pro rozhodnutí správního orgánu o věci podstatné. Nejvyšší správní soud podotýká,
že zabývat se těmito oddělitelnými otázkami je nutno jen tehdy, má-li jejich řešení význam pro další řízení
a rozhodnutí ve věci (či lze-li vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat, že takový význam mít bude.).
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v právě posuzovaném případě se jedná o dvě
na sobě nezávislé právní otázky významné pro dané správní řízení. Hodnoticí komise nabídku
OHL ŽS vyřadila v souladu s §77 odst. 1 ZVZ z důvodu neopodstatněného zdůvodnění
mimořádně nízké nabídkové ceny a v souladu s §76 odst. 1 ZVZ z důvodu podání nabídky
v rozporu s platnými právními předpisy (§14 zákona o státní památkové péči). Otázka podání
nabídky v rozporu s právními předpisy zůstává mezi žalobcem a stěžovatelem stále spornou,
přičemž krajský soud nemůže předjímat výsledek řízení před správními orgány a předpokládat,
že tato otázka nebude muset být řešena. Je proto zřejmé, že krajský soud měl v rámci uplatněné
žalobní námitky tuto otázku řádně posoudit. V žádném případě se nejedná o akademické
pojednání, ale o vyřešení nezávislé právní otázky, která má pro další průběh správního řízení
stejný význam jako posouzení, zda je „obvyklý kalkulační vzorec“ pojem ve stavebnictví zcela běžný
a známý. Pokud by totiž správní orgán dospěl k závěru, dle kterého by nebyly v projednávané
věci splněny podmínky pro vyloučení OHL ŽS dle ustanovení §77 odst. 1 ZVZ, musí být
k řádně uplatněné žalobní námitce postaveno na jisto, zda byly splněny podmínky pro vyloučení
OHL ŽS dle ustanovení §76 odst. 1 ZVZ.
Kasační soud tak uzavírá, že ačkoliv názor krajského soudu týkající se významnosti pojmu
„obvyklý kalkulační vzorec“ pro další průběh správního řízení je správný, nemůže jeho rozsudek
jako celek obstát, neboť krajský soud se řádně nevypořádal s další žalobní námitkou žalobce
vztahující se k rozporu nabídky s ustanovením §14 zákona o státní památkové péči, u které nelze
vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat, že nebude mít na výsledek správního řízení také
dopad.
Z výše uvedených důvodů Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než rozsudek krajského
soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Krajský soud je při novém projednání věci vázán
právním názorem zdejšího soudu; v novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu