ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.56.2013:29
sp. zn. 9 As 56/2013 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S.
proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, ve
věci ochrany před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2013, č. j. 11 A 33/2013 - 11, a o návrhu žalobce na
ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž nebylo stěžovateli přiznáno
osvobození od soudních poplatků a jímž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce.
Žalobou podanou k městskému soudu se stěžovatel domáhal ochrany před nezákonným
zásahem žalovaného správního orgánu. Stěžovatel podal návrh, aby byl osvobozen od soudních
poplatků a byl mu soudem ustanoven zástupce. Městský soud vyzval stěžovatele k podrobnému
osvědčení a prokázání osobních, rodinných, výdělkových a majetkových poměrů. Výzva ze dne
13. 3. 2013 byla stěžovateli doručena dne 26. 3. 2013 (doručenka na l. č 7 soudního spisu).
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel na tuto výzvu žádným způsobem nereagoval, byly jeho
návrhy kasační stížností napadeným usnesením zamítnuty.
Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Za situace,
kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost,
tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo
by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení
o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních
poplatků osvobozen či nikoliv. K danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77 (všechna zde
citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Zdejší soud se však zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Dle §35 odst. 8, věty první, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven
zástupce, jímž může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení problému zdejší soud neposuzoval,
zda jsou u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, ale zabýval
se pouze hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele
v nynějším řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splnila v rámci
daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje
napadené usnesení městského soudu za nezákonné. V dané věci navíc jde o hodnocení otázky,
zda stěžovatel reagoval či nereagoval na výzvu soudu k doložení majetkových poměrů, tedy
z podstaty věci o nikoli složitou právní otázku, ale o otázku ryze skutkovou. Všechny tyto důvody
svědčí pro závěr, že v nynějším řízení není zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv,
proto mu zdejší soud neustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje jedinou námitku, že městský soud ignoroval jeho
žádost o osvobození od soudních poplatků, jakož i jeho návrh na ustanovení advokáta. Usnesení
městského soudu proto napadá v celém rozsahu. Namítané pochybení lze dle zdejšího soud podle
obsahu kasační námitky podřadit pod kasační důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné nejprve v obecné rovině uvést, že osvobození
od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka,
který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., pokud účastník doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků.
Úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození od ní, provedená zákonem o soudních
poplatcích, představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je proto třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou
pro osvobození od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě
podmínek pro ustanovení zástupce. Vždy je to však žadatel, kdo musí uvést skutečnosti, které
osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil,
že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“ (srov. obdobně např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011,
č. j. 2 Afs 36/2011 – 81, rozhodnutí NSS dostupná na www.nssoud.cz). Soud tedy z vlastní
iniciativy zpravidla nezjišťuje podrobnosti o majetkových poměrech žadatele. Hodnotí především
informace, které mu žadatel sám sdělí, popř. jej vyzve, aby potřebné skutečnosti doplnil a vysvětlil
nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 50/2010 – 91).
V projednávané věci je nepochybné, že městský soud žádost stěžovatele reflektoval, neboť
právě na základě této žádosti vyzval stěžovatele k prokázání jeho osobních, majetkových, rodinných
a výdělkových poměrů. Současně byl stěžovatel v této výzvě poučen o tom, že nebude-li
na ni reagováno, bude mít městský soud za to, že stěžovatel předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, neprokázal. Výzva byla stěžovateli doručena dne 26. 3. 2013, přičemž
stěžovatel na tuto výzvu do 9. 5. 2013, kdy bylo vydáno napadené usnesení, žádným způsobem
nereagoval.
Břemeno tvrzení i důkazní ohledně majetkové situace stěžovatele leželo výhradně
na stěžovateli; ten jej však v tomto případě neunesl, neboť na výzvu soudu k prokázání
majetkových poměrů žádným způsobem nereagoval. Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu
nezbylo, než kasační stížnost zamítnout.
S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto je podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Stěžovatel, který neměl
v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.) Žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu