ECLI:CZ:NSS:2013:9.AFS.94.2013:39
sp. zn. 9 Afs 94/2013 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka
v právní věci žalobce: GEMA ART GROUP a. s., se sídlem Haštalská 760/27, Praha 1,
zast. JUDr. Mariannou Svobodovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 24, Praha 1, proti
žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno,
proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 21. 12. 2010, č. j. ÚOHS-R153/2010/VZ-
19288/2010/310/ASc, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Národní divadlo, státní
příspěvková organizace, se sídlem Ostrovní 1, Praha 1 a II) OHL ŽS, a. s., se sídlem
Burešova 17, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 3. 10. 2013, č. j. 62 Af 10/2011 – 313,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen "stěžovatel") podal kasační stížnost proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno
rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. 12. 2010,
č. j. ÚOHS-R153/2010/VZ-19288/2010/310/ASc a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí stěžovatele ze dne
22. 9. 2010, č. j. ÚOHS-S241/2010VZ-12632/2010/510/KČe, kterým stěžovatel rozhodl,
že Národní divadlo státní příspěvková organizace, jako zadavatel veřejné zakázky
„Generální oprava fasád historické budovy Národního divadla“, nedodržel postup
stanovený v §77 odst. 1 v návaznosti na §6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách,
ve znění účinném pro právě projednávanou věc (dále jen „ZVZ“), tím, že úkony komise
pro posouzení a hodnocení nabídek spojené s posouzením výše nabídkových cen ve vztahu
k předmětu veřejné zakázky nebyly provedeny transparentně, přičemž tento postup mohl
podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Podle
§118 odst. 1 ZVZ stěžovatel zrušil úkony zadavatele spojené s posouzením výše
nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a s hodnocením nabídek uchazečů,
které byly zdokumentovány v protokolech z jednání hodnotící komise a ve zprávě
o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 5. 2010, a současně zrušil i rozhodnutí
zadavatele ze dne 1. 6. 2010 o vyloučení uchazeče OHL ŽS, a. s., tj. osoby zúčastněné
na řízení ad II), z účasti v zadávacím řízení, jakož i rozhodnutí zadavatele o výběru
nejvhodnější nabídky z téhož dne.
Podle §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
podání obsahovat označení rozhodnutí, proti kterému směřuje, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení
§37 s. ř. s. platí obdobně. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v §103
odst. 1 s. ř. s. Formulace konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným
předpokladem řádné kasační stížnosti, neboť stěžovatel prostřednictvím námitek vymezí
okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu ze strany Nejvyššího správního soudu, který
je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 4 s. ř. s.). Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné
námitky, nelze ve svém důsledku projednat.
K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58 (publikováno pod
č. 835/2006 Sb. NSS, všechna zde uváděná rozhodnutí NSS jsou též dostupná
na www. nssoud.cz), v němž mj. uvedl: „Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních
nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit
v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj
právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Tyto závěry rozšířeného senátu lze plně
vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím, že důvody musí směřovat proti
rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou řízení o kasační stížnosti je přezkum
soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.).
Kasační stížnost stěžovatele ze dne 10. 10. 2013 uvedené náležitosti nesplňovala,
neboť stěžovatel v ní uvedl pouze odkaz na ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Dále sdělil, že je
připraven kasační stížnost odůvodnit nejpozději ve lhůtě dle §106 odst. 3 s. ř. s. V závěru
své blanketní kasační stížnosti uvedl stěžovatel petit, v němž Nejvyššímu správnímu soudu
navrhl rozsudek krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle §106 odst. 3 nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,
musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl
stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační
stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
V případě, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle
ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., platí dle soudního řádu správního v řízení o kasační stížnosti
zásada koncentrace řízení. Soud proto nemůže přihlížet k doplnění kasačních námitek
uplatněnému po uplynutí lhůty podle 106 odst. 3 s. ř. s. (srov. obdobnou procesní situaci
v usnesení ze dne 15. 2. 2008, č. j. 5 Afs 124/2006-68). Ke stejným závěrům dospěl také
Ústavní soud, který v nálezu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06, dostupném
na http://nalus.usoud.cz), mimo jiného uvedl, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění
kasační stížnosti postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnosti na výroky
dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení
zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem
prodloužena.
Usnesením ze dne 25. 10. 2013, č. j. 9 Afs 94/2013-6, Nejvyšší správní soud vyzval
stěžovatele k doplnění kasační stížnosti a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení
předmětného usnesení. Současně stěžovatele poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost
v uvedené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji podle §37 odst. 5 ve spojení s §120
s. ř. s. odmítne bez věcného projednání.
Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem určujícím počátek lhůty. Připadne-li poslední den
lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní
den.
Usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti, bylo doručeno
stěžovateli dne 25. 10. 2013. Lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti marně uplynula
v pondělí 25. 11. 2013. Doplnění kasační stížnosti bylo zdejšímu soudu doručeno v úterý
26. 11. 2013. Stěžovatel v průběhu stanovené jednoměsíční lhůty nepožádal o její
prodloužení.
Na základě výše uvedeného je tak zřejmé, že zdejší soud při svém rozhodování
nemohl přihlížet k námitkám stěžovatele, které byly uplatněny až po uplynutí lhůty dle §106
odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl v souladu s §37 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. bez věcného projednání.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 a §120
s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu