ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.16.2013:39
sp. zn. Aprk 16/2013 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministra
spravedlnosti ze dne 3. 7. 2012, č. j. 280/2012-OT-OSV/7, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 10 A 141/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a
zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 1. 3. 2013, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 11. 3. 2013,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. 10 A 141/2012. Svůj návrh odůvodnil tím, že dané řízení
probíhá již více než šest měsíců, přičemž se jedná o relativně jednoduchý předmět sporu – chybné
potvrzení postupu při nevydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace. V řízení podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jsou obecně zkrácené lhůty pouze na jeden
až dva týdny, přičemž požadované informace by měly být v zásadě poskytnuty obratem. Od podání
samotné žádosti o informace ze dne 30. 4. 2012 přitom uplynulo již 10 měsíců. Vzhledem
ke skutečnosti, že Městský soud v Praze jako příslušný soud, který má danou věc projednávat, sám patří
mezi správní orgány, které důsledně bojkotují jakékoliv zveřejňování informací, navrhovatel
se domnívá, že je na místě i oprávněná obava, zda je v této konkrétní věci schopen jednat nestranně
a nezávisle, proto navrhuje, aby pro vyloučení jakýchkoliv pochybností byla daná věc přikázána
k rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě. V doplnění návrhu ze dne 4. 3. 2013 navrhovatel uvedl,
že délku řízení v dané věci s ohledem na počet starších žalob lze odhadovat nejméně na 3,5 roku.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, s tím, že návrh
není důvodný, neboť od podání žaloby v této věci uplynulo k datu podání návrhu přibližně 6 měsíců.
Žalobcem zmiňovaná jednoduchost projednávané věci není zákonným důvodem pro její přednostní
vyřízení. V řízení k průtahům nedochází, uvedené věci předchází k vyřízení u pověřeného člena senátu
po jedné věci napadlé v letech 2009 a 2010, 27 věcí napadlých v roce 2011 a 32 věcí napadlých v roce
2012 starších než tato věc. K doplnění návrhu ze dne 4. 3. 2013 poznamenala, že navrhovatelem
odhadovaná doba řízení 3,5 roku je značně nadnesená.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel se žalobou
ze dne 27. 8. 2012, doručenou městskému soudu téhož dne, domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozhodnutí ministra spravedlnosti ve věci související s poskytnutím informací vydaného
dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Městský soud dne 3. 9. 2012 poučil
navrhovatele i žalovaného o složení senátu, který věc bude projednávat a rozhodovat, současně
žalovanému zaslal stejnopis žaloby a vyzval ho, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení této výzvy
předložil soudu vyjádření k žalobě a úplný správní spis. Dne 7. 9. 2012 soudu došlo vyjádření
navrhovatele, že souhlasí, aby bylo ve věci samé rozhodnuto bez nařízení ústního jednání. Dne
2. 10. 2012 bylo městskému soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě společně se správním
spisem. Soud poté dne 8. 10. 2012 zaslal vyjádření žalovaného k žalobě navrhovateli. Dne 12. 10. 2012
soud obdržel repliku navrhovatele k vyjádření žalovaného, na kterou žalovaný reagoval podáním
doručeným soudu dne 19. 10. 2012. Dne 1. 3. 2013 navrhovatel nahlédl do spisu a téhož dne doručil
soudu shora uvedený návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení
§174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska
naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména
v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí
se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony
s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit,
resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup
soudu.
Městský soud dle §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“), je povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí
pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud
tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy
na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního
orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby
ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit
území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince,
jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení
zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci,
stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele (napadeno je rozhodnutí žalovaného podle zákona
o svobodném přístupu k informacím) se však nejedná o věc, která podléhá režimu přednostního
vyřizování podle §56 s. ř. s.
Pokračování Aprk 16/2013 - 40
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu městského
soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě navrhovatele
nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval
a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci
zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout, a to i s přihlédnutím k pořadí, v jakém k němu
došla (blíže viz shora uvedená rekapitulace spisu). Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora uvedeném
smyslu nečinný. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že navrhovatel souhlasí
s rozhodnutím o věci samé bez jednání, neboť důsledkem tohoto jeho úkonu nemůže být ze strany
soudu nerespektování zásady projednat a rozhodovat věci v takovém pořadí, v jakém k němu došly,
s výjimkou věcí s režimem přednostního vyřizování, do kterého však věc navrhovatele nespadá,
ani skutečnost, že „předmět sporu je relativně jednoduchý“, jak uvádí navrhovatel ve svém návrhu.
Vyhovění tomuto návrhu by totiž ve svém důsledku znevýhodňovalo ty účastníky, jejichž žaloby
napadly dříve než žaloba navrhovatele. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů
neshledal ve věci průtahy, a proto návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech
a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší správní soud uvádí, že návrhem navrhovatele
na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě se v řízení o návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu nemůže zabývat. Tento návrh posoudí Městský soud v Praze a teprve poté,
kdy vyzve navrhovatele k uhrazení soudního poplatku z tohoto návrhu, tento bude uhrazen a poté,
kdy se k němu vyjádří žalovaný, předloží věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o něm.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu