ECLI:CZ:NSS:2013:9.AFS.95.2013:25
sp. zn. 9 Afs 95/2013 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka,
soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudce JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: V.
P., zast. JUDr. Pavlou Plašilovou, advokátkou se sídlem Jakubská 1, Brno, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutím Finančního
ředitelství v Brně ze dne 30. 6. 2011, č. j. 8217/11-1102-709598, a č. j. 8216/11-1102-709598, ve
věcech daně z příjmů fyzických osob, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2013, č. j. 30 Af 139/2011 – 104,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n em á p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností v záhlaví uvedený rozsudek
Krajského soudu v Brně, jímž byla zrušena rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne
30. 6. 2011, č. j. 8217/11-1102-709598, a č. j. 8216/11-1102-709598.
Nejvyšší správní soud shledal, že předmětná kasační stížnost nesplňuje veškeré náležitosti
podle §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), neboť neobsahuje žádné konkrétní důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a)
až d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 25. 10. 2013, č. j. 9 Afs 95/2013 – 10,
stěžovatele vyzval k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce tak, aby bylo zřejmé, v čem
spatřuje nezákonnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně. Současně jej poučil o tom,
že neodstraní-li nedostatky kasační stížnosti, bude tato podle §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., odmítnuta.
Výzva byla stěžovateli doručena dne 29. 10. 2013, ten však zůstal nečinný a ve stanovené
lhůtě, která marně uplynula dnem 29. 11. 2013, kasační stížnost nedoplnil. Uvedená lhůta je lhůtou
zákonnou a může být prodloužena toliko na včasnou žádost stěžovatele (srov. §106 odst. 3 s. ř. s.);
takovou žádost stěžovatel nepodal.
Dne 3. 12. 2013 bylo Nejvyššímu správnímu soudu osobně doručeno podání, jímž
stěžovatel kasační stížnost doplnil o potřebné náležitosti s tvrzením, že tak činí „ve stanovené l h ůtě“,
a to ačkoli v něm potvrdil, že usnesení vyzývající jej k odstranění vad kasační stížnosti mu bylo
doručeno již 29. 10. 2013. Je však zjevné, že k doplnění kasační stížnosti došlo opožděně.
Pochybení stěžovatele nelze přehlédnout či prominout, neboť opačný postup byl by
rozporný se zákonnými ustanoveními s. ř. s., z nichž mimo jiné plyne, že včas uplatněnými
kasačními důvody je Nejvyšší správní soud vázán; jejich absence nenapravená postupem, který
s. ř. s. předpokládá, brání pokračování v řízení o kasační stížnosti, čehož důsledkem je její odmítnutí
(srovnej nález Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06).
K opožděnému podání stěžovatele přitom přihlížet nelze také i proto, že by tím byla
nastolena právní nejistota ve vztazích účastníků řízení spojená s narušením jejich v řízení rovných
procesních práv; žalobce právem může a musí očekávat, že nevčasné plnění procesních povinností
stěžovatele bude mít i pro něho zákonem předvídané důsledky bez ohledu na to, že jde o správní
(státní) orgán.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže kasační stížnost byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu