ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.42.2013:32
sp. zn. 9 As 42/2013 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: P. T. P.,
zast. Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1,
proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie,
se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2013,
č. j. CPR-15035/ČJ-2012-930310-V237, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2013, č. j. 1 A 18/2013 - 24,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla shora označené
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta její žaloba,
jelikož byla dle městského soudu podána osobou zjevně neoprávněnou.
Odmítnutá správní žaloba směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2013,
č. j. CPR-15035/ČJ-2012-930310-V237, kterým byl částečně změněn výrok rozhodnutí Policie
České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení
pobytových kontrol, pátrání a eskort, ze dne 13. 11. 2012, č. j. KRPA-86344/ČJ-2012-000022,
a ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Policie České republiky, Krajské ředitelství
policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytových kontrol, pátrání a eskort,
ve zmíněném rozhodnutí uložila stěžovatelce správní vyhoštění a stanovila dobu, po kterou
jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce jednoho roku,
a to na základě ust. §119 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozhodné době (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“).
V kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný
účinek. Svůj návrh odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí má velmi intenzivní dopad do jejího
rodinného a soukromého života. Pokud by stěžovatelka opustila území České republiky, musela
by vynaložit nemalé finanční prostředky na cestovné a zajištění ubytování v zemi
původu. Stěžovatelka má v České republice utvořeno funkční zázemí a její nucený návrat
by pro ni znamenal nenahraditelnou újmu, naopak přiznání odkladného účinku se nedotkne práv
třetích osob ani není dle jejího názoru v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatelka též zdůraznila,
že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by bylo zasaženo do jejího práva
na spravedlivý proces, jelikož by nemohla náležitě hájit svá práva v probíhajícím řízení o kasační
stížnosti.
Ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalovaný uvedl, že k danému
nemůže uvést jakékoli relevantní informace, jelikož není zcela jednoznačně zřejmé, kým
je kasační stížnost vlastně podávána. Žalovaný poukázal na to, že v doplnění kasační stížnosti
bylo u stěžovatelky uvedeno dvojí datum narození, což vylučuje jednoznačnou identifikaci,
a je tak zřejmé, že žalovaný nemůže na návrh na přiznání odkladného účinku adekvátně reagovat.
Nejvyšší správní soud při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku vyšel
z právní úpravy.
Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ust. §73 odst. 2 až 5 s ř. s. se použije přiměřeně.
Dle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
Dle §73 odst. 3 s. ř. s. „přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí.“
Obecně lze konstatovat, že v návrhu na přiznání odkladného účinku je nutno uvést
dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že v důsledku napadeného rozhodnutí
(jehož sistace by bylo přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dosaženo) hrozí účastníkovi
nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její rozsah. Vylíčení podstatných skutečností musí svědčit
o tom, že negativní následek, který je spojován s napadeným rozhodnutím městského soudu,
by značil výše vymezenou újmu. Tyto skutečnosti potom musí být vylíčeny takovým způsobem,
aby z nich byl Nejvyšší správní soud schopen jednoznačně tvrzenou újmu dovodit a byl schopen
posoudit, zda takto tvrzená újma vyhovuje újmě vymezené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neunese-li ten,
kdo přiznání odkladného účinku navrhuje, takto vymezené břemeno tvrzení, tj. předně není-li
v návrhu dostatečně specifikovaným způsobem uvedeno, v čem tvrzená újma spočívá, nemůže
být návrh na přiznání odkladného účinku úspěšný. Nejvyšší správní soud zde připomíná, že není
oprávněn ani povinen v daném ohledu nahrazovat činnost žalobce a vznik újmy na jeho straně
jakkoli dovozovat či např. ze spisu dohledávat informace, které by upřesnily jinak nekonkrétní
a nedostatečně odůvodněný návrh.
Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku blíže nespecifikovala své tvrzení
o dopadu rozhodnutí do svého rodinného a soukromého života, ani své majetkové poměry
a náklady na opuštění České republiky či funkční zázemí, která má dle svého vyjádření na území
České republiky. Bez bližší konkretizace přitom není zřejmé, zda tyto skutečnosti mohou
pro stěžovatelku vzhledem k jejím individuálním poměrům značit újmu ve smyslu §73 odst. 2
s. ř. s.
Za zásadní však Nejvyšší správní soud považuje to, že pro výkon stěžovatelčina ústavního
práva na spravedlivý proces může být nezbytné, aby stěžovatelka mohla zůstat na území České
republiky do skončení řízení o její kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení zastoupena
advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka
vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní
pokyny pro výkon zastoupení atd. Nejvyšší správní soud tedy v případě stěžovatelky spatřuje
újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. spojenou s nuceným opuštěním území České republiky
v možném dotčení stěžovatelky ve výkonu jejího práva na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu
přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění
odkladný účinek ze zákona (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti
státu) a není důvod, proč by obdobnou možnost zůstat na území České republiky neměl mít
vyhošťovaný cizinec i po dobu následného řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost mezi
právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy ve smyslu §73
odst. 2 s. ř. s. pro stěžovatelku.
Dále zdejší soud konstatuje, že neshledal, že by přiznáním odkladného účinku byla
dotčena práva třetích osob nebo že by jeho přiznání bylo v daném případě v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Co se týče vyjádření žalovaného, jemuž vzhledem k uvedení dvou dat narození u jména
stěžovatelky v doplnění kasační stížnosti není jasné, kým byla stížnost vlastně podána, Nejvyšší
správní soud konstatuje, že tuto nejasnost soud nespatřuje. Vzhledem k datu narození (X)
uvedenému na kasační stížnosti ze dne 30. 4. 2013 a plné moci, kterou stěžovatelka udělila svému
právnímu zástupci, zdejší soud vychází z toho, že kasační stížnost i návrh na přiznání odkladného
účinku je podán stěžovatelkou P. T. P.; uvedení dvou dat narození u jména stěžovatelky v
doplnění kasační stížnosti ze dne 9. 5. 2013 si zdejší soud vysvětluje s ohledem na předmět sporu
(dle tvrzení stěžovatelky bylo druhé datum narození, tj. X , v žalobě k městskému soudu uvedeno
nedopatřením a jde o písařskou chybu; naproti tomu městský soud vyšel z toho, že žaloba byla
podána jmenovkyní stěžovatelky, která však byla narozena jindy než stěžovatelka).
Nejvyšší správní soud konstatuje, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
se do pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti pozastavují účinky napadeného usnesení
městského soudu. V nynějším případě to znamená, že se obnovuje odkladný účinek, který byl
na základě §173 odst. 2 zákona o pobytu cizinců spojen se žalobou k městskému soudu proti
rozhodnutí žalovaného. Jedním z účinků napadeného usnesení městského soudu totiž bylo dle
§73 odst. 2 s. ř. s. skončení odkladného účinku, který byl spojen se žalobou k městskému soudu.
Tento účinek usnesení městského soudu se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
pozastavuje až do skončení řízení o kasační stížnosti.
Na závěr zdejší soud zdůrazňuje, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není
jakýmkoli způsobem ze strany Nejvyššího správního soudu předjímáno rozhodnutí o samotné
kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu