ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.138.2013:62
sp. zn. 9 As 138/2013 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové, soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudce JUDr. Miloslava Výborného v právní věci
žalobce: Z. K., zast. Mgr. Viktorem Klímou, advokátem se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1,
proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod sídlištěm
1800/9, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2010, č. j. ZKI-O-24/167/2010/Ves,
za účasti osob zúčastněných na řízení: I) TICO-INVEST s.r.o., se sídlem Freyova 21, Praha 9,
II) JUDr. B. K. 2, III) Ing. M. H., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 18. 10. 2013, č. j. 5 A 170/2010 – 104,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 18. 10. 2013, č. j. 5 A 170/2010 – 104, se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadl rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 18. 10. 2013, čj. 5 A 170/2010 – 104, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2010, čj. ZKI-O-24/167/2010/Ves; tímto rozhodnutím
měnícím rozhodnutí katastrálního úřadu prvního stupně žalovaný nevyhověl návrhu stěžovatele na
opravu údajů v katastru nemovitostí a mimo jiné – zkráceně řečeno – stanovil, kdo bude nadále
evidován jako vlastník parcely č. p. x, katastrální území Křeslice, obec Praha.
[2] Stěžovatel napadl citovaný rozsudek městského soudu včasnou kasační stížností, ve které
současně navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek dle §107 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení
s §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na skutečnost, že k 1. 1. 2014
pravděpodobně nabude účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nebude jako
doposud chránit vlastnické právo skutečných vlastníků oproti kupujícím v dobré víře. Případný
prodej některých nemovitostí ze strany osob zúčastněných na řízení by pro stěžovatele tudíž
představoval nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám. Přiznáním
odkladného účinku může vzniknout újma toliko osobě zúčastněné na řízení I), která však
v předchozí době po dobu 7 let proti duplicitnímu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí
nic nenamítala.
[4] Osoba zúčastněná na řízení I) s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřila
nesouhlas. Uvedla, že stěžovatel dostatečným způsobem nedoložil jemu hrozící újmu nepoměrně
větší, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Dále konstatovala,
že tvrzení, dle kterého v předchozí době po dobu 7 let proti duplicitnímu zápisu vlastnického práva
v katastru nemovitostí nic nenamítala, se nezakládá na pravdě; v této věci kontaktovala druhého
duplicitního vlastníka (v té době paní P.) dopisem ze dne 27. 11. 2003.
[5] Nejvyšší správní soud po zvážení přednesených argumentů dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §107 odst. 1
s. ř. s., nejsou naplněny.
[6] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní
soud zaměřuje na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly nejen neexistenci
rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem, ale především nasvědčovaly
možnosti vzniku nepoměrně větší újmy hrozící stěžovateli oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti
jsou vždy individuální; povinnost tvrdit a prokázat hrozbu újmy či alespoň nabídnout důkazy
k jejímu prokázání má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje,
a uvést intenzitu tvrzené újmy. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí
svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem
krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze bagatelní a hypotetická. Charakter odkladného účinku pak spočívá v jeho
mimořádnosti, neboť přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde nezbytnost odkladu
převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí orgánů veřejné moci. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu stejně jako kasační
stížnost nemají suspenzívní účinek ze zákona; jeho přiznání soudním rozhodnutím je možné jen při
restriktivním výkladu relevantních zákonných ustanovení, a to hrozilo-li by reálně riziko
nereparovatelných následků; pouhé spekulativní úvahy k přiznání odkladného účinku nepostačují.
[7] Stěžovatel požadavkům vyplývajícím z břemene tvrzení a důkazního břemene nedostál.
V návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tvrdil pouze, že újma mu způsobená
důsledky napadeného rozsudku bude nepoměrně větší než újma způsobená zúčastněné osobě
odkladným účinkem, a to v souvislosti s vyšší ochranou nabyvatelů vlastnického práva v dobré víře
dle nového občanského zákoníku; takový obecný odkaz na dopady nové právní úpravy je však – jak
již shora naznačeno – zcela nedostačující. Tvrzená pasivita na straně osoby zúčastněné na řízení I),
touto osobou navíc popíraná, nemá pro rozhodnutí o odložení vykonatelnosti stěžovaného
rozsudku žádný význam.
[8] Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. , návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu