ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.35.2013:46
sp. zn. 9 As 35/2013 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: L. D., zast.
JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor Krajský živnostenský úřad, se sídlem Žerotínovo
nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2011, č. j. JMK 1479/2011, Sp. Zn. S-
JMK 1479/2011/KŽU/RL, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 20. 3. 2013, č. j. 31 A 24/2011 - 107,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 16. 4. 2013 brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora
označenému usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud
zastavil řízení o žalobě stěžovatele o zrušení rozhodnutí Krajského živnostenského úřadu Krajského
úřadu Jihomoravského kraje ze dne 1. 2. 2011, č. j. JMK 1479/2011, a žádnému z účastníků
nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Hodonín, Obecního živnostenského úřadu, ze dne
24. 11. 2010, č. j. OŽÚ/22752/2010, kterým bylo stěžovateli zrušeno živnostenské oprávnění
s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„živnostenský zákon“).
Podle §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání obsahovat
označení rozhodnutí, proti kterému směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel
napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně.
Kasační stížnost lze podat toliko z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. Formulace konkrétních
důvodů (kasačních námitek) je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti, neboť
stěžovatel prostřednictvím námitek vymezí okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu ze strany
Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační
stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze ve svém důsledku projednat.
K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58 (publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS,
přístupném též na www.nssoud.cz), v němž mj. uvedl: „Žalobce je též povinen vylíčit, jakých
konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán
vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným,
a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Tyto
závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím,
že důvody musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou řízení o kasační
stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.).
Kasační stížnost stěžovatele ze dne 16. 4. 2013 uvedené náležitosti nesplňovala, neboť
stěžovatel v ní uvedl pouze odkaz na ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., avšak prohlásil,
že na podrobném odůvodnění kasační stížnosti intenzivně pracuje a zašle jej soudu nejpozději
ve lhůtě dle §106 odst. 3 s. ř. s. V závěru své blanketní kasační stížnosti uvedl stěžovatel petit,
v němž Nejvyššímu správnímu soudu navrhl usnesení krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Podle §106 odst. 3 s. ř. s. nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,
musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl
stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost
na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost
stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
Pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle
ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., soudní řád správní v řízení o kasační stížnosti zakotvuje koncentraci
řízení; soud již proto nemůže přihlížet ke stížnostním námitkám uplatněným po uplynutí lhůty
podle §106 odst. 3 s. ř. s. (srov. obdobnou procesní situaci v usnesení ze dne 15. 2. 2008,
č. j. 5 Afs 124/2006 - 68). Ke stejným závěrům dospěl také Ústavní soud, který v nálezu ze dne
10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06, dostupném na http://nalus.usoud.cz, mimo jiného uvedl,
že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může
rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho
měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných
důvodů soudem prodloužena.
Usnesením ze dne 29. 4. 2013, č. j. 9 As 35/2013 - 11, Nejvyšší správní soud vyzval
stěžovatele k doplnění kasační stížnosti, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení
předmětného usnesení. Současně stěžovatele poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost v uvedené
lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. odmítne bez
věcného projednání. Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 2. 5. 2013.
Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který
se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti, bylo doručeno zástupci
stěžovatele dne 2. 5. 2013. S ohledem na skutečnost, že konec soudem stanovené lhůty připadl
na neděli 2. 6. 2013, prodloužila se lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti do pondělí
3. 6. 2013. Doplnění kasační stížnosti však bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno
elektronicky (e-mail, se zaručeným elektronickým podpisem) až dne 4. 6. 2013 v 00:26:56 hodin.
Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence anebo předáno orgánu,
který má povinnost je doručit. V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za vhodné odkázat
na svou konstantní rozhodovací praxi, kdy podání učiněné v elektronické podobě prostřednictvím
veřejné datové sítě (e-mailová podání) je pouze technickým prostředkem, jehož využitím dochází
k přenosu datové zprávy od odesílatele k příjemci (adresátovi), zatímco v případě doručování
prostřednictvím držitele (zvláštní) poštovní licence či orgánu, který má povinnost odesílané zprávy
doručit, odesílatel zprávu předává třetímu subjektu (přepravci), aby ji ten doručil adresátovi
(na základě smlouvy uzavřené mezi odesílatelem a přepravcem). Vzhledem k výše uvedenému tak
dle §40 odst. 4 s. ř. s. přichází v úvahu pouze první z možností zachování lhůty stanovené
soudním řádem správním, a to bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu (srov. také
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010 - 79, dostupné
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud v právě posuzovaném případě neshledal žádného důvodu odchýlit
se od výše uvedených právních závěrů. Ostatně, pro úplnost lze připomenout, že obdobně i právní
teorie vidí podstatu zásady koncentrace jako situaci, kdy strana musí v určitém úseku vykonat pod
následkem prekluze současně veškeré procesní úkony (srov. HORA, V. Učebnice civilního práva procesního.
Praha: Nákladem spolku československých právníků Všehrd, 1947, s. 210-212.) Je tak zřejmé,
že z těchto důvodů zdejší soud při svém rozhodování nemohl přihlížet k námitkám stěžovatele,
které byly uplatněny až po uplynutí lhůty dle §106 odst. 3 s. ř. s.
Zbývá doplnit, že zástupce stěžovatele nepožádal v průběhu stanovené jednoměsíční lhůty
o její prodloužení. Zdejší soud se nemohl věcně zabývat doplněním kasační stížnosti, které mu bylo
doručeno dne 4. 6. 2013, a pro tento nedostatek nezbylo než kasační stížnost podle §37 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítnout.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 a §120 s. ř. s.,
podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu