ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.62.2013:19
sp. zn. 9 As 62/2013 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Ing. arch. M.
S., proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, ve
věci ochrany proti nečinnosti o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků
a o návrhu žalobce na ustanovení zástupce, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2013, č. j. 11 A 193/2012 - 59,
takto:
I. Žalobci se neustanovuje zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti shora
označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále je „městský soud“), jímž byla zamítnuta jeho
žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce pro řízení před
městským soudem.
V napadeném usnesení městský soud při posuzování stěžovatelovy žádosti o osvobození od
soudních poplatků vyšel z výše stěžovatelova příjmu, který činil od června 2012 do konce dubna
2013 přibližně 23 000 Kč měsíčně (šlo o součet příjmů ze zaměstnání ve výši cca 12 000 Kč
měsíčně a příjem za výkon technického dozoru ve výši cca 11 000 Kč měsíčně). Od května 2013
měl stěžovatel příjem jen ze zaměstnání. Výši stěžovatelových příjmů městský soud porovnal
s výdaji, které stěžovatel uvedl a které vyčíslil částkou v rozmezí 11 000 Kč až 14 000 Kč měsíčně.
Na základě skutečnosti, že stěžovatel po dobu téměř jednoho roku pobíral příjem ve výši
23 000 Kč měsíčně, dospěl městský soud k závěru, že stěžovatel byl schopen zaplatit soudní
poplatek ve výši 2 000 Kč. Soudní poplatek mohl stěžovatel zaplatit kdykoli během této doby,
a pokud tak neučinil, nemohl se následně dovolávat toho, že se jeho majetková situace v důsledku
odpadnutí jednoho zdroje příjmů zhoršila. Ke stěžovatelovu závazku splácet dluh otci městský soud
uvedl, že doba splatnosti tohoto dluhu nebyla stanovena, jeho úhradu tak bylo možno odložit
na dobu, kdy se stěžovatelova situace zlepší. V takovém případě mohla mít úhrada soudního
poplatku přednost před úhradou zmíněného dluhu.
Městský soud též poukázal na skutečnost, že stěžovatel je svobodný a bez závazků a žádost
o osvobození od soudních poplatků zamítl. Vzhledem k závěru, že stěžovatel nesplnil podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, městský soud zamítl i stěžovatelův návrh na ustanovení
zástupce. Ustanovit zástupce je možno jen účastníku, který splňuje podmínky pro osvobození od
soudního poplatku, což nebyl stěžovatelův případ.
II. Obsah kasační stížnosti
Zmíněné usnesení městského soudu ze dne 17. 5. 2013, č. j. 11 A 193/2012 – 59, napadl
stěžovatel kasační stížností, kde namítl porušení lidských práv, právních tradic či zvyklostí
a především základních procesních zásad. Uvedené stěžovatel konkretizoval tím, že městský soud
zamítl či ignoroval jeho žádost o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce.
Dle stěžovatele tak učinil poté, co dalšími způsoby porušil zákon.
V kasační stížnosti stěžovatel též požádal o osvobození od soudních poplatků a s ohledem
na nutnost povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti rovněž i o ustanovení zástupce.
III. Vyjádření žalovaného
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
Ve svém podání ze dne 12. 6. 2013 stěžovatel podal kasační stížnost proti čtrnácti
usnesením městského soudu. Nynější řízení o kasační stížnosti se týká výhradně usnesení ze dne
17. 5. 2013, č. j. 11 A 193/2012 – 59, které figurovalo mezi těmito čtrnácti napadenými usneseními
městského soudu.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle §103 odst. 1
písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“). Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Za situace,
kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost,
tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo
by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení
o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních
poplatků osvobozen či nikoliv. K danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77 (všechna zde
citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Zdejší soud se však zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Dle §35 odst. 8, věty první, s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven
zástupce, jímž může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení problému zdejší soud neposuzoval,
zda jsou u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, ale zabýval
se pouze hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele
v nynějším řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splnila v rámci
daných možností předepsané náležitosti a je z ní patrno, z jakého důvodu stěžovatel považuje
napadené usnesení městského soudu za nezákonné. Podstatou hodnocení v napadeném usnesení
městského soudu bylo, zda má stěžovatel dostatek prostředků na úhradu soudního poplatku
ve vztahu k jeho majetkovým poměrům. Z povahy věci nejde o složitou právní otázku,
ale především o hodnocení konkrétního skutkového stavu, o němž musí mít sám stěžovatel dobré
informace. Všechny tyto důvody svědčí pro závěr, že v nynějším řízení není zástupce nezbytně třeba
k ochraně stěžovatelových práv, proto mu zdejší soud neustanovil zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
I sám stěžovatel svůj návrh na ustanovení zástupce činil s odkazem na nutnost povinného
zastoupení v řízení o kasační stížnosti, nikoli proto, že by šlo o problematiku natolik složitou, že by
potřeboval zástupce. Jak bylo výše již uvedeno, na povinném zastoupení advokátem přitom
Nejvyšší správní soud netrvá v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti usnesení krajských
soudů, resp. městského soudu, jimiž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků
a zamítnut návrh na ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud proto mohl kasační stížnost věcně projednat. Nezákonnost
napadeného usnesení městského soudu stěžovatel spatřoval v tom, že ignorovalo či zamítlo
jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. S touto námitkou
se zdejší soud neztotožnil.
Městský soud se totiž stěžovatelovou žádostí o osvobození od soudních poplatků pečlivě
zabýval a hodnotil všechna předestřená stěžovatelova tvrzení v jeho žádosti, čímž městský soud
napravil své pochybení, pro které Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 4. 2013,
č. j. 9 As 19/2013 - 26, zrušil jeho předešlé usnesení, jímž zamítl žádost o osvobození od soudních
poplatků v nynější věci. Městský soud na základě stěžovatelových tvrzení náležitě zhodnotil,
že stěžovatel měl po dobu několika měsíců příjem ve výši zhruba 23 000 Kč měsíčně, který tvořil
příjem 12 000 Kč ze zaměstnání a 11 000 Kč z provádění technického dozoru. Jakkoli tento souběh
příjmů trval do dubna 2013, Nejvyšší správní soud považuje za zcela logické a adekvátní hodnocení
městského soudu, že výše tohoto příjmu umožnila stěžovateli zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000
Kč v době souběhu jeho příjmů, případně mu umožnila vytvořit si rezervu na jeho úhradu v květnu
2013, a to za situace, kdy jeho žalobu ze dne 15. 12. 2012 městský soud obdržel dne 17. 12. 2012.
Jestliže sám stěžovatel své výdaje vyčíslil v rozmezí 11 000 Kč až 14 000 Kč, je zcela zřejmé,
že několikaměsíční příjem ve výši 23 000 Kč mu umožnil zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000
Kč.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud se vypořádal i se stěžovatelovým
tvrzením o dluhu otci, když v souladu s tím, co stěžovatel uvedl v čestném prohlášení na č. l. 11
spisu městského soudu, vyšel z toho, že nebyla přesně stanovena splatnost jeho závazku a hradí jej
dle svých možností. Za takového stavu městský soud dospěl k závěru, že platba soudního poplatku
může mít přednost před splátkou stěžovatelova dluhu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud zhodnotil všechny podstatné
aspekty stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků, přičemž dospěl k závěru, který
se opíral o stěžovatelova tvrzení. Hodnocení městského soudu je logické a věcně akceptovatelné.
Nelze proto souhlasit se stěžovatelovou námitkou, že by městský soud ignoroval jeho žádost.
Pokud stěžovatel spatřoval porušení svých práv i ve skutečnosti, že městský soud jeho
žádost zamítl, pak je nutno konstatovat, že na osvobození od soudních poplatků je nárok
jen při splnění zákonem stanovených podmínek. Mezi ně dle §36 odst. 3 s. ř. s. patří i doložení
toho, že žadatel nemá dostatečné prostředky. Městský soud se řádně zabýval hodnocením zmíněné
podmínky a dospěl k závěru, že stěžovatel nenaplnil podmínku nedostatečnosti prostředků. Tento
závěr městského soudu se stěžovateli v nynějším řízení o nynější kasační stížnosti nepodařilo
zpochybnit, za daného stavu tak nelze spatřovat v zamítnutí stěžovatelovy žádosti nezákonnost.
I s návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce se městský soud v napadeném usnesení
řádně vypořádal. Dle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Městský soud uvedl s odkazem na citované ustanovení,
že stěžovatel nesplnil podmínky pro osvobození od soudních poplatků, takže mu nemohl být
ustanoven zástupce. Ani námitka, že městský soud ignoroval stěžovatelův návrh na ustanovení
zástupce, tak nemůže být důvodná. Stěžovateli se nepodařilo vyvrátit závěry městského soudu
o nenaplnění podmínek pro ustanovení zástupce, v zamítnutí návrhu na jeho ustanovení tak za výše
popsaného stavu zdejší soud neshledal pochybení.
V. Závěr a náklady řízení
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné
náklady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu