ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.44.2012:114
sp. zn. 9 As 44/2012 - 114
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyň: a) K. N., b)
V. K., proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125,
Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2011, č. j. KrÚ -
55119/98/2011/OMSŘ/MV, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Občanské sdružení
Bonanza, se sídlem Vendolí 308, II) Mgr. Le. B. a III) Lu. B., všichni zast. Mgr. Petrem
Cardou, advokátem se sídlem Pod Věží 3, Svitavy, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a
osob zúčastněných na řízení I), II) a III) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové -
pobočky v Pardubicích ze dne 31. 1. 2012, č. j. 52 A 44/2011 - 177,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne
31. 1. 2012, č. j. 52 A 44/2011 - 177, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
Žalovaný a osoby zúčastněné na řízení I), II) a III) (dále jen „stěžovatelé I/, II/ a III/)
se včas podanými kasačními stížnostmi domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým
bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2011, č. j. 55119/98/2011/OMSŘ/MV,
a prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Svitavy (dále též „stavební úřad“) ze dn e
22. 4. 2011, č. j. 9388-11/OV-200-2011/por. Posledně uvedeným rozhodnutím stavební úřad
podle §142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů určil,
že stavebníkovi vzniklo na základě veřejnoprávní smlouvy dnem její účinnosti právo ke stavbě
ve smyslu §116 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen
„stavební zákon“).
II. Relevantní skutkové okolnosti projednávané věci
Žalobkyně se ve správním řízení domáhaly vydání deklaratorního rozhodnutí dle §142
odst. 1 správního řádu, kterým by bylo rozhodnuto, že Občanskému sdružení Bonanza,
nevzniklo právo k provedení stavebních úprav rodinného domu – zemědělské usedlosti V. č. p.
18, založené uzavřením veřejnoprávní smlouvy se stavebním úřadem.
Proti uvedenému rozhodnutí stavebního úřadu podaly žalobkyně odvolání. Uvedly,
že se cítí být touto veřejnoprávní smlouvou přímo dotčeny na svých právech, proto měl stavební
úřad získat jejich souhlas dle §161 odst. 1 správního řádu, neboť podmínkou účinnost
veřejnoprávní smlouvy je právě souhlas osob, které by byly účastníky případného stavebního
řízení. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil a v tomto rozhodnutí
zejména zdůraznil, že v projednávané věci se jednalo o rekonstrukci stavby, která vyžadovala
režim stavebního povolení z důvodu, že bylo zasahováno do nosných konstrukcí. Jednalo se tedy
o úpravy uvnitř objektu, které neměly žádný přímý vliv na okolí, nebo ť se nijak neměnil účel
užívání nemovitosti.
Žalobkyně s rozhodnutím žalovaného nesouhlasily a podaly proti němu žalobu
ve správním soudnictví. Zde namítly, že stavební úřad byl povinen zkoumat, zda stavebními
úpravami nedochází ke změně užívání části stavby, což neučinil on ani žalovaný. V posuzovaném
případě tomu tak bylo, jedná se o skutečnost, která odůvodňuje procesní postavení žalobkyň
v procesu povolování stavby. Žalovaný nesprávně vycházel ze skutečnosti, že posuzovaná
veřejnoprávní smlouva neřeší změnu využití území. Stavebními úpravami však dochází ke změně
využívání některých částí stavby, čímž se podstatně mění její nároky na okolí, což nebylo
žalovaným vzato v úvahu.
III. Posouzení věci krajským soudem
Krajský soud v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že zásadní otázkou projednávané
věci je posouzení účastenství žalobkyň, které vlastní nemovitosti sousedící s objektem č. p. 18 ve
smyslu §109 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Pokud by žalobkyně měly být účastnicemi
stavebního řízení, které by bylo vedeno podle stavebního zákona v případě neuzavření
veřejnoprávní smlouvy, potom by jejich požadavek na vydání deklaratorního rozhodnutí dle §
142 odst. 1 správního řádu byl oprávněný.
Pro vymezení účastníků stavebního řízení je dle krajského soudu podstatné vyložit pojem
„přímé dotčení“ vlastnických práv k pozemkům a stavbám na nich. Přímým dotčením
je ve smyslu §109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona nutno rozumět takovou možnou změnu
poměrů v lokalitě vyvolanou zamýšlenou stavbou, která má vliv na podstatu, obsah nebo výkon
vlastnických či jiných relevantních práv těmi, kdo tato práva mají. Krajský soud odkázal na závěry
uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 54/2011 – 85,
dle kterých nepostačuje k závěru o přímém dotčení pouze úvaha o vzájemných vzdálenostech,
ale tato úvaha musí být podložena skutkovými zjištěními vycházejícími z analýzy vzájemné
vzdálenosti dotčených nemovitostí, povahy umísťované stavby, případně pozemků či stavby
potenciálně dotčených a dalších relevantních okolností, na základě nichž lze usoudit, zda dotčení
připadá v úvahu. Tato úvaha nemůže být odůvodněna pouze konstatováním vzdáleností mezi
nemovitostmi, ale i rozborem případných vzájemných vlivů uvedených nemovitostí. Za úča stníka
řízení je třeba považovat i vlastníka sousedního pozemku v případě, že jeho vlastnické nebo jiné
věcné právo k pozemku nebo stavbě může být vzhledem k velikosti stavebního pozemku,
umístění stavby na něm, odstupovým vzdálenostem, rozměrům stavby, úč elům jejího užívání, atd,
dotčeno. Přímým dotčením lze nepochybně rozumět dotčení různými imisemi. Krajský úřad
připouští, že stavební úřad se v prvostupňovém rozhodnutí nezabýval pouze odstupovými
vzdálenostmi mezi nemovitostmi žalobkyň a objektem V . č. p. 18, ale hodnotil i možné účinky
budoucího užívání z hlediska navrhovaného záměru a předložené projektové dokumentace jako
podkladu pro uzavírání veřejnoprávní smlouvy. V tomto hodnocení však stavební úřad dle
názoru krajského soudu pochybil.
V případě stavebních úprav hospodářské části, kde jsou zřizovány tři boxy pro koně,
stavební úřad správně zkoumal, zda sousední nemovitosti nemohou být přímo dotčeny imisemi
(zápachem, prachem, hlukem, apod.), nesprávně však dospěl k závěru, že toto dotčení nelze
shledat. Stavební úřad vycházel ze skutečností, že část, kde vznikají tři boxy pro koně, je na každé
straně směrem k sousedním nemovitostem oddělena stávajícími částmi objektu V . č. p. 18
a vzdálenosti rekonstruované části od těchto sousedních nemovitostí jsou dle názoru stavebního
úřadu natolik dostatečné, že neumožňují vznik imisí přímo se dotýkajících vlastnických práv
žalobkyň. Krajský soud zdůraznil, že dle projektové dokumentace je objekt č. p. 18 zemědělská
usedlost (statek) jako soubor staveb, který tvoří zejména budova s obytnou částí, stodola, chlévy
apod. Ve veřejnoprávní smlouvě i v napadeném rozhodnutí stavebního úřadu je konstatováno,
že rekonstruovaná část budovy sloužící původně jako chlévy (stáje) zůstane po rekonstrukci
zachována k původnímu účelu. Dle názoru krajského soudu však je nutno vzít za těchto
podmínek, tj. za zachování účelu využití části usedlosti k chovu koní, v úvahu možnost imisí
(hluk, zápach, prašnost, zvýšený výskyt hmyzu), a to i v budoucí době. Je nutno přihlédnout
k možnému budoucímu využití daného objektu po realizaci zmíněných stavebních úprav. Jestliže
tento účel zahrnuje i výcvik koní, nelze bez dalšího, jak to učinil stavební úřad, konstatovat,
že neshledal přímé dotčení sousedních nemovitostí, pokud část se vznikajíc ími třemi boxy pro
koně, je na každé straně směrem k sousedním nemovitostem oddělena stávajícími částmi objektu
V. č. p. 18 a jejich vzájemné vzdálenosti jsou dostatečné pro neumožnění imisí k pozemkům
žalobkyň. Je nutno vzít v úvahu, že vzhledem k předmětu činnosti stavebníka, který provozuje
jezdecký sport, bude prováděn výcvik ve zmíněných boxech ustájených koní, a to ve výbězích na
pozemcích přiléhajících bezprostředně k pozemkům žalobkyň. Právě v souvislosti s tímto
výcvikem může jít ke zmíněným imisím, tj. obtěžováním hlukem, prachem, pachem, ve smyslu §
127 odst. 1 občanského zákoníku. O možném dotčení dle krajského soudu svědčí i současný stav,
kdy občanské sdružení provádí výcvik koní na pozemcích sousedících s pozemky a nemovitostmi
žalobkyň způsobem, který nad míru přiměřenou poměrům obtěžuje žalobkyně při výkonu jejich
vlastnického práva. Povinnost zdržet se takového chování uložil občanskému sdružení i Okresní
soud ve Svitavách v rozsudku ze dne 28. 4. 2011, č. j. 9 C 85/2010 – 19.
Z uvedených důvodů se krajský soud neztotožnil se závěrem žalovaného, dle něhož
se veškeré stavební činnosti dějí uvnitř objektu a nemají přímý vliv na okolí, neboť nebyl změněn
účel využívání prostor pro ustájení zvířat. Pokud se nemění účel užívání prostoru pro ustá jení
zvířat, pak je nutné tento způsob užívání vzít v úvahu i vzhledem k budoucímu, potenciálnímu
způsobu užívání a přitom zohlednit i případné imise související s chovem zvířat. Dle krajského
soudu nemůže pouze vzdálenost mezi nemovitostmi ve vlastnictví stavebníka a žalobkyň tyto
budoucí imise vyloučit. Možnost budoucích imisí potvrzuje nepřímo i výše zmíněný rozsudek
Okresního soudu ve Svitavách. Krajský soud na základě uvedených skutečností dospěl k závěru,
že žalobkyně jako vlastnice sousedních pozemků a staveb mohly být ve svých vlastnických
právech stavební úpravou realizovanou na základě veřejnoprávní smlouvy přímo dotčeny
ve smyslu §109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona. Podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy
byl proto i jejich souhlas dle §16 1 odst. 1 správního řádu. Tato podmínka účinnosti dle názoru
krajského soudu nebyla splněna, proto ani stavebníkovi nevzniklo právo ke stavbě povolené
veřejnoprávní smlouvou ze dne 15. 12. 2009. Napadené rozhodnutí žalovaného proto krajský
soud zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
IV. Kasační stížnosti a vyjádření podané žalobkyněmi
Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný a osoby zúčastněné.
A) Kasační stížnost podaná žalovaným
Žalovaný namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí pro nesprávné posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.) a dále nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.).
K námitce nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky žalovaný
jakožto stěžovatel upřesnil, že předmětem řízení před krajským soudem byla pouze otázka
účinnosti veřejnoprávní smlouvy. Žalobkyně však v žalobě neuvedly důvody zpochybňující její
účinnost, žalovaný se proto ve svém vyjádření k žalob ě zabýval pouze skutečnostmi zde
uvedenými. Krajský soud však přezkoumal rozhodnutí žalovaného nad rámec žaloby. Krajský
soud v odůvodnění rozhodnutí opakovaně použil termín "umístění" stavby, či "umísťovaná"
stavba. Žalovaný namítá, že v projednávané věci nebyla umísťována žádná nová stavba, ani
změna dokončené stavby. Předmětem veřejnoprávní smlouvy, která nahrazovala stavební řízení,
bylo povolení stavebních úprav stávající nemovitosti, přičemž stavební úpravy dle §81 odst. 3
stavebního zákona nevyžadují územní rozhodnutí. V projednávané věci nedocházelo ke změně
účelu užívání stavby ani její části, není tedy možné posuzovat ani soulad stavebního záměru (zde
stavebních úprav) s územně plánovací dokumentací. Režim stavebního řízení byl na předmětné
stavební úpravy uvalen pouze z důvodu zásahu do nosných konstrukcí. Žalovaný je přesvědčen,
že žalobkyně by nebyly zahrnuty do okruhu případného stavebního řízení, neboť zde nedochází
k přímému dotčení jejich vlastnických nebo jiných věcných práv v souvislosti s povolovanou
stavbou dle §109 stavebního zákona. Žalobkyně v tomto smyslu nepředložily žádné argumenty.
Stavební úřad je oprávněn zkoumat přímé dotčení vlastnického práva v souvislosti s realizací
konkrétní povolované stavby. Argumentace žalobkyň ohledně nezákonného užívání přilehlých
pozemků tedy nemůže v tomto řízení uspět. V projednávané věci se jednalo o stavební úpravy
uvnitř objektu, které nemohly mít přímý vliv na okolí. Rekonstrukcí nebyl změněn účel užívání
prostor pro ustájení zvířat, ani zbývající obytné části budovy. Tímto argumentoval žalovaný
v odůvodnění jeho rozhodnutí o odvolání. Žalovaný tedy posoudil věc i z hlediska povahy
povolované stavby a tato skutková zjištění byla v odůvodnění rozhodnutí uvedena.
V §111 stavebního zákona je uveden taxativní výčet skutečností, které stavební úřad
na základě žádosti o stavební povolení přezkoumává. Shodně postupuje, pokud posuzuje návrh
na uzavření veřejnoprávní smlouvy. Stavební úřad je dle uvedeného ustanovení oprávněn
zkoumat pouze takové skutečnosti, které se váží ke stavebnímu záměru. V případě stavebních
úprav, při kterých nedochází ke změně účelu užívání stavby, stavební úřad nezkoumá skutečnosti
uvedené v §111 odst. 1 písm. a) a odst. 2 stavebního zákona, neboť toto posouzení není možné.
Pokud by stavební úřad posuzoval v projednávané věci potenciální způsob užívání prováděných
stavebních úprav, porušil by základní zásadu činnosti správních orgánů, tj. zásadu zákazu zneužití
správního uvážení dle §2 odst. 2 správního řádu. Povolené stavební úpravy nesměřovaly
v žádném případě ke změně v účelu užívání povolované stavby, ale pouze k výměně konstrukcí
na pokraji životnosti atd.
K námitce chybějících podmínek pro řízení před krajským soudem žalovaný odkázal
na konstatování v rozsudku krajského soudu, že žaloba byla na hranici přezkoumatelnosti
a projednatelnou se stala na základě doplnění žaloby. Žalovaný upozornil, že žaloba obsahovala
pouze souhrn obsahu předchozích správních řízení, nebyly v ní uvedeny věcné argumenty týkající
se žalobou napadeného rozhodnutí. Žádný žalobní bod se nezabýval účinností veřejnoprávní
smlouvy, která byla jediným posuzovaným předmětem správního řízení. Správní soud je vázán
žalobním návrhem, přičemž tento princip krajský soud v projednávané věci porušil a rozhodl nad
rámec žaloby.
Napadený rozsudek je dle žalovaného též nepřezkoumatelný. Krajský soud dospěl
k závěru, že žalovaný je vzhledem k předmětu činnosti stavebníka povinen vzít v úvahu, že na
pozemcích přiléhajících k nemovitostem žalobkyň bude prováděn výcvik ustájených koní, čímž
může dojít k imisím. Stavební úřad však není oprávněn kontrolovat předmět činnosti stavebníka.
Žalovaný upozornil, že stavebník může požádat o povolení umístění stavby pro ustájení koní,
aniž by v okolí byly pozemky určené k provozování jezdeckého sportu. Stejně tak může
o povolení stavby požádat osoba, která nemá povolení k jejímu provozování. Občanské sdružení
Bonanza provozuje svoji činnost na více místech Pardubického kraje. Není tedy vyloučeno,
že v místě ustájení koní nebude jezdecký sport přímo provozován. Stavební úpravy byly
povolovány pouze z důvodu zásahu do nosných konstrukcí, stavební úřad v tomto řízení neměl
právo hodnotit způsob užívání stavby.
B) Kasační stížnost podaná osobami zúčastněnými I., II. III.
Stěžovatelé namítají nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení a vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, ze které krajský soud vycházel, nemá oporu
v provedeném dokazování a je s ním v rozporu.
Stěžovatelé namítají, že část objektu, která je předmětem sporu a byla rekonstruována,
byla i v minulosti využívána k chovu zvířat. Původní část objektu již byla v nevyhovujícím stavu
a její využívání bylo stěžovateli vyhodnoceno jako hraniční. Rekonstrukcí tudíž nedošlo
k rozšíření prostor určených pro chov zvířat, nýbrž pouze ke zlepšení a modernizaci původních
prostor se stejným určením užívání. Stěžovatelé poukázali na skutečnost, že krajský soud ve svém
rozhodnutí vycházel ze stavu, který okresní soud shledal při ohledání místa samého v polovině
roku 2010 a ze závěrů dosud nepravomocného rozsudku Okresního soudu ve Svitavách. Okresní
soud posuzoval dopad imisí na nemovitosti žalobkyň při pohybu koní po pozemkových
parcelách v okolí domu č. p. 18, neprováděl místní šetření přímo v tomto domě ani se nezabýval
prostorovým umístěním a stavem ustájení apod. Stěžovatelé k uvedeným zjištěním upřesňují,
že na pozemkových parcelách v okolí domu č. p. 18 od konce r. 2010 žádný výcvik koní
neprobíhá, byl přesunut na vzdálenější pozemkové parcely. Řízení o změ nu užívání pozemků
obklopujících objekt č. p. 18 bylo zastaveno, stěžovatelé neměli zájem na pokračování řízení,
neboť vzhledem k přesunu výběhů se stala změna bezpředmětnou. Pozemky v těsném okolí
domu budou i nadále užívány jako trvalý travní porost a zahrady. Stav v době rozhodování byl
tedy zcela jiný, než v době ohledání pozemkových parcel, ze kterého krajský soud vycházel.
Stěžovatelé nesouhlasí se závěry krajského soudu ohledně budoucího využití stavby.
Stěžovatelé měli dosud ustájených devět koní, rekonstrukcí tří boxů se nezvýší počet ustájených
koní, pouze se zlepší podmínky jejich ustájení. Stavbou tedy nemůže dojít k omezení práv
žalobkyň jakožto vlastníků sousedních nemovitostí. K tomuto omezení nemůže dojít ani
výcvikem zde ustájených koní, neboť ten probíhá na jiných pozemcích, nesousedících s pozemky
žalobkyň. Nemovitosti tedy budou užívány ke stejnému účelu a ve stejném rozsahu jako dosud.
Pokud správní orgán posuzuje občanskoprávní námitky, musí tak činit komplexně a brát v úvahu
občanskoprávní předpisy.
Dle stěžovatelů hodnocení krajského soudu týkající se přímého dotčení vlastnických práv
žalobkyň není správné. Předmětná část objektu byla svým stavebně technickým uspořádáním
určena k účelu ustájení zvířat již před rekonstrukcí. Rekonstr ukce této části objektu respektuje
původní parametry objektu, zejména půdorysné rozměry a i původní účel užívání (stáje). Nejedná
se o změnu poměrů v lokalitě, která by měla vliv na podstatu, obsah nebo výkon vlastnických
či jiných relevantních práv jiných osob. Krajský soud k odůvodnění svého závěru použil jako
podpůrná tvrzení skutečnosti uvedené v nepravomocném rozsudku Okresního soudu
ve Svitavách, a dále hypotetický předpoklad, že ustájení koně budou využíváni k výcviku
na přilehlých pozemcích.
Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhují napadený rozsudek krajského soudu zrušit
a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně podaly ke kasačním stížnostem vyjádření, ve kterém zopakovaly svá tvrzení
přednesená ve správním řízení i před krajským soudem. Dále nesouhlasily se závěrem
žalovaného, že žaloba byla zformulována na hranici projednatelnosti a soud rozhodl nad její
rámec. Navrhují, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti zamítl.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
Kasační stížnosti jsou podle §§102 a násl. s. ř. s. přípustné a podle jejich obsahu jsou
v nich namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
V projednávané věci je předmětem sporu, zda se stavební úpravy, které byly předmětem
veřejnoprávní smlouvy, přímo dotýkaly práv nebo povinností žalobkyň. Mezi účastníky není
sporné, že se jednalo o stavební úpravy nemovitosti, pro které stavební zákon stanovil nutnost
vydání stavebního povolení. Nedocházelo však ke změně účelu užívání stavby ani její části, režim
stavebního řízení byl na předmětné stavební úpravy uvalen pouze z důvodu zásahu do nosných
konstrukcí. Je tedy nutno vycházet z §109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona, který výslovně
uvádí, že účastníkem stavebního řízení je vlastní sousedního pozemku nebo stavby na něm ,
může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno. Je třeba důsledně
odlišovat působení povolované stavby, což jsou vnitřní stavební úpravy nemovitosti neměnící
účel jejího užívání, a dalšího případného provozu činnosti občanského sdružení, který již není
předmětem posouzení ve stavebním řízení.
Žalobkyně by byly přímo dotčeny na svých právech či povinnostech, pokud
by v důsledku uvedených stavebních úprav byly vystaveny hluku, prachu, pachu, zápachu a jiným
různým imisím, které by produkovala povolovaná stavba – tj. uvedená rekonstrukce. Žalobkyně
by tedy musely tvrdit a prokázat, že v důsledku samotné opravy stájí a vnitřního ustájení koní
bude přímo dotčeno jejich vlastnické právo k jimi vlastněným nemovitostem. Tyto skutečnosti
však nebyly ze strany žalobkyň prokázány a ve své podstatě ani tvrzeny. Žalobkyně dovozovaly,
že na pozemku přiléhajícím k rekonstruované nemovitosti, bude provozován jezdecký sport.
Cítily se být dotčené v důsledku provozování této činnosti, nikoliv samotno u vnitřní opravou
předmětné nemovitosti. S prováděním rekonstrukce spojovaly nad rámec stavebního řízení
rozšíření činnosti majitele nemovitosti spočívající ve výcviku koní. Je nutno konstatovat,
že výhrady k předmětu činnosti občanského sdružení Bonanza nesouvisí z hlediska stavebního
zákona s povolovanou stavbou. Je nutno nesměšovat řízení o případném zásahu do pokojného
stavu, které by mohlo být vyvoláno provozováním jezdeckého sportu, a hodnocením vlivů
samotné rekonstrukce budovy. Žalobkyně se ostatně již domohly zákroku správních orgánů
ohledně provozování jezdeckého sportu na sousedních pozemcích, to však nebylo předmětem
veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení.
Krajský soud vytkl žalovanému, že se nedostatečně zabýval možnými imisemi
v souvislosti s rekonstrukcí tří boxů pro koně. Dle jeho názoru musel stavební úřad posoudit
nejen dotčení zájmů při provádění stavby, ale i její potenciální způsob užívání k účelu, ke kterému
prováděné úpravy směřují. Zároveň připustil, že původní účel reko nstruované části byl stejný,
jako účel po rekonstrukci, tj. ustájení hospodářských zvířat. Dle jeho názoru je nutno přihlédnout
k možnému budoucímu využití daného objektu po realizaci zmíněných hospodářských úprav.
Jestliže tento účel zahrnuje výcvik koní, nemůže stavební úřad pominout vyhodnocení tohoto
účelu. Krajský soud v rozporu se spisovou dokumentací vycházel ze skutečnosti, že vzniknou tři
nové boxy pro koně, v jiné části rozhodnutí však uvedl, že se účel užívání prostoru pro ustájení
koní nemění. Potvrdil, že stavební úpravy mají zachovat účel využití zemědělské usedlosti,
a v souvislosti s tím je dle jeho názoru nutno vzít v úvahu vliv chovu koní na okolí. Za tento vliv
označil výcvik koní na pozemcích přilehlých k pozemkům žalobkyň.
Nejvyšší správní soud se s uvedenými závěry neztotožnil. Je nutno souhlasit s tím, že při
posouzení přímého dotčení práv sousedů je nutno přihlédnout k účelu užívání povolované
stavby, což je v daném případě mimo jiné ustájení hospodářských zvířat. Pokud je předmětem
stavebních úprav rekonstrukce stájí, posuzují se případné imise vzniklé ustájením zvířat – nikoliv
dalšími hypotetickými aktivitami, které mohou a nemusí s chovem těchto zvířat souviset. Účel
využití objektu je vnitřní ustájení koní a užívání obytné části d omu, pouze k tomuto účelu
je nutno přihlížet při posuzování vlivů vyvolaných povolovanou stavbou.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že krajský soud nesprávně
posoudil otázku přímého dotčení pozemků žalobkyň, neboť neposuzoval dotčení jejich
nemovitostí stavebními úpravami, které byly předmětem veřejnoprávní smlouvy nahrazující
stavební povolení, nýbrž komplexním výkonem činnosti občanského sdružení Bonanza. Výkon
této činnosti, kterou žalobkyně považují za zatěžující jejich pozemky , však není podmíněn
stavebními úpravami obytných prostor a stájí v nemovitosti V . čp. 18, může být vykonáván i zcela
nezávisle bez povolované rekonstrukce daného objektu. Hypotéza zintenzivnění jezdeckého
výcviku na přilehlých nemovitostech v důsledku stavebních úprav nemovitosti je nepřípustné
rozšíření posuzování vlivů povolované rekonstrukce, zejména s přihlédnutím k tomu, že se
nemění původní účel užívání nemovitosti, ve které již byly stáje umístěny i před povolením
stavebních úprav.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu žalovaný posoudil věc dostatečně z hlediska
povahy povolované stavby, včetně zvážení případných dalších účastníků řízení a dotčených osob,
přičemž veškerá skutková zjištění byla v odůvodnění rozhodnutí uvedena a rozhodnutí bylo
řádně a srozumitelně odůvodněno. Kasační stížnosti stěžovatelů namítající nezákonnost
z důvodu nesprávného právního posouzení a pro vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, ze které krajský soud vycházel, nemá oporu v provedeném dokazování a je s ním
v rozporu, proto Nejvyšší správní soud shledal důvodnými.
VI. Závěr a náklady řízení
Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že krajský soud
v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudil právní otázku přímého dotčení pozemků žalobkyň
stavbou, která byla předmětem veřejnoprávní smlouvy. Ve svém rozhodnutí též vychá zel
ze skutečností, které neměly oporu v provedeném dokazování ve stavebním řízení. Nejvyšší
správní soud proto rozsudek krajského soudu zrušil podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
V tomto dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu.
Dle §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne v novém rozhodnutí krajský soud též o nákladech
kasačního řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu