ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.67.2013:22
sp. zn. 9 As 67/2013 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: Ing. arch. M.
S., proti žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní tř. 16, Praha 1, ve věci
nečinnosti a ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013, č. j. 9 A 128/2012 - 65,
a o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým stěžovateli nebylo přiznáno
osvobození od soudních poplatků a kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce.
Žalobou podanou k městskému soudu se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí
předsedy České advokátní komory ze dne 29. 5. 2012, č. j. 1461/12, a dále ochrany proti
nezákonnému zásahu žalovaného a proti jeho nečinnosti. Současně stěžovatel požádal o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Svou žádost o přiznání osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce doložil prohlášením o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech ze dne 26. 9. 2012, čestnými prohlášeními ze dne 26. 9. 2012, 10. 12. 2012, 18. 12. 2012
a 24. 1. 2013 a dále podáním ze dne 28. 4. 2013, jímž reagoval na výzvu soudu ze dne 5. 3. 2013,
č. j. 9 A 128/2012 - 47, k doložení některých tvrzení uvedených v jeho čestném prohlášení ze dne
10. 12. 2012.
Městský soud při rozhodování o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce dospěl k závěru, že u stěžovatele nejsou dány podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, neboť v období od června 2012 do dubna 2013 měl čistý měsíční příjem
ve výši pohybující se kolem 23 000 Kč, což mu i po úhradě jeho pravidelných výdajů bez větších
potíží umožňovalo uhradit soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč. Uvedený pravidelný měsíční
příjem mu rovněž umožňoval vytvořit si rezervu na jeho úhradu. Neučinil-li tak, nemůže
se následně dovolávat toho, že se mu odpadnutím příjmu ve výši 11 000 Kč měsíčně plynoucím mu
od České provincie Tovaryšstva Ježíšova od května 2013 zásadně zhoršila finanční situace. Hodlá-li
stěžovatel bránit svá tvrzená práva soudní cestou, lze na něm i z těchto důvodů právem požadovat,
aby si k tomu potřebné prostředky zajistil výkonem pracovní činnosti.
Městský soud tak uzavřel, že stěžovatel dle jeho názoru nesplňuje zákonné předpoklady
pro přiznání osvobození od soudních poplatků a jeho žádost proto zamítl. Protože u stěžovatele
nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nemohou být splněny ani
podmínky pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Proto městský soud výrokem
II. usnesení zamítl i návrh stěžovatele, aby mu byl pro řízení soudem ustanoven zástupce.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné. Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil přitom, zda napadené
usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Za situace,
kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost,
tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo
by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení
o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních
poplatků osvobozen či nikoliv. K danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77 (všechna zde
citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Zdejší soud se však zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Dle §35 odst. 8, věty první, s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven
zástupce, jímž může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení problému zdejší soud neposuzoval,
zda jsou u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, ale zabýval
se pouze hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele
v nynějším řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splnila v rámci
daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje
napadené usnesení městského soudu za nezákonné. V dané věci navíc jde o hodnocení otázky,
zda jsou či nejsou příjmy stěžovatele dostatečné pro osvobození od soudních poplatků, tedy
z podstaty věci o nikoli složitou právní otázku, ale o otázku skutkovou. Všechny tyto důvody svědčí
pro závěr, že v nynějším řízení není zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv, proto
mu zdejší soud neustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje jedinou námitku, že městský soud ignoroval jeho
žádost o osvobození od soudních poplatků, jakož i jeho návrh na ustanovení advokáta. Usnesení
městského soudu proto napadá v celém rozsahu. Namítané pochybení lze dle zdejšího soudu podle
obsahu kasační námitky podřadit pod kasační důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné nejprve v obecné rovině uvést, že osvobození
od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka,
který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. pokud účastník doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození od ní, provedená zákonem o soudních
poplatcích, představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je proto třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou
pro osvobození od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě
podmínek pro ustanovení zástupce. Vždy je to však žadatel, kdo musí uvést skutečnosti, které
osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil,
že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“ (srov. obdobně např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011,
č. j. 2 Afs 36/2011 – 81). Soud tedy z vlastní iniciativy zpravidla nezjišťuje podrobnosti
o majetkových poměrech žadatele. Hodnotí především informace, které mu žadatel sám sdělí, popř.
jej vyzve, aby potřebné skutečnosti doplnil a vysvětlil nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek ze dne
31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 50/2010 – 91).
V projednávané věci je přitom nepochybné, že městský soud žádost stěžovatele reflektoval,
neboť právě na základě této žádosti vyzval stěžovatele k prokázání jeho osobních, majetkových,
rodinných a výdělkových poměrů.
Při posouzení žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků vycházel městský
soud z čestných prohlášení ze dne 10. 12. 2012 a ze dne 28. 4. 2013, a dále též z výpisu
ze stěžovatelova bankovního účtu vedeného u mBank. Z výše uvedených listin plyne, že stěžovatel
je od října zaměstnán u společnosti REI s.r.o., se sídlem Prokopova 12, Praha 3, kdy od výše
uvedeného zaměstnavatele obdržel v listopadu 2012 12 025 Kč, v prosinci 2012 13 113 Kč, v lednu
2013 12 867 Kč, v únoru 2013 11 940 Kč a v březnu 12 538 Kč. Dále stěžovatel od června 2012
až do dubna 2013 vykonával na základě ústní dohody technický dozor na stavbě pro Českou
provincii Tovaryšstva Ježíšova, se sídlem Ječná 2, Praha 2, a za výkon této činnosti pobíral 11 000
Kč měsíčně. Za užívání bytu, jehož pronajímatelem je rovněž Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova,
stěžovatel měsíčně hradil 5 050 Kč; své celkové měsíční výdaje pak stěžovatel vyčíslil částkou
pohybující se v rozmezí 11 000 Kč - 14 000 Kč.
Na základě shora uvedených zjištění dospěl městský soud zcela správně k závěru, že nejsou
splněny podmínky pro to, aby stěžovateli bylo přiznáno byť jen částečné osvobození od soudních
poplatků. Stěžovatel měl v období od června 2012 do dubna 2013 čistý měsíční příjem ve výši
pohybující se kolem 23 000 Kč, což mu i po úhradě jeho pravidelných měsíčních výdajů bez větších
potíží umožňovalo uhradit v plné výši soudní poplatek za žalobu, který v daném případě činí
3 000 Kč.
Soud při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží nejen k majetkovým
poměrům žadatele, ale také k výši soudního poplatku. Při hodnocení majetkových poměrů žadatele
je třeba zohlednit nejen výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních prostředků,
ale rovněž i jeho možnost si tyto prostředky opatřit. Rozhodnutí o žádosti pak musí vždy vycházet
z konkrétního posouzení naplnění výše uvedených podmínek a musí odpovídat tomu, aby žadateli
nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo.
Osvobození od soudních poplatků je proto možno přiznat pouze osobě, která objektivně není
schopna soudní poplatek zaplatit a nemá jinou možnost, jak se domoci svých práv než cestou
soudní. Vždy je však nutno přihlížet i ke konkrétním možnostem žadatele opatřit si finanční
prostředky. Zhodnocení všech rozhodných okolností, které vypovídají o poměrech žadatele, je věcí
úvahy soudu a promítá se do jeho závěru, zda je žadatel s ohledem na své poměry schopen zaplatit
soudní poplatky.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud se majetkovými poměry stěžovatele
podrobně zabýval a jeho aktuální majetkovou situaci ve vztahu k výši soudního poplatku důsledně
vážil a postupoval tak zcela v intencích ustálené soudní judikatury. Na základě komplexního
posouzení potom městský soud dospěl k závěru, že důvody pro osvobození od soudních poplatků
nejsou dány, neboť stěžovatel měl v období od června 2012 do dubna 2013 čistý měsíční příjem
ve výši pohybující se kolem 23 000 Kč, což mu i po úhradě jeho pravidelných měsíčních výdajů
bez větších potíží umožňovalo uhradit v plné výši soudní poplatek za žalobu, který v daném případě
činí 3 000 Kč.
S těmito právními závěry se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje. Zdejší soud v žádném
případě nehodlá nijak zlehčovat finanční situaci stěžovatele, která je jistě ztížená i problémy
s nalézáním pracovního uplatnění, nicméně za dané situace neshledal v hodnocení majetkových
poměrů městským soudem ve vztahu k nároku na osvobození stěžovatele od soudního poplatku
žádné pochybení.
Ve vztahu k žádosti o ustanovení zástupce správně uvedl již městský soud, že podle
ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. lze ustanovit navrhovateli zástupce, kterým může být i advokát,
pokud jsou splněny předpoklady, aby navrhovatel byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Z uvedeného ustanovení vyplývá přímá návaznost splnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. na možnost ustanovení
zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. Jak Nejvyšší správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne
13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, „přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro
prominutí dalších nákladů řízení. (…) Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné
zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení.“ Vzhledem k tomu, že městský soud neshledal
podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků, nebyla splněna ani podmínka pro
ustanovení zástupce soudem ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Stěžovatel, který neměl
v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu